Bulletin 166 - 12/2008   

O Chrastavě v polském partnerském městě

Čtenáři Bulletinu si jistě vzpomínají, že na začátku letošního roku (leden/únor 2008) se v prostorách infocentra a městského muzea konala zajímavá výstava, kterou instalovali naši polští přátelé. Pozornost návštěvníků tehdy upoutala skupina mladých mužů v neobvyklém obleku s širokým kloboukem.

Byli to členové spolku, jaký v Chrastavě nemáme a ani v budoucnu jistě mít nebudeme. Spolek se nazývá POSZUKIWACI SKARBÓW, což v překladu znamená "Hledači pokladů". Nejde o truhly plné zlaťáků, ale o nálezy polodrahokamů v blízkém okolí města Lwówek Sląski. Na výstavě byly vystaveny krásné broušené polodrahokamy, snad každého upoutala i ošatka se zrníčky písku z řeky Bobr, mezi nimiž je možno najít i drobné kousíčky ryzího zlata.

Při červencovém zájezdu dvou autobusů do partnerského města měly desítky občanů Chrastavy možnost spatřit na vlastní oči to, o čem dříve jen slyšeli. Každoroční svátek LATO AGATOWE (= Achátové léto) je jedinečnou přehlídkou rozmanitosti polodrahokamů, které se v desítkách stánků na náměstí kolem mohutné budovy radnice nejen vystavovaly, ale také prodávaly.

Nyní byla na řadě Chrastava, aby se představila obyvatelům polského partnerského města. Již od jarních měsíců se jednotlivé zájmové složky snažily představit na panelech svou činnost. Texty, fotografie, ale také trojrozměrné exponáty putovaly přes hranice do Polska. V pátek 7. listopadu 2008 byla výstava o Chrastavě, pořádaná v budově radnice, zpřístupněna polské veřejnosti. Slavnostní zahájení bylo velkolepé, mnozí se dozvídali vlastně poprvé, že existuje české městečko Chrastava a se zájmem si prohlíželi, jak vypadá a co zajímavého se tu děje (sport, kultura, slavnosti).

V budoucnu se plánují skupinové zájezdy dětí i dospělých, snad budou při vzájemných setkáních navázána i přátelství na naprosto neoficiální úrovni. Podobnost obou jazyků - češtiny a polštiny - takové vztahy značně usnadňuje.

PhDr. František Vydra

Z historie úzkokolejky Žitava – Frýdlant v Čechách

Ne, nejedná se o omyl, jak byste se mohli podle názvu článku domnívat. Snad každý při návštěvě nedaleké Žitavy (Zittau) viděl před budovou vlakového nádraží jiné, mnohem užší koleje, možná se leckdo vydal tím vláčkem s kouřící lokomotivou do městečka Oybin nebo do rekreačního střediska Jonsdorf. Mnohého možná překvapilo, že cena jízdenek je poměrně vysoká. Je to oblíbená atrakce, a tak návštěvníci rádi těch několik euro zaplatí.    

Málokdo však ví, že tato úzkokolejná železniční trať bývala průvodně mnohem delší. Byla dána do provozu již v roce 1890. Dnes je v provozu vlastně pouze jedna její část. Poválečné změny státních hranic způsobily, že druhá, delší část této trati nebyla po 2. světové válce pro turistický ruch obnovena.

Ze Žitavy vedla trať do dnešního polského města Bogatynia a dále přes naše české Heřmanice až do Frýdlantu. I když se všechny tři sousední státy prohlašovaly okázale za přátelské (slovo Freundschaft - Přátelství - Przyjazń se často vyskytovalo v různých heslech a na všudypřítomných transparentech), praxe byla jiná. Místo toho, aby tato pro turistiku jako stvořená trať pomáhala prohloubit, opravdové přátelské vztahy mezi třemi sousedními národy v tzv. Euroregionu NISA, byly vytrhány koleje tzv. "Heřmaničky", což bylo známkou toho, že se s její obnovou a využitím již nepočítalo.

V Bogatyni můžeme dodnes vidět starou úzkokolejnou parní lokomotivu jako historický exponát a němou připomínku dávno neexistující trati.

Provoz na původní trati ustal 2. května 1945. Pak už koleje postupně zarůstaly travou a rezivěly. Tato úzkokolejka nebyla stavěna jako "spojnice" tří různých národů. Tehdy - v roce 1890 - se v Žitavě, v Bogatyni (jmenovala se dříve Reichenau) i ve Frýdlantě hovořilo německy, a i když šlo o území Rakouska - Uherska a německého Saska, jazyk byl stejný a překročit tehdy hranice nebyl žádný problém.

Na české straně provoz tímto vláčkem z Frýdlantu přes Kunratice a Dětřichov do Heřmanic pokračoval až do 70. Let. Pak byly dopravní spoje nahrazeny autobusovou linkou. Ve Frýdlantě v depu je dodnes jakési muzeum "Heřmaničky".

Možná, že je někde zaznamenáno, kolik stovek tun železa bylo tehdy odevzdáno do sběren kovového šrotu na Liberecku.

Snad někdo za to dostal i vyznamenání či zahraniční zájezd jako odměnu. Při dnešním rozvoji turistického ruchu by se "Heřmanička" a její prodloužená část na polském území jistě hodila a v Letních měsících by se jistě i finančně vyplatila. Jaká krátkozrakost to tehdy byla trať zcela zrušit!  

PhDr. František Vydra

Listopadová akce SPHMCH

V úterý 25. 11. 2008 proběhla v zasedací síni Městského úřadu v Chrastavě zajímavá přednáška spojená s videoprojekcí s názvem Podještědí a Karolína Světlá. Přednášel Mgr. Milan Turek: Zajímavě a poutavě vyprávěl o kraji kolem Ještědu. Příroda v Podještědí je velmi rozmanitá - najdeme zde sady, louky, porosty lesů i kleč a vřes. Krásné a známé jsou meandry Ploučnice. U Padouchova můžeme na jaře obdivovat i malý vodopád.

Kraj pod Ještědem je bohatý i na nerosty a horniny. Ještěd sám je z tvrdého křemence, v okolí se nacházejí břidlice, vápencové lomy, těžil se zde limonit. Již Karel IV. posílal hledat do těchto míst horníky, aby tu našli drahokamy - acháty a chalcedony.

V 17. století tu žili medvědi, dnes je hojně rozšířena srnčí a mufloní zvěř. Byla zřízena panská obora a v 19. století stavěny kapitálním kouskům ulovené zvěře pomníčky zvané "lovecká štěstí". Ty můžeme najít i dnes.

Kraj si zamilovala spisovatelka Karolína Světlá. Jezdila sem každoročně na prázdniny poté, co jí zemřela roční dcerka.

Její dílo a opakovaný pobyt v tomto kraji výrazně ovlivnil zdejší společenský život. Podporovala např. zakládání knihoven. V pěti vesnicích v Podještědí byla její zásluhou zřízena česká škola. K. Světlá se snažila o rozvoj vzdělávacích spolků. Ve Světlé založila Čtenářskou besedu, v Českém Dubu iniciovala založení učitelské jednoty. A mohli bychom ve výčtu jejích aktivit pokračovati dále.

Na závěr jsme viděli více než dvě stě krásných a podmanivých obrázků Z Podještědského kraje.

Děkuji touto cestou městskému úřadu za zapůjčení zasedací místnosti, Ing. J. Smolovi za obsluhu techniky a samozřejmě za zajímavé informace Mgr. M. Turkovi.

Snad lze jen litovat, že cestu k nám si nenašlo více lidí.

Mgr. Jaroslava Špaková

Kdo byl Bohumil Honsa?

Pan řídící učitel Bohumil HONSA se narodil v roce 1890 v Božeticích u Milevska. Vystudoval učitelský ústav v Plzni a po vzniku Československé republiky byl pověřen tehdejším ministerstvem školství, aby zřídil a vedl v obtížných podmínkách v dvojjazyčném prostředí na Liberecku českou menšinovou školu v Chrastavě.

Působil v našem městě od roku 1919 až do září 1938, kdy bylo na základě Mnichovské dohody celé pohraniční území obsazeno německou armádou.

Osobně prováděl nábor do české školy. Při zahájení školního roku 1919 - 20 nastoupilo do české školy v Chrastavě 110 žáků.

Německé městské zastupitelstvo (z 26 členů byli pouze tři Češi) přidělilo české škole naprosto nevyhovující budovu bývalého chudobince na kraji Vítkovské ulice. Přízemní místnosti, kde byly umístěny dvě české třídy, byly velmi vlhké, s malými okny. Řídící učitel Honsa nechtěl připustit, že by české děti měly mít horší podmínky pro výuku než děti německé. Psal stížnosti do parlamentu v Praze; a když ani to nepomáhalo, osobně jednal několikrát v budově parlamentu, aby se tento problém co nejdříve vyřešil. Za pomoci tehdy velmi oblíbeného spisovatele Karla Václava Raise, kterého blíže znal, nakonec dosáhl svého cíle.       

V roce 1923 byla postavena nová, na tehdejší poměry moderní školní budova v dnešní Revoluční ulici. Dnes v ní sídlí mateřská škola. Stavba byla vybudována ve velmi krátké době, a to od května do listopadu 1923, tedy za necelých šest měsíců. Kromě tříd tzv. obecné školy tam byla umístěna také česká mateřská škola (tehdy se nazývala "opatrovna "). Celá ta léta vedl svědomitě školní kroniku, která nám po letech podává zajímavé svědectví o tom, jak se tehdy v našem městě žilo.

Učitel Honsa se stal neoficiálním mluvčím české menšiny v Chrastavě, domáhal se často na městském úřadě nápravy, kdykoliv byla práva Čechů poškozována. Tím si mezi zdejším německým obyvatelstvem nadělal mnoho zlé krve. Dostával se často do sporu s německým vedením města.

Byl cvičitelem v místním Sokole, pořádal s dětmi zájezdy, vedl je k vlasteneckému cítění. Patronát nad českou školou převzal pražský pěvecký soubor "Lyra", který každoročně posílal českým dětem do Chrastavy drobné dárky na vánoční nadílku. Od roku 1930 působil na české menšinové škole také učitel Josef Khaml.

Situace ve městě se zhoršila v průběhu 30. let, kdy mnozí místní němečtí občané sympatizovali s myšlenkami fašismu v sousední tzv. Velkoněmecké říši.       .

Docházelo k častým národnostním třenicím jak mezi dospělými, tak i mezi dětmi.

V roce 1938 se pod vlivem štvavých projevů henleinovců napjatá situace stále zostřovala, a tak musela česká menšinová škola ukončit svou téměř dvacetiletou činnost. České rodiny se začaly stěhovat do vnitrozemí, kde neměly zajištěnou ani práci, ani ubytování.

Dětí postupně ubývalo a nový školní rok 1938 - 39 nebyl kvůli nepříznivé politické situaci ani zahájen.

Také řídící učitel Bohumil Honsa opustil tehdy Chrastavu a odešel na Mladoboleslavsko, kde pokračoval v učitelské práci. V únoru 1939, kdy už byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, přijel s řádnou propustkou do Chrastavy, aby zde zařídil některé záležitosti, týkající se české menšinové knihovny. Byl však místními Němci poznán a nedůstojně urážen. Plivali po něm, posmívali se mu a nosili po náměstí skříňku s jeho portrétem a s nápisem "Bohumil, největší svině v Chrastavě."

Byl několik dní vězněn v liberecké věznici, teprve pak se mohl vrátit zpět na Mladoboleslavsko. Zapojil se však do protifašistického odboje, byl zatčen a až do konce války vězněn v koncentračním táboře Buchenwald.

Válku přežil a vrátil se zpět do Chrastavy, kde ještě mnoho let působil na místní škole: Zemřel v lednu 1969.

Dodnes žije v našem městě mnoho občanů, kteří se na tuto osobnost dobře pamatují.

Uplynulo čtyřicet let od smrti řídícího učitele Bohumila Honsy. Domníváme se, že by jeho mnohaletá obětavá práce neměla být zapomenuta. Navrhujeme, aby mu byla odhalena pamětní deska na bývalé české školní budově v Revoluční ulici (dnes mateřská škola).

 Návrh textu na pamětní desku:

V LETECH 1919 - 38 PŮSOBIL V CHRASTAVĚ JAKO ŘEDITEL ČESKÉ MENŠINOVÉ ŠKOLY

B O H U M I L  H O N S A (1890 - 1969)

ZASTÁNCE ČESKÉ MENŠINY, ODBOJOVÝ PRACOVNÍK, VĚZNĚNÝ V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE BUCHENWALD. PO ROCE 1945 POMÁHAL PŘI ROZVOJI ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ V CHRASTAVĚ, ZALOŽIL MĚSTSKÉ MUZEUM.

(Znovu) odhalení pomníku obětem prusko-rakouské války 1866

V pondělí 24. listopadu 2008 se přes kostelem sv. Vavřince konala slavnost, při níž byl odhalen pomník vojákům, kteří zahynuli v krátké, desetidenní válce v červnu a červenci roku 1866. Této slavnosti se zúčastnili také členové SPHMCH.            

Úvodem zazpívali žáci základní školy několik písní a zarecitovali protiválečné verše. Potom vystoupil s krátkým projevem starosta Ing. Michael Canov, po něm hovořil pan Jiří Náhlovský z  Komitétu 1866. Byli přítomni celkem tři členové tohoto spolku, a to z Hodkovic, z Prahy a z Kladna. Dva z nich byli oblečeni do dobových uniforem a drželi u pomníku stráž. Potom následoval projev člena SPHMCH PhDr. F. Vydry. Zúčastnili se také další členové našeho spolku: J. Špaková, Vl. Dlouhý, Zd. Šimek a J. Zahurancová, která se postarala o fotografickou dokumentaci celé slavnosti.

Během slavnosti se podávalo bezplatně občerstvení. Organizačně připravil slavnost Společenský klub v Chrastavě.

PhDr. František Vydra