Osobnost města Chrastavy

Úvodní slovo starosty města
Osobnost města Chrastavy:
	:: 2020 - Miloslava Šírová
	:: 2019 - František Bouda
	:: 2018 - Ladislav Celler
	:: 2017 - Ivana Hampejsová
	:: 2016 - Milan Svoboda
	:: 2015 - Miroslav Pivoňka
	:: 2014 - Hana Matoušová
	:: 2013 - Ivan Žák
	:: 2012 - Eva Kašková
	:: 2011 - Josef Kučera
	:: 2010 - PhDr. František Vydra
	:: 2009 - Vladimír Dlouhý
	:: 2008 - Zdeněk Šulc
	:: 2007 - Eugenie Komárková
Články o dalších pozoruhodných osobnostech města:
	:: Emilie Švejkovská
	:: Marie Fijalková

Město Chrastava počínaje rokem 2007 jmenuje a oceňuje Osobnost města Chrastavy. Pro jmenovanou osobnost se jedná o ocenění ze strany města Chrastava za záslužnou celoživotní činnost v libovolné oblasti života. Osobnost jmenují na svém speciálním uzavřeném zasedání členové zastupitelstva města. Ke slavnostnímu vyhlášení osobnosti dochází bezprostředně po proběhnutí akce Sportovec Chrastavy v městském kině. Osobnost Chrastavy navazuje na vyhlášení Síně slávy, kde byli oceňovány osobnosti za celoživotní činnost v oblasti sportu).

V Chrastavě dne 10.11.2008

Ing. Michael Canov - starosta města

O paní Miloslavě Šírové:
Narodila jsem se ve Frýdlantě v Čechách a větší část školní docházky jsem absolvovala na ZŠ Raspenava. Do Chrastavy jsem se přistěhoval s rodiči a na poslední dva roky. Po ukončení základní školy jsem studovala v České Lípě obor Ekonomika služeb a obchodu. Tento obor po dvou letech byl ukončen a poslední dva roky jsem dostudovala na Ekonomické škole v Liberci v Šamánkově ulici.
Po ukončení školy jsem nastoupila do LSD Jednota Liberec do účtárny a potom jako sortimentářka na obchodní oddělení. Po první mateřské dovolené jsem se vrátila zpět do Jednoty. Po druhé mateřské dovolené jsem z rodinných důvodů musela rozvázat pracovní poměr. Začala jsem pracovat jako vedoucí školní jídelny ZŠ Stráž nad Nisou a zároveň vedoucí stravování na MŠ Stráž nad Nisou. Po 2 letech jsem přešla do Chrastavy, kde jsem měla na starost stravování ve Školní jídelně a v Mateřské škole v Andělské Hoře. Protože školní jídelna vařila v tu dobu kolem 750 obědů ve velice zastaralých a technicky nevyhovujících prostorách, což bylo velmi náročné a nemohla jsem se věnovat dostatečně stravování v MŠ a zažádala jsem o uvolnění ze stravování v MŠ Andělská Hora.
Ve školní jídelně, která tehdy sídlila v nynějším CVA, jsem se snažila vylepšit podmínky, ale bohužel stále to nevyhovovalo předpisům hygienickým ani bezpečnostním. Nakonec se postavila nová školní jídelna, která je v provozu již 16 let.
Jsem dlouholetou členkou Sokola, prošla jsem všemi funkcemi ( místostarosta, jednatel, hospodář, člen výboru, cvičitel), pokud bude příznivá doba a dobré zdraví, chtěla bych ještě pár let fungovat jako cvičitel.

Slavnostní vyhlášení sportovce a osobnosti 2019: 

 fotogalerie     video z vyhlášení

O panu Františku Boudovi:
V 8 letech poprvé zasedl v hudební škole v Chrastavě ve třídě pana Lubomíra Stupky s kytarou před pultík s notami. Bylo to 10. září 1968. Od té doby se kytara stala jeho vášní a velikým koníčkem.
A tak v dospělosti se nejen stále zdokonaloval ve hře na tento nástroj, ale rozhodl se svou lásku, vědomosti a umění předávat dětem i dospělým. První hodina, kdy stál na druhé straně – tedy jako učitel – byla v roce 1993. Celých 16 let učil při zaměstnání – z práce v Elitexu rovnou do Společenského klubu, pod který hudební škola vždy patřila – a do večera pak učil. Posledních 6 let již učí jak se říká na plný úvazek. Jeho kytarovou třídou prošly desítky dětí i dospělých žáků a vychoval si i své nástupce.

Plakety Jana Amose Komenského 2015 - rozhovor s panem Františkem Boudou Tv Chrastava  (od 3:12)

Osobnost města pro rok 2018

Slavnostní vyhlášení sportovce a osobnosti 2018: 

fotogalerie       video TV Chrastava 

Narodil se v roce 1950 v Chrastavě, kde žije doposud. V roce 1965 se začal učit soustružníkem kovů v tehdejším Totexu, pak Elitexu. Po vyučení zde zůstal a pracoval téměř 40 roků jako soustružník, posléze nástrojař. V roce 2007 po rozpadu Elitexu nastoupil jako údržbář do Benteleru Chrastava, kde pracoval do května 2008, kdy odešel do starobního důchodu. Stal se otcem 2 dětí, nyní má 4 vnuky, z toho jedny trojčata.

V roce 1963 začal aktivně hrát kolovou jako žák, v roce 1980 po odchodu tehdejšího vedoucího oddílu Karla Douchy si udělal trenérský kurs a stal se vedoucím oddílu sálové cyklistiky. Oddíl vede doposud. Vzorem mu vždycky byli bratři Pospíšilové, kterých si velmi považoval a dokonce se s nimi osobně zná. Za dobu jeho vedení mu prošlo rukama zhruba padesát žáků, někteří z nich vytrvali dodnes a zastupují oddíl v soutěžích mužů, kde si vybojovali i umístění v 1. lize, ostatní si chodí zahrát při pravidelných trénincích. Oddíl má zastoupení v žácích, dorostencích i mužích. Zúčastňují se všech soutěží podle kalendáře sálové cyklistiky a pravidelně se účastní i přátelských turnajů v SRN a Francii.

Slavnostní vyhlášení sportovce a osobnosti 2017:   

fotogalerie     video TV Chrastava

Paní doktorka Ivana Hampejsová o sobě.

Krásné dětství a začátek školy jsem prožila v Brně. Po přestěhování do Prahy a po ukončení základní školy jsem vystudovala střední školu a na Karlově univerzitě-fakultu dětského lékařství.
Po promoci v roce 1972, bylo nedostatek volných míst v nemocnici, a proto jsem začala pracovat v nemocnici Karviná až do mateřské dovolené, po níž jsem začala pracovat v nemocnici Havířov a po atestaci z pediatrie začala zde pracovat na dětském zdravotním středisku.
Po přestěhování do Liberce, v roce 1983 od ledna jsem nastoupila na dětské zdravotní středisko v Chrastavě.
Takže příští rok to bude 35 let! Pracuji zde doposud ráda, ale vzhledem k mému věku velmi ráda předám dál toto místo mladším - kde jsou???
Jsem vdaná, mám dvě dospělé děti a jednoho vnoučka.
Vedle své práce a rodiny, se snažím najít čas i pro své záliby. Mám ráda turistiku, toulky přírodou a ráda poznávám nová místa u nás i ve světě.
Velmi si vážím pocty, které se mi od Chrastavy dostalo, ale jsem typ, který se ne moc rád prezentuje (asi bych hvězdou nemohla být).
Děkuji za ocenění.
MUDr. Ivana Hampejsová 

Slavnostní vyhlášení sportovce a osobnosti 2016:   

fotogalerie    video TV Chrastava

Milan Svoboda se narodil 28.září 1951 jako nejmladší ze tří bratrů (Bedřicha a Jiřího), učitelům na základní malotřídní škole, Bedřichovi a Jiřině Svobodovým, v Dubnici u Jablonného v Podještědí. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Chrastavy, do domu ve Frýdlantské ulici, který se tak stal Milanovým celoživotním domovem.
V roce 1969 se vyučil soustružníkem v chrastavském Totexu a nastoupil do LVZ Chrastava (Liberecké vzduchotechnické závody Chrastava), dnešního Vzduchotechniku s.r.o. Chrastava, v Tovární ulici. Později si také doplnil své technické vzdělání maturitou na strojní průmyslové škole v Liberci. V roce 1975 se oženil a společně se svojí ženou Radmilou vychovali 3 děti (Milana, Jiřího a Václavu).
Milan od dětství hrál a miloval volejbal, již jako dorostenec soutěžil za Stráž nad Nisou, během své vojny reprezentoval Duklu Nechranice a od roku 1978 začal hrát za TJ Spartak Chrastava. Během své volejbalové kariéry absolvoval několik trenérských kurzů a jako trenér stál u úspěchů chrastavského volejbalu žen, kdy se podařilo z okresní soutěže postoupit do krajské soutěže. Volejbal žen měl v tomto svém úspěšném období 1983 až 1995 vůbec poprvé jak družstvo v krajské soutěži, tak i družstvo v okresní soutěži, mladší žákyně, později starší žákyně a mladší i starší dorostenky, to vše převážně pod jeho trenérskými křídly.
Výrobní strojírenská provozovna LVZ Chrastava (dnešní Vzduchotechnik) byla nejenom prvním, ale současně i celoživotně jediným místem jeho pracovního působení. Pracoval zde nejprve jako soustružník, od r. 1979 jako mistr a od roku 1984 jako vrchní mistr. V roce 1992, v období privatizace, se poprvé pokusil o záchranu a udržení výroby právě zde v Chrastavě. Zajišťování finanční dostatečnosti na splácení vysokých privatizačních bankovních úvěrů a s nimi spojených úroků, současně prostředků na pořizování strojů pro rozšiřující se výrobu a v neposlední řadě zodpovědnost za zajištění zakázkové náplně práce pro více jak stovku zaměstnanců bylo dlouhodobě jistě velmi vyčerpávající. Přesto se Milanovi spolu se svým „věčným parťákem“, panem Jordánem Šťastným a také za spolupráce mnoha dalších dlouholetých spolupracovníků, dařilo po téměř čtvrt století poskytovat živobytí stovkám rodin. Za jeho celoživotní dílo je tedy nezpochybnitelně považováno vybudování a udržení funkčnosti i dobrého jména firmy Vzduchotechnik. Jako jediný chrastavský podnikatel udržel a zachoval ryze českou firmu až dodnes.
Milan Svoboda byl přímočarý, veselý a charismatický chlap, uznávající otevřenost a odvahu, jako člověk obdařený „selským rozumem“. Měl především dobrotivé srdce, z jehož pověstné šíře často a rád druhým pomáhal. Roky trvající stresové napětí, spojené se svými zodpovědnostmi, bylo zřejmě i zásadním pro vznik jeho onemocnění. Zpočátku plíživá, ale dlouhá a nevyléčitelná zákeřná nemoc pak nad ním v jeho 64 letech, dne 19. června 2016 bohužel zvítězila. Milan Svoboda byl příkladem vzácného člověka, hrdého Chrastaváka, který svůj život zasvětil jedné práci, jediné ženě, svým dětem a svému jedinému městu. 

Slavnostní vyhlášení sportovce a osobnosti 2015:   

fotogalerie    video TV Chrastava  reportáž TV RTMPlus

Rozhovor s „Osobností města“ pro rok 2015 panem Miroslavem Pivoňkou. 

osobnost města 2015 - Miroslav Pivoňka vypráví

Zastupitelstvo města na svém zasedání 31. srpna 2015 jednohlasně schválilo Osobnost města pro rok 2015. Tím se stal pan Miroslav Pivoňka.
V pátek 16. října proběhlo slavnostní vyhlášení a tak jsem oceněného trošku vyzpovídala.

Z.Václavíková: „Pane Pivoňko, při takovéto významné a slavnostní chvíli si člověk vždy trošku zavzpomíná: v kolika letech jste u hasičů začínal a jaké byly tyto začátky“.

Miroslav Pivoňka: K požárničině jsem se dostal jako malý kluk, když mě táta brával s sebou mezi dospělé požárníky. Aktivním jsem se stal už v roce 1964,kdy se začaly zřizovat žňové hlídky. Ty měly za úkol chodit podél železniční trati a dohlížet, zda nedochází k zahoření pražců nebo strání podél tratě od parních lokomotiv. Též se chodilo při žních na kontrolu při sekání obilí a foukání slámy na stoh.Postupem času jsem procházel požárnickým výcvikem. Chtěl bych poděkovat všem,ale většina už není mezi námi, kteří nás vedli k soutěživosti,pracovitosti a obětavosti pro druhé a k úctě ke starším, což těm dnešním hodně chybí. Na co nejraději vzpomínám? Na soutěže které byly celoročním výsledkem sboru, byl tam i pořadový výcvik. Na krásné prvomájové průvody vše vyzdobené. Průvody máme natočené. To by nebyl průvod,kdyby požárníci chyběli i s alegorickým vozem. Vzpomínám jak se vyrobila velká krabice se sirkami, která se vezla na valníku T 805.Po vojně jsem si udělal kurs na škole v Bílých Políčanech strojník-instruktor a kurz velitele.Po několik let vykonával materiálně technického než jsem byl zvolen velitelem.
 

Z.Václavíková: „Kolik let jste byl velitelem zásahové jednotky chrastavských hasičů. Za ten dlouhý čas se jistě spousta věcí změnila a na co rád vzpomínáte“.

Miroslav Pivoňka: V roce 1986 jsem byl zvolen velitelem sboru. Roku 1990 došlo k přejmenování Českého svazu požární ochrany na Svaz dobrovolných hasičů Čech Moravy a Slezka.Velitele jsem vykonával necelých 30 let.Za tu dobu se toho hodně změnilo jak u hasičů tak v městě. Nemohu opomenout, že za tu dobu jsem měl pár přátel a mnoho kamarádů. Až se jednou za pár let otočím a podívám se v minulosti zpět, tak abych mohl říct,že jsem něco udělal, že se mi něco povedlo a že jsem žil pro místní hasiče a město Chrastava.

Z.Václavíková: „V současné době velitele Jednotky převzal již mladší člen sboru, ale Vy jste ještě nesložil ruce do klína a stále se věnujete své veliké lásce, kterou je muzeum hasičské techniky. Co nám o tom řeknete a jaké máte plány do budoucna“.

Miroslav Pivoňka: Jsem velice rád, že s partou, která pracovala na stavbě muzea se po 6 letech tvrdé práce, soboty, neděle svátky postavilo muzeum hasičské techniky. Tím se naplnila i moje myšlenka vybudovat muzeum.V dnešní době kdybychom měli stavět muzeum tak ho ani nedoděláme neboť už není taková parta nadšenců. Letos v létě jsme se pustili do renovace pož. Vozidla Mercedes který nám věnovalo město Jablonec nad Nisou. Chtěl bych poděkovat městu Chrastava za přispění finanční podpory a kamarádům jmenovitě Johan V,Čálek P,Halbich V, Dymeš D, Hájek T. za pomoc při renovaci vozidla.V lednu 2016 odcházím do důchodu,a tak budu mít více času se věnovat muzeu naplno, a na spolupráci s městem. Ještě bych si přál aby se za pár let začala stavět přístavba muzea pro další exponáty. Město Chrastava si myslím že může být pyšné na toto muzeum a že přístavbu podpoří.

Pane Pivoňko za všechny čtenáře a „chrastavky“ Vám děkujeme za Vaši práci, kterou jste po celá dlouhá léta jako člen a velitel Jednotky Sboru dobrovolných hasičů pro nás vykonával a do dalších let ať Vám hlavně slouží zdraví a jste spokojen ve svém soukromém i profesním životě.

Děkuji za rozhovor

Zita Václavíková
místostarostka
 

Slavnostní vyhlášení sportovce a osobnosti 2014:       fotogalerie   video TV Chrastava

Rozhovor s „Osobností města“ pro rok 2014 paní Hanou Matoušovou. 

Vážení přátelé,
dovolila jsem si za vás, čtenáře, paní Hanu Matoušovou trošku vyzpovídat a zároveň zavzpomínat na její léta strávené mezi knihami.

Z. Václavíková: „Paní Matoušová, tak jaké byly Vaše začátky – jak jste se k této práci vůbec dostala?“

H. Matoušová: „Po maturitě jsem nastoupila do chemické laboratoře v tehdy n.p. Totex. Kromě literatury mě zajímala i chemie a chtěla jsem si doplnit vzdělání dálkovým studiem. Nesplňovala jsem ale délku praxe a tak když se v roce 1968 profesionalizovala zdejší knihovna, přihlásila jsem se a místo získala.“

Z.Václavíková: „Pokud vím, tak knihovna nebyla vždy tam, co je nyní – kolikrát jste se stěhovala a kam? Ne každý ví, co patří k povinnostem knihovnice – můžete nás s touto prací blíže seznámit?“

H. Matoušová: „Knihovna tehdy sídlila ve  II.poschodí budovy ve Školní ulici v bytě 1+2. Přestože začátek byl těžký, ráda na ta léta vzpomínám. Denně zatopit ve velkých násypných kamnech, donést několik kbelíků uhlí, suché WC….
Protože knihovna byla špatně dostupná zejména pro starší spoluobčany, bylo v roce 1973 rozhodnuto o jejím přestěhování do budovy bývalého muzea na náměstí, kde byla až do léta roku 1994. V této době proběhla roční rekonstrukce celé budovy muzea. Knihovna své provizorní umístění našla v budově bývalého soudu ( ve věznici ). Výpůjční prostory byly ve třech malých místnostech a zbytek knih byl umístěn ve 4 celách.
Přesně za rok, v létě 1995, byla knihovna vrácena do nových, krásných prostor . Po úpravách zde vznikla obřadní síň, muzeum a město tak získalo opravdu jedinečný kulturní stánek.
K povinnostem knihovnice patří nejen nákup a půjčování knih ,ale celá řada kancelářských úkonů . Podrobný zápis knih, popisování, balení, drobné opravy, odpisy, revize, třídění dětské a naučné literatury a samozřejmě práce s dětmi, školami a pořádání kulturních akcí (besedy, výstavy, nástěnky).
Knihovna plnila i funkci profesionální a spadaly pod její kompetenci tyto knihovny: Vítkov, Bílý Kostel nad Nisou , Machnín ,Nová Ves, Mníšek, Oldřichov v Hájích, Fojtka a Kryštofovo Údolí. Knihovny měly svého knihovníka, ale třídění knih, revize a další metodickou činnost zajišťovala knihovna v Chrastavě.“

 Z.Václavíková: „Vím, že jste ráda pracovala s dětmi a zvala na besedy známé osobnosti. Připomenete čtenářům tyto chvíle?“

H. Matoušová: „V 70. a 80. letech působil při tehdy střediskové knihovně Literární kroužek, pod vedením učitele Ivana Žáka, který uspořádal 30 Večerů poezie. Večery byly doprovázeny promítáním barevných diapozitivů. Byly pořádány exkurze dětí z MŠ i ZŠ, kvízy, besedy nad kronikou města, besedy s cestopisnou tématikou (dnešní Videoglóbus), ženy měly možnost si vyzkoušet kosmetické výrobky i bezplatnou práci a poradenství kosmetičky. Několikrát děti v knihovně i nocovaly - tzv. Noc s Andersenem, knihovnu navštívil i známý kreslíř Miloš Nesvadba, spisovatelka Milena Lukešová, autor knihy o Jizerských horách Miloslav Nevrlý a dvakrát nás navštívil ilustrátor Adolf Dudek,který předvedl interaktivní show, která se velmi líbila. Knihovna se zapojovala i do soutěží (Týden knihoven, Březen – měsíc internetu). V tehdy celostátní soutěži BVLK (Budujeme vzornou lidovou knihovnu) dostala knihovna i krajské ocenění.“ 

Z. Václavíková: „Ve své práci stále pokračujete v knihovně ve Vítkově, pracujete hodně s mladou generací – co jim, ale i všem ostatním na závěr vzkážete?“

H. Matoušová: „Po odchodu do důchodu jsem se po třech letech rozhodla převzít na 4 hodiny týdně knihovnu ve Vítkově. I zde se letos v květnu uskutečnilo přestěhování do nových,krásných prostor v budově MŠ a ZŠ.
Zdá se, že čtení knih je vytlačováno érou počítačů . Snažme se proto, aby tomu tak nebylo, čtěme svým dětem, vždyť knihu nic nenahradí. První seznámení s knihou, vůně tisku, zašustění stránek a napětí, co mi kniha přinese, zůstane a věřím, že žádný pokrok nás o knihy nepřipraví.“

Zita Václavíková, místostarostka

Slavnostní vyhlášení sportovce a osobnosti 2013:       fotogalerie   video TV Chrastava

Stejně, jako v předchozích letech, proběhlo i letos slavnostní vyhlášení Osobnosti města pro rok 2013. Již tradičně se zastupitelé rozhodovali o lidech, kteří přináší městu Chrastava jakousi „nadhodnotu“. V letošním roce byl zvolen pan Mgr. Ivan Žák, který vyniká hlavně svými recitačními přednostmi. Za zmínku ale určitě stojí také ochotnické divadlo nebo operní zpěv.

K ocenění gratulujeme.

Narodil jsem se v Táboře. Moji předkové se věnovali učitelskému povolání. Bratr mého dědečka učil v roce 1906-8 na Táborském gymnáziu latinu, němčinu a řečtinu. V roce 1956 jsem maturoval ve Varnsdosfu a poté jsem vystudoval na Pedagogické fakultě v Ústí n. Labem obor český a ruský jazyk. V roce 1961 jsem se oženil, mojí ženou se stala Doris Žáková, se kterou jsme loni oslavili zlatou svatbu. Devět let jsem dojížděl z Chrastavy do Varnsdorfu, kde jsem učil na Odborném učilišti u p. Velveta. V roce 1971 jsem začal působit ve Výchovném ústavu v Chrastavě, a to po dobu třiceti jedna let. Své učitelské vzdělání jsem si rozšířil dálkovým studiem speciální pedagogiky na Karlově univerzitě v Praze.
K mým velkým láskám patří poezie, ochotnické divadlo a operní hudba. Vedl jsem recitační kroužky, ve Výchovném ústavu jsem založil a organizoval „Chrastavskou sloku“, ve které recitovaly děti ze speciálních tříd okresu Liberec. Recitovali jsme českou i romskou poezii. V Chrastavě v knihovně jsme uspořádali na třicet večerů poezie. V roce 1976 jsme recitovali i v městském parku, který byl právě otevřen. Vydávali jsme brožuru „Verše pro tebe“, doplněné originálními obrázky. 
V ochotnickém divadle jsem realizoval hru A. Jiráska „Kolébka“ a dramatizaci „Ženichové“. Zajížděli jsme i do Nové Vsi, Oldřichova v Hájích, Chotyně a Žibřidic.
Třináct let jsem zpíval v pěveckém sboru „Ještěd“ v Čechách, Německu, Francii, Řecku a Polsku. Dvanáct let zpívám jako externí sborista v Divadle F.X. Šaldy v Liberci a operách Turandot, Aida, Nabucco, Dalibor, Trubadúr, Bludný Holanďan a Simon Bocanegra. Zúčastnil jsem se i operního festivalu v Lokti v operách Aida a Prodaná nevěsta.
V lázních Kundratice jsem uspořádal tři večery poezie, samozřejmě bez nároku na honorář. Řadu let recituji se svou dcerou při vítání občánků. Večer poezie. 28. března loňského roku jsem obdržel Plaketu J.A. Komenského

Dřívější videa s Ivanem Žákem:    Ochotník je ochotný herec      Pásmo veršů 

Fotogalerie       video TV Chrastava

Každý rok, s vyjjímkou toho loňského, se stává osobností města osoba, která dlouhodobě spolupracuje s městem a zapsala se do dějin Chrastavy. Nejinak tomu bylo i letos. Osobností se stala paní Mgr. Eva Kašková, která vykoná nejen činnost ve školství, ale také je dlouhodobou vůdčí osobností Orientačního klubu Chrastava, vedla recitační a divadelní kroužek. Ocenění předal starosta města Ing. Michael Canov spolu s místostarostou Zitou Václavíkovou.

K ocenění velice gratulujeme

 Životopis paní Mgr. Evy Kaškové

Po absolvování Pedagogické fakulty v Liberci, po reorganizaci v Ústí nad Labem, jsem získala diplom pro aprobaci - učitelka ZŠ se specializací národní škola a český jazyk na 2. stupni. V roce 1966 jsem tedy nastoupila na umístěnku na malotřídku v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí, kde jsem strávila rok. Pak jsem přešla do Chrastavy, kde s přestávkou mateřské dovolené a čtyřletého působení na ZŠ Na Bojišti v Liberci, učím dodnes, nyní již jen na částečný úvazek. Během své pedagogické praxe jsem na Karlově univerzitě v Praze získala další rozšíření své aprobace - výchovné poradenství. Jako výchovná poradkyně jsem pracovala mnoho let.

Bylo zvykem, že každý rok se stává Osobností města osoba, která dlouhodobě spolupracuje s městem a zapsala se do dějin Chrastavy. Letošní osobností se stal pan Josef Kučera. z Liberce, osobnost, která nevykonávala dlouhodobou činnost v Chrastavě, ale dokázala se zapsat do dějin během několika hodin. Pan Kučera 7. srpna 2010 zachránil pomocí bagru přes 216 osob. Nutno podotknout, že riskoval svůj vlastní život proto, aby zachránil život druhým. Ocenění předal starosta města Ing. Michael Canov.

videoklip 

 Dr. Vvdra o svých koníčcích a zálibách  - videoreportáž  2013

 výstava  dřevořezeb v městské galerii  - říjen 2013

PhDr. František Vydra obdržel nejvyšší vyznamenání Libereckého kraje

Narodil jsem se 4. listopadu 1933 v zapadlé vesničce Branov poblíž hradu Křivoklát v okrese Rakovník. Oba moji rodiče byli textilní dělníci.

Po skončení 2. světové války se naše rodina přestěhovala do pohraničí. Studoval jsem na gymnáziu, maturoval jsem na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci v červnu roku 1952.

Po absolvování měsíčního kurzu pro maturanty jsem začal vyučovat na základní škole v České Kamenici. Dvouletou vojenskou službu jsem si odbyl v Českém Krumlově.

V roce 1960 jsem se oženil, moje žena Alena byla učitelkou základní školy (nyní v důchodu). Jsem otcem dvou synů, Pavla (48 let) a Ivana (44 let).

Po skončení vojny jsem začal působit jako učitel na okrese Liberec. Na ZŠ v Chrastavě jsem strávil 27 let. Vyvíjel jsem po mnoho let prospěšnou mimoškolní činnost a myslím, že povolání učitele byla pro mne správná životní volba. Dálkově jsem nejprve vystudoval Vysokou pedagogickou školu v Praze. Chtěl jsem si však zvýšit kvalifikaci, a tak jsem při zaměstnání studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity.

Mým oborem byly cizí jazyky, a to ruština a angličtina. Bylo mi umožněno pobývat dva měsíce na stáži v Rusku a měsíc ve Velké Británii.

Vyučoval jsem 15 let těmto dvěma světovým jazykům studenty gymnázia ve Frýdlantě, kam jsem denně dojížděl z Chrastavy autobusem. V roce 1987 jsem s úspěchem složil rigorózní zkoušky a na základě toho jsem obhájil titul doktor filozofie.

Mou velkou zálibou jsou cizí jazyky (kromě ruštiny a angličtiny také španělština, němčina, lužická srbština a několik dalších). Rád kreslím a maluji, vytvořil jsem ve volném čase velké množství dřevořezeb. Vydal jsem několik knih z oboru regionální historie), přispívám do několika časopisů. Velmi rád cestuji a poznávám jiné země. Nejvíce se mi líbilo ve Španělsku, kde jsem byl již třináctkrát.

Od roku 1995 jsem již jako důchodce převzal vedení městského muzea a později také městského infocentra. Tato léta považuji ve svém životě za velmi důležitá, protože se mi podařilo věnovat se více prospěšné osvětové a kulturní práci pro město, kde již od roku 1949 žiji. S tím souvisí moje členství v tzv. Společnosti přátel historie města Chrastavy. Podařilo se nám vybudovat muzejní sbírky, ačkoliv jsme nemohli navázat na tradice dřívějšího muzea, které bylo v roce 1960 zrušeno. Od začátku existence obnoveného městského muzea jsem se zaměřil na práci se školní mládeží a snažil jsem se, aby lépe poznali historii města, kde žijí.Organizoval jsem cykly zeměpisných přednášek pro veřejnost (tzv. Videoglóbus), autobusové zájezdy do libereckého divadla, taneční zábavy pro starší generaci, pravidelné tématické výstavy, autobusové zájezdy do Horní Lužice atd. Můj hluboký vztah k nejmenšími slovanskému národu –Lužickým Srbům-pramení z toho, že jsem na gymnáziu ve školním roce 1949-50 studoval s několika třídami lužickosrbských studentů. Od té doby jsem ovládl jejich jazyk natolik, že jej považuji za svou druhou mateřštinu, přispívám svými články do jejich časopisů, sestavil jsem česko-lužický slovník a vydal dvě publikace o jejich dějinách, folklóru a jazyce.

Druhým důvodem je historický fakt, že dávní předkové dnešních Lužických Srbů – kmen Milčanů – založili před tisícem let naše město Chrastavu.

Jsem nevěřící, ale přesto se mi nelíbí dnešní konzumní způsob života, tak silně ovlivňovaný každodenní reklamou na nejrůznější zboží.

Panu PhDr. Františku Vydrovi přejeme hodně krásných let ve zdraví a spokojenosti.

Za redakci Chrastavských listů Zita Václavíková

Osobností města pro rok 2009 za celoživotní práci v hasičském sboru v Chrastavě (jednomyslná volba ZM) se stal pan  

Pan Vladimír Dlouhý (1942) u hasičů začínal již jako kluk v roce 1949. Členem Sboru dobrovolných hasičů (SDH) je od roku 1958. Mimo toto byl také ustřením rozhodčím biatlonu a jeho technickým delegátem. Dále spoluzakladatelem chrastavské cyklistiky (kolová i silniční) v 50 letech. Cyklistice se věnovala téměř celá rodina, otec byl řadu let „servismanem“ kolové a tomuto sportu se věnovali i jeho bratři.

V SDH byl jedním z nejaktivnějších při budování Hasičského muzea a dodnes zde provází. Je vlastníkem řady ocenění:

r. 1979 – odznak za věrnost za 20 let r. 1984 – čestné uznání SDH Chrastava

r. 1985 – medaile za příkladnou práci r. 1988 – odznak za věrnost 30 let

r. 1992 – medaile za zásluhy r. 1994 – odznak sv. Floriána

r. 1995 – Odznak odbornosti – hasič 3. stupně r. 1998 – odznak za věrnost 40. let

r. 1999 – čestné uznání Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezka

r. 2003 – medaile za mimořádné zásluhy

r. 2008 – Řád sv. Floriána

 Zita Václavíková

Rozhovor s novopečeným vlastníkem titulu „Osobnost města“ panem Vladimírem Dlouhým.

Redakce:

Jaký byl Váš prvotní pocit, že jste byl zastupiteli zvolen „Osobností města“ pro rok 2009?

Redakce:

Byl jste oceněn za své celoživotní aktivity, a to ve sportu, hasičském sboru a v již zmíněné Společnosti historie. Co byste chtěl vzkázat dnešní mladé generaci?

Redakce:

Vaše plány do dalších let?

Děkuji za rozhovor a za redakci přeji ještě mnoho úspěšných let.

Zita Václavíková

Osobnost města roku 2008 v Chrastavě

Fotogalerie ( foto 64 - 79)

Osobnost města Chrastavy 2008 (videoklip TV Genus)

Rozhovor s panem Zdeňkem Šulcem

Odešly legendy Josef Mácha a Zdeněk Šulc

Osobností města pro rok 2008 (jednomyslná volba ZM ze dne 23. 6. 2008) se stal pan  

Z D E N Ě K   Š U L C

Plaketu s blahopřáním mu předával stávající hejtman libereckého kraje pan Petr Skokan, starosta města Ing. Michael Canov a k blahopřání se připojili i přítomní zastupitelé města Chrastavy a další hosté večera.

V rámci večera starosta, Ing. Michael Canov, poděkoval panu hejtmanovi za uplynulé období vzájemné spolupráce.

Celý večer podtrhla svým doprovodem i „Cimbálová kapela Dušana Kotlára“.

Tento večer připravuje Společenský klub a tímto bych ráda poděkovala svým spolupracovníkům za výborně odvedenou práci.

Zita Václavíková

Z D E N Ě K     Š U L C

Narodil se 4. 11. 1925 v Praze - Břevnově, vyučil se povolání jemného mechanika. Již od mládí měl velký zájem o kulturní dění, především o divadlo. Po skončení 2. svět. války se celá rodina přestěhovala do Chrastavy. Zde se Zd. Šulc aktivně zapojil do kulturních aktivit místní mládeže. Působil jako člen ochotnického divadelního souboru, některé hry úspěšně režíroval pod pseudonymem Zdeněk Zdeněk. Chrastavské veřejnosti je znám také jako zpěvák hudební skupiny KO - ŠTĚ - BA - VÍ, která si v 60. letech získala u místní veřejnosti značnou popularitu.
Později vystupoval po mnoho let v Liberci a v Jablonci nad Nisou při různých kulturních akcích, byl zpěvákem kapely "Celestýnka" a kapely Josefa Pantůčka z Frýdlantu, s níž mnohokrát účinkoval při nedělních koncertech na lázeňské kolonádě v Lázních Libverda.. Jako člen krajské umělecké agentury se zúčastňoval také mnoha zahraničních zájezdů s kulturním programem, a to do bývalého SSSR a do NDR.
Již jako důchodce převzal ochotně péči o významnou kulturní památku našeho města - o rodný dům malíře Josefa Führicha, který je pobočkou městského muzea. Pečoval nejen o údržbu této historické budovy, ale stal se i průvodcem turistických skupin, které tuto vzácnou historickou památky navštěvují.
Pan Zdeněk Šulc je v současné době pracovníkem Společenského klubu v Chrastavě, podílel se na vybudování městského infocentra, stal se spoluorganizátorem mnoha výstav, instalovaných v galérii městského muzea, pomáhal při organizaci cyklů zeměpisných besed a při pořádání tanečních zábav pro starší generaci, pracuje jako asistent internetového klubu.
Své ocenění si zaslouží za celoživotní zájem o kulturní činnost v našem městě a působení v oblasti místní kultury.
Patří mu náš obdiv a dík za dlouhodobý aktivní zájem v oblasti divadla, populární zábavy a regionální historie.
 Zita Václavíková

Osobnost města Chrastavy pro rok 2007

Eugenie Komárková

Fotogalerie (foto 49 - 56)

Zastupitelé města Chrastavy se rozhodli každoročně ocenit z řad svých spoluobčanů opravdovou osobnost, která se výrazně zapsala svým celoživotním působením a celoživotní prací do života v našem městě. Na svém zasedání dne 18. června 2007 mělo zastupitelstvo věru z čeho vybírat. Kvalitních kandidátů bylo povícero, nicméně nakonec titul Osobnost města Chrastavy pro rok 2007 získala paní Eugenie Komárková všemi hlasy zastupitelů, a to za celoživotní práci v oblasti kultury. Slavnostní vyhlášení se konalo 26. října 2007 v městském kině. K historicky prvnímu titulu Osobnost města Chrastavy paní Eugenii Komárkové jménem všech chrastavských občanů srdečně blahopřeji.

V Chrastavě dne 30. 10. 2007 
Ing. Michael Canov - starosta

Články o dalších pozoruhodných osobnostech města

::

Odešel mimořádný člověk

Ve věku nedožitých požehnaných 95 let odešla z tohoto světa jedna z největších chrastavských osobností paní Emilie Švejkovská.
Paní Emilie Švejkovská byla příkladem pracovitosti a svědomitosti po celý svůj život. Do svých osmdesáti let pracovala v drogerii a traduje se, že nechyběla jediný den z důvodu nemoci. A poté až do své devadesátky ještě vypomáhala jako pokladní v místním kině.
Především se však paní Emilie Švejkovská zapsala nesmazatelným písmem do dějin chrastavského fotbalu, kde byla desítky let činná ve výboru oddílu kopané TJ Spartak. Za svoji činnost také obdržela jako první žena vůbec před několika lety v Praze nejvyšší fotbalové vyznamenání. V anketě sportovec Chrastavy pak paní Emilie Švejkovská byla již v jeho prvním ročníku jako prvá uvedena do síně slávy.

Naše milovaná babi nás všechny pak zarmoutila jen jednou. A sice, když jsme se dozvěděli, že nás navždy opustila, když odešla do fotbalového nebe. Její památka bude mezi námi žít i nadále, vždyť se již za svého života stala legendou.
Čest její památce.
V Chrastavě dne 21.prosince 2004
Za občany města Chrastavy Ing. Michael Canov - starosta

100 let paní Marie Fijalkové

Fotogalerie...

V pátek dne 20. 4. 2007 oslavila neuvěřitelných 100 let paní Marie Fijalková, historicky první občan Chrastavy, který se takové významné události dožil. Při té příležitosti proběhl slavnostní akt v obřadní síni městského úřadu, kde starosta města Ing. Michael Canov za přítomnosti místostarosty pana Miloslava Pilaře a dalších hostů přednesl krátký a milý projev. Poté se paní Marie Fijalková podepsala do kroniky města a nechyběl ani přípitek. Následovalo fotografování a gratulace s přáním pevného zdraví.
Mezi gratulanty, kterých se sešlo opravdu hodně, nechyběla ani zástupkyně Krajské správy sociálního zabezpečení v Liberci, která oslavenkyni předala krásnou kytici a osobní dopis ministra Petra Nečase.
Paní Marie Fijalková je velice vitální žena a na dotazy, co má ráda a zda prozradí recept na dlouhověkost, odpovídala, že každé ráno se sprchuje studenou vodou, donedávna ještě cvičila, má rada štamprličku něčeho ostrého a hlavně má ráda lidi kolem sebe.
Ještě jednou přejeme paní Marii Fijalkové k životnímu jubileu dobrou pohodu, osobní spokojenost a hodně zdraví do dalších let.

(dodatek k článku: paní Fijalková zemřela v roce 2008 ve svých 101 letech)