BULLETIN 122 - 12/2004
Z kroniky
chrastavského kronikáře Gregora Knescheho
Co
víme o zaniklé obci Vysoký?
Drobnosti
z historie Chrastavy
Chrastavská
radnice má opět věžičku již dva roky
Z kroniky chrastavského kronikáře Gregora Knescheho
Gregor Knesche
(1843 – 1921) byl povoláním řezník a hostinský. Na
Vítkovské ulici měl nevelkou hospodu s názvem Zum Jagdhorn
(U loveckého rohu). V mladých letech procestoval jako tovaryš
velký kus Rakouska a dostal se až do severní Itálie, prošel
také celé Německo.
Měl dlouhodobý amatérský zájem o historii. Jeho kronika je
velmi obsáhlá a můžeme se v ní dočíst leccos
zajímavého. Má však jednu vadu: nelze věřit všemu, o
čem Knesche píše!
Uvádíme několik zajímavostí z 1. dílu KRONIKY, kde popisuje
nejstarší historii města a okolí.
V 5. a 6. století se Češi usadili na území, kde předtím
žil germánský kmen Markomanů. Postupně germánské obyvatele
poslovanštili. Území od Krkonoš až k Dunaji bylo tehdy
české.
Češi si k obdělání vybírali úrodnou půdu, zatímco
německé obyvatelstvo svou pílí a houževnatostí obdělávalo
i půdu horší kvality.
Do Chrastavy přišli v průběhu 13. století němečtí
horníci z okolí města Pirny nedaleko Drážďan. Po určitou
dobu se pak Chrastava (Kratzau) nazývala Neu-Pirna.
Asi kolem roku 1250 v Chrastavě a okolních vesnicích zanikla
slovanská řeč, zatímco v Žitavě se v té době nadále
hovořilo česky i německy.
Později do tohoto kraje přišla další vlna horníků, a to
z Durynska. Ti založili hornickou slávu Andělské Hory a
Panenské Hůrky.
Stará pověst vypráví, že pod vrstvou popela na spáleništi
byly nalezeny dvě hornické lopaty (Bergkratzen). Podle nich
prý vznikl název města – Kratzau.
Některé osady v okolí Chrastavy si zachovaly slovanský
název: Hrádek (Grod), Chotyně, Poříčí (Poritsch, dnes
polský Porajów).
Ostatní založili němečtí přistěhovalci později,
většinou teprve ve 13. a 14. století: Václavice –Wetzwalde,
Vítkov - Wittig, Bílý Kostel – Weisskirchen, Machnín –
Machendorf , Nová Ves – Neundorf atd.
Německé kolonisty pozval na sever Čech český král Přemysl
Otakar I.
Roku 1255 povýšil Přemysl Otakar II. Žitavu na město.
Území, které předtím patřilo českému rodu Berků
z Dubé, dostali němečtí Donínové (von Dohna).
Roku 1234 založila česká královna Kunhuta v údolí Nisy
poblíž Žitavy ženský klášter Marienthal. První abatyší
byla Adelheid, dcera Otty z Donína.
V letech 1252 – 1562 byli Donínové majiteli grabštejnského
panství, kam patřila i Chrastava.
Císař Karel IV. dal k ochraně důležité obchodní cesty ze
Žitavy přes Jablonné do Prahy postavit strážní hrad
Karlsfried. Jiná obchodní cesta vedla ze Žitavy přes
Frýdlant a Liberec do Turnova.
V roce 1384 byl Hrádek nad Nisou třikrát větší než
Chrastava. Zatímco chrastavská farnost odevzdávala ročně
sedm grošů papežských desátků, Hrádečtí platili 20
grošů.
Během husitských válek Pěčko (?) z Poděbrad se svým
houfem bojovníků vyplenil hrad Karlsfried a obléhal také
Grabštejn. Měl 8000 pěších a 700 jezdců.
V roce 1428 procházel Chrastavou početný voj husitů, jehož
velitelem byl Prokop Malý a hejtmani Jan Královec a Václav
Koudelník.
Dřevěná tvrz na vyvýšenině nad Frýdlantskou ulicí
(směrem ke hřbitovu) prý pocházela již ze slovanské
(milčanské) doby.
Mikuláš z Kajšperka (von Keuschberg) se stal ze zištných
důvodů přivržencem husitského hnutí. Přiženil se do
šlechtického rodu Donínů (oženil se s Juttou), zmocnil se
dokonce na krátký čas násilím hradu, podnikal ozbrojené
přepady kupeckých vozů mezi Zhořelcem (měl prý asi 1000
jezdců) a Budyšínem. Opevnil kostel vysokým valem, palisádou
z dřevěných kůlů a hlubokým příkopem.
V bitvě pod Hamrštejnem 16. listopadu 1428 se utkali husité a
vojsko Šestiměstí. Ztráty husitů prý tehdy byly 1000
mužů, z toho asi 500 padlo v boji, zhruba stejný počet padl
do zajetí.
14. srpna 1433 vojsko ze Žitavy zaútočilo na Grabštejn, kde
tehdy sídlil Keuschberg. Nápor se sice podařilo odrazit, ale
za cenu velkých ztrát. V boji padl Jan Ralsko z Hamrštejna,
člen rodu Vartemberků. Tento rod pak dlouhodobě vedl
nepřátelský boj s Žitavou.
Téhož roku přitáhl od Českého Dubu do Chrastavy početný
oddíl husitů. Po dohodě s místní posádkou podnikli výpad
proti Frýdlantu a táhli dále do Slezska. Na zpáteční cestě
byli husité zadrženi vojskem ze Zhořelce. Zhořelečtí husity
pronásledovali až do Chrastavy a město vypálili. V plamenech
tehdy shořely všechny cenné listiny v budově radnice.
(Pokračování v dalších číslech Bulletinu.)
Co víme o zaniklé obci Vysoký?
Osada VYSOKÁ (něm. Hohendorf)
patří k Chrastavě, zatímco dnes již neexistující obec
VYSOKÝ (něm. Hohenwald) patřila k bývalému okresu
Frýdlant. Dnes leží na katastru Dětřichova.
Z dávné historie víme, že šlechtična Kateřina z Redernů
dala v letech 1605-8 postavit 15 dřevěných domků
v místech, kde později vyrostla vesnice Vysoký.
Byla to nejvýše položená obec na celém Frýdlantsku (639
metrů). Nacházela se velmi blízko od státní hranice se
Saskem (dnes s Polskem). Dochovalo se několik zajímavých
údajů o vývoji této vesnice.
V roce 1834 zde stálo již 31 domů se 185 obyvateli.
Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla v roce 1880, a to 234. I
když se počet domů v dalších letech zvyšoval, množství
obyvatel klesalo. O tom svědčí údaj, že v roce 1900 zde
bylo 42 domů, ale pouze 206 obyvatel. Předválečný údaj
z roku 1939 uvádí, že domů zde bylo tehdy 41 a v nich
bydlelo 136 osob.
Podle statistických údajů z období tzv. 1. republiky ( 1921
a 1935) ve vesnici nebyl ani jediný obyvatel české
národnosti.
Vrchnost dosazovala do funkce starosty (Scholze, Schultheis,
Schultze) “svého člověka”a tato funkce bývala velmi
často dědičná.
Od roku 1642 do roku 1849 - tedy déle než dvě stě let –
zastávali ve Vysokém tuto funkci muži z rodu Zückerů.
Dokonce i později, když byly zavedeny volby, byl v čele obce
starosta Zücker až do roku 1894.
Největší dům ve vesnici byla budova zvaná “kretscham”.
To bylo sídlo starosty, obvykle spojené s hospodou,
řeznictvím a pekařstvím.
Starosta sice nedostával plat, ale tato funkce měla mnoho
výhod. Jeho povinností bylo vybírat od všech obyvatel
poplatky a část z nich si mohl ponechat. Také za úřední
úkony (listiny) se samozřejmě platilo přímo starostovi.
Celá jeho rodina byla osvobozena od robotních povinností.
Starosta měl také omezenou soudní pravomoc. Mohl udělovat za
různé přestupky peněžní pokuty, při vymáhání
přiznání u těžších provinění bylo dovoleno používat
mučicích nástrojů. Běžným trestem pro provinilce byly
nucené práce.
V kretscham byla také kniha, zvaná Schöppenbuch, do níž se
zapisovaly kupní smlouvy, dědické a svatební smlouvy atd.
Písařem býval obvykle místní učitel.
Když starosta s radními o něčem rozhodoval, držel v ruce
jakýsi odznak rychtářské moci zvaný jurament. Byla to
dřevěná hůl, potažená červenou látkou, na jejímž konci
byla vyřezávaná přísahající ruka.
Mnohého z čtenářů snad napadne, proč píšeme o vesnici
Vysoký, když vlastně patřila do jiného okresu. Důvod je
prostý. Byla totiž úzce spjata s Vítkovem. Část dětí sem
chodila do školy (druhá část do Albrechtic), obec byla
přifařena do vítkovské farnosti. Také pohřby zemřelých
osob z Vysokého se odbývaly na vítkovském hřbitově.
Z vesnice vedly tři cesty přes hranice do saského města
Reichenau, což je dnešní polská Bogatynia.
V obci byl hasičský sbor, mužský pěvecký spolek, byla tu i
knihovna a”zimn픚kola. V jednom z domů byla zřízena
školní třída, aby místní děti nemusely v mrazu a
závějích v zimním období docházet do sousedních vsí.
Na vrcholu Lysého vrchu byl v roce 1830 postaven větrný
mlýn. Když roku 1866 procházeli obcí pruští vojáci, mlýn
téměř zničili. Silná bouře a vichr o dva roky později
dokonaly dílo zkázy a objekt už nebyl nikdy používán
k svému původnímu účelu. Podnikavý hostinský jej dal
upravit na vyhlídkovou věž (rozhlednu), která přilákala
spoustu návštěvníků zdaleka široka, a tržba se zvýšila.
Z bývalého mlýna zůstala pouze troska kulaté kamenné
věže. Před několika lety byly v bezprostřední blízkosti
postaveny dvě retranslační komunikační stanice. A zcela
nedávno se vzhled Lysého vrchu k nepoznání změnil, neboť
tu dnes stojí několik moderních větrných elektráren.
V letech 1898-99 se budovala silnice z Albrechtic přes Vysoký
do Horního Vítkova. Vypráví se, že prý blízko této cesty
býval pramen léčivé vody. Ten se však při různých
terénních úpravách navždy ztratil. - fv –
Drobnosti z historie Chrastavy
Měšťan Josef Mäusel(=Myška)
dal v roce 1713 postavit v polích u staré liberecké cesty
tzv. Barvířskou kapli. Kaple byla v poválečných letech
postupně zničena.
Andělohorský hluchoněmý kronikář Florián Amtsbüchler žil
v letech 1819 – 1891 v domě č. 54. Jeho předkové
byli dědiční rychtáři po době dvou staletí. Jeho
prapradědeček Georg Amtsbüchler začal psát již v roce 1624
rodinnou kroniku, v níž pak další generace pokračovaly.
UDÁLOSTI Z POVÁLEČNÉHO OBDOBÍ (po roce 1945):
Chrastavská radnice má opět věžičku již dva roky
Autorem této ilustrace je
jeden z chrastavských malířů KARL JOHNE. Jeho oblíbenou
výtvarnou technikou byl dřevoryt, většinou několikabarevný.
Náměty si většinou vybíral z nedalekého okolí. Na tomto
černobílém dřevorytu vidíme naši chrastavskou radnici.
Uvědomili jste si, vážení čtenáři, že zcela nedávno –
15. listopadu – uplynuly teprve dva roky od doby, kdy byla na
střechu radnice umístěna po dlouhých šedesáti letech opět
dřevěná věžička? Není zcela přesnou kopií té původní,
ta prý byla ještě o půldruha metru vyšší.