BULLETIN 117 - 6/2004

Autobusový zájezd do východních Čech
V sobotu 19. června 2004
se vydají členové SPHMCH mikrobusem na vlastivědný zájezd do východních Čech. Již dlouho předem byl vypracován plán trasy. První zastávkou bude LOMNICE nad Popelkou, kde si účastníci prohlédnou tamní městské muzeum. (Loni byl v našem městě plný autobus lomnických občanů, kteří nás upřímně zvali k prohlídce jejich města.)
Dále povede trasa výletu do JILEMNICE, kde chceme navštívit tamní muzeum, známé svými exponáty z historie lyžování v Podkrkonoší a lidovými betlémy.
Chceme navštívit také HORNÍ BRANNOU, kde se skrýval Jan Ámos Komenský před svým odchodem do exilu.
Dalším cílem bude město VRCHLABÍ. Jsou tu zachovány staré dřevěné lidové stavby a v místním zámku je mimořádně zajímavé Krkonošské muzeum.
Na zpáteční cestě bychom se chtěli zastavit ještě v okresním městě SEMILY. Je to rodiště Antala Staška a Ivana Olbrachta, narodil se zde také novinář Pavel Tigrid. Obyvatelé okolních vesnic byli v 19. století známí tím, že hledali útěchu a naději ve spiritismu. Cena zájezdu (doprava) bude pro každého účastníka činit 160,-Kč, vstupné do historických objektů si však bude muset platit každý navíc.
Úspěch chystaného zájezdu závisí samozřejmě také na příznivém počasí. - fv -

Další z erbů, které by nás mohly zajímat
Historie našeho města a jeho okolí je spjata s několika šlechtickými rody. Na grabštejnském panství vládli po tři sta let Donínové (měli ve znaku zkřížené bílé jelení parohy), po nich se toto panství stalo na více než čtvrtstoletí majetkem slezského šlechtice Jiřího Mehla ze Střelic. Část jeho rodového erbu – bílou labuť se zlatým šípem v zobáku – máme od roku 1581 i v horní části našeho městského znaku.
Na farní zdi (za kostelem) je dodnes umístěn erb Trautmannsdorffů. Známý je rovněž rodový erb Gallasů a Clam-Gallasů.
Dnes chceme čtenářům našeho BULLETINU představit erb šlechtického rodu Nosticů. Tento rod měl zřejmě několik větví. Víme, že se v Praze nachází několik významných staveb, spojených s historií českého národního obrození. Je to např. Nosticovo divadlo a také palác.
Vejdeme-li do našeho městského muzea, uvidíme v klenuté chodbě šest náhrobků. Hned první z nich, nejblíže ke dveřím, je pískovcový náhrobek rytíře Johanna NOSTICE (von Nostitz), který žil v letech 1584 – 1646. Tato větev rodu měla několik svých sídel na území Horní Lužice (nedaleko od města Löbau je dodnes vesnice Nostitz).
Častokrát jsme se zamýšleli, kdo dal kdysi postavit v rohu našeho náměstí tu mohutnou kamennou budovu, kde se nachází dnešní muzeum, městská knihovna a obřadní síň. Odhadujeme, že vznikla v letech 1620 – 30, tedy dříve, než radnice ve své dnešní podobě (dřevěná radnice byla samozřejmě postavena mnohem dříve, ale byla několikrát vypálena, např. v roce 1622 a 1642). Kromě kostela to tedy byla jediná kamenná budova v celém městě. Nabízí se otázka, kdo byl tak bohatý, že si mohl tehdy dovolit tak velké sídlo s více než metr silnými zdmi, zatímco ostatní domy ve městě byly dřevěné. Musel to být nepochybně příslušník šlechty. Kdo? Nevíme to sice jistě, ale domníváme se, že to mohl být právě někdo z rodu NOSTICŮ. Na erbu, který je zde otištěn, vidíme kotvu jako ústřední motiv znaku. Proč je v horní polovině erbu ptačí křídlo, nevíme. Dosti nejasný je také záhadný symbol v horní levé části. Nedovedeme si vysvětlit, co vlastně představuje. - vy -

Čtyřka v letopočtech aneb co vzala a co dala čtyřka Chrastavě
1574
… Císař Maxmilián schválil chrastavský městský znak. Tento znak však platil pouhých sedm (!) let. 10. prosince 1581 schválil jeho nástupce Rudolf II. nový znak, který platí dodnes a který všichni dobře známe.
1634
....Chrastava byla vypleněna švédskými vojáky, kteří tu způsobili mnoho škod. V průběhu třicetileté války tu řádili také vojáci jiných armád, např. Chorváti.
1704
....Grabštejnské panství, kam naše město patřilo, koupil šlechtický rod GALLASŮ. Od roku 1757 byl název tohoto šlechtického rodu změněn na CLAM-GALLASOVÉ.
1754
… V průběhu tzv. sedmileté války procházely Chrastavou početné pruské vojenské oddíly.
1844
… Na Liberecku došlo v textilních továrnách na mnoha místech (např. Kateřinky) k rozbíjení strojů, protože se dělníci domnívali, že jsou stroje, které jim berou práci, příčinou jejich bídy.
1894
… Byla zřízena v Chrastavě první telefonní stanice. Poštovní úřad a telegraf zde byly již mnohem dříve.
1914
… 26. července začala první světová válka, v níž zahynuly desítky chrastavských mužů.
1924
… Dolní Chrastava přestala být samostatnou obcí a byla připojena k městu Chrastavě jako jeho nedílná součást.
1944
… V Drážďanech byl popraven Rudolf Loudát z Chrastavy za svou protifašistickou činnost.
1944
… V říjnu byl z Osvětimi do Chrastavy přivezen transport francouzských a holandských Židovek, které až do konce války pracovaly ve zbrojním závodě Spreewerke (pozdější Totex a Elitex).
1954
… Byl zvolen do čela města jako předseda MěNV František Lohynský.
1964
… V květnu projížděli městem účastníci mezinárodního cyklistického Závodu míru.
1964
… Byla zahájena výroba panelů v závodě PREFA, které byly používány k výstavbě panelových obytných domů v Severočeském kraji.

Andělohorský kronikář Florián Amtsbüchler
Úloha vesnického kronikáře bývala velmi důležitá. To oceníme teprve po mnoha letech, kdy zjišťujeme, že ručně psané záznamy (často plné pravopisných chyb) bývají jediným zdrojem našich poznatků o minulosti.
Rodina Amtsbüchlerových v Andělské Hoře mívala v obci dost výjimečné postavení. Příjmení Amtsbüchler vzniklo nepochybně za vlády Marie Terezie, kdy byla tato součást jména úředně zavedena a vyjadřovala něco typického, charakteristického pro jeho nositele. Tehdy vznikla příjmení Dlouhý, Krátký, Černý, ale i Krejčí, Rybář atd. Německý výraz Amtsbüchler bychom mohli přeložit slovy ”ten, kdo vede úřední knihy”. V rodině byla po několik generací dědičná funkce rychtáře (= starosty), jehož povinností skutečně bylo vést úřední knihy.
Florián AMTSBÜCHLER
se narodil 31. ledna 1819 v čp. 54. Protože byl od narození hluchoněmý, jeho dětství nebylo zřejmě nikterak radostné. Neslyšel, nemohl mluvit a jistě si užil nemálo ústrků a posměchu od svých dětských vrstevníků. Když mu bylo devět let, odvezli jej rodiče do Prahy do ústavu pro hluchoněmé. Tam se naučil číst a psát a právě četba se stala jeho celoživotní útěchou.
V libereckém okresním archivu je šest knih, které Florián zaplnil svým drobným úhledným rukopisem. Zapisoval si tam leccos z toho, co jej při četbě zaujalo.
Nenahraditelnou cenu však má Amtsbüchlerova obecní kronika. Protože rád kreslil, doplnil psaný text desítkami svých kreseb, z nichž mnohé koloroval. Vidíme tu nejen dřevěnou budovu původní andělohorské školy či vnitřní zařízení běžné, spíše chudší rodiny, ale také detaily strojního zařízení, které tehdy v místní továrně viděl. Najdeme tu i rozkreslené výrobní postupy (práce ve mlýně, bělení prádla, výroba příze) a pohled na celou obec, kde je u každého domku i popisné číslo. V rodině byla zavedena rodinná kronika a jeho prapradědeček Georg ji začal psát již v roce 1624. On sám byl již členem sedmé generace, která do této kroniky zapsala důležité události, týkající se příbuzenstva. Pokud tento andělohorský kronikář popisuje události, které se staly za jeho života, jejich věrohodnost je značná a jsou pro nás přínosem. Na jedné z jeho kreseb je např. chrastavský kostel před novogotickou přestavbou z let 1866-68, kdy měl barokní podobu (str. 73). Věž měla cibulovitou kopuli a kolem kostela byla hřbitovní zeď. Je to jediný doklad, jak náš kostel sv. Vavřince dříve vypadal, jiný obrázek (natož fotografii) nemáme k dispozici (viz ilustrace). Pokud však popisuje události z dávné minulosti, jeho tvrzení jsou většinou naprosto nespolehlivá. Měl zřejmě bujnou fantazii a nedbal příliš na seriózní badatelskou práci. Chcete důkazy? Tvrdí např. s naprostou jistotou, že nedaleký hrad Grabštejn byl prý založen roku 944. Na str. 37 píše o chrastavské tvrzi a připojuje neumělý obrázek, jak prý vypadala. I když nikdo z nás její skutečné zobrazení neviděl, jsme si přesto jisti, že určitě nevypadala tak, jak ji Amtsbüchler nakreslil (viz ilustrace). Od strany 279 jsou texty psané jiným, zcela odlišným rukopisem. Jméno tohoto Amtsbüchlerova pokračovatele neznáme. Víme, že hluchoněmý andělohorský kronikář zemřel 12. listopadu 1891 ve věku 72 let.
F. VYDRA

Zajímavá publikace o Frýdlantsku
Není to novinka (vyšla v roce 2002), ale domnívám se, že ji většina našich čtenářů nezná. Název knihy ja následující: FRÝDLANTSKO - minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Autorem je doc. PhDr. Rudolf Anděl a Roman Karpaš s dosti početným kolektivem (RNDr. V. Poštolka, RNDr. M. Nevrlý, PhDr. M.Melanová a další). Má 240 stran textu, je doplněna velkým množstvím kvalitních ilustrací (černobílých i barevných) a obsáhlým rejstříkem. Nechybí ani rozsáhlé německé resumé. Kniha má poměrně velký formát (22 x 32 cm). Jsou zde zachyceny přírodní podmínky oblasti, přehledně je zpracována historická část. Nezahrnuje pouze město Frýdlant, ale každá obec tu má vyhrazeno své místo. Dozvídáme se o původním slovanském osídlení, o německé kolonizaci, o šlechtických rodech, o lidové architektuře, o zemědělství i industrializaci této části severních Čech. Kniha rozhodně neslouží k pouhé propagaci pro turistické účely, většina příspěvků má solidní, vědecky podložený obsah. Neomezuje se na dávnou historii, je časově dovedena až do roku 2000. Tato publikace si právem zasluhuje naši pozornost a patří nesporně k tomu nejlepšímu, co bylo v Libereckém kraji v tomto směru vydáno. - vy -

Nová regionálně historická publikace spatří světlo světa
Již ve dvou předchozích číslech našeho BULLETINU jsme čtenářům oznamovali, že se chystá vydání další brožury s historickou tématikou. Po vydání publikace o Bílém Kostele nad Nisou, Andělské Hoře a Vítkově se v průběhu tohoto měsíce dostane zájemcům o dějiny okolních obcí zbrusu nová publikace s názvem NOVÁ VES – PROCHÁZKA DĚJINAMI OBCE V ÚDOLÍ JEŘICE. Nová brožura formátu A5 bude mít 48 stran textu a 16 stran černobílé obrazové přílohy. Obálka bude barevná s mnoha ilustracemi (staré pohlednice atd.). Poprvé zde bude uveřejněn navrhovaný nový obecní znak, zpracovaný odborníkem - heraldikem. Snad si tuto novou publikaci se zájmem přečtou i ti, kteří v Nové Vsi nebydlí. Dočtou se v ní o tom, jaké pravomoci míval rychtář, jaké povinnosti měl venkovský učitel, kolik bylo v této obci továren (a bylo jich mnoho!) a hostinců, a také o tom, že se až do roku 1837 plavily po nepříliš širokém toku Jeřice klády ze stromů, poražených v Jizerských horách. Publikaci financoval obecní úřad v Nové Vsi a grafické zpracování a tisk zajišťuje firma Design studio RECo Chrastava v podobném duchu, jako publikace předchozí. Brožurku si budete moci zakoupit i v chrastavském městském muzeu (pravděpodobně ještě před koncem měsíce června!), stejně tak, jako knihy o okolních obcí vydané v minulosti.

Pomník obětem války v Chrastavě
30. srpna 1926 se konala u zdejšího kostela velká oslava. Byl odhalen nový pomník obětem 1. světové války. Socha bojovníka, kříž a nápisy v němčině připomínaly památku chrastavských mužů, kteří padli na frontách v letech 1914 - 18. Společnost přátel historie města Chrastavy již před několika lety měla v úmyslu tento pomník změnit na památník obětem všech válek na obou stranách fronty. Měl tam být nápis v češtině, ruštině, němčině a angličtině. Kvůli nedostatku finančních prostředků však k realizaci tohoto záměru nedošlo. K určité změně však přesto došlo. Nynější podobu pomníku u kostela realizovala z fondů ministerstva obrany firma Konkret. Na dvou kamenných blocích jsou vytesány dva nápisy: jeden německý (na tmavém kameni) , druhý český. Bohužel český nápis na světlém podkladu je dost málo čitelný, ale v budoucnu je možno situaci napravit. Úprava tohoto pomníku stála kolem 400 tisíc korun.
PhDr. František Vydra

Naše soutěž
Otázka z květnového čísla BULLETINU zněla: Kdy byl postaven barokní morový sloup na našem náměstí? Správný letopočet byl 1732. Počet luštitelů byl poměrně velký, a tak jsme dlouho zvažovali, čí odpověď si zaslouží odměnu. Nejpodrobnější údaje o této historické památce uvedla ve své odpovědi paní Irena PEČEŇOVÁ z Andělohorské ulice, která se již několikrát stala vítězkou soutěže ve znalostech o historii města.
A jaká bude otázka pro měsíc ČERVEN ?
V našem městě je na několika budovách domovní znamení. Vaším úkolem je správně určit, kde se nalézá tento symbol s letopočtem 1740. Uveďte číslo domu a vaši domněnku, co má toto domovní znamení označovat. Jaké řemeslo je na znamení znázorněno?
Svou odpověď pošlete na adresu redakce nebo předejte přímo osobně v městském muzeu.

Z historie chrastavského muzea
Budova, ve které je nyní umístěno městské muzeum, bývala až do konce války v květnu 1945 hotel “Černý kůň” (Schwarzes Ross). Ve městě sice muzeum bylo, ale zcela jinde. Kde? Ve dvou třídách v přízemí chlapecké školy, což je dnešní škola za kostelem. Jak se dozvídáme z archivních dokumentů, po různých úpravách bylo toto muzeum 1. května 1941 znovu slavnostně otevřeno. Expozice byla tehdy rozdělena do několika úseků:
1. Führichova jizba
2. obrazy a kresby dalších chrastavských malířů
3. sbírka zbraní
4. cechovní předměty
5. cínové a porcelánové nádoby
6. příroda našeho okolí
7. nářadí a nástroje z minulých dob
8. staré listiny
9. církevní památky.

Nově upravené muzeum pak bylo otevřeno každou neděli od 9 do 12 hod. Vstupné bylo 20 feniků. Dva čelní představitelé tzv. muzejního výboru byli Josef SIEGEL, obuvník (bydlel v domě, kde dnes sídlí městská policie), a stavitel Heinrich MÖSE (je autorem desítek kreseb staré Chrastavy, které jsme uveřejňovali v loňském roce). Veřejnost byla při této příležitosti vyzývána, aby pomohla rozšířit muzejní sbírky o darované předměty, např. součásti starobylého nábytku, kroje, listiny, obrazy a různé umělecké předměty.
F. Vydra