BULLETIN 117 - 6/2004
Autobusový zájezd do
východních Čech
V sobotu 19. června 2004 se vydají členové SPHMCH
mikrobusem na vlastivědný zájezd do východních Čech. Již
dlouho předem byl vypracován plán trasy. První zastávkou
bude LOMNICE nad Popelkou, kde si účastníci prohlédnou
tamní městské muzeum. (Loni byl v našem městě plný
autobus lomnických občanů, kteří nás upřímně zvali
k prohlídce jejich města.)
Dále povede trasa výletu do JILEMNICE, kde chceme
navštívit tamní muzeum, známé svými exponáty z historie
lyžování v Podkrkonoší a lidovými betlémy.
Chceme navštívit také HORNÍ BRANNOU, kde se skrýval
Jan Ámos Komenský před svým odchodem do exilu.
Dalším cílem bude město VRCHLABÍ. Jsou tu zachovány
staré dřevěné lidové stavby a v místním zámku je
mimořádně zajímavé Krkonošské muzeum.
Na zpáteční cestě bychom se chtěli zastavit ještě
v okresním městě SEMILY. Je to rodiště Antala
Staška a Ivana Olbrachta, narodil se zde také novinář Pavel
Tigrid. Obyvatelé okolních vesnic byli v 19. století známí
tím, že hledali útěchu a naději ve spiritismu. Cena zájezdu
(doprava) bude pro každého účastníka činit 160,-Kč,
vstupné do historických objektů si však bude muset platit
každý navíc.
Úspěch chystaného zájezdu závisí samozřejmě také na
příznivém počasí. - fv -
Další z erbů, které by
nás mohly zajímat
Historie našeho města a jeho okolí je spjata s několika
šlechtickými rody. Na grabštejnském panství vládli po tři
sta let Donínové (měli ve znaku zkřížené bílé
jelení parohy), po nich se toto panství stalo na více než
čtvrtstoletí majetkem slezského šlechtice Jiřího Mehla
ze Střelic. Část jeho rodového erbu – bílou labuť se
zlatým šípem v zobáku – máme od roku 1581 i v horní
části našeho městského znaku.
Na farní zdi (za kostelem) je dodnes umístěn erb Trautmannsdorffů.
Známý je rovněž rodový erb Gallasů a Clam-Gallasů.
Dnes chceme čtenářům našeho BULLETINU představit erb
šlechtického rodu Nosticů. Tento rod měl zřejmě
několik větví. Víme, že se v Praze nachází několik
významných staveb, spojených s historií českého
národního obrození. Je to např. Nosticovo divadlo a také
palác.
Vejdeme-li do našeho městského muzea, uvidíme v klenuté
chodbě šest náhrobků. Hned první z nich, nejblíže ke
dveřím, je pískovcový náhrobek rytíře Johanna NOSTICE (von
Nostitz), který žil v letech 1584 – 1646. Tato větev rodu
měla několik svých sídel na území Horní Lužice (nedaleko
od města Löbau je dodnes vesnice Nostitz).
Častokrát jsme se zamýšleli, kdo dal kdysi postavit v rohu
našeho náměstí tu mohutnou kamennou budovu, kde se nachází
dnešní muzeum, městská knihovna a obřadní síň.
Odhadujeme, že vznikla v letech 1620 – 30, tedy dříve, než
radnice ve své dnešní podobě (dřevěná radnice byla
samozřejmě postavena mnohem dříve, ale byla několikrát
vypálena, např. v roce 1622 a 1642). Kromě kostela to tedy
byla jediná kamenná budova v celém městě. Nabízí se
otázka, kdo byl tak bohatý, že si mohl tehdy dovolit tak
velké sídlo s více než metr silnými zdmi, zatímco ostatní
domy ve městě byly dřevěné. Musel to být nepochybně
příslušník šlechty. Kdo? Nevíme to sice jistě, ale
domníváme se, že to mohl být právě někdo z rodu NOSTICŮ.
Na erbu, který je zde otištěn, vidíme kotvu jako ústřední
motiv znaku. Proč je v horní polovině erbu ptačí křídlo,
nevíme. Dosti nejasný je také záhadný symbol v horní levé
části. Nedovedeme si vysvětlit, co vlastně představuje. - vy
-
Čtyřka v letopočtech aneb
co vzala a co dala čtyřka Chrastavě
1574… Císař Maxmilián schválil chrastavský městský
znak. Tento znak však platil pouhých sedm (!) let. 10. prosince
1581 schválil jeho nástupce Rudolf II. nový znak, který
platí dodnes a který všichni dobře známe.
1634....Chrastava byla vypleněna švédskými vojáky,
kteří tu způsobili mnoho škod. V průběhu třicetileté
války tu řádili také vojáci jiných armád, např.
Chorváti.
1704....Grabštejnské panství, kam naše město patřilo,
koupil šlechtický rod GALLASŮ. Od roku 1757 byl název tohoto
šlechtického rodu změněn na CLAM-GALLASOVÉ.
1754… V průběhu tzv. sedmileté války procházely
Chrastavou početné pruské vojenské oddíly.
1844… Na Liberecku došlo v textilních továrnách na
mnoha místech (např. Kateřinky) k rozbíjení strojů,
protože se dělníci domnívali, že jsou stroje, které jim
berou práci, příčinou jejich bídy.
1894… Byla zřízena v Chrastavě první telefonní
stanice. Poštovní úřad a telegraf zde byly již mnohem
dříve.
1914… 26. července začala první světová válka,
v níž zahynuly desítky chrastavských mužů.
1924… Dolní Chrastava přestala být samostatnou obcí a
byla připojena k městu Chrastavě jako jeho nedílná
součást.
1944… V Drážďanech byl popraven Rudolf Loudát
z Chrastavy za svou protifašistickou činnost.
1944… V říjnu byl z Osvětimi do Chrastavy přivezen
transport francouzských a holandských Židovek, které až do
konce války pracovaly ve zbrojním závodě Spreewerke
(pozdější Totex a Elitex).
1954… Byl zvolen do čela města jako předseda MěNV
František Lohynský.
1964… V květnu projížděli městem účastníci
mezinárodního cyklistického Závodu míru.
1964… Byla zahájena výroba panelů v závodě PREFA,
které byly používány k výstavbě panelových obytných
domů v Severočeském kraji.
Andělohorský kronikář
Florián Amtsbüchler
Úloha vesnického kronikáře bývala velmi důležitá. To
oceníme teprve po mnoha letech, kdy zjišťujeme, že ručně
psané záznamy (často plné pravopisných chyb) bývají
jediným zdrojem našich poznatků o minulosti.
Rodina Amtsbüchlerových v Andělské Hoře mívala v obci
dost výjimečné postavení. Příjmení Amtsbüchler vzniklo
nepochybně za vlády Marie Terezie, kdy byla tato součást
jména úředně zavedena a vyjadřovala něco typického,
charakteristického pro jeho nositele. Tehdy vznikla příjmení
Dlouhý, Krátký, Černý, ale i Krejčí, Rybář atd.
Německý výraz Amtsbüchler bychom mohli přeložit slovy
”ten, kdo vede úřední knihy”. V rodině byla po několik
generací dědičná funkce rychtáře (= starosty), jehož
povinností skutečně bylo vést úřední knihy.
Florián AMTSBÜCHLER se narodil 31. ledna 1819 v čp. 54.
Protože byl od narození hluchoněmý, jeho dětství nebylo
zřejmě nikterak radostné. Neslyšel, nemohl mluvit a jistě si
užil nemálo ústrků a posměchu od svých dětských
vrstevníků. Když mu bylo devět let, odvezli jej rodiče do
Prahy do ústavu pro hluchoněmé. Tam se naučil číst a psát
a právě četba se stala jeho celoživotní útěchou.
V libereckém okresním archivu je šest knih, které Florián
zaplnil svým drobným úhledným rukopisem. Zapisoval si tam
leccos z toho, co jej při četbě zaujalo.
Nenahraditelnou cenu však má Amtsbüchlerova obecní kronika.
Protože rád kreslil, doplnil psaný text desítkami svých
kreseb, z nichž mnohé koloroval. Vidíme tu nejen dřevěnou
budovu původní andělohorské školy či vnitřní zařízení
běžné, spíše chudší rodiny, ale také detaily strojního
zařízení, které tehdy v místní továrně viděl. Najdeme
tu i rozkreslené výrobní postupy (práce ve mlýně, bělení
prádla, výroba příze) a pohled na celou obec, kde je u
každého domku i popisné číslo. V rodině byla zavedena
rodinná kronika a jeho prapradědeček Georg ji začal psát
již v roce 1624. On sám byl již členem sedmé generace,
která do této kroniky zapsala důležité události,
týkající se příbuzenstva. Pokud tento andělohorský
kronikář popisuje události, které se staly za jeho života,
jejich věrohodnost je značná a jsou pro nás přínosem. Na
jedné z jeho kreseb je např. chrastavský kostel před
novogotickou přestavbou z let 1866-68, kdy měl barokní podobu
(str. 73). Věž měla cibulovitou kopuli a kolem kostela byla
hřbitovní zeď. Je to jediný doklad, jak náš kostel sv.
Vavřince dříve vypadal, jiný obrázek (natož fotografii)
nemáme k dispozici (viz ilustrace). Pokud však popisuje
události z dávné minulosti, jeho tvrzení jsou většinou
naprosto nespolehlivá. Měl zřejmě bujnou fantazii a nedbal
příliš na seriózní badatelskou práci. Chcete důkazy?
Tvrdí např. s naprostou jistotou, že nedaleký hrad
Grabštejn byl prý založen roku 944. Na str. 37 píše o
chrastavské tvrzi a připojuje neumělý obrázek, jak prý
vypadala. I když nikdo z nás její skutečné zobrazení
neviděl, jsme si přesto jisti, že určitě nevypadala tak, jak
ji Amtsbüchler nakreslil (viz ilustrace). Od strany 279 jsou
texty psané jiným, zcela odlišným rukopisem. Jméno tohoto
Amtsbüchlerova pokračovatele neznáme. Víme, že hluchoněmý
andělohorský kronikář zemřel 12. listopadu 1891 ve věku 72
let.
F. VYDRA
Zajímavá publikace o
Frýdlantsku
Není to novinka (vyšla v roce 2002), ale domnívám se, že ji
většina našich čtenářů nezná. Název knihy ja
následující: FRÝDLANTSKO - minulost a současnost kraje na
úpatí Jizerských hor. Autorem je doc. PhDr. Rudolf Anděl
a Roman Karpaš s dosti početným kolektivem (RNDr. V.
Poštolka, RNDr. M. Nevrlý, PhDr. M.Melanová a další). Má
240 stran textu, je doplněna velkým množstvím kvalitních
ilustrací (černobílých i barevných) a obsáhlým
rejstříkem. Nechybí ani rozsáhlé německé resumé. Kniha
má poměrně velký formát (22 x 32 cm). Jsou zde zachyceny
přírodní podmínky oblasti, přehledně je zpracována
historická část. Nezahrnuje pouze město Frýdlant, ale
každá obec tu má vyhrazeno své místo. Dozvídáme se o
původním slovanském osídlení, o německé kolonizaci, o
šlechtických rodech, o lidové architektuře, o zemědělství
i industrializaci této části severních Čech. Kniha rozhodně
neslouží k pouhé propagaci pro turistické účely, většina
příspěvků má solidní, vědecky podložený obsah. Neomezuje
se na dávnou historii, je časově dovedena až do roku 2000.
Tato publikace si právem zasluhuje naši pozornost a patří
nesporně k tomu nejlepšímu, co bylo v Libereckém kraji
v tomto směru vydáno. - vy -
Nová regionálně
historická publikace spatří světlo světa
Již ve dvou předchozích číslech našeho BULLETINU jsme
čtenářům oznamovali, že se chystá vydání další brožury
s historickou tématikou. Po vydání publikace o Bílém
Kostele nad Nisou, Andělské Hoře a Vítkově se v průběhu
tohoto měsíce dostane zájemcům o dějiny okolních obcí
zbrusu nová publikace s názvem NOVÁ VES – PROCHÁZKA
DĚJINAMI OBCE V ÚDOLÍ JEŘICE. Nová brožura formátu A5
bude mít 48 stran textu a 16 stran černobílé obrazové
přílohy. Obálka bude barevná s mnoha ilustracemi (staré
pohlednice atd.). Poprvé zde bude uveřejněn navrhovaný nový
obecní znak, zpracovaný odborníkem - heraldikem. Snad si tuto
novou publikaci se zájmem přečtou i ti, kteří v Nové Vsi
nebydlí. Dočtou se v ní o tom, jaké pravomoci míval
rychtář, jaké povinnosti měl venkovský učitel, kolik bylo
v této obci továren (a bylo jich mnoho!) a hostinců, a také
o tom, že se až do roku 1837 plavily po nepříliš širokém
toku Jeřice klády ze stromů, poražených v Jizerských
horách. Publikaci financoval obecní úřad v Nové Vsi a
grafické zpracování a tisk zajišťuje firma Design studio
RECo Chrastava v podobném duchu, jako publikace předchozí.
Brožurku si budete moci zakoupit i v chrastavském městském
muzeu (pravděpodobně ještě před koncem měsíce června!),
stejně tak, jako knihy o okolních obcí vydané v minulosti.
Pomník obětem války v
Chrastavě
30. srpna 1926 se konala u zdejšího kostela velká oslava. Byl
odhalen nový pomník obětem 1. světové války. Socha
bojovníka, kříž a nápisy v němčině připomínaly
památku chrastavských mužů, kteří padli na frontách
v letech 1914 - 18. Společnost přátel historie města
Chrastavy již před několika lety měla v úmyslu tento
pomník změnit na památník obětem všech válek na obou
stranách fronty. Měl tam být nápis v češtině, ruštině,
němčině a angličtině. Kvůli nedostatku finančních
prostředků však k realizaci tohoto záměru nedošlo. K
určité změně však přesto došlo. Nynější podobu pomníku
u kostela realizovala z fondů ministerstva obrany firma
Konkret. Na dvou kamenných blocích jsou vytesány dva nápisy:
jeden německý (na tmavém kameni) , druhý český. Bohužel
český nápis na světlém podkladu je dost málo čitelný, ale
v budoucnu je možno situaci napravit. Úprava tohoto pomníku
stála kolem 400 tisíc korun.
PhDr. František Vydra
Naše soutěž
Otázka z květnového čísla BULLETINU zněla: Kdy byl
postaven barokní morový sloup na našem náměstí?
Správný letopočet byl 1732. Počet luštitelů byl
poměrně velký, a tak jsme dlouho zvažovali, čí odpověď si
zaslouží odměnu. Nejpodrobnější údaje o této historické
památce uvedla ve své odpovědi paní Irena PEČEŇOVÁ
z Andělohorské ulice, která se již několikrát stala
vítězkou soutěže ve znalostech o historii města.
A jaká bude otázka pro měsíc ČERVEN ?
V našem městě je na několika budovách domovní znamení.
Vaším úkolem je správně určit, kde se nalézá tento
symbol s letopočtem 1740. Uveďte číslo domu a vaši
domněnku, co má toto domovní znamení označovat. Jaké
řemeslo je na znamení znázorněno?
Svou odpověď pošlete na adresu redakce nebo předejte přímo
osobně v městském muzeu.
Z historie chrastavského
muzea
Budova, ve které je nyní umístěno městské muzeum, bývala
až do konce války v květnu 1945 hotel “Černý kůň”
(Schwarzes Ross). Ve městě sice muzeum bylo, ale zcela jinde.
Kde? Ve dvou třídách v přízemí chlapecké školy, což je
dnešní škola za kostelem. Jak se dozvídáme z archivních
dokumentů, po různých úpravách bylo toto muzeum 1.
května 1941 znovu slavnostně otevřeno. Expozice byla
tehdy rozdělena do několika úseků:
1. Führichova jizba
2. obrazy a kresby dalších chrastavských malířů
3. sbírka zbraní
4. cechovní předměty
5. cínové a porcelánové nádoby
6. příroda našeho okolí
7. nářadí a nástroje z minulých dob
8. staré listiny
9. církevní památky.
Nově upravené muzeum pak bylo otevřeno každou neděli od 9 do
12 hod. Vstupné bylo 20 feniků. Dva čelní představitelé
tzv. muzejního výboru byli Josef SIEGEL, obuvník (bydlel
v domě, kde dnes sídlí městská policie), a stavitel
Heinrich MÖSE (je autorem desítek kreseb staré Chrastavy,
které jsme uveřejňovali v loňském roce). Veřejnost byla
při této příležitosti vyzývána, aby pomohla rozšířit
muzejní sbírky o darované předměty, např. součásti
starobylého nábytku, kroje, listiny, obrazy a různé
umělecké předměty.
F. Vydra