Bulletin č. 134 - 1/2006
Významná výročí v roce
2006
1411 nejstarší písemné záznamy o dolování v okolí
města (595 let)
1581 císař Rudolf II. schválil chrastavský městský znak,
který je v platnosti dodnes (425 let)
1651 do exilu na Žitavsku odešla poslední skupina nekatolíků
(355 let)
1711 tohoto roku byla založena osada Pekařka (Bäckenhain) -
(295 let)
1766 poblíž obce Fojtka byl zastřelen poslední vlk v okolí
(240 let)
1771 císařovna Marie Terezie zavedla povinné číslováni
domů (235 let)
1811 v rakousko-uherské říši byly zavedeny papírové
bankovky, tzv. bankocetle (195 let)
1851 byl zahájen provoz poštovního dostavníku na trase
Děčín - Nový Bor - Jablonné - Chrastava - Liberec (155 let)
1866 krátká, ale velmi krvavá prusko-rakouská válka (140
let)
1876 zemřel ve Vídni nejslavnější chrastavský rodák,
malíř evropského významu, Josef Ritter von Führich (130 let)
1881 zahájeno vyučováni ve školní budově na náměstí (125
let)
1886 byl zřízen nový hřbitov (původní byl kolem kostela)
(120 let)
1896 dána do provozu nová školní budova za kostelem (110 let)
1901 v Chrastavě zaznamenáno slabé zemětřesení (105 let)
1911 zahájena stavba dnešního VÚDM (dětského domova),
původně to byl tzv. chorobinec (něm. Siechenhaus), tedy
zdravotnické zařízeni, v té době nejmodernější na severu
Čech (95 let)
1911 zahájení výstavby chrastavského vodovodu (95 let)
1936 v okoli města se začaly stavět železobetonové bunkry
jako výraz ohroženi státu soused nim Německem (70 let) 1966
po osmi letech ukončila činnost SVVŠ v Chrastavě (střední
škola s maturitou) (40 let)
1991 začal vycházet měsíčník "Chrastavské listy"
(15 let)
1996 otevřeno městské muzeum a veřejnosti zpřístupněn
Führichův dům (10 let)
2001 byly sloučeny obě místní základní školy (ZŠ
náměstí a ZŠ Školní ul), ředitelkou se stala p. Mgr. Alena
Páchymová (5 let)
Stručně z historie našich
škol
Původní chrastavská škola byla zcela určitě dřevěná.
Nevíme ani přesně, kde stávala. Nejstarší
"kamenná" školní budova dodnes stoji pod kostelem a
nad vchodem je vytesán do pískovce letopočet 1778. Původně
byla jednopatrová, po vyhlášeni povinné školní docházky
byla budova zvýšena o další poschodí. Přesto velkému
počtu děti zdaleka nestačila, a tak byly počty žáků ve
třídách z dnešního hlediska neuvěřitelně vysoké. V
některých třídách bývalo více než 100 žáků, někdy až
115, v jednom případě 155 chlapců a děvčat. Učiteli prý
pomáhali při zvládnuti kázně dva pomocnici s rákoskou.
Lavice byly velmi dlouhé, v každé sedělo 12 žáků. Situace
byla neudržitelná a bylo nutno vybudovat novou školní budovu.
V letech 1880- 81 byla za pouhý jeden rok a čtyři měsíce bez
jeřábů a další stavební techniky postavena mohutná budova
školy na rohu náměstí, Práce stěžovala okolnost, že
těsně vedle budovy tekl (a dodnes teče) Jílový potok. Až do
roku 1929 byl odkrytý a hrozilo nebezpečí, že tam někdo z
dětí utone. Jdeme-li dnes po chodníku vedle školní budovy
směrem ke kinu, ani netušíme, že máme necelý metr pod
nohama vodu tohoto potoka. O 15 let později začala stavba
druhé školní budovy, a to za kostelem. Byla dokončena v roce
1896. Na náměstí byla později škola dívčí, za kostelem
chlapecká.
130 let od smrti Josefa
Führicha
Když se návštěvníci městského muzea dozvídají, že náš
rodák Josef Führich byl umělcem evropského významu, mnozí
si jistě myslí, že je toto tvrzení přehnané. Každé město
si přece chválí své slavné rodáky... Známe-li podrobně
životopis tohoto slavného malíře, můžeme se právě na jeho
případě přesvědčit, že i nadaný chlapec z malého města,
z chudé rodiny, bez konexí s bohatými tohoto světa se může
proslavit. Jistě namítnete, že nebýt hraběte Kristiána
Kryštofa Clam-Gallase, by se neprosadil. To je sice pravda, ale
jeho slávu mu nezajistila nějaká protekce na vyšších
místech, nýbrž jeho neuvěřitelná píle. Mnohokrát jsem si
prohlížel listy zažloutlého papíru s desítkami skic a
náčrtů, kreslených jedna přes druhou. Ani toho papíru
neměl dostatek, a přitom ty studie lidských postav, ty detaily
obličejů jsou přímo mistrovská díla. Pracovitost - to byl
základ jeho životního úspěchu. Je nám velmi sympatické,
že během čtyřletého studijního pobytu v Praze se velmi
zajímal o české dějiny a vytvořil cyklus desítek kreseb a
rytin s motivy nejstarších českých pověstí. Během studia
ve Vídni patřil mezi nejnadanější studenty, a proto mu tato
vysoká škola udělila dvouleté stipendium v Itálii, což bylo
jistě největší přání každého malíře: vidět na
vlastní oči světoznámá díla těch nejslavnějších
italských mistrů. Jeho neobvyklá píle se projevila také v
tom, že namaloval téměř tisíc oltářních obrazů, které
dodnes zdobí interiéry kostelů po celém Rakousku. Jeho sláva
byla bezesporu zasloužená. Mohl by sloužit jako vzor pro ty,
kteří se chtějí proslavit a zanechat po sobě nesmrtelné
dílo.
Z kroniky Gregora Knescheho
- pokračování
Před 140 lety, tedy v roce 1866, bylo postupně rozebráno zdivo
místního barokního kostela s cibulkovitou věží a začala
celková přestavba. Zůstala pouze část věže, ostatní
části kostela byly přestavěny v pseudogotickém (či
novogotickém) slohu. Přestavba byla tak důkladná, že šlo
vlastně o zcela novou stavbu, kterou vysvětil litoměřický
biskup. Při těchto změnách byl také zrušen hřbitov, který
býval po staletí kolem kostela a byl obehnán zdí. Uprostřed
těchto stavebních prací vypukla prusko-rakouská válka a
městem prošly nebo projely na koních desetitisíce pruských
vojáků. Po vítězství u Hradce Králové se Prusové vraceli
přes naše město zase zpátky a dávali najevo, že
rozhodující, bitvu vyhráli, především díky lepším
zbraním. Po celé dva roky, kdy se kostel sv. Vavřince
přestavoval, chodili věřící na mše do hotelu
"Koruna" v Liberecké ulici. V sále byl postaven
oltář a konaly se tam křty, biřmování i pravidelné
nedělní mše. 18. února 1868 byl přestavěný kostel znovu
vysvěcen. Ne všichni občané s přestavbou souhlasili. Mnohým
se zdálo zbytečné bourat zachovalou středověkou stavbu.
Když se o přestavbě dozvěděl Josef Führich, který žil
tehdy již po mnoho let ve Vídni, poslal jako dar městu 6000
guldenů a oltářní obraz "Madona v zeleném loubí",
který v kostele visí dodnes (napravo od oltáře). Na stavbu
přispěl i tehdejší majitel panství Eduard Clam-Gallas (8500
guldenů) a děkan Franz Petters daroval dokonce 15 000 guldenů.
Malíř Vilém Kandler věnoval kostelu jeden ze svých
obrazů" Svatý Aloisius" (vlevo od oltáře). I když
byla Chrastava malé město, měl starosta (rychtář) také
právo soudit. Bydlil v budově zvané" altes Kretscham
"(poblíž kostela - na Richtrově kopci, tzv. Horákův
statek). Údaje v kronikách hovoří o tom, že se tam soudilo
již v letech 1200 -1390. kromě rychtáře rozhodovali o výši
trestu i radní a fojt. Těžší přestupky se řešily u soudu
v Žitavě. V roce 1565 majitel panství Jiří Mehl ze Střelic
udělil městu tzv. hrdelní právo, což znamenalo, že se
vynášel i rozsudek smrti. Popraviště se šibenicí prý bylo
poblíž sochy sv. Jana Nepomuckého pod Ovčí horou. Tresty
byly tehdy velmi kruté. Utínání ruky či nosu bylo běžným
trestem. Kat stínal odsouzencům ostrým mečem hlavu nebo byli
oběšeni na šibenici. Spáchání sebevraždy bylo považováno
za zločin, protože o tom, kdy člověk odejde z tohoto světa,
rozhodoval pouze Bůh. Sebevrah byl přivezen na popraviště v
dřevěné káře a hlava mu byla uťata ne mečem, ale rýčem.
Přesně dvě staletí -1565 -1765 - byla vedena tzv. smolná
kniha, do které se zapisovaly výpovědi mučených osob.
Vynucené přiznání bylo považováno za platné. Teprve Marie
Terezie zrušila hrdelní právo v malých městech (Frýdlant,
Chrastava, Hodkovice aj.) a pouze několik velkých měst mělo
právo vykonávat trest smrti. Nám nejbližší byla Mladá
Boleslav. V roce 1769 došlo v Chrastavě ke smutné události.
Starý chudý občan (bezdomovec) přespal na zahradě a
příštího dne ráno byl nalezen zmrzlý. Město zaplatilo jeho
pohřeb a na veřejnosti se ozývaly hlasy, že by měl být pro
takové ubožáky zřízen chudobinec. Z veřejných sbírek byl
postaven špitál (vybralo se 189 florinů) v čp. 100. Stavba
stála 169 florinů. Tento útulek pro nejchudší fungoval v
letech 1769 - 1858. V roce 1850 město odkoupilo dům čp. 269 na
kraji Vítkovské ulice a tam byl zřízen chudobinec. Bylo v
něm 10 místností a v nich bylo ubytováno 25 - 30 lidí.
Předvánoční schůzka
SPHMCH
V úterý 13. Prosince 2005 se sešli členové historické
společnosti ve Führichově domě na předvánočním setkání.
Hodnotili svou celoroční činnost, zpívali vánoční koledy a
přátelsky si popovídali.
K akcím, které je možno považovat za úspěšné, patří:
- autobusový zájezd do Polabí (Poděbrady, Líbice, Nymburk,
Jabkenice),
- pořádání zábav pro starší generaci (pětkrát během
roku),
- zájezd vlakem do Motýlího domu v Jonsdorfu u Žitavy,
- přednáška p. Mir. Uškrta o lidové architektuře v našem
okolí,
- dva autobusové zájezdy do Berlína (květen).
Na příští rok se chystá několik přednášek a zájezdů,
prohlídka zdejšího pseudogotického kostela sv. Vavřince s
výkladem a další zajímavé akce. O všech bude veřejnost
včas informována místním rozhlasem nebo plakáty na
vývěskách. Zveme zájemce o historii, aby vstoupili do našich
řad. Přijďte mezi nás! Přeji všem členům SP HMCH a našim
příznivcům mnoho štěstí a zdraví v roce 2006 a těším se
na setkání s Vámi na některé z našich akcí.
Zajímavá publikace, která
stojí za přečtení
Vážení přátelé, dostala se mi nedávno do rukou. knížka,
která mě opravdu velmi zaujala. Jedná se o knihu KRYŠTOFOVO
ÚDOLÍ, která byla vydaná na konci letošního listopadu.
Stojí 330,-.Kč, je tištěna na kvalitním křídovém papíře
a doplněna mnoha nádhernými snímky jabloneckého fotografa
Siegfrieda Weisse. Autorem této nové publikace je RNDr.
Miroslav Nevrlý (veřejnost jej dobře zná z jeho Knihy o
Jizerských horách). Kniha je rozdělena do mnoha kapitol,
např. Putování časem, Ještědské podzemí, Údolí mezi
horami, Obec v údolí, Duchovní bohatství, Společný domova
Putování krajinou. Je zajímavé, že zde archeologové
nenašli žádné důkazy o prehistorickém osídlení. Neví se,
zdali tu žili lidé již v době bronzové a železné.
Nejstarší známou listinou z historie obce je kupní smlouva z
roku 1518. Byla sepsána při prodeji lemberského panství. V
knize najdeme i dvě pověsti, které vysvětlují původ názvu
obce. I když nejsou některé uvedené údaje v knize doložené
a jsou pravděpodobně vymyšlené, stojí určitě za to si
knihu přečíst. Mnoho zajímavostí obsahuje např. kapitola o
lidových stavbách a popis procházky po okolí obce. Kdo má
rád historii a přírodu, neměl by váhat a novou publikaci si
přečíst, nebo přímo koupit.