Bulletin 149 - 5/2007
Velikonoční výlet do
Budyšína
SPHMCH pořádala 8. dubna 2007 o Velikonoční neděli vlakový
zájezd do Budyšína. Cílem byla prohlídka města a průvod
velikonočních jezdců na koních. Tohoto zájezdu se
zúčastnilo 13 lidí, z nichž někteří byli i
mimochrastavští. Vlakem v 8: 13 hodin z Chrastavy odjeli
účastníci přes Žitavu do Budyšína. Krátce po příjezdu
do hornolužické metropole vyjel na svou trasu do farní obce
Radwor průvod asi sedmdesáti jezdců. Projížděli centrem
Budyšína přes most Míru a dále na sever. Na budyšínském
hradě zvaném Ortenburg se nachází Srbské muzeum, kde mohli
návštěvníci zhlédnout výstavu velikonočních kraslic a
sledovat zdobení vajíček přímo před očima. V prostorách
muzea je vystaveno také množství lužickosrbských lidových
krojů. Zajímavý, u nás neznámý velikonoční zvyk je tzv.
walkanje, tj. koulení vajíček ve svahu pod kostelem s názvem
Hrodźiško. Po prohlídce Srbského muzea jsme navštívili
přes 500 let starou městskou vodárnu (kamennou věž), která
je dnes zpřístupněna veřejnosti jako technická památka. Z
Mostu míru je nádherný pohled na celé údolí řeky Sprévy a
na panoráma středověkých věží. Naší poslední zastávkou
byla návštěva Srbského domu, v němž je kulturní a
informační středisko. Zájemci si tu mohou obstarat množství
informací o Lužických Srbech, především o jejich folklóru.
Také tady viděli účastníci lidové umělkyně při zdobení
kraslic. V nejvyšším patře budovy je rozhlasové studio, z
něhož se denně vysílají programy na VKV. Z Budyšína jsme
odjeli vlakem v 15:40 hodin. Program byl zajímavý, počasí
nám přálo, a tak není divu, že se výlet vydařil a že se
všem líbil. Příští rok můžete s námi jet třeba i Vy.
Připravili: J. Špaková, V. Dlouhý
Spolupráce mezi SPHMCH v
Chrastavě a historickou společností v Jablonném v
Podještědí pokračuje
Vzájemná spolupráce a přátelské styky mezi naší SP HMCH a
podobným spolkem v Jablonném trvá již několik let. Členové
z Jablonného již několikrát navštívili Chrastavu a také
naši členové si při svých návštěvách prohlédli
zajímavosti Jablonného v Podještědí. V pondělí 16. dubna
se zástupci naší SPHMCH vydali autem do Jablonného a
zúčastnili se jedné z pravidelných schůzek tamního spolku.
Tentokrát byla cílem společné procházky Česká Ves, což je
součást Jablonného v Podještědí. Účastníci došli
pěšky k vesnickému kostelíku, který tvoří přirozenou
hranici mezi Jablonným a Českou Vsí. Celou skupinu provázela
p. Černá, která pracuje jako kastelánka na zámku Lemberk.
Seznámila nás s historií obce i kostela. Z horní části
vesnice byl krásný pohled na Jablonné, v pozadí se zvedají
vrcholy Lužických hor a úplně vzadu České středohoří. Po
úmrtí bývalého předsedy spolku, p. Václava Flégla, vede
nyní historickou společnost v Jablonném p. Jaroslav Oplt,
učitel- důchodce. V rámci naší spolupráce jsme předali
všem přítomným propagační materiály z Chrastavy. Bylo
vidět, že mají z naší návštěvy radost. V létě je chceme
na oplátku pozvat k nám, do Chrastavy, kde bude pro ně
připraven zajímavý program.
Zpracovali: J. Špaková, V. Dlouhý
Kdo byl hrabě Ludvík
Mikuláš Zinzendorf?
Již dvakrát jsme informovali v našem Bulletinu o
českobratrské komunitě v městečku Ochranov/Herrnhut, které
leží na poloviční cestě mezi Žitavou a městem Löbau. Ve
30. letech 18. století se tu usadili náboženští exulanti ze
severní Moravy (Fulnek-Suchdol-Kunvald), kterým majitel
tamního panství, hrabě L.M Zinzendorf, umožnil, aby si na
jeho pozemcích postavili svá obydlí a žili tam podle svých
náboženských zásad. Zinzendorf byl představitelem tzv.
pietismu. On i celá jeho rodina vyznávala nekatolické
náboženství. Zinzendorf se postupně stal horlivým kazatelem
(v němčině, ale i v angličtině a ve francouzštině) a byl
velmi aktivní v navazování styků s evropskými státy, které
měly v mimoevropských oblastech své kolonie. Několikrát se
vypravil na dánský královský dvůr se žádostí, aby mohli
českobratrští misionáři provádět evangelizaci mezi
pohanskými Eskymáky v Grónsku. Pobýval několikrát i v
Pobaltí (Estonsko), kde mělo českobratrské učení velký
úspěch. Vydal se dokonce několikrát do USA, kde pomáhal
založit mezi evropskými přistěhovalci ve státě Georgia
českobratrské misie. Zinzendorf byl mimořádně vytrvalý a
obětavý člověk Při tehdejším pomalém a nepohodlném
způsobu dopravy se zdá neuvěřitelné, co všechno stihl. V
práci mu obětavě pomáhala i jeho manželka Erdmuth. Kromě
Herrnhutu pomáhal Zinzendorf vybudovat ještě několik
českobratrských komunit v různých částech Německa.
Později mu v jeho obětavé činnosti pomáhal i syn Renatus.
Několik let po smrti své manželky zemřel L.M Zinzendorf v
Ochranově ve věku 60 let. Prožil mimořádný život, byl
upřímně zbožným člověkem, rozdal téměř všechno své
bohatství. Napsal stovky kázání a složil desítky
nábožných písní. Po několik let byl dokonce osobním
přítelem pruského krále Bedřicha Viléma. V roce 2000 byl
vydán podrobný životopis tohoto altruistického šlechtice,
autorem je Angličan John R. Weinlick.
PhDr. František Vydra
Obnova tzv. Kittelova domu v
Krásné
V sobotu 21. dubna jsem se vydal na Jablonecko a poprvé jsem na
vlastní oči vidděl budovu, o které jsem část četl. Velký
dřevěný dům, tzv. Kittelovsko, byl ještě nedávno v
naprosto nevyhovujícím, zchátralém stavu. Hovořil jsem s
panem starostou Rudolfem Hübelem o tom, že se konečně
podařilo získat dotace na přestavbu domu
"jizerskohorského Fausta" Jana Josefa Antonína
Eleazara Kittela, o němž se vypráví neuvěřitelné historky.
J. J. A. E. Kittel dal v obci Krásná (dříve Šumburk)
postavit kostel sv. Josefa, a to s dovolením samotného císaře
Josefa II, který jej při cestě severními Čechami
navštívil. Vedle kostela stojí morový sloup a budova bývalé
fary. Kittlův dům, v němž početná rodina bydlela, stojí
asi sto metrů od kostela. Dům byl zcela stržen (dřevo bylo
ztrouchnivělé). Je hotova zcela nová šindelová střecha,
která je umístěna na nosných sloupech. Přízemí této
roubené stavby je téměř hotové. Vedle domu jsou naskládány
další připravené čerstvé trámy (asi 15 m x 50 cm x 30 cm).
,,Bude-li dostatek peněz, mohla by být přestavba Kittlova domu
dokončená do tří let ", řekl starosta Hübbel Za osadou
se vypíná panorama Černé Studnice, v dálce pak zasněžené
vrcholy krkonošských hor. Letos v den 1. máje se v Krásné
konala velká Josefská pouť. Součástí odpoledního programu
bylo i promítnutí amatérského filmu" O Kittelovi ",
který natočili amatéři z Desné. Osobnost doktora-léčitele
je opravdu pozoruhodná. Ačkoliv neabsolvoval lékařskou
fakultu, ale naučil se léčit od svého děda a otce pomocí
bylinek a jiných lidových praktik, stal se známým i v Praze.
Vyprávělo se, že prý má od ďábla černý plášť, který
mu umožňuje létat ve vzduchu. Dostal prý také kouzelnou
bylinu zvanou "všehoj", kterou léčil nemocné
horaly. Až bude Kittlův dům opět v pořádku, určitě se
stane cílem výletů tisíců lidí. Snad i my z Chrastavy tuto
zajímavou kulturně historickou památku jednou navštívíme.
PhDr. František Vydra
Z Führichovy rodinné
kroniky (pokračování)
Když otec ráno vstal zpíval ranní modlitbu, a to každý den
jinou. Dříve než mí rodiče svou ranní píseň dokončili, i
my děti jsme doprovázely poslední sloky svými hlasy. Každý
věděl, co má dělat, a tak jsme žili klidně a každý si
hleděl své práce. V létě bývala snídaně v 10:00 hodin.
Skládala se z polévky, zeleniny a chleba a po ní jsme
pokračovali v práci. V dlouhém tichu matka nebo otec někdy
vyprávěli různé příhody a zážitky Z mladých let, které
bývaly vždy poučné. Vedly se také náboženské rozhovory.
Někdy přerušil otec mlčení se slovy: "Děti,
zazpívejte něco, ať tu není takové ticho." Oběd býval
v létě ve dvě hodiny. Bylo to mléko a chléb a pak šel zase
každý po své práci. Po večeři jsme bývali asi ještě
hodinu vzhůru, a když to počasí dovolovalo, šli jsme do
zahrady nebo na zápraží před dům. V sousedství se zpívalo
za doprovodu harfy, někdy se ozýval dokonce čtyřhlasý zpěv,
a tak jsme rádi poslouchali. Asi v deset hodin jsme se před
spaním modlili růženec, v zimě po klekání jsme se modlili
růženec ještě před večeří. Koncem srpna již bývaly
večery kratší a na vysedávání venku již bylo chladno.
Matka rozsvítila lampu, rodiče něco dělali, já jsem hlasitě
předčítal. Otec si nikdy nestěžoval, že je ospalý a že si
chce jít lehnout, i když někdy třeba i dvě noci nespal,
protože musel dokončit práci pro zákazníky. Matka mu
domlouvala, když pracoval ještě po jedenácté v noci, aby tu
práci nechal na ráno, ale to se opakovalo každý den. Já sám
jsem obvykle pracoval do osmi hodin večer pak jsem až do
půlnoci předčítal z knih. V neděli šla matka v osm hodin na
mši a v půl desáté šel s námi otec do kostela. Já jsem od
dětství chodil s otcem na kůr, kde otec foukal až do smrti na
trumpetu a lesní roh. Já jsem na kůru zpíval. Kdyby býval
otec uplatnil svůj talent pro hudbu a malování, byl by jistě
dosáhl skvělé kariéry. Snad by uměním i zbohatl Vám se to,
děti, bude asi zdát přehnané, ale já vám to všechno
vypravuji proto, že jsem ho poznal lépe než sestry, které
nebyly schopny to pochopit. (pokračování v příštím
čísle)
PhDr. František Vydra
Dějiny Chrastavy v obrazech
V měsíci lednu a únoru tohoto roku byla v prostorách
vědecké knihovny v Liberci zajímavá výstava výtvarnice
Lucie Seifertové, která upoutala značnou pozornost
veřejnosti. Na 45 velkých plochách (asi 2 x 1,5 m) byly
zobrazeny výjevy z českých dějin. Vtipné obrázky a
komentáře tu byly vedle naprosto solidních údajů. Šlo o
porovnání českých dějin s významnými dějinnými
událostmi jinde v Evropě. Tato výstava se stala inspirací pro
místní výstavu v prostorách galérie našeho městského
muzea. Na deseti plochách (1 x 1 m) v měsíci červnu a také
během dvou prázdninových měsíců tu budou vystaveny
tisícileté dějiny našeho města. Tato výstava bude určena
jednak žákům místní základní školy, jednak i
návštěvníkům našeho města, kteří přijedou do Chrastavy
z různých částí České republiky v době své dovolené.
Zveme samozřejmě i Vás, čtenáře Chrastavských listů a
našeho Bulletinu. Již v době letošního ročníku
Chrastavských slavností bude tato výstava v galérii
městského muzea přístupná.
PhDr. František Vydra