BULLETIN č. 118 - 7 - 8/2004
Nejen města
mají svůj znak
Také toto
je kus chrastavské historie...
Střípky
z historie města Chrastavy
Zdařilý
vlastivědný zájezd SPHMCH
Města
s labutí ve znaku
Dva
významné červencové svátky
Ještě
jednou dálnice
Chrastava
má svoji vlastní turistickou známku
Podle platného zákona mají obce – bez
ohledu na počet obyvatel – právo na svůj znak a vlajku.
V našem nejbližším okolí využily této možnosti již tři
obce: KŘÍŽANY, BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU a NOVÁ VES.
Návrh obvykle zpracuje odborník – heraldik. Většinou
vypracuje několik variant a zastupitelstvo obce se na svém
jednání rozhodne pro jednu z nich. Tento návrh musí však
ještě projít poslaneckou sněmovnou (parlamentem) a
oficiální listinu, kterou se znak i vlajka schvaluje,
podepisuje předseda sněmovny.
Zamysleme se dnes nad nejnovějším ze tří znaků, obecním
znakem NOVÉ VSI U CHRASTAVY. Jak vypadá?
Na modrém poli najdeme tři symboly: beraní hlavu, ryby a kolo.
Také toto je kus chrastavské historie...
Z vyprávění vrchního inspicienta Máchy,
který byl v roce 1938 velitelem oddílu finanční stráže
v Chrastavě.
Je půlnoc z 20. na 21. května 1938. Přesně o dvacet minut
později přichází do Chrastavy rozkaz k tzv. částečné
mobilizaci. Již pět minut nato vyrazila silná hlídka
finanční stráže v polní výzbroji do chrastavských ulic.
Další členové obcházejí domy svých kolegů a budí
rozespalé. Krátce po druhé hodině ranní obsazuje první
hlídka – nyní již družstvo SOS (=Stráže obrany státu)
č. 110 - kótu 407 mezi Dolním Vítkovem a Václavicemi. Ve
tři hodiny přicházejí již i vojenské posily. V půl
čtvrté hlásí velitel pomocí spojky do Chrastavy, že
družstvo obsadilo kótu 407 a zřídilo provizorní zákopy.
V následujících dnech příslušníci družstva SOS zákopy
zdokonalují, zřizují na svém bojovém stanovišti kulometná
hnízda a stavějí zátarasy. Neustálý déšť a špatné
zásobování jídlem příslušníky družstva poněkud
deprimují, avšak všichni vytrvali na svých místech, neboť
si byli vědomi, že je vlast v nebezpečí.
Do přímého kontaktu s německými teroristy se chrastavští
financové dostali začátkem srpna 1938 nedaleko Václavic, kde
od silnice vedoucí do Oppelsdorfu (dnešní polský
Opolno-Zdrój) odbočuje cesta do osady Uhelná. V oněch
místech držela část družstva v noci hlídku. Hlídka byla
napadena asi 25 člennou skupinou sudetoněmeckého Freikorpsu.
Nastal krátký boj, při němž se podařilo členům družstva
SOS zatlačit přesilu zpět za hranice. Na straně henleinovců
bylo několik zraněných.
1. října 1938 se k družstvu SOS č. 110 dostává
nezaručená zpráva, že prý německý rozhlas hlásil, že
Československo předá pohraniční území německému
wehrmachtu. Téhož dne večer přichází oficiální služební
zpráva, že oddíly SOS musejí do 23 hodin opustit svá
stanoviště. Ustoupili. Věřili však, že zbývá ještě
jiskřička naděje. Jaká? Řetěz železobetonových opevnění
nebyl dosud vydán...
4. října ustupují členové družstva SOS č. 110 až do
Machnína za Nisu. V noci 7. října ústup pokračuje. Oné
deštivé noci překonávají Ještědský hřeben a ustupují
dále přes Rozstání, Starý Dub a Kněžičky až do obce
Roveň a Budíkov. Ani zde však ústup družstva chrastavských
financů neskončil. Po mnoha peripetiích a střetech s Němci
opouštějí 21. listopadu Světlou v Podještědí, kterou
obsazuje postupně německá armáda. Od 24. listopadu působí
chrastavští financové v obci Hradčany, kde je zřízeno
nové sídlo oddělení finanční stráže. Bojové střety na
nové hranici pokračují až do konce listopadu 1938. Ing.
Jaroslav Beneš
Střípky z historie města Chrastavy
1 ) Do soudního okresu CHRASTAVA patřilo
celkem 19 obcí , včetně Hrádku nad Nisou.
2) Pod Ovčí horou je vyvýšenina, která měla německý
název Galgenberg, tedy Šibeniční vrch. Skutečná šibenice
stávala po dobu dvou staletí /1565-1765/ poblíž horního,
většího vodojemu.
3) Dnešní Muzejní ulice se dříve jmenovala Kandler-Gasse,
protože tam stával rodný dům malíře Wilhelma Kandlera.
4) V Chrastavě bývaly tři výstavné vily, a to Klinger-Villa
(v objektu motorestu “Zámeček”), Kafka-Villa (dnešní
budova České spořitelny) a Leiner-Villa (nedávno zbouraný
dům u dálnice, kde bydlel kdysi dr. Ptáček a rodina
Trpišovských).
5) Žitavská ulice prý se mezi lidmi často nazývala
Millionen-Gasse, tedy Milionová ulice. Bylo to snad kvůli tomu,
že tam bydleli boháči?
6) Dnešní Frýdlantská ulice se dříve nazývala
Ludwig-Thiel- Strasse. Kdo byl tento muž? Byl to prosperující
obchodník, zanechal po smrti městu 6OOO rak. korun. Zahynul
v roce 1913 v Jeruzalémě, když jel po ulici v kočáře.
7) Slovo diagonála znamená úhlopříčka. Chrastavští
občané německého původu říkali “Diagonale” silnici,
která vedla po náměstí od rohu Žitavské ulice na roh
Liberecké ulice, tedy opravdu úhlopříčně. Vozidla tehdy
jezdila mezi kašnou a morovým sloupem.
8) Po bitvě na Bílé hoře nastalo období rekatolizace.
Luteránští kazatelé museli odejít do exilu, avšak
katolických kněží byl v té době velký nedostatek. Mnozí
lidé se pouze naoko přihlásili ke katolíkům, avšak dál si
četli v luteránské bibli. Po Čechách chodili tzv. lesní
kazatelé, kteří v lese tajně kázali a křtili děti po
starém způsobu.
9) Z Chrastavy odešlo po bitvě na Bílé hoře celkem 557
exulantů. Přešli hranice do Saska a usadili se na Žitavsku
nebo Zhořelecku.
10) Nejstarší chrastavské koupaliště bylo zřízeno v roce
1893 poblíž “staré vítkovské cesty”. V roce 1934
odkoupilo město od firmy Pollack sběrný rybník, který
shromažďoval vodu do náhonu pro pohon strojů. V roce 1935
bylo vybudováno dnešní koupaliště ve Sportovní ulici.
11) Jaké bylo časové pořadí šlechtických rodů, které
byly vrchností na grabštejnském panství? Nejstarší byli
Donínové (von Dohna), v letech 1562-86 zde sídlil Jiří Mehl
ze Střelic, po něm Ferdinand Hoffmann z Grünbühlu, dalším
majitelem panství byl David Heinrich von Tschirnhausen, po něm
Trautmannsdorffové, od roku 1704 Gallasové, od roku 1757
Clam-Gallasové.
12) V roce 1881 – u příležitosti 100.výročí vydání
patentu o zrušení nevolnictví – byl i v Chrastavě postaven
pomník “lidovému císaři” Josefu II., a to na dnešním
autobusovém nádraží. Po porážce Rakouska –Uherska a po
založení Československé republiky byl nahrazen pomníkem
propagátora lidové tělovýchovy v Německu – F. L. Jahna.
13) V letech 1942-43 zpracoval Ing.- arch. Effenberger
z Mníšku za 14 000,- DM (marek) plán dlouholetého
stavebního rozvoje města. Kvůli nepříznivému vývoji
situace na frontě byl plán uložen do trezoru a nebyl nikdy
realizován. Hlavní průjezd Chrastavou směrem od Liberce měl
vést z Liberecké ulice přes zahradu bývalé restaurace
“Střelnice”, dále přes most přes Jeřici do
Bílokostelecké ulice a dále do Bílého Kostela.
14) Prostranství vedle Führichova domu bývalo původně
dobytčím trhem (něm. Viehmarkt). Po skončení 1. světové
války zde byl uložen vybagrovaný materiál z řečiště
Jeřice. V roce 1921 byla celá plocha zplanýrována a osázena
trávníkem. Vznikl tu parčík se stromy a lavičkami,
pískovištěm pro děti, později tu byly dokonce i houpačky a
kolotoč. Vjezd vozidel byl na toto prostranství zakázán.
15) V období tzv. první republiky, zvláště pak po nástupu
Hitlera k moci, zakazovaly české úřady v Sudetech německé
symboly, které posilovaly nacionalistické cítění. Byla to
slavnost letního slunovratu, černožluté vlajky, orlice,
bílé punčochy atd.
16) Víme, že se přes hranice na Výhledech (ale i jinde)
pašovaly některé druhy zboží do sousedního Německa a
naopak. Co to bylo? Tabák, ledek, anglické jehly, alkohol,
šmolka a příze.
17) V roce 1785 byl vydán císařský patent o zřizování
tzv. poštovních sběren, které měly být 15 kilometrů od
sebe vzdálené. V Chrastavě byla taková sběrna v Liberecké
ulici v prostoru dnešní autoopravny Eltrans. Tam bylo místo
pro přepřahání koní poštovních dostavníků. Nejbližší
poštovní stanice byla v Jablonném v Podještědí.
18) V roce 1888 zakoupil stát velkou budovu od majitele firmy
Riemer, aby v ním mohl být zřízen poštovní úřad. V roce
1938 měla chrastavská pošta 17 zaměstnanců. Poštmistrem byl
po dobu celého období tzv. 1. republiky p. Karel Krupička.
19) Nejstarší chrastavská školní budova dodnes stojí pod
kostelem vedle sochy sv. Jana Nepomuckého (dnes obytný dům).
Nad vchodem je vytesán letopočet 1788. V roce 1850 bylo
přistavěno 2. patro budovy. Když byla v roce 1869 zavedena
v Rakousko-Uhersku povinná školní docházka, počet žáků
velmi vzrostl. V pěti třídách bylo ve školním roce 1869/
70 umístěno 715 žáků. V jedné ze tříd bylo 155 (!!!)
žáků, v jiných více než 13O.
20) Před rokem 1919 navštěvovaly děti z českých rodin
v Chrastavě německou školu, česky se učily pouze doma
v rodině. Ve škol. roce 1908/09 to bylo 28 žáků, 1909/10
jen 23 dětí, ve škol. roce 1910/11 se počet zvýšil na 51
žáků a v roce 1912/ 13 stoupl počet českých dětí
v německé škole na 72. Vyučování v české menšinové
škole bylo zahájeno v listopadu 1919.
Zdařilý vlastivědný zájezd SPHMCH
V sobotu 19. června 2004 uspořádala
Společnost historie další z poznávacích zájezdů,
tentokrát do východních Čech. Zúčastnilo se dvacet lidí a
trasa vedla do LOMNICE nad Popelkou, JILEMNICE, HORNÍ BRANNÉ,
VRCHLABÍ a na KOZÁKOV.
V Lomnici si účastníci prohlédli místní muzeum, které má
k dispozici velkou budovu (tzv.”hrubý dům”) přímo na
náměstí. Lomnice má v současné době stejný počet
obyvatel jako Chrastava.
Další zastávkou bylo podkrkonošské středisko Jilemnice.
Zaujaly nás exponáty z počátků lyžování, pohyblivý
Metelkův betlém, galérie malířů z okolí , např. Frant.
Kavána, a historie kávy u nás. Muzeum je umístěno
v bývalém zámku šlechtického rodu Harrachů (v erbu měli
tři pštrosí pera). Za prohlídku stála i tzv. “zvědavá
ulička” s původními dřevěnými lidovými stavbami.
Z Jilemnice trasa pokračovala do Horní Branné. Zde se
skrýval J. A. Komenský před svým odchodem do exilu v Polsku.
Prohlédli jsme si hrobku Harrachů a část zámku, v němž
jsou kanceláře obecního úřadu a několik obchodů, takže je
dnes využíván k praktickým účelům. Právě se tu konala
pouť.
Dalším cílem bylo město Vrchlabí. V bývalém klášteře
jsme si prohlédli audiovizuální program o přírodě Krkonoš.
V chodbě byla instalována výstava dětských výtvarných
prací, které byly skutečně pozoruhodné. Poblíž náměstí
jsme navštívili zachovalé dřevěné stavby, v nichž je dnes
umístěno infocentrum a malé muzeum.
Na zpáteční cestě vyjel náš autobus až na vrchol hory
Kozákov. Je odtud daleký výhled na pásmo Krkonoš i do
Českého ráje. Na vrcholu Kozákova byla postavena kovová
rozhledna.
Celý zájezd se velmi vydařil. Přálo nám i počasí, a tak
se účastníci vraceli velmi spokojení.
Letos na jaře se konala v Semilech zajímavá
akce s podivným názvem “PAROHATÁ MĚSTA”. Na semilském
městském znaku je totiž jelen kráčející po zelené
trávě, vpravo roste košatá lípa a nad hlavou jelena svítí
na modrém nebi šest zlatých hvězd. A tak kdosi přišel na
myšlenku, že by bylo zajímavé sezvat zástupce měst, která
mají ve znaku paroží. Dobrý nápad, že ?
Představte si, že by někoho v Chrastavě napadlo, že by se
mohlo uskutečnit setkání zástupců všech měst v České
republice, která mají ve znaku labuť. Vešli by se do jedné
nevelké místnosti, protože takových měst není u nás
příliš mnoho – pouze sedm! Přijeli by k nám zástupci
z Bělé na Opavsku, z Broumova, z Černošína, z Lestkova,
z Otvic, z Prahy – Suchdola a z Uhřic na Kroměřížsku.
Prohlédněte si tyto městské znaky, jsou docela pěkné.
Kvůli přesnosti bychom k nim měli přidat ještě dva
další, a to z Rumburku a z Jiřetína pod Jedlovou. Proč?
Šlechtic Jiří Mehl ze Střelic, jemuž vděčíme za náš
pěkný chrastavský městský znak, koupil později
tolštejnské panství na Rumbursku. Jmenovaná dvě místa –
Rumburk a Jedlová – mají ve svém znaku rovněž bílou
labuť se zlatým šípem v zobáku jako Chrastava, a to proto,
že ji majitel panství měl ve svém rodovém erbu.
Dva významné červencové svátky
Na začátku července slavíme každoročně
dva sváteční dny: 5.7. je to svátek příchodu dvou
slověnských věrorozvěstů – Cyrila a Metoděje – na
Velkou Moravu (bylo to v roce 863) a o den později si
připomínáme mučednickou smrt Mistra Jana Husa.
Cyril a Metoděj přišli k nám do střední Evropy až
z Řecka z města Soluně (Thessaloniki). Tehdy to byla
součást tzv. Byzantské říše. Dovedli hovořit
staroslověnským jazykem a sestavili pro negramotné slovanské
obyvatele zvláštní abecedu, kterou nazvali glagolice. Tehdy si
byly všechny slovanské jazyky tak podobné, že jim na Moravě
bez potíží dobře rozuměli. Křesťanská víra se v té
době šířila především latinsky, ale papež jim dovolil,
aby mohli víru v Krista šířit jazykem, místním lidem
srozumitelným. Nakonec byli jejich žáci z Velkomoravské
říše vyhnáni a do země přišli němečtí kněží.
Staroslověnský jazyk se pak udržel pouze v sázavském
klášteře a za Karla IV. i v Praze v Emauzích.
V současné době jsme svědky rozšiřování silnice z Liberce do Chrastavy na čtyři jízdní pruhy. Nás most již je připraven, tam čtyři jízdní pruhy jsou. Také železniční most u Stráže nad Nisou byl po rekonstrukci upraven tak, aby pod ním mohla probíhat čtyřproudová dálnice. Dnes však píšeme o roce 1939, kdy byl v Hanychově slavnostně zahájen výkop pro dálnici Liberec - Karlovy Vary – Cheb. Tehdejší projektanti museli ve svých plánech řešit velmi obtížný problém: jak překonat Ještědský hřeben? Mezi Libercem a Chrastavou se však dodnes zachovaly určité úseky, kde se už tehdy, před 65 lety, připravovaly terénní úpravy pro chystanou dálnici, a to z Liberce přes Žitavu do Zhořelce. Válka realizaci plánů zhatila, byly tehdy jiné priority... A tak se při nynější výstavbě budoucí dálnice využije leckde i nedokončených terénních úprav z minulosti. Přes Chrastavu měl vést poměrně vysoký a dlouhý most, který by překlenul údolí Jeřice. Zamýšlená trasa se měla vyhnout Bílému Kostelu a měla vést přes Václavice směrem k Žitavě a odtud dále na sever do Zhořelce.
Chrastava má svoji vlastní turistickou známku
Nejen u turistů, ale i u
sběratelů se staly v poslední době oblíbené tzv.
turistické známky. Dají se za 20,- Kč sehnat prakticky po
celé České republice a je na nich vždy vyražen nějaký
motiv z města či turistické zajímavosti, kde je k dostání.
Letošní turistickou sezónu má nově tuto dřevěnou
turistickou známku i Chrastava, a to pod číslem 985. Je na ní
zobrazen motiv dřevěné koněspřežné stříkačky z roku
1778 z chrastavského hasičského muzea.
Známku můžete zakoupit v informačním středisku v
Chrastavě.