Bulletin č. 128 6/2005
Z historie chrastavské
radnice
V čísle 70 našeho BULLETINU (březen 2000) byl uveřejněn
příspěvek o několikasetleté historii radnice, která bývala
odedávna nejvýznamnější budovou v každém městě. Tam se
při jednáních konšelů či radních rozhodovalo o dalším
vývoji města. Ve druhé polovině května tohoto roku byla
rekonstruovaná radniční budova - za přítomnosti prezidenta
republiky Václava KLAUSE - slavnostně předána do užívání.
Během přestavby, která trvala několik let, byly kanceláře
umístěny v provizorních prostorách, což nebylo příjemné
ani pro zaměstnance městského úřadu, ani pro občany,
kteří si přišli na úřad vyřizovat své záležitosti. Dnes
svítí budova radnice novotou a značně vylepšuje vzhled
našeho náměstí 1. máje. Máme ještě v živé paměti
okamžiky, když v listopadu 2002 byla na střechu budovy před
zraky stovek přihlížejících vyzvednuta jeřábem vysoká
věžička, která tam předtím šedesát let nebyla.
Co víme o minulosti chrastavské radnice? Bývala to
samozřejmě původně dřevěná budova jako všechny ostatní
ve městě. Jedinou výjimkou byl kostel sv. Vavřince, který
byl kamennou stavbou již kolem roku 1350. Není divu, že
dřevěná radnice několikrát vyhořela. Poprvé to bylo v roce
1433, kdy už poněkolikáté táhlo krajem husitské vojsko při
svých "spanilých jízdách" do sousedního Německa.
Naše město tehdy vypálili vojáci ze Zhořelce. Proč?
Chrastavský lapka Mikuláš z Kajšperka, který ze zištných
důvodů sympatizoval s husity, podnikal se svou ozbrojenou
družinou loupežné přepady kupeckých vozů na silnici ze
Zhořelce do Žitavy a Budyšína. Při velkém požáru
vyhořela tehdy i radnice a plameny zničily spoustu
důležitých listin. Brzy byla postavena nová radniční
budova, opět pouze dřevěná. V přízemí radnice byla
zřízena hospoda, které tehdejší majitel grabštejnského
panství Mikuláš II z Donína udělil roku 1512 výčepní
právo. Byly tu i sklepy a při jejich úpravě v roce 1826 bylo
nalezeno množství stříbrných mincí. Na starém obraze z
roku 1560, zachycujícím celkový pohled na město, vidíme dvě
nápadné věže: kostelní a radniční. Tehdy byla celá
radnice stále ještě dřevěná. V průběhu třicetileté
války (1618 - 48) vyhořela radnice dokonce dvakrát. Poprvé v
roce 1621, podruhé v roce 1642. Údajně ji vypálili Chorváti
a Švédové. Na staré rytině z roku 1795 opět vidíme
vyčnívat nad střechami okolních domů vysokou věž radnice.
V té době už to byla kamenná budova. Radním totiž zřejmě
došla trpělivost a zasadili se o to, aby nová radnice byla po
druhém zhoubném požáru v roce 1642 postavena z kamene. To se
stalo roku 1646. Byla ovšem kryta šindelovou střechou, a tak
není divu, že chybělo velmi málo, aby se v roce 1855 nestala
opět obětí požáru. Vítr tehdy přenesl na dřevěnou
střechu radnice jiskru ze sousedního domu a vznikl požár. Byl
včas uhašen díky odvaze kominíka A. Pilze.
Co se ještě dozvídáme ze starých záznamů? Důležitým
letopočtem byl rok 1683. Tehdy prý byla na radniční budově
vztyčena vysoká dřevěná vížka. Na starších kresbách
sice věžičku také vidíme, ale poměrně nízkou. O několik
let později (1704) byly z Budapešti přivezeny věžní hodiny
a umístěny na radniční věž. Dřevěná věžička byla
poškozena v lednu 1737 silnou vichřici, avšak byla brzy
opravena. V roce 1838 byl nahoru na věž vytahován na laně
nory pozlacený ciferník, provaz se však přetrhl, ciferník
spadl z výšky na zem a poškodil se. Kolem dokola celého
náměstí bývalo podloubí V roce 1849 bylo podloubí u radnice
zazděno. Roku 1886 byly původní staré hodiny nahrazeny
novými. Vyrobil je místní hodinář Josef Engel. V období
tzv. 1. republiky byla v přízemí radnice umístěna četnická
stanice a tzv. šatlava (vězení pro viníky nepříliš
závažných přestupků). V roce 1934 byly z místností
bývalé radniční restaurace zřízeny kanceláře. Uprostřed
druhé světové války (1942) byla poškozená věžička na
radnici odstraněna. Dřevo bylo ztrouchnivělé a hrozilo
nebezpečí, že by silný vítr mohl věžičku shodit a
způsobit škody, popřípadě poranit někoho z kolemjdoucích.
Celých šedesát let byla chrastavská radnice bez oné typické
dřevěné věžičky. Podle starých nákresů byla vyrobena
kopie, avšak dnešní věžička prý je ve srovnání s tou
původní asi o jeden a půl metru nižší. V prvním poschodí
radnice byla až do poloviny 90. let obřadní síň. V
přízemí byla velká zasedací místnost, využívaná nejen
pro úřední jednáni, ale také pro různé oslavy,
přednášky a schůze různých společenských organizací. Na
přestavbu radnice byla v roce 2000 vypsána architektonická
soutěž. Zvítězil projekt libereckého architekta Jiřího
Hakulína. Současná zrekonstruovaná budova je modernizovaná,
vybavená nejrůznější špičkovou technikou. Uvádí se, že
rekonstrukce včetně vnitřního vybavení stála asi 60
miliónu korun.PhDr. František VYDRA
Zájezd do Berlína se
vydařil
Když členové SPHMCH sestavovali plán akcí na rok 2005, byl
mezi ně zařazen zájezd do tzv. Motýlího domu
(Schmetterlinghaus) v Jonsdorfdu nedaleko Žitavy. Tento výlet
se uskutečnil a blíže se o něm dočteme v předchozím
čísle Bulletinu (127). Jako další bod činnosti byl
naplánován autobusový zájezd do Berlína. Žádná
"cestovka" jej nepořádá, a tak jsme si museli sami
najít zkušeného průvodce (Ing. Vladimír RULC) a dobrého
řidiče, který se nezalekne provozu ve čtyřmiliónové
německé metropoli. A našli jsme jej. Byl to p. Vladimír
Nemeš, soukromý autodopravce z Liberce. Již v polovině
března jsme začali zjišťovat zájem mezi veřejností. Byl
opravdu značný, a tak jsme se rozhodli uspořádat o týden
později ještě druhý zájezd se stejným programem. Zájezd se
konal v sobotu 14. května 2005. Odjezd byl stanoven na 5:00 hod
z chrastavského náměstí. Státní hranici jsme překročili
poblíž Hrádku nad Nisou. Jeli jsme několik kilometrů po
polském území (Kopaczów, Sieniawka) a poblíž Budyšína
jsme najeli na dálnici směrem na Drážďany. BERLÍN je
vzdálen asi 300 km. Leží v rovině, a tak cestou nemusel
autobus překonávat žádná stoupání. Cestou na sever jsme
viděli vpravo od dálnice pozoruhodnou stavbu, která je pro
návštěvníky z Německa i ze zahraničí velkou atrakcí. Jde
o obrovský nafukovací hangár, jehož výška dosahuje 107
metrů a délka více než 300 metrů. Původně prý zde měla
být továrna na výrobu moderních vzducholodí. Dnes se
využívá jako tropický ráj. Jsou zde části skutečného
tropického pralesa i s tamní faunou, najdeme tu úsek
mořského pobřeží s palmami a písečnou pláži, kde je
možno se opalovat. Jsou zde samozřejmě i stravovací
zařízení a nejrůznější atrakce pro děti i dospělé.
BERLÍN je obrovské, rozlehlé město se spoustou zeleně.
Zajímavá byla projížďka, při níž průvodce zasvěceně
komentoval místa, kudy jsme jeli. Zastavili jsme u zámku
Charlottenburg, viděli jsme dost dlouhou část bývalé
berlínské zdi, tzv. Europa-Centrum a rezidenci kancléře G.
Schodera. Naši pozornost upoutala také stavba kulturního
centra, pro niž se mezi Berlíňany vžil název "těhotná
ústřice ". Autobus nás dovezl až k budově Reichstagu,
tedy Říšského sněmu, na níž ruský voják Jegorov a
Gruzínec Kantarija umístili 2. května 1945 rudý prapor jako
symbol pokoření Berlína Sovětskou armádou. Moderní
skleněná kopule Reichstagu je místem, odkud se otvírá
nádherný panoramatický pohled na celý Berlín. Ale pozor!
Než můžete vstoupit do výtahu, který návštěvníky vyveze
na ochoz kopule, musíte se podrobit přísné bezpečnostní
prohlídce. Vstup do této symbolické budovy je bezplatný.
Nedaleko od Reichstagu je slavná Braniborská brána. Udivilo
nás, že mezi těmi šesti sloupy je poměrně málo místa. A
přece tu kdysi pochodovaly jednotky nacistického wehrmachtu
při přehlídkách. Od této brány začíná nejznámější
berlínská ulice zvaná Unter den Linden, tedy Pod lipami.
Hodně se tu staví, a tak je tato třída téměř
neprůjezdná. Nedaleko od této ulice je nově zřízené muzeum
židovských obětí Bylo otevřeno teprve čtyři dny před
naším příjezdem. Takové muzeum jste ještě určitě nikdy
neviděli. Uprostřed velkoměsta je plocha velká jako několik
fotbalových hřišť a na ní téměř tři tisíce kamenných
kvádrů, nestejně vysokých, vyrovnaných v mnoha řadách. A v
podzemí je mnoho místností s fotografiemi a jinými dokumenty,
které podávají svědectví o holokaustu. O osudech
konkrétních rodin. Je zde přítmí, lidé si mlčky
prohlížejí exponáty. Než se však do těchto podzemních
prostor dostanete, budete dvakrát důkladně prohledáni
různými přístroji a musíte tam nechat v úschovně svá
zavazadla. Celá podzemní expozice je neobyčejně působivá...
Mnohokrát jsme po mostech přecházeli řeku Sprévu nebo její
kanály a udivilo nás, jak čilý ruch (lodě) tam panuje.
Překvapilo nás také množství rikš, většinou moderních
tvarů, přece však i zde poháněných silou lidských nohou
jako kdesi ve Vietnamu. Kostel s přezdívkou Dutý zub byl
ponechán ve stavu, v jakém byl po bombardování. Ve dvou
moderních stavbách, zvaných podle svého tvaru Pudřenka a
Rtěnka, jsme viděli zajímavé exponáty, např. tzv.
Stalingradskou madonu z roku 1942, kdy byly obklíčeny
statisíce německých vojáků gen. Pauluse v kotli, odkud
nebylo úniku. Navštívili jsme slavné muzeum Pergamon
(vstupné 8 €) s mnoha antickými plastikami a slavnou bránou
bohyně Ištar z (iráckého) Babylonu. Nedaleko odtud se tyčí
známá televizní věž (Fernsehturm), vyšší než Eiffelovka.
Měli jsme sraz u největšího kostela s obrovskou zelenou
kopulí zvaného Berliner Dom. Poblíž je bývalá chlouba
Berlína z dob NDR - Palác republiky. Dnes je tato budova
zchátralá a určená zřejmě k demolici. Nedaleko odtud jsme
zahlédli obrovskou kopuli katolického chrámu sv. Hedviky
(většina berlínských kostelů je evangelických). A na
závěr nás čekalo příjemné překvapení. Ve čtvrti
Nikolaiviertel, poblíž (cihlové) červené berlínské
radnice, jsme našli romantická zákoutí, která nám v lecčem
připomínala naši Malou Stranu v Praze. Odjížděli jsme z
Berlína večer v půl deváté. Podle přísných německých
předpisů musel mít řidič osmihodinovou pauzu. Kdyby ji
nedodržel, platil by na hranicích neúměrně vysokou pokutu. A
tak jsme vlastně většinu pamětihodností navštívili
pěšky. Měli jsme štěstí, protože většina z nich není od
sebe příliš vzdálena. Výlet se opravdu vydařil, za jeden
den jsme snad ani víc zvládnout nemohli. O týden později, 21.
května 2005, se autobus vypravil do německé metropole
podruhé, takže Berlín viděla téměř stovka občanů z
Chrastavy a okolí. Počasí bylo během tohoto druhého zájezdu
ještě příznivější, celý den svítilo slunce. Trasa
prohlídky byla stejná jako při prvním zájezdu. Účastníci
si výlet do Berlína pochvalovali. Patří k úspěšným
letošním akcím SPHMCH
Dočkáme se? Určitě!
Začal měsíc červen a blíží se okamžik, kdy mají být
dány do prodeje první exempláře dlouho očekávané knihy
starých pohlednic měst a vesnic mikroregionu Hrádecko -
Chrastavsko. Má v ní být asi 450 pohlednic z různých
období, většinou z let 1900 - 1950. Bylo z čeho vybírat, a
tak ti, kteří si tuto publikaci koupí, nebudou určitě
litovat. Nastaly však určité problémy. Vydání této
publikace bude zčásti uhrazeno z peněz mezinárodního fondu
PHARE. To je sice potěšitelné, ale zato nepříjemně
byrokraticky pomalé. A tak se termín vydání knihy opět
trochu posunul, a to na měsíc červenec. Buďte proto
trpěliví a vydržte. Bude to stát za to! Někdy si klademe
otázku: Odkud pramení ta velká obliba podobných publikací?
Vysvětlení není příliš obtížné. Říkáme si rádi, že
jsme moderní lidé 21. století. Na jedné straně běžně
využíváme moderních dopravních prostředků a jiných
technických vymožeností naší doby, na druhé straně však
má každý z nás v sobě jakousi nostalgickou touhu po starých
zlatých časech. A tak si jistě budeme s velkým zájmem
prohlížet na starých pohlednicích místa, která se velmi
změnila, najdeme tu domy ajiné budovy, které už dávno
nestojí nebo byly k nepoznání přestavěny. A leckde si
všimneme i tehdejšího dobového oblečení obyvatel, které se
od dnešní módy velmi odlišovalo. Až dojemně působí
neumělou rukou psané vzkazy a pozdravy, které se tehdy
běžně psaly po obou stranách pohlednice, tedy i přes
fotografické či kreslené záběry. Z těch starých pohlednic
na nás dýchá poněkud jednoduchý a trochu ospalý životní
styl našich předků, ale my bychom si přece jen leckdy přáli
zbavit se toho množství stresových situací a vrátit se do
oněch dob, kdy se chodívalo pěšky či jezdilo na kole. Ne ze
sportu, ale protože jiný způsob dopravy byl obyčejnému
člověku nedostupný... Pan Mgr. Petr PRÁŠIL, který má
značné zkušenosti s přípravou a tiskem knih tohoto druhu, a
p. Viktor MAREK, vášnivý sběratel starých pohlednic a
jiných starožitností, nás určitě nezklamou. V nedávné
době vydali podobnou publikaci o městě Žatci. Ta naše by
měla vyjít nákladem 3 200 výtisků. Cena nebyla dosud pevně
stanovena, avšak neměla by přesahovat 300 korun. A tak Vás
ještě jednou prosím: Buďte trpěliví a vydržte!!!
Vzácná lidová stavba ve
Václavicích
V Chrastavě najdeme několik dřevěných (hrázděných)
lidových staveb na několika místech, především na
autobusovém nádraží a v Pobřežní ulici. Tyto ukázky
lidové architektury jsou pro nás důkazem, že zdejší
obyvatelé dovedli vybudovat domy, které vydržely již více
než dvě staletí a jsou dodnes obyvatelné. Člen SPHMCH p.
Edvard Osčatko a jeho přítel Ing. Zdeněk Smrkovský
vyfotografovali při svém nedávném výletě hrázděnou stavbu
ve Václavicích. Snímek svědčí o tom, že se starobylá
budova opravuje, ale není dosud zcela renovovaná. Povšimněme
si detailu nade dveřmi do tohoto domu. Do pískovce tu je
vytesáno popisné číslo 160, pod ním je monogram tehdejšího
majitele a zcela dole pak letopočet, kdy byla tato budova
postavena: 1794. Stojí tedy na tom místě již celých 211 let.
A ještě malá připomínka. Číslování domů byla v
Rakousko-Uhersku zavedeno teprve za vlády císařovny Marie
Terezie v roce 1771.
Publikace o Kryštofově
Údolí
V posledních třech letech vyšlo několik brožur o historii
okolních vesnic. Patří k nim publikace o Bílém Kostele nad
Nisou, o Andělské Hoře, o Vítkově a o Nové Vsi. Jako
další na řadě by jistě mělo být Kryštofovo Údolí.
Taková publikace se opravdu chystá. Podle slov pana starosty
Svačinky obec již asi před rokem uzavřela obec smlouvu s
RNDr. Miroslavem Nevrlým, pracovníkem Severočeského muzea v
Liberci. Je autorem několika oblíbených knih a uznávaným
znalcem v oboru ornitologie. Také jeho vlastivědné znalosti
jsou obdivuhodné. Porovnáme-li všechny okolní obce, musíme
uznat, že Kryštofovo Údolí se od ostatních odlišuje v
několika směrech. Obec byla zřejmě založena uhlíři,
několik staletí se nacházela stranou dějinných událostí,
což umožňovala její neobvyklá poloha uprostřed rozsáhlých
lesů. Spojení s okolím bylo minimální, teprve v průběhu
19. století tu byly vybudovány cesty a zřízena železniční
trať. Nikdy zde nebyl průmysl, a tak se místní obyvatelé
zabývali nejrůznějšími druhy zaměstnání. Strmé stráně
ztěžovaly zakládání políček. Pro svou malebnost si obec
vysloužila několik přezdívek: Holundergrund, tedy
Šeříkové údolí a Clamovo Švýcarsko. Zpracovat podrobně
historii této mimořádné vesnice nebude snadné, a tak si na
vydání publikace o Kryštofově Údolí musíme ještě
nějaký čas počkat - snad rok či rok a půl... Všichni
víme, že zvláštností této obce je dřevěný kostel sv.
Kryštofa, výstava lidových betlémů a mohutný železniční
viadukt. Dostatek ubytovacích možností v letním i zimním
období přispívá k oblibě této chalupářské vesnice s
dobře udržovanými dřevěnými stavbami, takže je
vyhledávaným cílem pro turisty, ale i pro ty, kteří tu
chtějí prožít v příjemném prostředí svou dovolenou.
Ještě jednou naše
městská vlajka
V minulém čísle jste se mohli dočíst, že městské
zastupitelstvo se dvakrát zabývalo návrhem nové městské
vlajky. Při závěrečném hlasování se většina
přítomných vyslovila pro návrh č. 6 (byl v čísle 127
zveřejněn). Podle posledních informací byl tento návrh
skutečně v parlamentní komisi schválen a snad ještě v tomto
roce se dočkáme toho, že bude při různých oslavách na
domech na náměstí 1. máje nová městská vlajka vyvěšena.
Svou vlajku má již i Bílý Kostel, Chotyně, Mníšek a Nová
Ves.