Bulletin 146 - 2/2007
Nová publikace o Ještědu
Jméno Marka Řeháčka je naší veřejnosti dostatečně
známo. Má na svém kontě již přes dvacet publikaci z oblasti
regionální historie. Na začátku ledna vyšla jeho
nejnovější kniha s názvem “Chata na temeni děda
Ještěda”. Byla správně načasována, neboť v tomto roce
vzpomínáme 100. výročí otevření napůl kamenné a napůl
dřevěné turistické chaty na vrcholu Ještědu. Nová
publikace má 102 stran a je bohatě ilustrována dobovými
pohlednicemi a jinými fotografiemi z různých dob. Jsou
černobílé i kolorované. Autor nashromáždil množství
zajímavých údajů o původu názvu hory, o prvních
dřevěných stavbách na vrcholu Ještědu, o přírodních
zajímavostech, ale také o sportovní činnosti (sáňkařská
dráha), o vybudování mohutné stavby v letech 1905 - 07.
Nechybí tu ani zmínka o tom, že v období nacismu byl vedle
chaty umístěn velký hákový kříž. Jsou tam fakta o
budování lanovky ve 30. letech minulého století. Dočteme se
také o okolnostech zhoubného požáru koncem ledna 1963 a o
vybudování té dnešní, zdaleka viditelné věže ve tvaru
rotačního hyperboloidu, který připomíná fantastické stavby
ve sci-fi románech. Počáteční námitky proti příliš
modernímu vzhledu 91 metrů vysoké věže již dávno umlkly a
dnes si Ještěd bez tohoto jedinečného výtvoru Ing. arch.
Karla Hubáčka nedovedeme ani představit. Tuto zajímavou
publikaci vydala redakce Kalendáře Liberecka v nákladu 6000
výtisků. Prodává se za 220,--Kč.
PhDr. František Vydra
Vzpomínka na
nejslavnějšího chrastavského rodáka
I když letos neslavíme žádné "kulaté" výročí
malíře Josefa Führicha, připomeňme si několik údajů ze
života tohoto slavného umělce. Narodil se 9. února 1800 v
Chrastavě. Jeho rodný dům v ulici Víta Nejedlého je dnes
pobočkou městského muzea. Pocházel z poměrně chudé rodiny
z dvanácti dětí. To nebylo tehdy nic mimořádného,
nepřekvapuje ani to, že se dospělosti dožily pouze dvě děti
- on a jeho mladší sestra Marie. Dětství prožíval stejně
jako jeho vrstevníci, jen s tím rozdílem, že již od pěti
let udivoval dospělé svým výtvarným nadáním. Chodil
pravidelně do kostela (to bylo tehdy naprostou samozřejmostí),
dokonce zpíval na kůru. Každým rokem pomáhal svému otci
Wenzelovi malovat a vystřihovat stovky betlémových figurek,
které pak chodili spolu prodávat po celém okolí. Aby mohl
jít studovat na uměleckou školu, k tomu neměl otec dost
peněz. Když uviděl jeho kresby majitel grabštejnského
panství, hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas, slíbil, že
bude veškerá jeho studia platit on. A svůj slib splnil. Aby
měl student i daleko od domova dobré rodinné zázemí,
přestěhovali se na několik let oba rodiče, sestra i babička
do Prahy. Josef studoval na pražské malířské akademii a
potom následovaly ještě dva roky studia v rakouské metropoli
– ve Vídni. Patřil k nejlepším a nejpilnějším
studentům, proto mu byl umožněn ještě dvouletý pobyt v
Itálii. Pro mladého umělce to byla jedinečná příležitost,
jak poznat originály světoznámých italských malířů,
např. Tiziana, da Vinciho, Michelangela, Raffaela a dalších. V
Římě se setkal s bavorským králem Ludvíkem II, který jej
zval po skončení studií do Mnichova. Führich tehdy tohoto
pozvání nevyužil. Velký dojem na něho udělalo setkání s
maďarským dobrodruhem Beňovským. Měli naprosto odlišné
povahy, a právě proto klidný Führich byl přímo okouzlen
neuvěřitelnými dobrodružstvími maďarského
světoběžníka. Během dvouletého pobytu ve slunné Itálii
poslal rodičům a sestře celkem 31 dlouhých dopisů, v nichž
velmi podrobně popisuje italskou přírodu, zvyky, jídla a
různé události, jichž se stal svědkem. Více než 35 let
působil potom na vídeňské umělecké akademii jako profesor
historické malby. Byl od dětství velmi zbožný, a tak není
divu, že většina jeho obrazů má náboženský motiv. Stal se
přední postavou skupiny umělců - nazarénů. Vytvořil
téměř tisíc oltářních obrazů. Zbytek jeho tvorby jsou
obrazy s historickými náměty. V roce 1861 byl samotným
rakouským císařem Františkem Josefem I povýšen do
šlechtického stavu (rytíř). V bouřlivém roce 1848 byla
vídeňská akademie na mnoho týdnů uzavřena. Führich se s
manželkou Bertou, roz. Kratzmannovou, a synem Lukášem
přestěhoval do severních Čech, a to do Krásné Lípy, kde
žil jeho švagr. Malířův syn Lukáš se nestal po otcově
vzoru umělcem, ale právníkem. V roce 1876 Josef Führich ve
Vídni zemřel, o dva roky později než jeho manželka. Jeho
hrob nalezneme ve vídeňské čtvrti Grinzing.
Hádanka: Kde je v
Chrastavě obraz rakouského císaře?
Loni, v roce 2006, uplynulo již 90 let od úmrtí rakouského
císaře Františka Josefa I Češi, kteří nemají příliš
mnoho úcty ke korunovaným monarchům, mu říkali "Franta
Procházka". Když byl na trůně 60 let, po celé
tehdejší monarchii se stavěly na počest tohoto jubilea
různé pomníky a vysazovaly se památné stromy. Z té doby -
tedy z roku 1908 - pochází také obraz tohoto císaře v našem
městě.
Že nevíte, kde je?
V našem pseudogotickém kostele sv. Vavřince jsou krásná
malovaná okna, tzv. vitráže. Nad oltářem je rovněž
vysoké, bohatě zdobené okno s biblickými výjevy a v dolní
části je umístěn portrét rakouského císaře a letopočtem
1908. Okno s císařovým portrétem dali tehdy vyrobit místní
boháči, majitelé textilních továren. Až se zase někdy
dostanete do kostela - třeba na koncert - povšimněte si této
vitráže.
PhDr. František Vydra
Kdo říká, že se v
Chrastavě nic neděje?
Jistě že i vy znáte lidi, kteří nikdy nikam nejdou,
nenavštíví žádnou kulturní událost, ale jaksi na omluvu
svého nezájmu a své lenosti tvrdí, že se v našem malém
městě stejně nic neděje. V prostorách našeho městského
muzea je místnost, kterou hrdě nazýváme" výstavní
síň ". Loni jsme vzpomínali na to, že uplynulo již
deset let od zpřístupnění našeho muzea veřejnosti. Vzniklo
díky členům Společnosti přátel historie města Chrastavy.
Ti během několika let nashromáždili dostatek zajímavých
exponátů, aby mohlo být v červnu 1996, v době konání 1.
ročníku "Chrastavských slavností", otevřeno.
Představte si, že za těch deset let bylo v muzeu uspořádáno
neuvěřitelných 78 (slovy: sedmdesát osm!) různých výstav.
Není na škodu si alespoň připomenout jejich názvy:
1) Minulost Chrastavy na starých pohlednicích
2) Sedmdesát let české školy v Chrastavě
3) Lužice - kraj nám blízký4) 1. ročník
"Chrastavských slavností" (fotografie)
5) Skrytá krása prostých věcí (fotografie Šimona Pikouse)
6) Nad žlutou plání vychází opět slunce (indiáni v USA)
7) Vánoce, Vánoce přicházejí...
8) Jizerské hory objektivem bratří Pikousů
9) Okénko do světa filumenie (zápalkové nálepky)
10) Krajina domova (obrazy akad. mal. Jaroslava Švihly)
11) Čínská umělecká řemesla (nejúspěšnější
výstava!!!)
12) Lidská řeč - obdivuhodný vynález
13) Chrastava mění svou tvář (změny po roce 1989)
14) Ze světa filatelie aneb Malí poslové z velkých dálek
15) Půjdem spolu do Betléma...
16) Zátiší (fotografie F. Hamáčka) + Naše dítě
(amatérská soutěž)
17) Svět očima dětí (výstava výkresů)
18) Od Milčanů k Lužickým Srbům
19) Výtvarný ateliér AMI (keramika - batika - šperky -
krajky)
20) Euroregion NISA
21) Pomníčky a památky Jizerských hor
22) Harmonie (výstava krajek J. Kaplanové)
23) Nad Betlémem vyšla hvězda...
24) Chrastava a okolí objektivem Pavla Štekla
25) Krásy severu (V. Šatava) + Rodné Liberecko (J. Zejmon)
26) Lék proti nudě (záliby, koníčky)
27) Jadranský ostrov Cres (fotografie P. Hudce)
28) Jak se žije na Islandě
29) Život a příroda (fotografie a jiné exponáty J.
Tobiáše)
30) Ten národ ještě nezhynul (Lužičtí Srbové)
31) Tužku má přece každý... (kresby Petra Poldy)
32) Nesem vám noviny...
33) Pohledy do minulosti (fotografie a jiné dokumenty)
34) Z Chrastavy až na vrchol slávy (život J. Führicha)
35) Zvěčněné okamžiky (fotografie V. Lahovského)
36) Naše náměstí: včera - dnes - zítra (plány, fotografie)
37) Jak se dříve stavělo (stavební plány, fotografie)
38) Narodil se Kristus Pán...
39) Na severu s mořem malý člun je v boji (Lužice)
40) Jizerské hory - včera a dnes
41) Kouzlo starých pohlednic
42) Patchwork - šití s fantazií a vkusem
43) Fotografie Ing. Martina Votavy
44) Co dovedou dětské ruce
45) Těšíme se na Vánoce...
46) Československá armáda v letech 1935-38
47) Ostrovy střední Dalmácie (fotografie P. Hudce)
48) Velikonoce - svátky jara
49) Poznej svůj domov (liberecký okres, Mikroregion Hrádecko -
Chrastavsko)
50) Půl století oddílu zápasu v Chrastavě
51) Cestujeme za sluncem (Řecko-Chorvatsko-Itálie-Španělsko)
52) Přátelství bez hranic (školy - učebnice: SRN Lužice -
Polsko)
53) Krása a fantazie (fotografie J. Zahurancové)
54) Já bych rád k Betlému...
55) Zima v Chrastavě -léto u moře (snímky T. Jerjeho)
56) 10 let "Chrastavských slavností" (fotografie)
57) Jak vidí děti svět (výtvarné práce dětí z MŠ a ZŠ)
58) Japonsko - země neznámá
59) Žitavsko dříve a dnes
60) 60 let od konce 2. světové války
61) Cestujeme k sousedům I Skrytá krása polodrahokamů
62) Krajinou mého domova (fotografie P, Mayera)
63) Slovinsko - malá země na Jadranu (návštěva velvyslance)
64) Letadla - vozidla - vojáci (modely p. T. Marela z
Frýdlantu)
65) Národ se chtěl bránit (Mnichov - připravil Jiří Coufal)
66) Krása prostých věcí (J. Miléř -fotografie)
67) Žijí mezi námi (romská problematika)
68) Já bych rád k Betlému...
69) S objektivem po Evropě (Norsko + Velká Británie Iva
Kábrtová)
70) Obrázky z Chrastavy - Naši mazlíčci (J. Zahurancová)
71) Führich stále živý (materiály o životě velkého
umělce)
72) Škola - základ života (historie školství v Chrastavě)
73) Výstava fotografií Tomáše Jerjeho
74) Kouzlo květin nejen v přírodě (krajky Blanky
Křížkové)
75) Makropulos (výstava fotografií Víta Khamla)
76) Oživlé dřevo (výstava plastik M. Šimka - Raspenava)
77) Vánoce jsou zase tady.....
78) Dřevěné barevné obrazy (Tomáš Záborec - Slaný)
Každou výstavu zhlédlo poměrně mnoho návštěvníků, a to
tři sta až šest set padesát. Mezi nimi bývají také třídy
žáků základní školy. Pro ně však kromě prohlídky
výstavy připravujeme i zajímavý program se soutěžemi a
videoprogramem. Je skutečně škoda, že si na návštěvu
našich výstav neudělají trochu času i ti, kterým se zdá,
že se u nás nic neděje.
PhDr. František Vydra
Architektura nebo kýč?
Vážení čtenáři Chrastavských listů. Téma lidové a
maloměstské architektury je pro dnešního přetechnizovaného
člověka něčím velmi málo atraktivním. Člověk se pomalu
stává jakýmsi průtokovým ohřívačem peněz, spotřebního
zboží, všemožných vztahů a atrakcí. Ano, z nudy
vyhledáváme adrenalin a jiné vzrušení a nejsme schopni
postřehnout přirozenou chuť věcí a života. Architektura
však skýtá netušené rozměry a dobrodružství. Je to
hlavně tím, že stejně jako hudba, malířství či poezie je
i architektura uměleckým oborem. A jako taková se může
projevovat v mnohých formách. Není náhoda, že na vás z
výloh knihkupectví křičí hromady bestsellerů bez jakékoli
vnitřní myšlenky, stejné je to s filmem, malířstvím a
bohužel i s architekturou. Současný člověk miluje kýč. A
proč? Protože sám je povrchní - kýčovitý! Mezi těmito
hromadami braku nacházíme i kvalitu, která potvrzuje pravidlo.
Je faktem, že je od nepaměti pravdou, že kvalita umění je
obrazem společnosti. Tato kvalita však zůstává opomíjena,
jelikož výrobce neuživí. Naopak produkce všemožných
kýčů uživí mnohé. Možná se vám zdá, že takovéto
myšlenky s lidovou architekturou nesouvisí, ale opak je
pravdou. Ještě před sto lety byl poměr mezi kvalitou a
kýčem opačný. Rozdíl byl pouze v tom, že mnozí
řemeslníci, kteří se na realizaci tehdejší architektury
podíleli, ani netušili, že jsou umělci. Zadíváme-li se dnes
na některou chudou sakrální stavbu - kostel, zvonici nebo
hrázděný dům, musíme kapitulovat nikoli před okázalostí,
ale hlavně před neuvěřitelnou vyvážeností proporcí a
dynamikou projevu. Mnohé z budov, které přežily poválečnou
genocidu lidové architektury, nás usvědčují z nabubřelosti
právě svou pokorou. Opisovat zde vývojovou linii lidové
architektury není bohužel možné, vyžadovalo by to totiž
velmi obsáhlé pojednání. Můžeme si však říci něco více
o smyslu lidových staveb a o jejich dopadu na dnešní dobu.
Předně, záchrana historicky cenných budov by měla být
předmětem nás všech, nikoli pouze památkářů. Uvědomit
si, že ty pokroucené dřevěné domy mají pro nás obrovskou
cenu, je však problém nejen pro tzv. "obyčejného
člověka ", ale i pro stavební úřady a představitele
obcí a měst. Přitom úcta k historickému dědictví v nás
latentně je, a to dokonce dost silná. Uvedu dva příklady:
Přijede-li k nám na návštěvu rodina z ciziny, pak nejspíš
většina z nás vezme auto a vypravíme se do Prahy. Hostům pak
ukážeme orloj, Karlův most, Hradčany atd.. Nebo by někdo z
vás návštěvu zavedl např. na sídliště Jižní město nebo
do Temelína? A ještě jinak. Posíláte-li příbuzným
pohlednici, co na ní je vyfoceno? Kostel, fara, náměstí s
historickými domy. Úcta k tradici v nás někde je, víme,
čím se můžeme chlubit a čím naopak. Bohužel v praxi se pak
chováme úplně jinak. Uctíváme katalogové domy německé
provenience, boříme, stavíme šestiboké nádory k domům bez
myšlenky. V uměleckém oboru zvaném architektura totiž může
tvořit každý - i amatér... Chrastava si přitom zasluhuje
mnohem větší péči a pozornost. Ještě stále zde
přežívají krásné středověké uličky, urbanismus
zůstává na mnohých místech neporušen. Nikoli však
zásluhou osvícenosti úředníků, ale jaksi náhodou. Je na
místě vytvořit pracovní skupinu, která by celou situaci
zmapovala, pasportizovala zachranitelné a hodnotné objekty, a
společně s vedením města by vznikl projekt záchrany těchto
lokalit. V opačném případě nám působením úředníků a
vlivem nevědomosti majitelů nemovitostí tyto lokality
zaniknou. Samozřejmostí musí být osvěta v této oblasti a
vznik fondů, financujících takovouto činnost. Tíha nákladů
nemůže být pouze na majitelích nemovitostí. Z dlouhodobého
hlediska se takováto investice rozhodně vyplatí. Vážení
přátelé, v našem regionu bylo od války zlikvidováno 80%
historicky cenných lidových staveb nedozírné hodnoty. Často
i s vybavením, nábytkem atd. Snažme se získat si úctu k těm
několika posledním mohykánům, kteří přežili. To co je
tradiční, bude tradiční i zítra a naopak, to, co je dnes
moderní, je zítra nemoderní a často i trapné. Podaří-li se
nám zastavit přežívající destruktivní trend již dnes, tak
zítra nám naše děti poděkují
M. Uškrt, restaurátor roubených a hrázděných staveb
Patnáct let od
znovuodhalení Führichova pomníku
Již neuvěřitelných patnáct let stojí v parku před školou
za kostelem obnovený pomník nejvýznamnějšího chrastavského
rodáka. Na žulovém podstavci je umístěna nadživotní
bronzová busta slavného malíře, kterou vytvořil vídeňský
sochař prof. Karl Kundmann. Pomník byl původně odhalen 7.
srpna 1898. Když byla v roce 1885 uspořádána velká výstava
Führichových obrazů, výtěžek se stal základem pro
finanční fond na zhotovení pomníku. Velkou sumou přispěl
tehdy také hrabě Franz Clam-Gallas, poslední mužský potomek
rodu Clam-Gallasů, který zemřel v roce 1930. Po roce 1945
čeští přistěhovalci z vnitrozemí Führichovu bustu
odstranili. Nebyla naštěstí poškozena a byla celá
desetiletí uschována v depozitáři městské knihovny. Na
místě bývalého Führichova pomníku byla v roce 1961
umístěna (betonová) socha novináře a spisovatele Julia
Fučíka (1903 -1943), který se stal symbolem českého
protifašistického odboje. Teprve v květnu roku 1992 - tři
roky po "sametové" revoluci - byla původní busta
velkého malíře umístěna zpět na své původní místo. Při
té příležitosti navštívili Chrastavu také žijící
Führichovi potomci z Německa, Rakouska a Švýcarska.