Bulletin č. 129 - 7-8/2005
Jak se vám líbí?
Náš chrastavský městský znak je jistě zajímavý a patří
nesporně k těm, které zaujmou na první pohled. V posledních
letech získalo svůj znak také mnoho obcí v našem bližším
i vzdálenějším okolí.
Již více než pět let má svůj obecní znak Bílý Kostel nad
Nisou, před nedávnem byl schválen znak Chotyně, Nové Vsi,
Křížan a Mníšku. Také obec Kryštofovo Údolí uvažuje o
svém znaku. Bylo vypracováno několik variant, avšak není
dosud rozhodnuto, která bude ta definitivní. Dnes vám
předkládáme znak lázeňského městečka na Frýdlantsku -
Lázní Libverda. Protože není zařazen v objemné publikaci
VELKÁ ENCYKLOPEDIE MĚST A OBCÍ ČR, vznikl- jak jsme zjistili
- teprve nedávno, asi před půl druhým rokem. Fontána je
symbolem pramene léčivé vody, která přinesla slávu a
reputaci těmto malým lázním. Srdce je zřejmě všeobecným
symbolem lidského zdraví. A ten kohout v horní části znaku?
Jak jistě víte, o léčivých pramenech se často vyprávěly
různé pověsti. V Libverdě prý se na místě, kde tryskala ze
země léčivá minerálka, často zjevoval a hlasitě kokrhal
kohout, jako by chtěl upozornit na zdroj zdraví skrytý pod
zemí. Libverdský obecní znak obohatil škálu znaků na
Liberecku. A tak dnes rozlišujeme dva druhy znaků a)
historické (často velmi staré, k nimž patří např.
liberecký, frýdlantský i náš chrastavský) a b) novodobé,
které vznikly a byly schváleny teprve po sametové revoluci.
Květiny jako symbol
národnostního boje
V pohraničních oblastech na severu Čech žilo po staletí
obyvatelstvo dvou národností. Vztahy mezi nimi nebyly vždy
klidné, protože se našli mnozí podněcovatelé rozbrojů a
potyček. Do národnostních nesvárů byly - aniž by o tom
měly nejmenší tušení'- zapojeny i dvě typické letní
květiny: chrpa a vlčí mák. Modré a červené květy byly
neodmyslitelným doplňkem lánů zrajícího obilí v době
žní. Modrá chrpa byla (bůhvíproč) symbolem němectví,
německých ctností a ideálů. Červené květy vlčího máku
byly (proti své vůli) symbolem češství, českého živlu v
této národnostně smíšené oblasti. Nejen tedy lípa a dub
(měkké dřevo lípy prý vyjadřuje měkkou, poddajnou českou
povahu, zatímco tvrdé dubové dřevo je prý symbolem německé
neústupnosti), ale i barevně výrazné letní květiny, symboly
zemědělského venkova, se dají zneužít ke štvaní a
nenávisti.
Naše společnost (SPHMCH)
má svou knihovnu
Schůzky Společnosti přátel historie města Chrastavy se
konají v městském muzeu. Výjimkou je předvánoční
schůzka, a ta bývá vždy v přízemí Führichova domu. Od
samého začátku činnosti v roce 1990 jsme začali
shromažďovat různé publikace historického obsahu a začali
jsme si vytvářet vlastní knihovnu, určenou především
členům SPHMCH. Letos v dubnu jsme provedli řádnou evidenci
svazků a zavedli jsme záznamy o výpůjčkách. Část knih
jsme dostali bezplatně (např. některé německé vlastivědné
publikace), část jsme zaplatili z prostředků SPHMCH (např.
Resslovu Vlastivědu libereckého okresu atd.). V současné
době se v naší knihovně nachází přes šedesát svazků.
Jsou zde "Dějiny národa českého" od F. Palackého,
"Staré pohlednice Z Jizerských hor", publikace o
dějinách Frýdlantska, učebnice kurentu (staré německé
písmo), brožury o historii okolních obcí aj. Knihovna se bude
postupně rozšiřovat. Máme především zájem o regionální
publikace z oblasti Liberecka a celých severních Čech.
Od založení SPHMCH
uplynulo již patnáct let
Ta myšlenka byla velmi lákavá: Poznat co nejlépe dávnou i
nedávnou minulost města, kde žijeme a kde se ti mladší
členové SPHMCH narodili. Od tzv. "sametové revoluce"
uplynulo tehdy pouhých několik měsíců, nechybělo nám
nadšení a chuť objevovat a pátrat. Začali jsme sbíráním
starých pohlednic, někteří z nás se se slovníkem v ruce
prokousávali stovkami stránek německého textu a tisíciletá
historie Chrastavy se postupně stávala jasnější a
jasnější. Scházeli jsme se v městské knihovně, protože
vlastní prostory jsme tehdy ještě neměli. Navázali jsme
písemný kontakt s představiteli bývalých německých
obyvatel našeho města, kteří žijí většinou na území
Bavorska. Nejprve jsme uspořádali pro veřejnost výstavku
starých pohlednic a různých dochovaných dokumentů. Ohlas byl
velmi kladný a to nás značně povzbudilo. Další výstava
připomněla 70. výročí existence budovy chrastavské
menšinové české školy (dnes MŠ v Revoluční ulici). Došlo
k prvním osobním kontaktům s bývalými německými občany
Chrastavy (p. Schwertner, Miessler, Prade, Maazová, Sämischová
aj.). Výsledkem bylo značné obohacení našich poznatků a do
našeho archivu přibyla spousta materiálů, většinou kopií.
Velmi aktivní byl v těch prvních letech tehdejší předseda
SPHMCH Mgr. Petr MEDŘICKÝ. Začali jsme vydávat tzv. BULLETIN,
který měl sloužit k seznámení širší veřejnosti s
dějinami města. Toto červencové-srpnové vydání, které
právě čtete, má číslo 129. Dobrým nápadem jistě bylo
vydání sborníčků pověstí pro školní děti. Vydali jsme
jich celkem šest druhů. Pak došlo na obsáhlejší publikace.
Již v roce 1995 vyšla nákladem 2000 výtisků obsáhlá
publikace CHRASTAVA: KAPITOLY Z DĚJIN MĚSTA A OKOLÍ (V roce
2003 vyšlo další vydání, rozšířené o události
posledních let a doplněné pohotově nejnovějšími
fotografiemi.) Vydali jsme i životopis malíře Josefa
Führicha, publikaci Varhany Liberecka (česky a německy).
Dobrou myšlenkou bylo jistě i vydání sborníku"
Chrastavský kalendář 2000", kterým jsme oslavili
významný letopočet. V posledních letech pak bylo vydáno
několik brožur o dějinách okolních obcí. Patří k nim
Bílý Kostel nad Nisou, Andělská Hora, Vítkov a Nová Ves.
Významným činem bylo zřízení městského muzea a jeho
zpřístupnění pro veřejnost v červnu roku 1996 u
příležitosti 1. ročníku" Chrastavských
slavností", které se staly nově založenou tradicí
svátků hudby, divadla a sportu. Muzeum mohlo být otevřeno jen
díky sběratelskému nadšení členů SPHMCH. K naší pestré
činnosti patří i pořádání výletů a autobusových
zájezdů a také řada dějepisných přednášek. V posledních
letech řídí činnost SPHMCH Mgr. Jaroslava Špaková. Prostory
muzea jsou bohužel velmi omezené, a tak jsme využili i
podzemních prostor suterénu se starobylou klenbou a zřídili
jsme tam expozici určenou hlavně dětem. Má název"
Výlet do historie Chrastavy" a v osmnácti výjevech s
figurami v životní velikosti přibližuje dětem minulost
jejich rodného města Již po několik let udržujeme
přátelské styky s podobným spolkem v Jablonném v
Podještědí. Společnost nemá velký počet členů. Ten
kolísá mezi patnácti až dvaceti. Někteří odcházejí,
jiní se do naší historické společnosti přihlásí. Celkový
počet zůstává víceméně stabilní. Společnost přátel
historie města Chrastavy se může za patnáct let své
existence vykázat dobrými výsledky. Z poslední doby to je
uspořádání dvou zdařilých autobusových zájezdů do
Berlína.
Vzpomínka na těžké doby
Nedávno mi přinesl můj známý ukázat jakousi knihu a při
listování z ní vypadl kousek pěkně vylisované žluté
látky. Na ní byla černě vytištěna šesticípá Davidova
hvězda s nápisem JUDE. My starší dobře víme, o co jde.
Během druhé světové války byl každý občan židovského
původu tzv. Protektorátu Čechy a Morava nucen si takovouto
žlutou hvězdu přišít na kabát a bez ní nesměl vycházet
na ulici. Bylo to jakési potupné znamení hanby. Na Žida takto
označeného si mohl každý beztrestně dovolit a urážet ho. V
tramvaji si nesměl sednout, leckdo po něm plival a vyléval si
na něm vztek za vlastní neúspěch. Už dávno před tím, než
byli židovští spoluobčané povoláni do transportu, ze
kterého pro většinu z nich nebylo návratu, chodili mezi
ostatními potupně označeni jako černé ovce. Jenže ta
hvězda vložená do knížky nebyla z toho kousku žluté látky
nikdy vystřižena. Někdo si ji nepřišil a nikdy jí
nepoužil... A tady se dostává ke slovu naše fantazie. Co se
asi tehdy stalo? Komu byla tato Davidova hvězda určena??? To se
již nikdy nedozvíme. Je velmi pravděpodobné, že ten, kdo ji
měl nosit a nenosil, spáchal sebevraždu v předtuše toho, co
ho v blízké budoucnosti čeká. Ten vylisovaný čtvereček
žluté látky (10 x 10 cm) ležel v té knize přes šedesát
let a je tedy němým svědkem dávné tragédie. 1 to patří k
letošní vzpomínce na 60. výročí konce druhé světové
války.
Z černé kroniky dávné
minulosti
Dnešní noviny, ale i televizní zpravodajství poutají
čtenáře a posluchače zveřejňováním nejrůznějších
tragických událostí. Je to zvláštní, že lidské tragédie,
krev a násilí lákají nejen dnešní lidi, ale pečlivě je
zaznamenávali i kronikáři minulých staletí. Uvádíme
několik příběhů tohoto druhu Z kroniky Gregora KNESCHEHO:
- V roce 1651 byl na náměstí zřízen pranýř, kde byly
veřejnému posměchu vystaveny osoby, které se dopustily
mravnostních přestupků. O 28 let později byl dřevěný
pranýř nahrazen novým. Slavnostního odhalení se zúčastnil
nejen chrastavský starosta a všichni radní, ale byli
přizváni i starostové okolních vesnic. Soudce spálil před
očima přítomných starý pranýř, dotkl se pravou rukou
nového pranýře a varoval všechny občany, aby se tohoto
místa vyvarovali a chovali se řádně. Pak se na radnici konala
hostina pro osmdesát lidí.
- V roce 1680 byla Chrastava podruhé postižena epidemií moru.
V polích za městem byly zřízeny karanténní domky, v nichž
se zdržovali cizí lidé, kteří nebyli kvůli šíření
nákazy vpuštěni do města. Také několik místních osob,
které se vracely domů z ciziny, tu bylo zadrženo a nesměly se
stýkat s příbuznými. Po několika dnech byly nalezeny.
- 8. června 1683 (o svatodušních svátcích) se nad Vítkovem
spustila průtrž mračen, která způsobila mnoho škod.
Vítkovský potok se rozvodnil, proud vody strhl několik
dřevěných domů, zatopil louky a pole. 41 letá Rozina
Würflová utonula v zatopeném sklepě vlastního domu. O rok
později celé okolí trpělo naopak velkým suchem, byl
nedostatek vody, tráva nerostla, takže se leckde dobytek krmil
listím a kůrou.
- V roce 1703 jel s károu místní chudák jménem Hillebrandt
do lesa na dříví. Mezi stromy našel tělo mrtvého muže.
Vedle těla ležela zkrvavená sekera a bylo vidět, že jej vrah
udeřil do hlavy. Na krku zela řezná rána. V trávě ležel
propouštěcí list z armády na jméno Johannes Lang. Pocházel
ze Slezska. Městský úřad začal pátrat po příbuzných
nebožtíka. Za několik dní přijela manželka, mrtvého
poznala a dosvědčila jeho totožnost. Dostala úřední
potvrzení o smrti svého manžela. Vrah nebyl nikdy vypátrán.
Byl to zřejmě také voják, který v jedné místní hospodě
žádalo nocleh a prodal lacino kradený vojenský plášť. Brzy
ráno zmizel...
- V roce 1778 zaplavily grabštejnské panství tisíce pruských
vojáků. Všude, kam přišli, vymáhali násilím jídlo, pití
a krmení pro koně. V Chrastavě jejich požadavky nesplnili
dostatečně rychle, a tak byli tehdejší starosta a kaplan
Schindler odvezeni do Drážďan. Tím si pruští důstojníci
vynutili urychlené vydání potravy a krmiva. Když po čase
pruské vojsko odtáhlo, z křovin a vysokého obilí prý vyšly
stovky dezertérů.
- Kronikáři zapsali několik zajímavých událostí Z roku
1835. Toho roku byla spatřena na nočním nebi mimořádně
jasná kometa. - V Bílém Kostele byla toho roku postavena"
u zlodějské lávky" přádelna ovčí vlny. - V Horní
Chrastavě bylo ve studni na dvoře Josefa Engela nalezeno mrtvé
malé děcko. Dívka (svobodná matka) se k činu přiznala a
byla odvedena četníky do Mladé Boleslavi, kde byl tehdy
krajský soud. Ten nad ní vynesl trest smrti.
- 2. září 1862 jeden čeledín z Horní Chrastavy vezl do
Liberce na trh desítky hliněných hrnců, uložených do
slámy, aby se cestou nerozbily. Na zpáteční cestě, poblíž
Bedřichovky, se sláma na voze vzňala od nedopalku, protože
čeledín a jeho kolega za jízdy kouřili. Polekaní koně se
dali do běhu. Čeledín se pokoušel hořící slámu uhasit,
ale začal na něm hořet oděv. Vyskočil z jedoucího vozu,
upadl a zranil se na hlavě. Koně pádili až do Chrastavy.
Několik mužů je zadrželo u hotelu "Koruna".
Zraněného čeledína našli v příkopě v bezvědomí.
Přinesli jej do města, ale on téhož dne zemřel.
Konec války - začátek
mírového života
Při letošních oslavách 60. výročí ukončení 2. světové
války bychom si měli připomenout, jak to tehdy v roce 1945 u
nás v Chrastavě bylo.
Vojenské jednotky Rudé armády (Rusové) přijely dne 9. května odpoledne asi v 15:30 hod. Velitelem byl major Ivan Vasiljevič BĚLINSKIJ. Byli osvobozeni vězni mnoha národností, kteří pracovali ve zbrojním závodě Spreewerke. Ve městě vznikl tzv. revoluční výbor. Běžný každodenní život řídila tzv. správní komise. Jejími členy byli: Jaroslav ŠEDA, Blahovec, Šorm, Lejsek, Chuchler, Hekele, Švorc a Mastík. 19. května se vrátili Z Buchenwaldu němečtí antifašisté Max JAHN a Franz PRADE. 1. června zahájily výrobu Kovoprůmyslové závody (pozdější Totex, pak Elitex). Národním správcem byl Boh. Procházka. 14. července začala výroba v Česaně (Melchior) v Horní Chrastavě. Národním správcem byl Jaroslav Líbal. K 1. září měla Chrastava 3 589 obyvatel, z toho 2 270 německé národnosti. 1. září zahájil lékařskou praxi MUDr. Bernard Fischer, vězněný v koncentračním táboře. 28. listopadu zahájil činnost Sbor dobrovolných hasičů. 1. prosince byla otevřena místní lidová knihovna v tzv. staré škole (pod kostelem). Jejím zakladatelem a dlouholetým vedoucím byl učitel František Kracík.