BULLETIN č. 118 - 7 - 8/2004

Nejen města mají svůj znak
Také toto je kus chrastavské historie...
Střípky z historie města Chrastavy
Zdařilý vlastivědný zájezd SPHMCH
Města s labutí ve znaku
Dva významné červencové svátky
Ještě jednou dálnice
Chrastava má svoji vlastní turistickou známku

Nejen města mají svůj znak

Podle platného zákona mají obce – bez ohledu na počet obyvatel – právo na svůj znak a vlajku. V našem nejbližším okolí využily této možnosti již tři obce: KŘÍŽANY, BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU a NOVÁ VES.
Návrh obvykle zpracuje odborník – heraldik. Většinou vypracuje několik variant a zastupitelstvo obce se na svém jednání rozhodne pro jednu z nich. Tento návrh musí však ještě projít poslaneckou sněmovnou (parlamentem) a oficiální listinu, kterou se znak i vlajka schvaluje, podepisuje předseda sněmovny.
Zamysleme se dnes nad nejnovějším ze tří znaků, obecním znakem NOVÉ VSI U CHRASTAVY. Jak vypadá?
Na modrém poli najdeme tři symboly: beraní hlavu, ryby a kolo.

1. Proč beraní hlava? Již v roce 1548 byl v Nové Vsi zřízen ovčín. Ovčí vlna byla důležitou surovinou pro domácí a později tovární výrobu látek. Teprve ve druhé polovině 19. století byla ovčí vlna jako surovina nahrazena dováženou bavlnou. Ovčín byl zrušen a objekt sloužil jako stáje pro hovězí dobytek. Beraní hlava je tedy symbolem novoveského ovčína.
2. V pravé i levé části znaku vidíme dvě ryby. Mnoho ryb bývalo ve vodách říčky Jeřice, která obcí po celé délce protéká, a také ve vodní nádrži (přehradě) na Mlýnici, postavené sedm let po katastrofální povodni v roce 1904. Ryby zastupují na obecním znaku vodní živel.
3. A kolo ve spodní části znaku? Je to součást rodového erbu Redernů (najdeme je i na současném znaku a vlajce Libereckého kraje). Hraběnka Kateřina z Redernů dala v obci postavit kostel, rozšířit pivovar a vybudovat veřejné lázně. Německý výraz pro kolo je Rad, tvar množného čísla zní – Räder. Proto REDERNOVÉ...

Také toto je kus chrastavské historie...

Z vyprávění vrchního inspicienta Máchy, který byl v roce 1938 velitelem oddílu finanční stráže v Chrastavě.
Je půlnoc z 20. na 21. května 1938. Přesně o dvacet minut později přichází do Chrastavy rozkaz k tzv. částečné mobilizaci. Již pět minut nato vyrazila silná hlídka finanční stráže v polní výzbroji do chrastavských ulic. Další členové obcházejí domy svých kolegů a budí rozespalé. Krátce po druhé hodině ranní obsazuje první hlídka – nyní již družstvo SOS (=Stráže obrany státu) č. 110 - kótu 407 mezi Dolním Vítkovem a Václavicemi. Ve tři hodiny přicházejí již i vojenské posily. V půl čtvrté hlásí velitel pomocí spojky do Chrastavy, že družstvo obsadilo kótu 407 a zřídilo provizorní zákopy.
V následujících dnech příslušníci družstva SOS zákopy zdokonalují, zřizují na svém bojovém stanovišti kulometná hnízda a stavějí zátarasy. Neustálý déšť a špatné zásobování jídlem příslušníky družstva poněkud deprimují, avšak všichni vytrvali na svých místech, neboť si byli vědomi, že je vlast v nebezpečí.
Do přímého kontaktu s německými teroristy se chrastavští financové dostali začátkem srpna 1938 nedaleko Václavic, kde od silnice vedoucí do Oppelsdorfu (dnešní polský Opolno-Zdrój) odbočuje cesta do osady Uhelná. V oněch místech držela část družstva v noci hlídku. Hlídka byla napadena asi 25 člennou skupinou sudetoněmeckého Freikorpsu. Nastal krátký boj, při němž se podařilo členům družstva SOS zatlačit přesilu zpět za hranice. Na straně henleinovců bylo několik zraněných.
1. října 1938 se k družstvu SOS č. 110 dostává nezaručená zpráva, že prý německý rozhlas hlásil, že Československo předá pohraniční území německému wehrmachtu. Téhož dne večer přichází oficiální služební zpráva, že oddíly SOS musejí do 23 hodin opustit svá stanoviště. Ustoupili. Věřili však, že zbývá ještě jiskřička naděje. Jaká? Řetěz železobetonových opevnění nebyl dosud vydán...
4. října ustupují členové družstva SOS č. 110 až do Machnína za Nisu. V noci 7. října ústup pokračuje. Oné deštivé noci překonávají Ještědský hřeben a ustupují dále přes Rozstání, Starý Dub a Kněžičky až do obce Roveň a Budíkov. Ani zde však ústup družstva chrastavských financů neskončil. Po mnoha peripetiích a střetech s Němci opouštějí 21. listopadu Světlou v Podještědí, kterou obsazuje postupně německá armáda. Od 24. listopadu působí chrastavští financové v obci Hradčany, kde je zřízeno nové sídlo oddělení finanční stráže. Bojové střety na nové hranici pokračují až do konce listopadu 1938. Ing. Jaroslav Beneš

Střípky z historie města Chrastavy

1 ) Do soudního okresu CHRASTAVA patřilo celkem 19 obcí , včetně Hrádku nad Nisou.
2) Pod Ovčí horou je vyvýšenina, která měla německý název Galgenberg, tedy Šibeniční vrch. Skutečná šibenice stávala po dobu dvou staletí /1565-1765/ poblíž horního, většího vodojemu.
3) Dnešní Muzejní ulice se dříve jmenovala Kandler-Gasse, protože tam stával rodný dům malíře Wilhelma Kandlera.
4) V Chrastavě bývaly tři výstavné vily, a to Klinger-Villa (v objektu motorestu “Zámeček”), Kafka-Villa (dnešní budova České spořitelny) a Leiner-Villa (nedávno zbouraný dům u dálnice, kde bydlel kdysi dr. Ptáček a rodina Trpišovských).
5) Žitavská ulice prý se mezi lidmi často nazývala Millionen-Gasse, tedy Milionová ulice. Bylo to snad kvůli tomu, že tam bydleli boháči?
6) Dnešní Frýdlantská ulice se dříve nazývala Ludwig-Thiel- Strasse. Kdo byl tento muž? Byl to prosperující obchodník, zanechal po smrti městu 6OOO rak. korun. Zahynul v roce 1913 v Jeruzalémě, když jel po ulici v kočáře.
7) Slovo diagonála znamená úhlopříčka. Chrastavští občané německého původu říkali “Diagonale” silnici, která vedla po náměstí od rohu Žitavské ulice na roh Liberecké ulice, tedy opravdu úhlopříčně. Vozidla tehdy jezdila mezi kašnou a morovým sloupem.
8) Po bitvě na Bílé hoře nastalo období rekatolizace. Luteránští kazatelé museli odejít do exilu, avšak katolických kněží byl v té době velký nedostatek. Mnozí lidé se pouze naoko přihlásili ke katolíkům, avšak dál si četli v luteránské bibli. Po Čechách chodili tzv. lesní kazatelé, kteří v lese tajně kázali a křtili děti po starém způsobu.
9) Z Chrastavy odešlo po bitvě na Bílé hoře celkem 557 exulantů. Přešli hranice do Saska a usadili se na Žitavsku nebo Zhořelecku.
10) Nejstarší chrastavské koupaliště bylo zřízeno v roce 1893 poblíž “staré vítkovské cesty”. V roce 1934 odkoupilo město od firmy Pollack sběrný rybník, který shromažďoval vodu do náhonu pro pohon strojů. V roce 1935 bylo vybudováno dnešní koupaliště ve Sportovní ulici.
11) Jaké bylo časové pořadí šlechtických rodů, které byly vrchností na grabštejnském panství? Nejstarší byli Donínové (von Dohna), v letech 1562-86 zde sídlil Jiří Mehl ze Střelic, po něm Ferdinand Hoffmann z Grünbühlu, dalším majitelem panství byl David Heinrich von Tschirnhausen, po něm Trautmannsdorffové, od roku 1704 Gallasové, od roku 1757 Clam-Gallasové.
12) V roce 1881 – u příležitosti 100.výročí vydání patentu o zrušení nevolnictví – byl i v Chrastavě postaven pomník “lidovému císaři” Josefu II., a to na dnešním autobusovém nádraží. Po porážce Rakouska –Uherska a po založení Československé republiky byl nahrazen pomníkem propagátora lidové tělovýchovy v Německu – F. L. Jahna.
13) V letech 1942-43 zpracoval Ing.- arch. Effenberger z Mníšku za 14 000,- DM (marek) plán dlouholetého stavebního rozvoje města. Kvůli nepříznivému vývoji situace na frontě byl plán uložen do trezoru a nebyl nikdy realizován. Hlavní průjezd Chrastavou směrem od Liberce měl vést z Liberecké ulice přes zahradu bývalé restaurace “Střelnice”, dále přes most přes Jeřici do Bílokostelecké ulice a dále do Bílého Kostela.
14) Prostranství vedle Führichova domu bývalo původně dobytčím trhem (něm. Viehmarkt). Po skončení 1. světové války zde byl uložen vybagrovaný materiál z řečiště Jeřice. V roce 1921 byla celá plocha zplanýrována a osázena trávníkem. Vznikl tu parčík se stromy a lavičkami, pískovištěm pro děti, později tu byly dokonce i houpačky a kolotoč. Vjezd vozidel byl na toto prostranství zakázán.
15) V období tzv. první republiky, zvláště pak po nástupu Hitlera k moci, zakazovaly české úřady v Sudetech německé symboly, které posilovaly nacionalistické cítění. Byla to slavnost letního slunovratu, černožluté vlajky, orlice, bílé punčochy atd.
16) Víme, že se přes hranice na Výhledech (ale i jinde) pašovaly některé druhy zboží do sousedního Německa a naopak. Co to bylo? Tabák, ledek, anglické jehly, alkohol, šmolka a příze.
17) V roce 1785 byl vydán císařský patent o zřizování tzv. poštovních sběren, které měly být 15 kilometrů od sebe vzdálené. V Chrastavě byla taková sběrna v Liberecké ulici v prostoru dnešní autoopravny Eltrans. Tam bylo místo pro přepřahání koní poštovních dostavníků. Nejbližší poštovní stanice byla v Jablonném v Podještědí.
18) V roce 1888 zakoupil stát velkou budovu od majitele firmy Riemer, aby v ním mohl být zřízen poštovní úřad. V roce 1938 měla chrastavská pošta 17 zaměstnanců. Poštmistrem byl po dobu celého období tzv. 1. republiky p. Karel Krupička.
19) Nejstarší chrastavská školní budova dodnes stojí pod kostelem vedle sochy sv. Jana Nepomuckého (dnes obytný dům). Nad vchodem je vytesán letopočet 1788. V roce 1850 bylo přistavěno 2. patro budovy. Když byla v roce 1869 zavedena v Rakousko-Uhersku povinná školní docházka, počet žáků velmi vzrostl. V pěti třídách bylo ve školním roce 1869/ 70 umístěno 715 žáků. V jedné ze tříd bylo 155 (!!!) žáků, v jiných více než 13O.
20) Před rokem 1919 navštěvovaly děti z českých rodin v Chrastavě německou školu, česky se učily pouze doma v rodině. Ve škol. roce 1908/09 to bylo 28 žáků, 1909/10 jen 23 dětí, ve škol. roce 1910/11 se počet zvýšil na 51 žáků a v roce 1912/ 13 stoupl počet českých dětí v německé škole na 72. Vyučování v české menšinové škole bylo zahájeno v listopadu 1919.

Zdařilý vlastivědný zájezd SPHMCH

V sobotu 19. června 2004 uspořádala Společnost historie další z poznávacích zájezdů, tentokrát do východních Čech. Zúčastnilo se dvacet lidí a trasa vedla do LOMNICE nad Popelkou, JILEMNICE, HORNÍ BRANNÉ, VRCHLABÍ a na KOZÁKOV.
V Lomnici si účastníci prohlédli místní muzeum, které má k dispozici velkou budovu (tzv.”hrubý dům”) přímo na náměstí. Lomnice má v současné době stejný počet obyvatel jako Chrastava.
Další zastávkou bylo podkrkonošské středisko Jilemnice. Zaujaly nás exponáty z počátků lyžování, pohyblivý Metelkův betlém, galérie malířů z okolí , např. Frant. Kavána, a historie kávy u nás. Muzeum je umístěno v bývalém zámku šlechtického rodu Harrachů (v erbu měli tři pštrosí pera). Za prohlídku stála i tzv. “zvědavá ulička” s původními dřevěnými lidovými stavbami.
Z Jilemnice trasa pokračovala do Horní Branné. Zde se skrýval J. A. Komenský před svým odchodem do exilu v Polsku. Prohlédli jsme si hrobku Harrachů a část zámku, v němž jsou kanceláře obecního úřadu a několik obchodů, takže je dnes využíván k praktickým účelům. Právě se tu konala pouť.
Dalším cílem bylo město Vrchlabí. V bývalém klášteře jsme si prohlédli audiovizuální program o přírodě Krkonoš. V chodbě byla instalována výstava dětských výtvarných prací, které byly skutečně pozoruhodné. Poblíž náměstí jsme navštívili zachovalé dřevěné stavby, v nichž je dnes umístěno infocentrum a malé muzeum.
Na zpáteční cestě vyjel náš autobus až na vrchol hory Kozákov. Je odtud daleký výhled na pásmo Krkonoš i do Českého ráje. Na vrcholu Kozákova byla postavena kovová rozhledna.
Celý zájezd se velmi vydařil. Přálo nám i počasí, a tak se účastníci vraceli velmi spokojení.

Města s labutí ve znaku

Letos na jaře se konala v Semilech zajímavá akce s podivným názvem “PAROHATÁ MĚSTA”. Na semilském městském znaku je totiž jelen kráčející po zelené trávě, vpravo roste košatá lípa a nad hlavou jelena svítí na modrém nebi šest zlatých hvězd. A tak kdosi přišel na myšlenku, že by bylo zajímavé sezvat zástupce měst, která mají ve znaku paroží. Dobrý nápad, že ?
Představte si, že by někoho v Chrastavě napadlo, že by se mohlo uskutečnit setkání zástupců všech měst v České republice, která mají ve znaku labuť. Vešli by se do jedné nevelké místnosti, protože takových měst není u nás příliš mnoho – pouze sedm! Přijeli by k nám zástupci z Bělé na Opavsku, z Broumova, z Černošína, z Lestkova, z Otvic, z Prahy – Suchdola a z Uhřic na Kroměřížsku. Prohlédněte si tyto městské znaky, jsou docela pěkné.
Kvůli přesnosti bychom k nim měli přidat ještě dva další, a to z Rumburku a z Jiřetína pod Jedlovou. Proč? Šlechtic Jiří Mehl ze Střelic, jemuž vděčíme za náš pěkný chrastavský městský znak, koupil později tolštejnské panství na Rumbursku. Jmenovaná dvě místa – Rumburk a Jedlová – mají ve svém znaku rovněž bílou labuť se zlatým šípem v zobáku jako Chrastava, a to proto, že ji majitel panství měl ve svém rodovém erbu.

Dva významné červencové svátky

Na začátku července slavíme každoročně dva sváteční dny: 5.7. je to svátek příchodu dvou slověnských věrorozvěstů – Cyrila a Metoděje – na Velkou Moravu (bylo to v roce 863) a o den později si připomínáme mučednickou smrt Mistra Jana Husa.
Cyril a Metoděj přišli k nám do střední Evropy až z Řecka z města Soluně (Thessaloniki). Tehdy to byla součást tzv. Byzantské říše. Dovedli hovořit staroslověnským jazykem a sestavili pro negramotné slovanské obyvatele zvláštní abecedu, kterou nazvali glagolice. Tehdy si byly všechny slovanské jazyky tak podobné, že jim na Moravě bez potíží dobře rozuměli. Křesťanská víra se v té době šířila především latinsky, ale papež jim dovolil, aby mohli víru v Krista šířit jazykem, místním lidem srozumitelným. Nakonec byli jejich žáci z Velkomoravské říše vyhnáni a do země přišli němečtí kněží. Staroslověnský jazyk se pak udržel pouze v sázavském klášteře a za Karla IV. i v Praze v Emauzích.

Ještě jednou dálnice

V současné době jsme svědky rozšiřování silnice z Liberce do Chrastavy na čtyři jízdní pruhy. Nás most již je připraven, tam čtyři jízdní pruhy jsou. Také železniční most u Stráže nad Nisou byl po rekonstrukci upraven tak, aby pod ním mohla probíhat čtyřproudová dálnice. Dnes však píšeme o roce 1939, kdy byl v Hanychově slavnostně zahájen výkop pro dálnici Liberec - Karlovy Vary – Cheb. Tehdejší projektanti museli ve svých plánech řešit velmi obtížný problém: jak překonat Ještědský hřeben? Mezi Libercem a Chrastavou se však dodnes zachovaly určité úseky, kde se už tehdy, před 65 lety, připravovaly terénní úpravy pro chystanou dálnici, a to z Liberce přes Žitavu do Zhořelce. Válka realizaci plánů zhatila, byly tehdy jiné priority... A tak se při nynější výstavbě budoucí dálnice využije leckde i nedokončených terénních úprav z minulosti. Přes Chrastavu měl vést poměrně vysoký a dlouhý most, který by překlenul údolí Jeřice. Zamýšlená trasa se měla vyhnout Bílému Kostelu a měla vést přes Václavice směrem k Žitavě a odtud dále na sever do Zhořelce.

Chrastava má svoji vlastní turistickou známku

Nejen u turistů, ale i u sběratelů se staly v poslední době oblíbené tzv. turistické známky. Dají se za 20,- Kč sehnat prakticky po celé České republice a je na nich vždy vyražen nějaký motiv z města či turistické zajímavosti, kde je k dostání.
Letošní turistickou sezónu má nově tuto dřevěnou turistickou známku i Chrastava, a to pod číslem 985. Je na ní zobrazen motiv dřevěné koněspřežné stříkačky z roku 1778 z chrastavského hasičského muzea.
Známku můžete zakoupit v informačním středisku v Chrastavě.