Bulletin SPHMCH č. 115
duben 2004
Návštěva archivu -
to je dobrodružství
Když jsem v roce 1987 navštívil kostel v Ruprechticích,
nestačil jsem se divit. Nesloužil tehdy církevním účelům,
nekonaly se tu mše ani jiné náboženské obřady. Prostory
chrámové lodě byly provizorně upraveny jako depozitář
okresního archivu. Hledal jsem tehdy zakládací listinu
chrastavského hasičského sboru. Pracovnice archivu, která tam
měla službu, mi řekla:”Chrastava začíná zde. Listiny
zabírají v regálech osmnáct (!) metrů...” Nebyly tehdy
nijak seřazené – ani časově, ani tématicky. Měl jsem
vlastně štěstí. Hledanou listinu z roku 1867 jsem našel asi
po třech hodinách v hnědé kartonové krabici s nápisem
HASIČI.
Mohl jsem ji hledat třeba dva nebo tři dny...
Trvalo několik let, než byly všechny historické dokumenty,
týkající se Chrastavy, řádně seřazeny, popsány a
očíslovány. Inventární kniha, která je vlastně seznamem
chrastavských archivních listin a dokumentů, má téměř 300
stran. Tuto mravenčí práci vykonal p. Jiří BOCK, kterému
vděčíme za to, že jsou konečně písemnosti z historie
našeho města přístupné badatelům.
Ruprechtický kostel již není depozitářem libereckého
okresního archivu. Archivní materiály byly odtud
přestěhovány do bývalé továrny v Machníně. Tam je
možno pročítat i kopírovat listiny, které nás zajímají.
Ale pozor! Existují dokumenty, které tu uloženy nejsou. Jde
např. o vzácnou Smolnou knihu, o níž jsme psali v minulém
čísle BULLETINU, o kroniky atd. Ty jsou uloženy v trezoru
v budově libereckého archivu ve Františkově.
Zdálo by se, že se už nic nového o minulosti Chrastavy
nemůžeme dozvědět. A přece.
1) Během své poslední návštěvy v machnínském
depozitáři jsem měl možnost pročítat spoustu materiálů
z roku 1939 o výstavbě dálnice, která měla vést
z Liberce až do Chebu. Zachovaly se mapy, kde již je
zakreslena dálnice z Liberce do Žitavy a dále do Zhořelce.
Mezi dokumenty byla i tištěná pozvánka na slavnost, která se
konala v dubnu 1939 v Hanychově. Měl tu být proveden
symbolický výkop, zahájení stavby dálnice, která nebyla
nikdy realizována. Na ručně kresleném plánku bylo
s německou důkladností zakresleno, kde budou stát diváci,
kde hosté, kde bude tribuna pro řečníky, kde budou na
stožárech vlát vlajky.
2) Zaujala mě obálka s nadpisem turistický ruch, a to
uprostřed války, tedy v letech 1942-43. Co mohlo
být tehdy turistickou atrakcí? Očekávalo se, že v té době
bude Chrastavy křižovatkou obou zmíněných dálnic,
návštěvníkům se jako místní specialita nabízela i
prohlídka opuštěných československých bunkrů v okolí
města.
3) Víme, že za 1. i za 2. světové války byly roztaveny
kostelní zvony pro válečné účely. Dozvěděl jsem se, že
nadživotní bronzová busta Josefa Führicha
v parku za kostelem měla také padnout za oběť válečným
potřebám. Mělo se o tom rozhodnout do 30. 6. 1942. Listoval
jsem korespondencí, v níž se s tímto rozhodnutím
vyjadřoval nesouhlas. Nakonec liberecký památkový úřad
požádal berlínské ministerstvo pro vědu, kulturu a lidové
vzdělání, aby byla tato socha vyňata ze seznamu pomníků
určených k likvidaci – a vyšlo to! Ale Führich měl
tenkrát namále...
4) V současné době jsme svědky přestavby radnice. Ke svému
údivu jsem mezi archivními materiály našel plány na
úpravu radniční budovy z roku 1928 (viz dva
otištěné náčrty).
Snad největším překvapením byl plán na zcela novou
radnici, který vůbec nevycházel z historických
podkladů. Jde o zcela novou, moderní budovu (viz otištěný
nákres). Pochází zřejmě z roku 1943. To už bylo po
prohrané stalingradské bitvě a německý wehrmacht na mnoha
místech ustupoval. O to překvapivější je ta neotřesitelná
víra v konečné vítězství.
Ta nová radnice by se bývala samozřejmě stavěla až po
(vítězné) válce.
5) Přejmenování ulic a náměstí je stále
živým problémem. Víte, že Nádražní ulice bývala kdysi
pojmenována po Stalinovi? A nejen v Chrastavě.Těžko byste
dnes hledali v některém českém městě Leninovu, Gottwaldovu
či Liebknechtovu ulici. A nejinak tomu bylo i po obsazení
českého pohraničí hitlerovským wehrmachtem. Bývalá
Masarykova ulice (dnešní Revoluční) byla pohotově
přejmenována na Konrad-Henlein-Strasse. Naše náměstí bylo
samozřejmě po dobu šesti válečných let Adolf-Hitler-Platz.
Frýdlantská ulice mívala název Franz-Thiel-Strasse. Horliví
nacisté trvali na tom, aby byla přejmenována na 6.
Oktober-Strasse. Proč právě tak ? 6. října 1938 navštívil
na tři hodiny naše město sám veliký Vůdce, tedy skoro Bůh.
Protože však někdejší starosta Thiel měl dobrou pověst a
velké zásluhy o město, název ulice zůstal a horliví
nacisté byli přehlasováni.
F.VYDRA
Chystá se další
publikace
Po dvou vydáních poměrně obsáhlé knihy o historii
Chrastavy, brožury o Bílém Kostele, o Andělské Hoře a o
Vítkově se nyní připravuje další publikace, a to o NOVÉ
VSI.
Jedním z typických jevů období po “sametové revoluci”
je zvýšený zájem o regionální historii. Od konce 2.
světové války uplyne příští rok již 6O let, a tak je
jistě na čase, aby tři generace českých obyvatel, žijící
v pohraničních oblastech, znali minulost své vesnice či
svého města.
NOVÁ VES patří k těm obcím v našem okolí, které
vznikly teprve v období tzv. německé kolonizace. Tyto
vesnice se vyznačují svou neobvyklou délkou a jejich půdorys
je vcelku jednoduchý: dvě dlouhé řady domů podél potoka
nebo podél cesty. Patří k nim také např. Vítkov či
Václavice.
Velké zásluhy o zřízení kostela, školy a pivovaru měla
šlechtična Kateřina z Redernů. Součástí panského
velkostatku byl tzv.zámeček, kde měla své vdovské sídlo.
Na Růžku míval svou dřevěnou tvrz zeman Kryštof von
Hoberg, jehož náhrobní kámen (sochařsky vysoce
hodnotný) s letopočtem 1586 je umístěn v chodbě
městského muzea. Podle pověsti prý vedla z Růžku na
chrastavskou tvrz a dále na hrad Hamrštejn podzemní chodba.
Nová Ves mívala dokonce hrdelní právo a na bývalé
obecní pastvině stávala šibenice. Pro ty, kteří se
dopustili menších přestupků, bývala tzv. šatlava
(vězení).
V roce 1903 se mělo začít se stavbou elektrické
železniční trati, která by vedla z chrastavského
nádraží přes Novou Ves údolím Jeřice až k nádraží
v Mníšku. Pro nedostatek finančních prostředků ke stavbě
této trati nedošlo.Velmi exoticky působí názvy dvou malých
osad, které jsou součástí Nové Vsi. Jmenují se Amerika
a Brazílie. Proč tak neobvyklé pojmenování?
V polovině 19. století odjelo mnoho německých obyvatel ze
severu Čech do USA hledat lepší životní podmínky. (I
z Chrastavy odjely v 6O. letech 19. stol. mnohé rodiny do
státu Wisconsin a usadily se ve městě Grand Rapids.) Zřejmě
nezbohatli tak, jak očekávali. Vrátili se zpět a dali si
postavit nové rodinné domky z peněz, které přece jen za
oceánem získali. V letech 1840 – 49 byla postrachem celého
okolí dvacetičlenná loupežnická banda. Část lupu
prý si zloději schovávali do podzemní chodby na Růžku. Ve
farní kronice jsou zaznamenány zajímavé údaje o
povětrnostních anomáliích. Byla léta, kdy mrzlo i
v červnu, a naopak stromy rozkvétaly v únoru. Rudou záři
na večerní obloze, která se opakovala po mnoho dnů, si
místní obyvatelé vysvětlovali jako předzvěst morové
epidemie. Byly roky tak suché, že nebylo čím krmit dobytek.
V polovině 19. století byly brambory – tato každodenní
potrava chudých – napadeny zhoubnou nemocí, zapáchaly a byly
naprosto nepoživatelné. Lidé v té době skutečně
hladověli. Úrodu na polích napadly kobylky a velkou část
zničily. Bývaly mrazy, kdy studny zamrzly až do dna a ptáci
padali za letu mrtví k zemi. Ve vesnici býval dost velký
počet spolků a organizací. Působil zde početný mužský
pěvecký sbor, který měl později také svůj vlastní
orchestr, v roce 1868 byl založen Sbor dobrovolných hasičů.
Aktivní byl také cyklistický a kuřácký spolek. Nechyběl tu
samozřejmě ani tělovýchovný spolek. Jednám z hlavních
zdrojů historických informací o Nové Vsi byla kniha
“Geschichte von Neundorf”, vydávaná v sešitech v letech
1933 – 37.
PhDr. František Vydra, městské muzeum Chrastava
Letošní autobusový
zájezd do Lužice
Přiznám se, že jsem měl dost velké obavy, zda se letos
naplní těch 45 sedadel. Mnozí Chrastavané se již
v minulých letech podobného zájezdu zúčastnili, a tak byla
malí naděje, že pojednou znovu. Dny ubíhaly a zdálo se, že
velikonoční zájezd bude muset být zrušen...A pak se stal
malý zázrak: deník Liberecký den uveřejnil článek
s barevnou fotografií na první stránce a krátce nato se
rozdrnčel telefon.
Zájemci z Liberce či z Frýdlantu se dotazovali na
podrobnosti zájezdu a sloupeček jmen se rychle prodlužoval.
Jaký bude letošní program? Při procházce Budyšínem si na
hradě Ortenburg prohlédneme stavbu zbrusu nového divadla.
Navštívíme Srbský dům, kde budou jistě vystaveny nádherné
kraslice. Nedaleko od Budyšína si prohlédneme tzv. Památník
tisíciletí. Na křižovatce cest mezi poli a lukami stojí
bronzový pomník slovanských věrozvěstů – sv. Cyrila a
Metoděje. Autorem sousoší je polský umělec M. Bagiński. Je
to nejseverněji položený pomník těchto dvou světců.
Další krátkou zastávkou bude vesnice Słona Boršć
(Salzenforst), kde se narodil evangelický kněz a zakladatel
novodobé lužickosrbské literatury Handrij Zejler. Letos
uplynulo 200 let od jeho narození a po celé Lužici se konají
na jeho počest různé oslavy. Na návsi stojí pomník ve tvaru
velkého lipového listu – symbolu slovanství. Dále pak
navštívíme “nejsrbštější” obec Chrósćicy
(Crostwitz), kde byla přes protesty veřejnosti uzavřena jedna
ze dvou lužickosrbských škol typu A. Zde se setkáme
s procesím velikonočních jezdců a pojedeme do Pančic, kde
je známý klášter Marijina Hwězda (Marienstern) z poloviny
13. století. Budovy klášterního komplexu jsou vzorně
udržované a současná abatyše je Lužická Srbka. Dále
zastavíme ve vesničce Róžant (Rosenthal), kde je z dálky
viditelný poutní kostel se zázračnou soškou Panny Marie.
Nedaleko odtud je vesnice Ralbicy (Ralbitz). Vedle kostela je
zvláštní hřbitov se stovkami bílých křížů. Budeme
svědky, jak se od místního kostela vydává na cestu (12 km)
asi 480 jezdců, kteří odjedou odtud do Kulowa (Wittichenau).
Asi v 16 hod. pojedeme do vesnice Radwor, rodiště kněze Aloise
Andrického, který byl za 2. světové války vězněn
v Dachau, kde v únoru 1943 zemřel. Bude brzy prohlášen za
prvního svatého lužickosrbského původu. Odtud pojedeme zpět
přes Budyšín nejkratší cestou zpět k hraničnímu
přechodu ve Varnsdorfu.
Frant. VYDRA
Naše soutěž
Na obrázku z březnového čísla byl rodový erb CLAM-GALLASU.
Kristián Kryštof Clam-Gallas umožnil umělecká studia
chrastavskému rodákovi –Josefu Führichovi.
Z odevzdaných odpovědí byla vylosována p. Jarmila
HOTOVCOVÁ z Liberecké ulice. Blahopřejeme.
Dnešní soutěžní otázka:
Za 2. světové války se vyráběly v chrastavském závodě
blízko vlakového nádraží (Totex, později Elitex)
součástky k raketám, ruční granáty a další druhy
zbraní. Byli tu zaměstnáni většinou cizinci z okupovaných
evropských zemí.
Tento zbrojní závod se jmenoval:
a) Hitler-Fabrik, b) Nordböhmische Werke, c) Spreewerke.
Která z těchto odpovědí je správná?
Za velikonočními jezdci
trochu jinak
Pro milovníky cyklistiky nabízíme pěkný výlet o Velikonoční
neděli 11. dubna 2004.
Pojedeme po trase CHRASTAVA – Vysoká – Frýdlant –
Višňová – Saň – Andělka (státní hranice) – OSTRITZ.
Z městečka Ostritz do kláštera Marienthal pojede v době od
13 do 14 hodin asi sto velikonočních jezdců
na koních ( zpívají německy). Je to velmi zajímavá
podívaná.
Po skončení pojedeme podél toku řeky Nisy do Žitavy a odtud
přes Hrádek zpět do Chrastavy. Je nutno mít s sebou platný
cestovní pas. Celková trasa měří asi 75 km.
Odjezd je ráno v 8.30 hod. z chrastavského náměstí.
Vedoucím skupiny je p. Arnošt ŠULC.