Bulletin č. 132 - 11/2005
Z kroniky Gregora Knescheho
- pokračování
Revoluční rok 1848 byl v Chrastavě významným rokem stejně
jako v jiných městech. 18. března byla na špičku radniční
věže upevněna čtrnáct loktů dlouhá bílá vlajka, na níž
bylo velkými písmeny napsáno (či vyšito?) slovo ÚSTA VA
(německy Constitution). Občané se dozvěděli, že jim byla
dobrotivým císařem Ferdinandem ve Vídni udělena svoboda. Na
rozkaz starosty Schutkeho museli ve všech domech za okny večer
zapálit svíčky. Kdo to neudělá, tomu prý měli ostatní
házet do oken kameny. To bylo slávy! Městská rada se spolu s
občany shromáždila na náměstí, vytvořil se dlouhý
průvod, v čele šla kapela. Ozývaly se výkřiky "Vivat
Constitution!", "Ať žije císař!" a "Ať
žije svoboda!" Všude byl hrozný rámus, který ustal
teprve po 23. hodině v noci. Hned příštího dne byla ustavena
Národní garda, do níž se přihlásilo přes sto mužů.
Velitelem této polovojenské jednotky byl místní podnikatel,
továrník Karl Seidel. Každý den se konal výcvik. Než byly
dodány objednané zbraně, cvičilo se s dřevěnými tyčemi.
Osm bubeníků (tamborů) každý den svolávalo členy gardy na
cvičiště. Pokusy o spolupráci gardy s městským střeleckým
spolkem, který měl ve městě staletou tradici, ztroskotaly.
Uniformy členů Národní gardy byly světle modré s
červenými nárameníky, přes prsa měl každý člen bílou
šerpu, na hlavě přilbu s kokardou. Na pušce byl připevněn
bajonet, po boku měl každý šavli. Národní garda trvala do
roku 1850, tedy necelé dva roky. Pak byla její činnost
ukončena nejen v Chrastavě, ale po celé rakouské říši. Sen
o svobodě se rozplynul. Zbraně musely být odevzdány.
Členové drželi stráž u šatlavy (městského vězení) a
občas zakročovali při nepokojích mezi občany. V městské
šatlavě byl v té době uvězněn pověstný loupežník
Metzner. O Velikonočním pondělí 1849 při velkém požáru
šatlava vyhořela. Tento požár měl velmi ničivé důsledky.
Vypukl ve čtyři hodiny ráno a na dvou stranách náměstí
při něm vyhořelo celkem 25 domů. 40 rodin zůstalo tehdy bez
přístřeší. Způsobená škoda se odhaduje na 60 000
florinů.
Z poválečné historie
kulturní činnosti v Chrastavě
V prvních letech po skončení druhé světové války se
projevovala mezi místními obyvateli živelná radost a úleva
po sedmi letech okupace. Potřeba bavit se ve volném čase byla
tehdy velká. Bylo tu několik dechových kapel, často se
pořádaly různé taneční zábavy a v plesové sezóně
bývalo deset i více plesů. Ožila spolková činnost, a tak se
organizátorem plesů stávaly jednotlivé spolky a organizace.
Kulturní činnost ve městě řídila instituce zvaná
Osvětová beseda. Vedl ji J. Lankmajer, později ředitel školy
Jaroslav Bradáč. Významnou úlohu v tehdejší kulturní
činnosti hrálo ochotnické divadlo. Jména Bareš, Morávková,
Šulc, Trnka, Ryska, Pojsl, Krátký, později také
Pelikánová-Pětiletá a Žák znal tehdy ve městě snad
každý. Hrál se PODSKALÁK, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, ŠKOLA
ŽEN a mnoho jiných, tehdy oblíbených her. Rovněž jména
kapelníků p. Hlaváčka, Havlišty a Holého byla všeobecně
známá. Ani jména mnohých členů tehdejších kapel nejsou
dodnes zapomenuta: Šeda, Cerman, Zitko, Hoštálek, Zmátlík
aj. V 50. a 60. letech si získala velkou oblibu hudební skupina
KO-ŠTĚ-BA-VÍ, což byla zkratka čtyř vynikajících
muzikantů: Komárek - Štěrba - Bartoň - Vimmer (bohužel tři
z nich již zemřeli, čtvrtý - p. učitel Alex Štěrba - žije
v Karlových Varech a je téměř slepý). Pro toto časové
období bylo typické, že většina lidí se ráda ve volném
čase sdružovala a že dosud neexistovala televize. Ta později
způsobila, že mnoho lidí zpohodlnělo a nerado vycházelo z
domu za zábavou, protože jim televizní obrazovka (i když
zpočátku pouze černobílá) přinášela poučení i zábavu
přímo do bytu. Ve svém důsledku to přinášelo stále
větší pasivitu. Proč zpívat a učit se hrát na hudební
nástroj, když je mnohem snazší a pohodlnější pustit si
stále dokonalejší gramodesky, později magnetofon a
především televizi. V padesátých letech byl založen tak
zvaný SPOJENÝ ZÁVODNÍ KLUB (SZK). Byla to nesporně dobrá
myšlenka. Průmyslových závodů bylo ve městě dost a každý
z nich finančně přispíval na konání nejrůznějších
kulturních akcí. Po mnoho let byla jakýmsi kulturním centrem
budova SZK v Nádražní ulici, což býval původně hotel
"Praha" (do roku 1945 hotel"Mainz"). Tam byly
kanceláře SZK, klubovny a velký sál v prvním poschodí. V
přízemí byla jídelna pro zaměstnance n. p. Totex, později
Elitex. V oné době naše město naštěstí netrpělo
nedostatkem vhodných prostorů pro konání zábav, divadelních
představení či veřejných oslav nebo přednášek Velmi
často byl využíván velký sál v hotelu" Koruna" v
Liberecké ulici (tato část budovy byla zbourána v 80. letech
minulého století - zbytku budovy se po určitou dobu říkalo
"Padesátník"). Konaly se tam plesy, divadla i oslavy.
Taneční zábavy se konávaly např. v sále restaurace
"Střelnice" (byla zbourána). V hotelu Praha a v
několika závodních jídelnách. (Textilana v Horní
Chrastavě, Elitex, částečně i Bytex) se pořádaly každým
rokem plesy. K různým akcím (přednášky, oslavy, soutěže
pro veřejnost) se využívalo sálu městského kina, které
mělo tehdy 520 sedadel. Osm let vykonával funkci vedoucího SZK
p. Jiří NOVÁK (1956-1964). Říká:" Tehdy byli do
Chrastavy zváni i přední umělci z Prahy. Byl tu např. Karel
Valdauf a zpěvák Rudolf Cortés. Velmi oblíbené byly tehdy
tzv. estrády s pestrým programem (hudba, recitace, balet,
vyprávění, kouzla). Konaly se dětské besídky, loutková
představení a dětské karnevaly. V prostorách SZK měly
pravidelné zkoušky hudební soubory. Konaly se tu přednášky
Vědecko - technické společnosti, odborářské schůze, oslavy
Dne učitelů, oblíbené byly zdravotnické přednášky.
Vystupovali tu při koncertech pozvaní umělci, např. japonská
houslistka Šizuko Išikawa, Sukovo kvarteto aj. " Jiřího
Nováka vystřídal ve funkci Ivo BEČKA (jen krátce), dále zde
působila Eliška CÉSAROVÁ. Celých dvacet let (1969 - 89)
zastávala funkci vedoucí SZK p. Evženie KOMÁRKOVÁ. Na léta
svého působení dodnes vzpomíná: "SZK měl tehdy 12
členů, z toho devět průmyslových závodů, dvě školy a
městský úřad (MěNV). V roce 1977 byla zjištěna v budově v
Nádražní ulici statická závada. Kancelář byla proto
přemístěna do "Kováku" a pak do
"domečku" naproti Poště. Původní budova po mnoho
let chátrala a nesměly se tam konat žádné akce. (Teprve
nedávno byla budova opravena a slouží jako obytný dům.).
Při SZK pracovala dechová kapela, big-beatová skupina,
působil zde dramatický kroužek a baletní soubor (téměř 60
dětí). Po mnoho let fungovala při SZK hudební škola
(klavír, housle, kytara, akordeon, dechové nástroje). V roce
1968 zde vystoupil orchestr DFXŠ a předvedl Smetanovu "Mou
vlast "a Dvořákovy "Slovanské tance". Každým
rokem se v sále SZK konaly taneční kurzy, které bývaly velmi
oblíbené. " Po paní Komárkové převzal vedení SZK p.
Zdeněk KRATINA a po jeho tragické smrti pokračovala v této
činnosti paní Zita VÁCLAVÍKOVÁ. Sídlem tzv. M-klubu se stal
na mnoho let objekt na sídlišti Střelecký vrch. V současné
době je kancelář, přednáškový a taneční sál i prostory
pro hudební školu v Turpišově ulici v budově bývalé
spořitelny. Krátkou dobu zastával funkci v řízení kulturní
činnosti p. Zdeněk ŠIMEK, po něm tři roky paní Zuzana
ŠAFAŘÍKOVÁ a od roku 2002 je vedoucí tzv. Společenského
klubu opět paní Zita VÁCLAVÍKOVÁ.
Kniha starých pohlednic jde
na odbyt
Od začátku září se v městském infocentru prodává
publikace, o které jsme již v předchozích číslech BULLETINU
psali. Taková kniha se nevydává každý rok, a to mnozí naši
občané správně pochopili. Blíží se Vánoce a většina z
nás si láme hlavu, jakým vhodným dárkem potěší své
příbuzné a známé. Správně se rozhodli ti, kteří dají
pod stromeček právě tuto novou knihu. Za měsíc září a
říjen bylo prodáno již více než 100 exemplářů knihy
HRÁDECKO - CHRASTAVSKO NA STARÝCH POHLEDNICÍCH Publikace
stojí 390,-- Kč. Popřemýšlejte i Vy o tom, zda byste ji
nemohli někomu věnovat k Vánocům...
Zajímavosti z dějin
Frýdlantska v datech
- kolem r. 1000 Území frýdlantského výběžku bylo osídleno
slovanským kmenem Milčanů.
- 1014 První písemná zmínka o dřevěné věži zvané
INDICA, která bývala důležitým orientačním bodem
uprostřed hraničních hvozdů (stávala na místě dnešního
hradu a zámku).
- 1144 Zmínky o oblasti nazývané ZAHWOZD (Záhvozdí) či
ZAGOST, kam patřilo Žitavsko, Frýdlantsko a nejbližší
okolí.
- 1241 U polského města Legnica (asi 50 km severně od
Frýdlantu) byl zadržen nápor Tatarů, takže celé severní
Čechy byly ušetřeny jejich ničivého vpádu.
- 1278 Frýdlantský hrad, který dříve patřil českému rodu
Ronovců, koupil Rulko z Biberštejna. Biberštejnové zde
sídlili 283 let.
- 1300 Město Frýdlant získalo hrdelní právo, má svůj soud,
kata a šibenici.
- 1304 Český král Václav II. povolil opevnění města
hradbami se dvěma branami.
- 1381 Frýdlantské panství postihla epidemie moru, v okolí
zcela zaniklo několik vesnic, kde všichni obyvatelé zemřeli.
- 1424 Jan z Biberštejna zakázal na celém panství
používání slovanské řeči.
- 1427 -1433 Městem procházejí husité při svých
"spanilých jízdách " do Německa. Vedl je Prokop
Holý.
- 1502 Na panství byla zavedena tzv. turecká daň, která byla
použita k vyzbrojení vojska proti Turkům.
- 1530 Zachovaly se písemné zmínky o rýžování zlata a
hledání safírů na Jizerce.
- 1558 Končí vláda Biberštejnů, novým majitelem panství se
stali Redernové. Vládli zde až do roku 1622 (Bedřich -
Melchior - Kryštof).
- 1572 Ve městě vypukl rozsáhlý požár, který zničil
většinu domů.
- 1576 Melchior z Redernů zvítězil v bitvě s Turky.
- 1580 V této době vrcholí těžba cínu v dolech v okolí
Nového Města pod Smrkem.
- 1593 Melchior z Redernů zvítězil nad Turky u Velkého
Varadína.
- 1600 Cestou z Uher domů na Frýdlantsko zemřel v
Havlíčkově Brodě vojevůdce Melchior z Redernů.
- 1622 Frýdlantské panství se stalo majetkem Albrechta z
Valdštejna.
- 1630 Valdštejn navštívil potřetí (a naposled) Frýdlant.
- 1639 Celé panství obsazuje švédské vojsko.
- 1679 -1686 Selské povstání, v jehož čele stál kovář
Ondřej Stelzig.
- 1779 Městem projíždí císař Josef II.
- 1810 Libverda se stává lázeňským místem.
- 1813 Panstvím prochází Napoleónova armáda, po ní také
ruští kozáci.
- 1866 Pruské vojsko prochází Frýdlantskem v roce 1866.
Téhož roku se na Jizerce staví Riedlova sklářská huť.