BULETIN č. 119 - 9/2004
Kniha starých
pohlednic
Další
nový obecní znak
Stará
pohlednice Chrastavy vypráví
Prázdninová
setkání v městském muzeu
Rajmond,
Roimund, Roimund – za pouhé tři koruny
Volby jako
neúprosný svědek historie
Postrk:
Smutný pohled do dávné historie
Kniha
starých pohlednic
V posledních několika letech se na mnoha místech České
republiky vydávají publikace s reprodukcemi starých
pohlednic. Zájem o tyto knihy je značný. Snad je to způsobeno
nostalgií lidí dnešní moderní, přetechnizované doby. Sběratelé
jsou ochotni zaplatit na burze starožitností stovky korun za
jedinou pohlednici se známkou císaře Františka Josefa I.,
popsanou různými vzkazy na obou stranách. I s pravopisnými
chybami...
Tyto staré pohlednice jsou buď černobílé, nebo kolorované.
V našem okolí byla před lety vydána např. kniha pohlednic
ze starého Liberce nebo z Jizerských hor. Protože zde v minulosti
žilo mnoho německých obyvatel, určitě se mezi zájemci o
koupi najde značný počet Němců, a proto bývá doprovodný
text dvojjazyčný.
Jistě Vás bude zajímat, že podobná publikace by měla
spatřit světlo světa zde, v mikroregionu Hrádecko –
Chrastavsko. Vedle dvou měst – Hrádku nad Nisou a
Chrastavy – patří do této oblasti sedm obcí: Kryštofovo
Údolí, Bílý Kostel, Chotyně, Rynoltice, Nová Ves, Mníšek
a Oldřichov v Hájích.
Starostové těchto vesnic s návrhem souhlasí. Kromě uvedených
obcí budou v knize samozřejmě zastoupeny i vesnice, které
dnes obecní úřad nemají a byly připojeny k většímu
celku. Najdeme tam tedy i pohlednice z Václavic, Oldřichova na
Hranicích, Jitravy, Noviny, Dolní Suché atd.
Sběratel p. Viktor Marek (narodil se v Chrastavě, žije
po mnoho let v Litoměřicích) má ve své sbírce spoustu
pohlednic, přesto budou o spolupráci požádáni i další sběratelé.
Grafik a nakladatel p. Karel Prášil, rodák z Liberce,
má na svém kontě téměř patnáct podobných knih, např.
Roudnice nad Labem či Hořovicko, a rád graficky upraví tu naši.
Cena publikace se odhaduje na 250 – 270 Kč. Měla by
vyjít v únoru nebo březnu roku 2005.
F. VYDRA
Další
nový obecní znak
V prázdninovém dvojčísle jsme seznámili čtenáře
BULLETINu s novým obecním znakem Nové Vsi u Chrastavy.
Vzpomínáte si ? Beraní hlava, dvě ryby a kolo z erbu
šlechtického rodu Redernů.
A dnes? Představíme vám obecní znak CHOTYNĚ. Jméno
této obce vyvolává mezi odborníky neshody. Někteří připouštějí,
že by toto jméno mohlo mít keltský původ. V blízkosti
keltského oppida ve Stradonicích na Berounsku se vyskytují
podivně znějící místní jména Koda a Kotys. Německý
název obce byl Ketten, takže počáteční písmeno K činí
tento místní název keltskému pojmenování bližší.
Objevují se i dohady, že by základem názvu mohlo být slovo
Chod, tedy Chodyně. Podobně jako na Domažlicku chodili po
hraničních stezkách ochránci hranic, i zde, na styku
slovanského a německého živlu, prý možná chodily milčanské
hlídky a držely na hranicích s Němci stráž. Přímé důkazy
pro tato tvrzení však chybějí.
Obec CHOTYNĚ má svůj znak teprve asi rok. Aby mohl
platit, musel být schválen parlamentem. Ke znaku patří také
obecní vlajka. Obec může předložit svůj vlastní návrh na
znak, avšak konečnou podobu obvykle provede odborník -
heraldik.
Zadívejme se na chotyňský znak podrobněji:
V levé části vidíme bílý (stříbrný) paroh v modrém
poli. Paroh byl symbolem šlechtického rodu Donínů (von
Dohna), který byl po tři sta let chotyňskou vrchností. K stříbrnému
paroží patřila i panna. Ta zaujímá místo uprostřed znaku.
V červeném poli drží kapli, zřejmě kapli sv. Kateřiny na
Grabštejně. A bílá lilie pod ní je součástí erbu Jiřího
Mehla ze Střelic. Na chotyňském znaku jsou tedy zobrazeny dva
rody, které měly pro grabštejnské panství rozhodující
význam.
Která obec mikroregionu bude další na řadě? Budou to
Rynoltice, Kryštofovo Údolí či Mníšek ?
-vy -
Stará
pohlednice Chrastavy vypráví
Cvaknutí fotoaparátu zvěční současný stav věcí navždy,
i když později dochází k různým změnám a přestavbám.
Neznámý fotograf stiskl někdy na samém začátku dvacátého
století spoušť a tím pro nás, lidi začátku 21. století,
vytvořil záhadu. Proč? Protože tak jako na tomto snímku naše
město již dávno nevypadá.
Záběr je zřejmě pořízen ze stráně nad bývalým Elitexem.
Němečtí obyvatelé ten zalesněný kopec nazývali
Klingerberg, na počest zakladatele největší továrny Ignáce
Klingera.
Povšimněme si některých nápadných změn.
V popředí vidíme železniční most trati Žitava- Liberec.
Vedle vlakového nádraží bývala vápenka. Objekt továrny
Vzduchotechnik (měl v průběhu své existence různá jména:
Thost, Janka, LVZ, Vzduchotechnik) stojí jakoby osaměle, není
bezprostředně obklopen jinými budovami. Stojí vpravo uprostřed
louky či polí. Zato továrna firmy Cichorius v Nádražní
ulici (Frýba, Bytex, Mykana, Bremi) působí na tomto starém
snímku mohutným dojmem a z jejího komínu se valí tmavý,
hustý kouř. Zcela na levém okraji pohlednice vidíme další
tovární objekt se štíhlým komínem. Je to bývalá textilka
firmy König (dnes je v části objektu zřízena restaurace “U
Komína”).
V dálce vidíme (dost nezřetelně) bílou věž kostela a
nalevo od něho stojí nejstarší chrastavský průmyslový
objekt v našem městě – přádelna firmy Pollack. Tu bychom
ovšem dnes marně hledali, stávala pod městským parkem v těch
místech, kde jsou dnes postavené desítky garáží. Máme-li
dobrý zrak, najdeme mezi domy také vyčnívající věž
radnice. Malý kousek doleva od radnice vidíme školní budovu
na náměstí.
Je docela zajímavé hledat a porovnávat, které budovy ještě
v té době nestály a které dnes již nestojí (např. zmíněná
firma Pollack, která zkrachovala ve 30.letech v době hospodářské
krize a byla asi v roce 1935-36 zbourána). Nestojí dosud ani
VÚDM (dětský domov), který byl postaven v roce 1912.
Fotografie tedy nutně pochází z dřívější doby.
Fotografie byla vytvořena ve zlomku vteřiny, ale my si můžeme
- s lupou v ruce – najít dost času, abychom si ji
důkladně prohlédli.
vy –
Prázdninová
setkání v městském muzeu
Situace se opakuje každým rokem. V červenci a v srpnu přijíždí
do našeho města spousta návštěvníků z celé republiky.
Ubytování mají většinou v některém z penzionů v Kryštofově
Údolí, někteří bydlí na hrádecké Kristýně či v Polesí
u Rynoltic. Většina cestuje autem, ale najdou se i pěší
turisté (i starší ročníky) a samozřejmě mnoho cyklistů.
Kupují si pohlednice a mapy, ale letos byl mimořádný zájem o
dřevěné turistické známky, na nichž je vyobrazena stará
hasičská stříkačka jako symbol města, neboť právě muzeum
hasičské techniky nás proslavilo daleko široko. Známka
stojí 20,-Kč a má číslo 985.
Mezi letošními prázdninovými návštěvníky byl např. p.
Balcar z Plzně, který ví o výrobě v chrastavském závodě
Spreewerke během 2. světové války víc než kdokoliv jiný.
Byly zde manželské páry z Ostravy, Českých Budějovic,
Olomouce a Přerova. Většina z nich navštívila naše město
poprvé. Bylo zde také mnoho rodin s dětmi, které si od nás
odvážely nejen trojjazyčný prospekt o Chrastavě, ale i knížečky
s chrastavskými pověstmi. Přišel k nám i p. Siegmund
s manželkou, který se v roce 1924 narodil – ve Führichově
domě. Vyprávěl, že v té době nebyl tento dům veřejnosti
přístupný. V 1. poschodí byly uloženy Führichovy obrazy,
dole byl normální byt pro jejich rodinu. Když se asi po dvou
letech přestěhovali Siegmundovi do nově postaveného domku
kdesi na Bělokostelecké ulici, nastěhoval se do Führichova
domu jeho strýc p. Herrmann, který si v přízemí zřídil
truhlářskou dílnu.
Pokud jde o zahraniční návštěvníky, převažovali
samozřejmě turisté ze sousedního Německa. Vzpomínám si na
sympatického muže z Kolína nad Rýnem, s nímž přišly
tři Japonky. Ano, čtete správně. Říkal, že jeho dcera
studuje japonštinu, a tak zřejmě jeho rodina navázala
s Japonskem přátelské styky. Naše muzeum navštívili také
Němci z Rostocku i z Brém, z Chotěbuzi i z oblasti
Durynska. Zajímavý byl rozhovor s manželi z Dánska, ani
letos nechyběli mezi hosty muzea Holanďané.
Ve čtvrtek 19. srpna 2004 se u nás objevil muž z polského města
Raczibórz, který se narodil v roce 1942 v Chrastavě v jednom
ze zděných jednopatrových lágrů, kde bydleli “ostarbajtři”
z okupovaných zemí východní Evropy. Jeho rodiče zde
pracovali ve zbrojovce Spreewerke. Poprvé ve svých 62 letech
navštívil své “rodné” město.
Většina návštěvníků si prohlédla také fotografickou
výstavu o rozhlednách na Liberecku. Ukázalo se, že mnohé již
znají, další se staly pro ně inspirací k výletu. - va -
Rajmond,
Roimund, Roimund – za pouhé tři koruny
Poměrně široká škála pohlednic s motivy Chrastavy a nejbližšího
okolí byla v červenci obohacena o další novinku. Zatímco zřícenina
Hamrštejna je v prodeji ve dvou variantách, letos poprvé se
objevila také pohlednice se záběry hradu RAJMONDU. Je
doplněna erbem Donínů. Proč? Tento strážní hrad dal
v roce 1347 postavit šlechtic Jan I. z Donína.
Někteří turisté si upřímně postěžovali, že zbytky hradu
vůbec nenašli. Je pravda, že z původní opevněné stavby
toho příliš mnoho nezůstalo. Těm, kteří si chtějí
Rajmond učinit cílem svého výletu, dáváme tuto radu. Jedťe
(autem či na kole) po silnici ve směru na Jablonné v Podještědí.
Poblíž bývalé myslivny na Rozkoši přetíná “dálnici”
most. Odbočte a přejed´te most, avšak tabulka vás brzy
upozorní, že lesní cesta je určena pouze pro vozidla lesní
správy. Musíte tedy své auto zaparkovat a jít dál pěšky.
Po několika stech metrech se musíme dát doprava a stoupat pěšky
do poměrně prudkého svahu. Cesta od zmíněného mostu až k Rajmondu
trvá 30 – 45 minut. Budeme však zklamaní, protože se tu
kromě velké části silné kamenné zdi zachovaly pouze zbytky
bývalých obranných příkopů. Bohužel není z kopce ani
rozhled, protože jsou všude kolem vzrostlé stromy. - fv -
Volby jako
neúprosný svědek historie
Z historie víme, že se soužití mezi českými a německými
obyvateli našich pohraničních oblastí (Sudet) po roce 1933
zhoršovalo. Podíl na tom měla bezesporu i šovinistická
propaganda Konráda Henleina, který nejednou hřímal z řečnické
tribuny i u nás v Chrastavě.
Poslední předválečné volby se konaly v roce 1938. Připomeňme
si, kolik hlasů odevzdali tehdy chrastavští občané pro
jednotlivé politické strany:
KSČ dostala 125 hlasů. Ve městě s mnoha průmyslovými
podniky měli komunisté vcelku silnou pozici.
Československá strana národně socialistická obdržela mezi
příslušníky nepříliš početné české menšiny 26 hlasů.
Československá soc. dem. stranu volilo v Chrastavě 49
hlasů.
Německá soc. dem. strana získala 40 hlasů.
A teď pozor!!!
Sudetoněmecká (Henleinova) strana, které měla ve svém
programu odtržení od ČSR a připojení k Velkoněmecké říši,
získala 589 hlasů
chrastavských voličů! Tady jsou jakékoli komentáře zbytečné.
Hraniční kámen “U tří pánů”
Teprve od roku 1850 byla naše země rozdělena na okresy a
kraje. Po celá staletí předtím bývala administrativní
jednotkou v rakousko-uherské říši jednotlivá panství.
V lesích nad Kryštofovým Údolím najdeme dodnes podél
turistické stezky několik hraničních patníků. Vytesaný
nápis s písmeny GST a LB a letopočtem 1709 označoval hranici
mezi grabštejnským a lemberským panstvím.
Poblíž osady Polesí u Rynoltic se nachází v lese skutečně
zvláštní hraniční kámen, kterému se říká Třípanský
kámen nebo kámen “U tří pánů“. V tom místě se totiž
stýkaly hranice tří sousedních panství. Poměrně velký
trojhranný kámen je umístěn poblíž osamělé lípy a do všech
tří ploch je vytesán nápis z roku 1680.
Postrk:
Smutný pohled do dávné historie
Slova CHUDOBINEC a PASTOUŠKA dodnes připomínají doby, kdy se
lidem vedlo skutečně zle. Domovská obec, v níž se narodili,
měla pak povinnost se o tyto ubožáky postarat.
Jen málokdo dnes ví, co znamenalo slovo POSTRK nebo POSLAT NĚKOHO
POSTRKEM. V archivech se zachovalo mnoho úředních zápisů o
tom, že byly některé osoby poslány do své rodné obce “postrkem”.
Uveďme si alespoň jeden případ, který se týká občana
Chrastavy. Povšimněte si tehdejšího úředního jazyka. Úřední
šiml řehtal o sto šest:
NÁLEZ ODSTRČOVACÍ (Abschiebungserkenntnis) - 26. února 1923
“Vyslovuje se, že bez výdělku a beze všech prostředků
jsoucí KAREL THIEL, nar. 22.2.1896 v Chrastavě, polit. okres
Liberec, domovským právem příslušný v obci Chrastava,
povoláním stavitel klavírů, má býti podle zákona č. 88/
1871 dopraven donucovacím pasem, v průvodu postrkem do domovské
obce.”
C. k. místodržitelství v Čechách vydalo v roce 1909 vyhlášku
s názvem “ZMĚNA VÝDAJŮ NA STRAVOVÁNÍ A OBUV
POSTRKOVANÝCH OSOB “.
Wojaček, v.r.
V roce 1921 – již za Masarykovy 1. republiky – se výdaje
dále zvýšily. Denní stravování stálo místo 1 K 20 hal. 2
K, z toho snídaně 50 hal., oběd 1 K a večeře 50 hal.
V Chrastavě byla “postrková stanice”, kde se vedly do
velké knihy podrobné záznamy. Postrkované osoby se nazývaly
“hnanci”. Listujeme-li v těchto zápisech, nacházíme zde
i česká jména: Jaroslav HAVEL (Semily), Josef SEDLÁČEK
(Turnov), Václav HAJNA (Paseky), Ludvík HALAMA (Semily) aj.