***

Opět se naše město dostalo na stránky celostátního tisku. Tentokrát se o nás psalo v týdeníku Týden č. 47/07, kde zástupci samospráv, občané a právníci v článku nazvaném Zakazuje se pít a halekat polemizují o vhodnosti přijímání některých obecně závazných vyhlášek obcí. Konkrétně se zde hovoří také o Obecně závazné vyhlášce města Chrastavy č. 15/2006, o stanovení podmínek pro pořádání a průběhu akcí typu technopárty a o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v souvislosti s jejich konáním.

Pamatuji se na tehdy poměrně živou diskusi na zastupitelstvu města (bylo to 11.12.2006), když se ona vyhláška na návrh starosty města přijímala. Tolik emocí zde za poslední rok činnosti zastupitelstva již dlouho nebylo, nepočítám-li ustavující zasedání zastupitelstva města po volbách 2006, případně ono zastupitelstvo, kdy si mě někteří zastupitelé „vzali na pranýř“ ohledně tehdy mnou zveřejněného hlasování jednotlivých zastupitelů o návrhu na zřízení osadních výborů na Vysoké a Vísce (a hle, dnes má občan možnost – a je to tak zcela správně, v případě možnosti přístupu na internet, sledovat jednání zastupitelstva města téměř on-line, a to včetně jednotlivých hlasování – a najednou je vše v pořádku, nikdo se nebouří, nikdo neprotestuje. Inu, chceš-li psa bít, hůl si vždycky najdeš, dovolím si nepřesně citovat jedno velmi staré české přísloví).

Pokud mě paměť neklame, tak tehdy to hlasování proběhlo tak, že všichni přítomní, kromě jednoho, který se zdržel, byli pro. Musím přiznat, že pro jsem nakonec zvedl ruku i já. Takže se nám, zastupitelům, zřejmě opět jedna vyhláška města skutečně podařila.

***

Tak, jak jsem nedávno psal o webovém fóru a o možnosti komunikace občanů s vedením města, mám po cca osmi měsících fungování tohoto fóra lehce smíšené pocity. Předpokládal jsem, možná naivně, že diskuse mezi občany a vedením města, potažmo mezi občany a zastupiteli či mezi občany samotnými bude na nějaké odpovídající, tím myslím slušné a korektní, úrovni.

A výsledek? Kromě dvou či tří zastupitelů se do dnešních dnů nikdo další ze zastupitelů do diskuse k fóru nezapojil. Kromě několika diskutérů z řad občanů, z jejichž příspěvků je vidět, že berou fórum jako dobrou komunikaci při řešení problémů, jsme svědky vzájemného napadání, a to jak se to právě komu hodí. Většinou je to od těch, kteří se skrývají pod jakýmsi pseudonymem či přezdívkou, a možná jim dělá radost, že druhou stranu svými výplody prudí.

Úmyslně jsem si porovnal úroveň diskuse našeho fóra např. s fórem Hrádku nad Nisou. Určitě jsem nepřečetl vše, to nebylo ani účelem mého zkoumání. Jen jsem si chtěl porovnat úroveň diskuse. A musím říci, že po přečtení některých příspěvků na hrádeckém fóru jsem byl mile překvapen. I ti, co se vzájemně „nemusí“ (z politických, osobních, profesních či jiných důvodů) se k sobě chovají alespoň slušně a korektně a dokáží spolu komunikovat i věcně.

Možná je to trochu návod pro ty chrastavské diskutéry, kteří potřebují vybít trochu energie a zvýšit si adrenalin v krvi. Doporučuji všem si úroveň obou fór (případně nejen oněch dvou) porovnat.

Co mne například upoutalo na hrádeckém webu města, že zveřejňuje i usnesení z jednání rady města. Ze zákona je sice zasedání rady města neveřejné, nicméně je dobře, když si občan může přečíst tyto informace i na webu, ne pouze v tištěné podobě formou radničního měsíčního zpravodaje, a to včetně konečného (nejmenovitého) výsledku hlasování. Myslím, že je to docela inspirativní…

***

I na základě výše uvedeného jsem nedávno přemýšlel o tom, jaké mezi námi panují v poslední době mezilidské vztahy. Děti obecně nemají k drsným a sprostým slovům daleko, často to slyší nejen mezi svými vrstevníky, ale i doma u rodičů, kteří jim v mnohých případech příliš dobrý příklad nedávají. Možná by někteří rodiče potřebovali naopak ještě sami dovychovat. Někteří dospělí příliš dobrý příklad v mnoha věcech dětem nedávají. Děti mají dnes velký „příklad“ v amerických filmech a v počítačových hrách.

Kdo říká, že to je dobou, podle mého nemá pravdu. Byli jsme také mladí a měli jsme také různé výstřelky. Ta doba je jiná v tom, že žijeme v jakémsi přetechnizovaném světě. Dnes je jednodušší poslat k vánocům či narozeninám e-mail než pohled. Jistě to má své výhody, od rychlosti podané zprávy po úsporu peněz. Ale přece jen, když jsem u toho blahopřání – pohled poslaný přes poštu mne osobně potěší více než e-mail, kterých denně dostávám nespočítaně.

Onehdy jsem někde také četl, že rodiče si s dětmi nečtou, a nečtou ani těm nejmenším, kteří ještě číst neumí. Ten výzkum má určitě pravdu. Vždyť ono je lepší (a jednodušší) dítě pustit ven nebo k počítači. V té souvislosti si dobře vzpomínám, kolik jsme jako děti přečetli různých knížek. Pravdou je, že tenkrát nebyly ani mobilní telefony ani počítače a k televizi celá rodina usedala až večer.

Zdravit nás učili již odmala. Co však chcete předepisovat dětem za vzory, když běžnou dnešní odpovědí na pozdrav, a to právě u dospělých, je odpověď „dobrej“? Od takových zdánlivých maličkostí se potom utváří také mezilidské vztahy.

Ne, nechci moralizovat a ani mi to nepřísluší. Jen jsem si tak říkal při těch blížících se vánočních svátcích, že i toto by pro mnohé dospělé, a nejen rodiče, mohlo být jedno z témat k zamyšlení ve vánočním čase.

Přeji vám všem pěkné vánoční svátky.

Mgr. Oldřich N ě m e c,

:: starosta města Ing. Michael Canov:  Obecně závazná vyhláška 15/2006