Bulletin 143 - 11/2006
Z historie
českobratrské jednoty v Ochranově
Již několikrát jsme se v minulých
číslech Bulletinu věnovali pobělohorským exulantům,
kteří se usadili v okolí města Žitavy a Zhořelce
v sousedním Sasku. Mnozí z nich projížděli se svými vozy
také přes Chrastavu údolím Nisy dále na Žitavsko. Víme,
že po prohrané bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620) tzv. čeští
bratři raději zvolili život v exilu, než aby se
přihlásili – v rozporu se svým svědomím – ke katolické
víře. Musíme však rozlišovat dvě skupiny exulantů. Ta
první, větší, se usadila v Žitavě a okolních vsích,
věnovala se řemeslům (převážně soukenictví a
plátenictví) a navštěvovala českobratrská kázání
v prostorné, dost neútulné kazatelně. Exulanti vydávali v
Žitavě také české náboženské knihy v tiskárně Václava
Kleycha. Tyto knihy byly velmi objemné co do počtu stran, ale
malého formátu a říkalo se jim “špalíčky”. Za nocí se
tyto knihy pašovaly přes hranice do Čech, kde byly v období
tvrdé rekatolizace všechny nekatolické knihy hledány jezuity
a páleny na hranicích. V městečku Ochranov (něm.
Herrnhut), asi 16 kilometrů od Žitavy ve směru na Löbau, se
v roce 1722 usadila jiná skupina exulantů, a to ze severní
Moravy z okolí Fulneka. Fulnek byl posledním působištěm
Jana Ámose Komenského před jeho odchodem do ciziny. Jeho
kázání zanechalo v tomto kraji hluboké kořeny. Ze Suchdola
nad Odrou odešlo tehdy 280 exulantů, z Kunína (Kunvaldu) 167
osob. Celkově z této oblasti odešlo do Ochranova vice než
550 nekatolíků. Ještě sto let po bělohorské bitvě se
v okolí Fulneku a Suchdola konaly tajné mše po domech, ale
katoličtí kněží byli vcelku tolerantní. Později správce
panství Leopold Dietrich nemilosrdně trestal ty, u nichž byly
nalezeny zakázané knihy. Byli postiženi peněžitou pokutou
či nucenými pracemi s okovy na nohou. Knihy jim byly
samozřejmě zabaveny a spáleny. Nejvíce exulantů z Fulnecka
pocházelo z městečka Suchdol nad Odrou a také
z nedalekého Kunína (dříve Kunvald). Ti směřovali na
Žitavsko přes slezské území a museli urazit (většinou
pěšky) 360 kilometrů, než dorazili do Ochranova. Cesta jim
trvala celých dvacet dní. Za zakladatele českobratrské
komunity v Ochranově je považován KRISTIÁN DAVID (1692
–1751). Majitel tamějšího panství hrabě Mikuláš von
Zinzendorf umožnil exulantům ze severní Moravy, aby si
založili komunitu, kde by žili podle svých náboženských
zákonů. David přišel se skupinou asi třiceti osob, avšak
později se stěhovaly do Ochranova – Herrnhutu stovky
dalších. Mezi jmény exulantů z okolí Suchdola nacházíme
několik osob s příjmením Nitschmann, Schneider, Fritsche,
Schenk, Liebich, Kunz, Tannenberger , Uhlmann a další. Je
nepochybné, že byli tito lidé německé národnosti. V té
době nešlo totiž o národnostní, ale především o
náboženský útisk. A protože ochranovští exulanti přišli
většinou z Moravy, jsou dodnes ve světě známí ne jako
Čeští bratři, ale jako Moravští bratři ( Mährische
Brüder, Moravian Brethren). Tato církev má v současné době
na světě asi 440 000 členů. Mezi exulanty docházelo často
k názorovým střetům a hnutí hrozilo rozkolem. Hrabě
Zinzendorf v srpnu roku 1727 na společné Večeři Páně
vyhlásil znovuzaložení Jednoty bratrské. V čele byla
rada pěti starších. Prvním biskupem obnovené Jednoty se stal
David NITSCHMANN zvaný Tesař nebo Syndik. Z téhož
rodu byl David N. zvaný Vyznavač, David N. zvaný Tkadlec a
nejstarší z Nitschmannů byl Praotec (Alt-Vater). Byl
vysvěcen v berlínské čtvrti Český Rixdorf vnukem
Komenského D. A. Jablonským. Od roku 1727 začíná také
rozsáhlá misionářská činnost ve vzdálených
končinách světa. Skupina Moravských bratří se vydává mezi
černošské otroky do Karibiku, později do Grónska a na
Aljašku, do Amazonské oblasti a do různých částí Afriky.
Nezdařená byla misie na Cejlon. Indické úřady nedovolily
delší působení těchto misionářů. Při plavbě kolem mysu
Dobré naděje na jihu Afriky vypukly na lodi nakažlivé
choroby, a tak bylo do moře vhozeno 84 mrtvol. V Kapském
Městě pak více než čtyřicet lidí muselo být dopraveno do
nemocnice. Mezi exulanty byli také lidé, kteří sestavili
učebnici jazyka grónských Eskymáků a indiánské řeči
Irokézů. Bez znalosti domorodé řeči by misie neměla
úspěch. Představitelé ochranovské Jednoty bratrské jezdili
po celé Evropě, byli přijati panovníky mnoha zemí a
usilovali o to, aby bylo šíření jejich myšlenek králem či
parlamentem povoleno. Velkého úspěchu dosáhli Moravští
bratři v USA. Ve městě Bethlehem mají dokonce svou
univerzitu. Také hrabě Zinzendorf pobýval několik let v USA.
Z bývalých přistěhovalců z Moravy se do USA přes oceán
přestěhovalo 65 rodin ze Suchdola a z nich pracovalo 85 osob
jako misionáři. Misie byly také ve Skandinávii, v Rusku,
v Surinamu v Jižní Americe, na Labradoru a na Panenských
ostrovech v Tichém oceánu. K nevídanému zájmu o práci
misionářů, i když to byla činnost leckdy velmi nebezpečná,
přispěla vášnivá, inspirující kázání Jana Adama
Steinmetze ještě před odchodem z Moravy do Ochranova. Syn
suchdolského rychtáře Johann Teltschik působil v americkém
státě Georgia, v Anglii a v Irsku.
Při pročítání různých materiálů k tomuto tématu jsem
si uvědomil, jak odlišné bylo pojetí lidského života
dříve a nyní. Ta víra v Boha nebyla předstíraná a mnozí
z těch obětavých lidí, kteří se rozhodli šířit
křesťanskou víru mezi divochy, na své ušlechtilé snahy
doplatili vlastním životem. UNITAS FRATRUM (Jednota bratrská)
není mrtvá organizace. Na celém světě je dnes 18 tzv.
provincií, kde se Moravští bratři sdružují. V naší
České republice je jedna provincie rozdělená na sedmnáct
sborů. Navštívíme-li při svém cestování do sousedního
Německa městečko HERRNHUT (Ochranov), budeme procházet ulicí
Komenského (Comenius-Strasse), udiví nás za městem bratrský
hřbitov se 6000 hroby bez jakýchkoli ozdob. Kamenné desky
s vyrytým jménem a daty narození a smrti, vyrovnané
v přesných řadách, mají být symbolem rovnosti všech lidí
po smrti. Zapůsobí na nás zcela určitě také etnografické
muzeum (Volkskundemuseum), v němž jsou vystaveny stovky
exponátů, které si po skončení misie v těch
nejrůznějších koutech světa misionáři přivezli zpět do
Ochranova.
Záhada Medvědí hory
Koncem září jsme mohli v televizi sledovat dvoudílný
dokumentární film o bývalém ministru propagandy hitlerovské
Třetí říše Josefu Goebbelsovi. Tento muž nebyl žádný
hlupák a sloužil Hitlerovi až do konce. Zdálo se téměř
neuvěřitelné, že stále hovořil ve svých projevech o
konečném vítězství i v době, kdy Sovětská armáda
zatlačila německý wehrmacht zpět až ke Zhořelci. Zatímco
Češi ve své většině jasně chápali, že se blíží
neodvratný konec a že budou fašisté konečně za své
zločiny potrestáni, nejen pohlaváři Třetí říše, ale i
tisíce obyčejných Němců věřilo, že jim v poslední
chvíli pomůže vyhrát téměř prohranou válku – tajná
zbraň!
Nedávno jsem četl v jednom polském časopise velmi zajímavý
článek doplněný několika fotografiemi. Název zní :
Lázně Świeradów – po stopách tanků generála Pattona.
Ano, jedná se o amerického osvoboditele Plzně. Co hledal
několik týdnů po skončení války tady na severu Čech a
kousek od našich hranic poblíž lázní Świeradów, které se
německy jmenovaly Bad Flinsberg? Tyto tanky musely jet přes
Liberecko směrem na sever, projížděly prý přes Nové Město
pod Smrkem. Je ovšem překvapující, že o tom nezanechali
svědectví žádní svědci z našeho okolí. Že by tudy tanky
projížděly v noci? Je to možné... V uvedeném článku
Janusze Skowrońského se píše o přísně utajované akci
z roku 1942. Stovky velkých beden s uranovou rudou, které sem
byly odkudsi přivezeny, byly zvláštním vlekem vytahovány na
tzv. Medvědí horu mezi Świeradowem a Szklarskou Porembou a tam
ukládány po podzemních prostor. Při této práci bylo
použito válečných zajatců, kteří sem byli přivezeni
z tábora nedaleko Brna. Ti, kteří se zúčastnili ukládání
beden do podzemních skrýší, se již dolů nikdy nevrátili,
protože by mohli prozradit přesnou polohu úkrytu. Byli
zastřeleni. Ty tanky generála Pattona sem po válce přijely
proto, že prý tu mělo být uschováno velké množství zlata
z německých bank. To prozradil při výslechu jeden německý
důstojník kdesi u Plzně a Američané vyrazili na sever, aby
se zlata zmocnili, neboť toto území mělo zanedlouho
připadnout do sovětské sféry vlivu, Zda byl zlatý poklad
odtud skutečně Američany odvezen, není známo. Nás však
více zajímají ty zásoby kvalitní uranové rudy. Je známo,
že se němečtí odborníci pokoušeli vyrobit atomovou pumu. To
měla být ta “tajná zbraň”, která měla výsledek druhé
světové války obrátit ve prospěch Němců. Naštěstí to
nestihli...
Několik letošních
výročí
1646: postavení dnešní budovy radnice (kamenná stavba)
1766: byl zastřelen v okolí Chrastavy poslední medvěd
1816: narodil se malíř Wilhelm KANDLER
1836: zemřel otec malíře J. Führicha Wenzel FÜHRICH
1866: prusko-rakouská válka
1866-68: přestavba kostela sv. Vavřince do dnešní
podoby
1876: zemřel ve Vídni nejslavnější chrastavský rodák
Josef FÜHRICH
1886: byl zřízen dnešní hřbitov (původně byl kolem
kostela)
1896: byla dokončena stavba školní budovy za kostelem
1916: zemřel rakouský císař František Josef I.
1936: začala výstavba železobetonových bunkrů v okolí
města
1946: čeští osídlenci dostali z rukou Josefa
Smrkovského dekret na půdu
1956: byl odhalen tzv. kult osobnosti J. V. Stalina
Zdařilý výlet do
východních Čech
V sobotu 7. října 2006 vyjel velký autobus liberecké
dopravní firmy LI-TOUR na zájezd do východních Čech, který
organizovala naše Společnost přátel historie města
Chrastavy. O tento vlastivědný zájezd byl mezi veřejností
značný zájem a nebyl problém zaplnit autobus pro 50 osob.
Přes Turnov jsme se dostali do ROVENSKA pod Troskami. Problédli
jsme si na staré zvonici vedle kostela tři tzv. rebelské
zvony, které mají tu zvláštnost, že jsou zavěšeny
obráceně, tedy srdcem vzhůru. Obdivovali jsme průvodkyni,
která rozhoupala nejmenší ze tří zvonů (váží
“pouhých” šest tun). Zvuk zvonu byl ohlušující. Dále
jsme jeli přes Lomnici nad Popelkou do NOVÉ PAKY. V městském
muzeu jsme si prohlédli expozici zkamenělých araukárií,
velkou kolekci broušených polodrahokamů (acháty, ametysty,
jaspisy) a ve druhém poschodí nás zaujaly desítky
vystavených obrazů, malovaných v hypnotickém tranzu. Jde o
díla spiritistů, kterých bylo v Podkrkonoší velké
množství. V sousedním tzv. Suchardově domě jsme měli
možnost zhlédnout plastiky Stanislava a Vojtěcha Suchardy a
dalších členů slavné sochařské rodiny. Z tohoto rodu
pocházela i matka hudebního skladatele Bedřicha Smetany,
v příbuzenském vztahu k nim byl i malíř a grafik Cyril
Bouda. V Nové Pace jsme měli oběd ve stylovém prostředí
Novopackých sklepů, kde se občas pořádají různé kulturní
akce (písničkáři). Projeli jsme městem Lázně Bělohrad,
rodištěm spisovatele K. V. Raise. Další naší zastávkou
bylo městečko MILETÍN. Prohlédli jsme si rodný domek
básníka Karla Jaromíra Erbena. Průvodkyně hovořila o jeho
životě a díle velmi zasvěceně. Na náměstí v cukrárně
si mnozí účastníci zájezdu koupili tzv. modlitbičky
(zvláštní pečivo).