Bulletin č. 133 - 12/2005
Nečekaná návštěva z
Ameriky
V první polovině listopadu vešli do kanceláře městského
infocentra v rohu našeho náměstí tři lidé, dvě ženy a
jeden muž. Ten muž byl pracovník některé z pražských
cestovních kanceláří, tedy Čech. Dostal za úkol dovézt do
Chrastavy dvě Američanky, které přiletěly do našeho
hlavního města a vyslovily přání, že chtějí navštívit
nevelké město na severu Čech, kde kdysi žili jejich
předkové. Kdo byly ony dvě ženy? Čím je naše město
přitahovalo? V návštěvní knize zanechaly své podpisy.
Starší z nich se podepsala Barbara Nancy SCHICHTEL, ta mladší
se jmenovala Leslie W. BURKE. Obě hovořily pouze anglicky,
ačkoliv jejich předkové byli německého původu a pocházeli
skutečně z Chrastavy, která se ovšem tehdy nazývala Kratzau.
Víme o tom něco bližšího? Jistěže. Kolem roku 1865 se
vystěhovala z Chrastavy početná skupina místních obyvatel
až daleko za oceán. Byla to doba, kdy se z Rakouska -Uherska
vystěhovaly do Ameriky desetitisíce rodin, mezi nimi spousta
Čechů. Všichni doufali, že v té "zemi neomezených
možností" najdou lepší život. Všichni vystěhovalci z
Chrastavy/Kratzau se usadili pohromadě ve městě GRAND RAPIDS
ve státě Michigan. Paní B. N. Schichtelová sem letos
přijela, aby viděla na vlastní oči a vyfotografovala místa
spojená s jejími dávnými předky. Zajímala ji rodina
Riemerů, výrobců flašinetů, hudebních automatů
(orchestrionů) a varhan. První informace získala v našem
městském muzeu a potom následovala procházka středem města.
Ukázali jsme jí budovy, které se v době největší slávy
firmy Bratři RIEMEROVÉ jmenovaly německy
"Orgelburg". Jde o budovy v okolí bývalé městské
kavárny. V té největší bývala dílna na výrobu
orchestrionů. Informovali jsme ji, že dnešní majitelé firmy
žijí v bavorském městě Ingolstadt. Samozřejmě jsme obě
Američanky seznámily stručně se životem a dílem malíře
Josefa Führicha, jehož rodný dům si se zájmem prohlédly.
Ukázalo se, že druhý z jejích předků byl kdysi velmi
slavný operní zpěvák Franz Josef SCHÜTKY. V muzeu si paní
Schichtelová vyfotografovala jeho portrét a zajímala se o jeho
další osudy. Kdo ví, z kolikáté generace těch
chrastavských německých vystěhovalců paní Schichtelová je?
Jejím domovem je samozřejmě USA a v Chrastavě byla určitě
poprvé v životě (a snad i naposled). Je obdivuhodné, že se
po tolika letech stále zajímá o své evropské předky.
(Stává se dost často, že do Chrastavy přijíždějí lidé z
různých částí Německa, aby zjišťovali v matrice různé
údaje o svých předcích, které ani osobně neznali. V mnoha
rodinách sestavují rodokmeny předků, a proto je zajímají
údaje o křtech, svatbách i úmrtích, které za poplatek
najdou v matrice nebo v oblastním archivu v Litoměřicích.)
Z kroniky Gregora Knescheho
- pokračování
V minulém čísle BULLETINU jsme psali o průběhu tzv.
revolučního roku 1848, o zřízení Národní gardy a o
zhoubném požáru o Velikonocích roku 1849. Dnes zůstaneme
ještě v 19. století a povšimneme si mnoha drobných
událostí, ke kterým v Chrastavě došlo.
Začátek 19. století byl poznamenán významnou událostí -
narozením malíře Josefa Führicha (7. února 1800). V roce
1802 řádila na Jeřici zhoubná povodeň a téhož roku
vyhořel Führichův rodný dům. Byl však ve stejném roce
obnoven v té podobě, jak jej známe dodnes.
- 14. října 1804 prý Chrastavou projel bez zastavení
tehdejší rakouský císař František I s manželkou cestou na
zámek Grabštejn.
- V roce 1809 byla vysvěcena kaple na Bedřichovce (dnes pouze
ruina v žalostném stavu).
- V roce 1813 procházely naším městem francouzští a
polští vojáci.
- A co významného se stalo v roce 1815? Tehdy prý se v našem
okolí stavěly poprvé snopy obilí do panáků. Téhož roku
krajem opět táhla cizí vojska, a to Poláci a Francouzi z
dnešní polské Bogatynie (dříve Reichenau) přes Chrastavu do
Liberce.
- Rok 1818 si zemědělci velmi pochvalovali. Byl prý to
neobvykle úrodný rok.
- V roce 1826 se v radniční budově prohlubovalo podzemní
sklepení (v přízemí byla radniční restaurace). Při
výkopech bylo nalezeno 60 starých stříbrných mincí.
- Roku 1829 postihla Chrastavu epidemie cholery.
- Také v říjnu 1831 řádila mezi chrastavskými obyvateli
cholera. Proto se konala 10., 17. a 24. října prosebná
procesí, která měla tuto nemoc ukončit.
- V roce 1835 se na nebi po několik dní objevovala mimořádně
jasná kometa.
- O dva roky později, v roce 1837, mohli chrastavští
obyvatelé pozorovat nádhernou polární záři.
- 21. 8. 1838 zemřel oblíbený majitel grabštejnského a
frýdlantského panství hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas,
který umožnil Josefu Führichovi studia na uměleckých
školách. Byl to dobrosrdečný, lidský šlechtic, který na
svých panstvích zakládal školy a pomohl mnoha chudákům.
A co bylo dál?
- Jako všude jinde byla v roce 1848 zrušena robota a vydána
konstituce (ústava). Lidé uvěřili v lepší budoucnost, ale
naděje a nadšení brzy zanikly.
- V roce 1852 navštívil své rodné město Chrastavu
generál-major Valentin von Siebeneicher (v překladu
Sedmidubský). Z prostého vojáka to dotáhl až na generálskou
hodnost.
- Tentýž rok byl pro zemědělce obzvláště nepříznivý.
Byl mimořádně mokrý, brambory se vybíraly teprve v listopadu
a v prosinci, obilí v mokré půdě vzrostlo a nedalo se
použít. Následkem toho byla velká bída. V červnu byla nad
Výhledy (nad Vítkovem) silná průtrž mračen, potok se
rozvodnil a několik dřevěných domů bylo podemleto a odneseno
proudem vody.
- O rok později, v červnu 1853, postihlo celý kraj ničivé
krupobití. Většina okenních tabulek byla kroupami rozbita.
Téhož roku se začala stavět silnice z Chrastavy přes Novou
Ves do Mníšku.
- V červenci 1855 vypukl ve městě požár, při němž zcela
vyhořela dolní strana náměstí. Oheň přeskočil také na
radniční budovu. Díky odvaze a obětavosti kominíka Ant.
Pilze se podařilo radnici před požárem uchránit. Střecha
radnice, do té doby krytá šindelem (dřevěnými prkénky),
dostala střechu z břidlice.
Nové publikace v
knihovně SPMCH
Na schůzce Společnosti, která se konala 15. listopadu, bylo
rozhodnuto o nákupu některých publikací, které budou
Zařazeny do spolkové knihovny. V současné době již tyto
publikace v knihovně jsou zde o tyto knihy: VELKÁ KNIHA O
LIBERCI, HRÁDECKO: KRAJINA NA NISE, STALO SE NA SE VERU ČECH
(1900-2000), FENOMÉN JEŠTĚD (o stavbě hotelu a
telekomunikační věže), SUDETENDEUTSCHES ORTSNAMEN-BUCH
(místní názvy). Členové SPHMCH mají možnost si kteroukoli
z 60 knih, které jsou v knihovně, bezplatně vypůjčit.
Výjimečně se možno publikace zapůjčit i zájemcům z řad
nečlenů.
Partnerská města v
Německu a v Polsku
Je jistě užitečné, najdou-li česká města své partnery v
sousední zemi. Těchto vzájemných styků se dá využívat
mnoha způsoby. Úřady si mohou vyměňovat zkušenosti, jak co
nejlépe řídit samosprávu obcí a měst, žákům škol a
studentům se nabízí možnost vzájemných výměnných
pobytů, což je nutně spojeno s využitím jazykových
znalostí. Ukázalo se, že dobře myšlené přátelské styky
často ztroskotají na jazykové bariéře. Je tu možnost
vzájemných utkání sportovních klubů, návštěvy kapel a
pěveckých souborů, pořádání výstav a navazování
osobních přátelství např. v podobě korespondence či
soukromých prázdninových setkání. V oblasti zvané
EUROREGION NISA mnoho měst a obcí takové styky navázalo.
CHRASTAVA má svého německého partnera poměrně daleko, až v
Bavorsku. Je jím - jak všichni víme - univerzitní město
EICHSTÄTT. Město LIBEREC již po mnoho let udržuje partnerské
vztahy s německým městem AUGSBURG. A další města a obce v
našem okolí? JABLONEC NAD NISOU udržuje přátelské styky s
městem BUDYŠÍN (Bautzen). Bylo by jistě zajímavé zjistit,
kolik obyvatel Jablonce si uvědomí, že je Budyšín
střediskem malého slovanského národa - Lužických Srbů.
Město TURNOV si zvolila jako svůj protějšek v Německu město
NIESKY Také toto město má slovanský původ (Niska, Nízká).
Město TANVALD navázalo partnerské styky s městem WITTICHENAU,
jehož slovanský název je KULOW. Vědí obyvatelé Tanvaldu,
že část obyvatel jejich partnerského města je slovanského
původu a hovoří nám srozumitelným jazykem? Obec VIŠŇOVÁ
již několik let spolupracuje s německým městečkem OSTRITZ
poblíž známého kláštera Marienthal. Slovanský název
tohoto města zní WOSTROWC. NOVÉ MĚSTO POD SMRKEM si za
partnera vybralo polské město MIRSK. MIMOŇ si našla svého
partnera rovněž v Polsku. Je jím město ZLOTORYJA.
Z historie podstávkových
domů
Dřevěné stavby v podhorských oblastech (Podkrkonoší,
Podještědí) v nás vzbuzují dojem jakési zaniklé venkovské
idyly. Mnozí z těch, kteří si tyto domky rádi fotografují,
by v nich však určitě nechtěli bydlet, protože již dávno
přivykli pohodlí v městských bytech (koupelna, ústřední
topení atd). Přesto jsou stovky těch dřevěných a
hrázděných lidových staveb ukázkou lidového důvtipu a
vkusu a významnou památkou architektury, kterou vybudovali
vesničtí řemeslníci - tesaři a zedníci. Nedávno vydal
Liberecký kraj publikaci s názvem KRAJINA PODSTÁVKOVÝCH
DOMŮ, a to dokonce trojjazyčně ve všech řečech Euroregionu
NISA. Jedním z autorů je p. Miroslav UŠKRT z Uhelné u
Václavic, povoláním tesař, pro něhož je studium různých
typů lidových staveb koníčkem. Má dokonce malou firmu,
která je schopná odborně opravit dřevěné stavby, aby se
zachovaly i do budoucna. Pan Uškrt je členem naší
chrastavské Společnosti přátel historie města Chrastavy a na
schůzku SPHMCH 15. listopadu si připravil přednášku, která
se všem členům velmi líbila. Mluvené slovo doplnil obrazy
mnoha typů lidových staveb, promítal diapozitivy, odpovídal
na otázky a připravil pro zájemce výstavku nejrůznějšího
tesařského nářadí (různé typy sekyr, pily atd.). Během
přednášky se posluchači dozvěděli, že se v této
pohraniční oblasti, která byla nejdříve osídlena Slovany a
později také německými obyvateli, vytvořil postupně typ
stavby, která spojovala rysy slovanských i německých domů.
Hovoří se dokonce o tom, že by dosud zachované dřevěné
lidové stavby v celé dnešní česko-polsko-německé oblasti
(na území Euroregionu Nisa) byly zařazeny jako součást
kulturního dědictví pod ochranu UNESCA. Teprve ten, kdo si
vyslechne poučné vyprávění odborníka, pochopí, že jde
opravdu o zvláštnost a že bylo neodpustitelnou chybou, že v
době tzv. modernizace bydlení, bylo množství těchto staveb
buď necitlivým zásahem narušeno nebo často dokonce
zbouráno.
Mýty a realita 1938 -1948
Pod tímto názvem se konalo 10. října v liberecké Krajské
vědecké knihovně mezinárodní historické sympozium
zastřešené Technickou univerzitou v Liberci. Vystupovali zde
např. známí němečtí historikové Detlef Brandes a Hans
Lemberg, polský vědec Piotr Majewski a také mladí čeští
badatelé jako např. Tomáš Dvořák či Kateřina Kočová.
Zaujala mne téměř hodinová (v češtině!) přednáška D.
Brandese o událostech roku 1938 v Liberci. Tento německý
dějepisec shromáždil mnoho podkladů z nově otevřených,
zejména českých archívů a velmi podrobně popsal události
léta a podzimu 1938. Zajímavé bylo, že se např. opíral o
zápisy britského konzulátu v Liberci (o jehož existenci jsem
dosud nevěděl), dále o dříve tajné dokumenty policejního
ředitelství v Liberci i o záznamy živnostenských úřadů
apod. Uvedl např., že Henleinova Sudetendeutsche Partei (SdP)
stavěla před obchody českých živnostníků stráže ze
svých členů i s fotoaparáty, aby tak odradila německé
obyvatele Liberce od nákupu v těchto obchodech. Fotografie
neposlušných byly zveřejněny na vývěskách SdP v daném
obvodu bydliště postiženého, který tak čelil silnému
nátlaku svých soukmenovců. Již v dubnu 1938 požádalo sedm
obchodníků židovského původu o přeložení svých
libereckých provozoven do českého vnitrozemí. Známým se
stal případ Josefa Jantsche, který ani pod tlakem nevstoupil
do SdP, načež henleinovci pořádali před jeho knihkupectvím
demonstrace, házeli na jeho krám výkaly a bránili dodávkám
knih do obchodu. 14. září 1938 se v Liberci rozšířila
zpráva, že německá vojska již vstoupila do ČSR. Nato se v
mnoha libereckých firmách přestalo pracovat a děti ze škol
byly poslány domů. Za zmínku jistě stojí, že poté co v
březnu 1937 vstoupila manželka továrníka Liebiega do
Sudetoněmecké Henleinovy strany, vyžadovala se v této
největší liberecké továrně"politická
angažovanost" v SdP jako podklad pro pracovní kariéru, ba
ten, kdo do této strany nevstoupil, byl často přeložen na
horší práci nebo propuštěn. Nepřipomíná to čtenářům
něco? Sympozium trvalo několik hodin a zúčastnilo se ho podle
mého odhadu - asi 70 až 80 posluchačů, což pro úzké
tématické odborné zaměření není rozhodně málo. Doufám,
že i příště budou členové naší Společnosti přátel
historie města Chrastavy pozváni, abychom mohli aktivně, ba
dokonce vášnivě diskutovat s přednášejícími, jak jsem to
zažil já na letošních říjnových přednáškách.
Mgr. Radek Šimonka, člen SPHMCH
Miloslav Nevrlý, Sigfried
Weiss: Kryštofovo Údolí, putování časem a krajinou
Kniha je vázaná s přebalem, ve formátu 238 x 161 mm, 176
stran, doporučená prodejní cena 330,- Kč. Poutavé a
mnohotvárné jsou dějiny obce, která již téměř půl
tisíciletí leží v ještědských horách, v hlubokém údolí
říčky Rokytky. V 16. století byla jedinou hornickou osadou
lemberského panství, v níž se dobývalo stříbro. Od té
doby prošla mnoha proměnami a stala se jedním z
nejznámějších a nejmalebnějších sídel Ještědského
hřbetu, jehož mohutná hradba se zvedá nad údolím Nisy a v
mnohém se liší od sousedních Jizerských hor, chránících
město Liberec z opačné, severní strany. Autor se věnoval
studiu archivních listin, starých vlastivěd, kronik,
svědectví rodáků i obyvatel stejně důkladně a pečlivě,
jako kdysi při psaní Knihy o Jizerských horách. Kniha však
není pouhou kronikou Kryštofova Údolí. V pohnutých a
úctyhodných osudech jeho obyvatel, dávných kovkopů,
zemědělců. pláteníků. dřevařů či kameníků se zrcadlí
vývoj staletého osidlování většiny severního českého
pohraničí. V šesti částech knihy se čtenář seznámí se
životem a dědictvím našich předků, od starých
"hraběcích dob", přes rozvoj obcí v 19. století,
těžké doby válek až po dny nedávno minulé. Sedmá,
poslední část knihy vyvažuje předchozí kapitoly z historie
popisem přírodních zajímavostí západní části
ještědských hor a lesnatých Kryštofových hřbetů. které
ze všech stran údolí Rokytky objímají. Informace o knize:
Obecní úřad Kryštofovo Údolí, Webové stránky Kryštofova
Údolí, www.krystofovoudolicz