Bulletin č. 131 - 10/2005
JIZERKA - dříve a dnes
Vystoupíme-li jen malý kousek nad Chrastavu, na Vysokou, jsme
udiveni, jak široký horizont se nám odtud otvírá. Na jedné
straně se táhne silueta Ještědského hřebene, která pak
dále na obzoru přechází do Lužických hor (Hvozd, Luž), na
druhé straně směrem na sever vidíme výrazný obrys
Oldřichovského Špičáku a úplně vzadu část vrcholu
nejvyšší hory Jizerských hor - Smrku (1124 m) s novou
moderní rozhlednou. Jizerské hory - to nejsou jen skály a
lesy, ale i kus historie a zajímavé osudy tamních lidí,
kteří neměli snadný život. Několik set pomníčků
připomíná místa tragických událostí: smrt dřevorubců i
hajných v boji s pytláky, ale i sebevražd z nejrůznějších
příčin. A jména na pomníčcích jsou sice většinou
německá, avšak v poválečném období samozřejmě také
česká. Jizerské hory - to je i známý lyžařský závod
"Jizerská padesátka ", sobotní a nedělní výlety
celých rodin i výpravy zkušených sportovců. Klenotem té
krajiny, která sahá až ke státní hranici s Polskem, je obec
JIZERKA. Má skutečně horský ráz, dřevěná stavení tu jsou
od sebe dost daleko vzdálená. Když vyšla v roce 1970
publikace RNDr. Miloslava Nevrlého KNIHA O JIZERSKÝCH HORÁCH,
vzbudila mezi tehdejší severočeskou veřejností nevšední
zájem. Ten byl tak velký, že kniha vyšla o několik let
později znovu, rozšířená o dalších několik kapitol.
Následovaly i pozoruhodné fotografické publikace: Jizerské
ticho a Moje Jizerky.
Co víme z historie?
V oněch místech, kde ční k obloze čedičový vrch Bukovec,
bývala kdysi nejasná hranice dvou panství: frýdlantského
(Bibrštejnové, -Redernové, Gallasové a později
Clam-Gallasové), z druhé strany sem z českého vnitrozemí
zasahovalo panství Smiřických. V archivech se zachovaly
soudní listiny o sporech mezi těmito šlechtickými majiteli. A
bylo o co se soudit. Rozsáhlé lesy plné zvěře, naleziště
polodrahokamů, kam přicházeli hledači až z daleké Itálie.
Nejstarší záznamy sahají až do doby kolem roku 1530. Jaké
bývalo povolání tamějších obyvatel? Byli to dřevorubci,
lovci, rybáři, čihaři, bylinářky a hajní, později také
skláři. Po roce 1620 prý se zde zdržovali také
českobratrští uprchlíci, kteří pak později přešli do
dnešního Polska. Do řeky Jizerky se tu vlévá Safírový
potok, v němž Italové, ale i někteří místní horalé
hledali rubíny, modré safíry, spinely, topasy, především
však ilmenit, který tu dostal název izerín. Dokonce zachytili
při rýžování i nepatrná zrníčka zlata. Obec Jizerka má i
dlouholetou sklářskou tradici. Podnikatel Riedel v roce 1828
vybudoval známou sklárnu nejen v Kristiánově, ale také
přímo na Jizerce. Ta budova dodnes stojí, i když se z komína
již nekouří a sklo se tu netaví. Dominantou vesnice je tzv.
Panský dům s věžičkou na střeše, se zvonem, který
nejenže oznamoval poledne, ale v době zimních chumelenic
ohlašoval zbloudilým, že jsou nablízku lidská sídla a tedy
záchrana. Čihaři lovili ptáky do sítí. Stanovené
množství jich museli odevzdávat po panské kuchyně na
frýdlantský zámek, část prodávali i s dřevěnou klíckou,
kterou sami vyrobili. V roce 1815 navštívil horskou osadu
hrabě Vilém. Na jeho počest se osada krátce jmenovala
Vilémova výšina (WilhelmshOhe). Byl zde postaven kamenný
pomník ve tvaru pyramidy, který tu stojí dodnes. Nynější
hostinec "Pyramida" bývala původně brusírna skla.
Za dlouhých zimních měsíců, kdy bylo celé okolí pokryto
hlubokou vrstvou sněhu, bylo možné se pohybovat po krajině
pouze s pomocí sněžnic. Byl jsem na Jizerce několikrát,
ovšem před mnoha lety. V sobotu 10. září letošního roku
jsem se tam vydal znovu. Autem přes Smědavu, kolem vodní
nádrže Souš do Polubného a odtud oklikou na Jizerku. Měl
jsem štěstí, protože byl opravdu nádherný den babího
léta. Mnohé se tu změnilo, naštěstí k lepšímu. Panský
dům je dnes hotel s velmi příjemným prostředím. A ceny tu
nejsou tak vysoké, jak bych býval čekal. Nedaleká
"Pyramida" se přestavuje a modernizuje. V bývalé
sklárně je útulná restaurace, "Stará pila"
slouží dnes jako škola v přírodě. Známý Hnojový dům
podivína G. Ginzla je sice v provozu, ale majitel žije v
současné době dlouhodobě u své sestry v Německu. Všechno
je udržováno ve velmi dobrém stavu. Byli jsme náhodnými
svědky cyklistického závodu s několika sty účastníků,
který tu právě probíhal. Navštívili jsme místní horské
muzeum, zřízené v bývalé školní budově. Manželé
Vítovi, kteří tu měli celý víkend službu, hovořili o
vystavených exponátech skutečně zasvěceně. Je tam původní
pracovní nářadí bývalých obyvatel, klece a sítě
čihařů, skutečné, kdysi často používané sněžnice,
velké saně, na nichž se sváželo dříví Z hor do údolí,
zařízení sklářské dílny, ale také fauna a flóra
Jizerských hor. Je tu vystavena i puška, Z níž byl zastřelen
nejslavnější jizerskohorský pytlák Stammel, staré
fotografie a spousta dalších zajímavostí. Na otázku, jak je
možné, že jsme nikde neviděli sloupy elektrického vedení,
ačkoliv se v hotelu, v muzeu i jinde svítí elektřinou, jsem
dostal následující odpověď Před několika lety byla osada
Jizerka prohlášena za venkovskou přírodní památkovou
rezervaci a podle stanovených pravidel musely být dřevěné i
železné sloupy vedení odstraněny a dráty jsou uloženy v
kabelech pod zemí, aby nebyl narušen vzhled obce. V restauraci
Jizera jsme byli svědky dvou dětských výprav s českou a
polskou státní vlajkou. A tak tu kolem zněly tři jazyky:
čeština, němčina a polština. Nedávno byl nedaleko odtud
otevřen hraniční přechod pro polské pěší turisty a
cyklisty. Na Jizerce je opravdu krásně a bude tu ještě lépe,
až budou mít stromy pestré podzimní listí. Pokud nevíte,
kam se v říjnu v sobotu či v neděli vypravit, dáváme vám
tip: na Jizerku!!!
Eichstätt - známý i
neznámý
V roce 1990, tedy před patnácti lety, věděl v Chrastavě jen
málokdo o existenci bavorského města EICHSTÄTI'. Dnes snad
již každý ví, že Chrastava uzavřela s tímto historickým
univerzitním německým městem partnerskou smlouvu o
spolupráci a výměně. Snad leckoho napadne, proč se právě
bavorský Eichstätt stal naším partnerem. Vysvětlení není
příliš obtížné. Když byli němečtí občané v letech
1945-46 Z naší republiky vystěhováni (odsunuti), mnohá
německá města se stala jakýmisi patrony těchto
přistěhovalců. O německé občany z Liberce se postaralo
město Augsburg, většina bývalých německých občanů
Chrastavy se usadila v okrese Eichstätt. Později se mnozí
přestěhovali do jiných částí Německa (nebo dokonce do
jiných zemí), avšak ten patronát zůstal i nadále (německy
Patenschaft). Velká část chrastavských Němců se stala
členy tzv. Kratzauer Gilde. Je to spolek, který se i nadále
zajímá o dění v Chrastavě. Pořádá každoročně své
sjezdy a mnozí členové přijíždějí neoficiálně podívat
se po letech do míst, kde prožili své dětství či mládí.
Dnes je většině Z nich kolem osmdesáti let. Když vznikla v
únoru 1990 naše SPOLEČNOST PŘÁTEL HISTORIE MĚSTA CHRASTA
VY, navázala několik měsíců po svém založení styky s
Kratzauer Gilde. Ta spolupráce trvá dodnes... Několikrát se
vypravili členové SPHMCH do bavorského města Marktoberdorf a
Kaujbeuren, kde měli možnost nahlédnout do obsáhlého
chrastavského archivu se stovkami knih, fotografií a dalších
zajímavých svědectví o dávné i nedávné historii našeho
města. Našimi partnery při jednání byl p. Arno Miessler,
Rudolf Engel, Rudolf Schwertner, p. Sämischová a další. Byli
to právě oni, kteří mají zásluhu na tom, aby se město
Eichstätt stalo partnerským městem Chrastavy. Oficiálně byla
podepsána smlouva 28. září 2002, avšak již několik let
předtím docházelo ke vzájemným setkáním chrastavských a
eichstättských občanů. Na začátku těchto styků byl
starosta Ludwig Kärtner a Mgr. Petr Medřický. Do našeho
města přijel několikrát z Bavorska celý autobus se
sportovci, hudebníky, žáky základních škol a dalšími
zájemci o vzájemné bližší poznání. Několikrát byl na
oplátku v Eichstättu náš autobus s úředníky městského
úřadu a členy městského zastupitelstva. Několikrát byl u
nás v Chrastavě současný starosta Eichstättu p. Arnulf
Neumayer, značnou oblibu si získal mnohaletý vedoucí
kulturní pracovník lngo Schön. Již několikrát byla skupina
chrastavských dětí celý týden v Eichstättu, naše město
naopak hostilo děti Z Bavorska (byly ubytovány v rodinách). Je
obtížné porovnávat obě města - Chrastavu a Eichstätt.
Eichstätt má asi o deset tisíc obyvatel víc, je zde sídlo
biskupa a moderní univerzita. Nejbližším velkým městem je
Ingolstadt. Městem protéká nevelká řeka Altmühl, nad ní se
tyčí mohutný hrad Willibaldburg a okolí města je po celém
Německu známé nálezy pravěkých zkamenělin hlavonožců. V
parku poblíž jednoho z kostelů najdeme Führichův pomník.
Vypadá velmi podobně tomu, který stojí u nás v Chrastavě v
parku za kostelem, s tím rozdílem, že je busta menší.
Němečtí občané ani po přestěhování do míst vzdálených
daleko od Chrastavy na svého slavného rodáka nikdy
nezapomněli. Forem spolupráce mezi partnerskými městy je
bezpočet. Snad se v budoucnu podaří škálu přátelských
styků mezi občany Chrastavy a Eichstättu ještě rozšířit.
Je tu však jedna nepříjemná překážka, a to jazyková
bariéra. Bez znalosti jazyka se těžko diskutuje i s těmi
nejbližšími přáteli. Pro ty, kteří se učí německy ve
škole či v nějakém kurzu, by to mohla být pobídka, aby se
učili velmi intenzívně, neboť budou mít možnost si své
znalosti prakticky vyzkoušet v rozhovoru s obyvateli našeho
partnerského města. Za několik dní, a to ve dnech od 10. do
12. října, navštíví Chrastavu opět delegace Z Eichstättu.
Přijede i tamější pan starosta (primátor) a další
představitelé. Třeba i vy budete mít možnost si s někým z
nich popovídat, přímý rozhovor je určitě lepší a
prospěšnější než pouhé oficiální projevy z tribuny.
Kniha starých pohlednic
Chrastavska a Hrádecka
Uplynul měsíc od vydání dlouho očekávané publikace, kterou
v těchto dnech již mnozí čtenáři mají doma ve své
knihovně a tu a tam si v ní listují. Při rozdělování
celého nákladu připadlo na Chrastavu 400 výtisků. Asi
padesát z nich je již prodáno. Vedle uvedeného počtu
exemplářů jsou ještě další. Ty však byly zaplaceny z
prostředků mezinárodního fondu PHARE a nesmějí se
prodávat. Jsou uloženy v kanceláři starosty a jsou určeny
jako dar významným osobnostem, které naše město navštíví,
případně vítězům různých soutěží apod. Zájem o tuto
nejnovější publikaci je skutečně značný. Ti, kteří si ji
koupili, si dobře uvědomuJí, že podobná kniha se netiskne
každý rok. Jak se předpokládalo, určitý počet výtisků si
rádi koupí bývalí němečtí obyvatelé, kteří žijí
daleko od rodného města či vesnice. Jim ty staré fotografie
připomínají živě jejich dětství a jsou s nimi spojeny
osobní zážitky z dávných dob. A co Vy? Již jste si koupili
tu velkou silnou knihu v zelené obálce s motýlem na přední
straně? Pokud ne, dlouho neváhejte. Blíží se Vánoce a kniha
starých pohlednic by mohla být velmi vhodným dárkem pro
někoho z vašich blízkých. Prodává se v nově vybaveném
infocentru na náměstí!!!
PhDr. F. Vydra, spoluautor publikace
Z kroniky Gregora Knescheho
- události z historie města
1595 - Po osmidenním vytrvalém dešti se rozvodnila říčka
JEŘICE. Proud vody odplavil z pily v Oldřichově a v Mníšku
velké množství klád. V Chrastavě bylo podemleto 14 domů v
místě zvaném Hradčany (na pravém břehu), byly strženy
lávky, byl zničen pivovar, sladovna a několik stodol.
1599 - Naše město postihl mor, během dvou dnů zemřelo 160
osob.
1623 - 51 - Několik set lidí z Chrastavy a okolních vesnic
odešlo kvůli své nekatolické náboženské víře za hranice,
a to do Žitavy, Bogatynie (Reichenau) a Jasné Hory
(Lichtenberg).
1627 - David, svobodný pán von Tschirnhausen (tehdejší
majitel grabštejnského panství), který podporoval
chrastavský střelecký spolek, uspořádal poprvé soutěž ve
střelbě z "dlouhých pušek" (předtím se střílelo
z kuší).
1634 - V tomto roce bylo na grabštejnském panství 60 000
švédských vojáků. Místní lidé před jejich řáděním
prchali do okolních lesů.
V roce 1642 vypálili Švédové naši (tehdy ještě dřevěnou)
radnici.
1645 - Na hradě Grabštejně měl svůj hlavní stan švédský
generál Königsmark, který dal rozkaz k vyplenění Chrastavy.
1651 - Na náměstí našeho města byl zřízen pranýř, tzv.
"sloup hanby". Grabštejnský hejtman dal za městem
zřídit novou šibenici.
1680 - Na panství vypuklo selské povstání (téhož roku bylo
i na mnoha jiných místech v Čechách), avšak Chrastava ani
Hrádek se na stranu povstalců nepřidali. Téhož roku byla
Chrastava postižena již podruhé epidemií moru. V polích za
městem byly zřízeny karanténní domky, v nichž museli
pobývat cizí lidé, kteří kvůli šíření nákazy nebyli
vpuštěni do města.
1690 - V Chrastavě i v okolí bylo toho roku zaznamenáno slabé
zemětřesení.
1693 - Při hrozné bouři udeřil blesk do kostelní věže,
spadl dolů zvon, byl zabit syn církevního písaře a dvě
dívky následkem silného hromu ohluchly.
1731 - Chrastavský farář Kopsch nechal na Špičáku za
městem postavit tři kříže, protože prý se tam propadly -
podle pověsti" O třech zakletých pannách" - do
pekla tři bezbožné dívky, které šly v neděli místo na
mši do kostela do lesa na dříví. Církev této pověsti
využila jako odstrašujícího příkladu a doufala, že se
návštěvnost v kostele zlepší.
1770 - Město Chrastava si nechalo v Praze vyrobit hasičskou
stříkačku. Stála 280 florinů. (V našem chrastavském Muzeu
hasičské techniky je jako nejstarší exponát celodřevěná
stříkačka Z roku 1778.)