Bulletin SPHMCH 114

Bulletin SPHMCH č.114
březen 2004

Když paměť selhává...
Připomeňme si několik letopočtů, spojených s událostmi v našem městě, které se staly v době nepříliš vzdálené. Většina z nás se na tyto události pamatuje, avšak nedovede je již správně časově zařadit.
- Od školního roku 1959-60 se začíná vyučovat v budově “U soudu”, která dříve sloužila zcela jiným účelům.
- Od 15. června 1960 se stala Andělská Hora přímou součástí Chrastavy (Chrastava 5).
- 1961: oprava Führichova domu a morového sloupu na náměstí. Téhož roku bylo v Chrastavě 475 televizorů.
- 1963: byla dána do provozu mateřská škola v Nádražní ulici.
- 1964: Chrastavou projížděl Závod míru (vítězem etapy byl Belgičan Spruyt).
- 1964: byla provedena demolice mnoha objektů: 53 obytných domů, 10 stodol, dva tovární objekty.
- 1964: po skončení úprav v kině byl promítán širokoúhlý sovětský film “Hamlet”.
- 1965: textilní stroje z Totexu (pozdější Elitex) se vyvážely do 52 různých zemí.
- 1967: vedle školy na náměstí byl umístěn tryskový letoun.
- 28.10.1968 byl na autobusovém nádraží slavnostně zasazen Strom republiky.

Ještě jednou o chrastavské smolné knize
Vypadá docela nenápadně. Zažloutlé listy v tmavohnědé vazbě, velikost asi 30 x 20 cm. A přece je to důležité svědectví o životě dávných staletí nejen v Chrastavě, ale i v jejím okolí (mezi jmény odsouzených nacházíme i osoby z Bílého Kostela, z Chotyně, ze Žibřidic atd.).
Titulní strana je psána ozdobným, větším písmem, zatímco jednotlivé záznamy o výsleších obžalovaných a o vynesení trestu jsou psány poměrně malým písmem. Rukopis se liší, jelikož se v psaní těchto záznamů vystřídalo sedm městských písařů. Mezi nimi byl také Tobiáš LICHTNER, který zastával tuto funkci v době, kdy grabštejnské panství patřilo hraběti Adamu Matyáši Trauttmannsdorfovi.
Německý nápis na titulní straně hlásá:
“Das schwartze Gerichtsbuch , darinnen alle peinliche Halsgericht und Urfridessachen auff Beuehlich des Edlenn Gestrengen Ennenvehsten und Hochgelärten Herren, Georgen Mehlen von Strölitz auff Graffenstein, unseres gnädigen Herren, sambt den Verdikt und Urteln ordentlich verzeichnent werden sollen. Angefangen den Sonnabent nach Nikolai. Anno 1565.”
Kdo umí alespoň částečně německy, musí se zhrozit toho neobvyklého pravopisu, jímž je úvod ke smolné knize napsán.
A český překlad? Zde je:
“Černá soudní kniha, ve které mají být řádně zaznamenány na podnět urozeného, ctěného, milostivého a vysoce učeného pána Jiřího Mehla ze Střelic všechny útrpné hrdelní soudy a rozsudky. Započato v sobotu po svátku sv. Mikuláše roku 1565.”
Jaké přestupky a zločiny byly do této knihy zapisovány?
Poměrně časté jsou krádeže (obzvláště trestuhodné byly krádeže v kostelech), smilstvo, zabití a vraždy.
Trest smrti byl vynesen celkem dvanáctkrát. Ve smolné knize jsou zapsány případy, kdy byl provinilci vypálen tzv. cejch (na čelo), uříznuto ucho či nos nebo byl lámán v kole.
Zvláštním případem zločinu byly sebevraždy. Tehdejší církevní názor nepovažoval dobrovolný odchod ze světa za soukromé rozhodnutí jednotlivce, ale za rouhání proti Bohu, neboť jedině on má právo kohokoliv “odvolat” z tohoto světa. Sebevrazi bývali přivezeni na káře pod šibenici a za přihlížení veřejnosti byli potupně sťati ne mečem, ale rýčem!
Trest následoval také za zběhnutí od vrchnosti (útěk z panství), ale i za čin přesně opačný, tj. nedovolený návrat na panství po předchozím vyhoštění. Je zde uveden i trest za pobuřování (výzvy k povstání proti vrchnosti), za útěk z vězení a za zabití vlastního dítěte (nemanželského).
Nejčastějším trestem bylo vykázání (vyhoštění, vyhnání) z panství. Trest smrti byl vykonán buď oběšením nebo stětím mečem.Popraviště bývalo pod Ovčí horou, pravděpodobně v místech, kde je dnes nový velký vodojem.Chrastavská smolná kniha je celostátně známý dokument. Stala se několikrát také tématem diplomové práce vysokoškolských studentů.
V městském muzeu máme dvě takové práce, v nichž jsou údaje v této knize podrobně rozebrány. Autorem jedné z nich ( 1956)je prof. Vladimír HATAŠ, který kdysi vyučoval na zdejší základní škole a později na SVVŠ (gymnáziu), druhou napsala Martina SVOBODOVÁ, studentka pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci (1995).
-FV-

Rokytnice neboli Eckersbach
Název Rokytnice zná samozřejmě kdekdo a spojuje toto město obvykle s Krkonošemi.Nás však zajímá tento místní název z našeho nejbližšího okolí. Starší občané se jistě pamatují, že na vlakové zastávce CHRASTAVA-ANDĚLSKÁ HORA bývala ještě před půl stoletím jiná tabule : ANDĚLSKÁ HORA -ROKYTNICE. Snad každý z nás byl nejednou v nedalekém Kryštofově Údolí. Ne všichni však vědí, že říčka (spíše potok), který touto malebnou vesnicí protéká, se jmenuje ROKYTKA. V německých historických pramenech nacházíme pojmenování ECKERSBACH. Kde bývala osada Rokytnice? Několik stavení existuje dosud, a to ve spodní části Kryštofova Údolí. Domy stávaly také v místech dnešní křižovatky cest na Chrastavu a na Machnín, ale nebyly po válce dosídleny a postupně zchátraly a zanikly. A. F. Ressel se ve své obsáhlé “Vlastivědě libereckého okresu” zmiňuje o tom, že prý osada Rokytnice byla založena již ve 2. polovině 15. století. Vilém z Ilburka, sídlící na zámku Lemberk, uvádí v tzv. “horní svobodě” pro obec Kryštofovo Údolí (tehdy nazývanou Holundergrund) také osadu Eckartsdorf, což měl být pozdější Eckersbach.
Zachovalo se několik údajů z 19. století. V roce 1834 bylo v osadě Eckersbach 18 domů se 119 obyvateli. O 35 let později (1869) tu bylo dokonce 21 domů, ve kterých žilo 156 obyvatel. Byl zde vápencový lom a vápenka s třemi pecemi. Několik obyvatel pracovalo v lesích, bylo tu několik řemeslnických živností a někteří lidé docházeli (nebo dojížděli) do textilních továren v Chrastavě. Statistické údaje z počátku 20. století ukazují, že počet obyvatel Rokytnice postupně klesal. Úředně patřila Rokytnice k Andělské Hoře, v roce 1894 získala však tato osada právo na vlastního starostu a zastupitele.

Selské povstání na grabštejnském panství
Nespokojenost poddaných s životními podmínkami obvykle vyústila v povstání proti vrchnosti. Nejinak tomu bylo i v okolí Chrastavy, která po staletí patřila ke grabštejnskému panství. Město Chrastava se však k nespokojeným sedlákům nepřipojila, ba co víc – chrastavský střelecký spolek pomáhal povstání potlačit. Nový majitel panství (od roku 1562) Jiří MEHL ze Střelic dal přestavět své sídlo do podoby renezančního zámku. Tato přestavba byla finančně velmi náročná. Proto bylo nutno zvýšit robotní povinnosti a to samozřejmě vyvolalo odpor sedláků. Sám Mehl pobýval po většinu roku v Praze, kde zastával vysokou funkci na císařském dvoře Maxmiliána II. a později Rudolfa II. Místo něho vládli panští úředníci, kteří jednali s poddanými velmi necitlivě a hrubě. Každé povstání však potřebuje neohrožené vůdce. Jedním z nich byl Jan MERTEN z Václavic, další pak Pankraz BLASE z Bílého Kostela. Ti se ještě s dalšími vydali v červnu 1576 do Prahy se stížností k císaři. Byli však uvězněni v Bílé věži na Hradčanech. To však vyvolalo na grabštejnském panství povstání, sedláci obklíčili zámek a oblehli také Chrastavu, kam uprchli panští úředníci včas před hněvem poddaných. V této fázi se do čela nespokojenců postavili další dva odvážlivci:
Kašpar NEFF z Václavic a Jorge MENDLER z Chotyně. Sám císař Rudolf II. nařídil, aby se proti povstalcům zakročilo silou. Ze Žitavy bylo povoláno 50 žoldnéřů, byla připravena dokonce i děla. V nerovném boji byli sedláci samozřejmě poraženi, protože jejich”výzbroj” (kosy, cepy) nemohla odolat vojenským puškám. K porážce došlo v červenci 1576.
Oba vůdci byli souzeni v Praze a po rozsudku vypovězeni do Lužice. Na grabštejnské panství přijela zvláštní komise, před níž museli poddaní ze všech vesnic slíbit věrnost své vrchnosti. A Chrastava? Za to, že se k selské rebelii nepřidala, naopak ji pomohla potlačit, dostala od Mehla další privilegia a výhody.
F. Vydra

Z historie různých spolků a zájmových organizací
Nejstarším spolkem v našem městě byl nepochybně STŘELECKÝ SPOLEK, založený již v roce 1514. Byl prý to nejstarší spolek toho druhu v celém bývalém Rakousko-Uhersku. Zakladatelem byl šlechtic Mikuláš II. z Donína, majitel celého panství, který se osobně zúčastňoval střeleckých soutěží. Tehdy se střílelo z kuší na ptáka na vysoké tyči (šlo zřejmě o atrapu). Soutěže se konaly na tzv. “Královské louce”, která bývala v místech pozdějšího závodu Cichorius (Bytex, Mykana) v Nádražní ulici. Později se střílelo z pušek, tzv. terčovnic, střelecké soutěže se konaly na “Střelnici”. Odtud jistě toto dodnes používané pojmenování vzniklo. Členem tohoto spolku nemohl být každý. Byl to spolek místních měšťanů, kteří vlastnili dům a jiné nemovitosti. Tento spolek zanikl teprve po obsazení Chrastavy německým vojskem v říjnu 1938. Podle zákonů tzv. Třetí říše nesměl mít občan doma zbraň. Velmi důležitým spolkem byl nesporně DOBROVOLNÝ HASIČSKÝ SBOR. Z historie města víme, že časté požáry bývaly metlou místních obyvatel. Při největším požáru v roce 1855 lehlo popelem 27 domů(!). Byl založen v roce 1867 (ustavující schůze byla v “Koruně”v Liberecké ulici), svou činnost zahájil o rok později. Prvním předsedou byl Karel VIELKIND. Vybavení bylo zpočátku velmi skromné, postupně se doplňovalo a modernizovalo. Stříkačky, tažené koňmi, byly zpočátku ruční, později parní a motorové. Hasiči měli také svoje sanitní (zdravotní) družstvo, které bylo schopno ošetřit osoby, které při požáru utrpěli zranění. Počet členů se měnil, bývalo jich 120 – 150. Na aktivní činnost původně německého spolku navázal po roce 1945 český Sbor dobrovolných hasičů. Dlouholetým funkcionářem byl Alois CHLÁDEK, v posledních letech je velitelem p. Mir. PIVOŇKA.
V roce 1997 bylo otevřeno a zpřístupněno veřejnosti Muzeum hasičské techniky, které je počtem svých exponátů největším muzeem toho druhu v celé České republice. V roce 1881 vznikl tzv. NĚMECKÝ ŠKOLNÍ SPOLEK, který měl 145 členů. Jeho cílem bylo zakládání a udržování německých škol v této dvojjazyčné pohraniční oblasti. po roce 1918 – po vzniku ČSR – byl tento spolek přejmenován na DEUTSCHER KULTURVERBAND (Německý kulturní svaz). Již roku 1898 byl v našem městě založen BUND DER DEUTSCHEN (= Svaz Němců). V roce 1902 měl již 305 členů a patřil v celém městě k nejpočetnějším. Jeho knihovna obsahovala 4000 svazků. Organizovaly se plese, každoročně se konaly slavnosti letního slunovratu. V roce 1906 byly na sále hotelu “Koruna”vystaveny velké kulisy chrastavského náměstí z doby před zhoubným požárem v roce 1855. Návštěvníci tu mohli vidět všechny čtyři strany náměstí s podloubím.
Svaz Němců měl i svůj ochotnický divadelní spolek. Nacvičené hry se předváděly na jevišti v “Koruně” a na “Střelnici”. Dlouholetým vedoucím ochotníků byl ředitel místní školy Josef Thiele.
V důležitém průmyslovém středisku, jakým Chrastava nesporně v minulosti bývala, se organizovali v různých spolcích také místní textilní dělníci. Již roku 1884 vznikl DĚLNICKÝ VZDĚLÁVACÍ SPOLEK. Vyvíjel čilou aktivitu a měl rozsáhlou spolkovou knihovnu. Cílem bylo vzbudit v dělnících touhu po vzdělání.
Krátký život měl čtenářský spolek GERMANIA. Vznikl na konci 8O. let a ještě před rokem 1900 se rozpadl.
Tzv. SCHULKREUZERVEREIN, tedy Školní “krejcarový” spolek, byl založen v roce 1874 a jeho cílem byla finanční pomoc těm nejpotřebnějším dětem, především v zimním období (obnošené teplé oblečení). Z prostředků spolku se také zajišťovaly teplé obědy pro děti z nejchudších rodin.
Zajímavou náplň činnosti měl tzv. OKRAŠLOVACÍ SPOLEK. Od roku 1884 podporoval snahy města o zvelebení prostředí, např. vysazování zeleně před chlapeckou školou u kostela, na Führichově a Jahnově náměstí (dnešní autobusové nádraží).
Již v roce 1853 založil soukenický mistr Karl Schulz NĚMECKÝ MUŽSKÝ PĚVECKÝ SPOLEK. Od roku 1888 existoval rovněž ženský pěvecký sbor. Koncerty se pořádaly v sále hotelu “Koruna”. Velkou událostí bylo Haydnovo oratorium ”Čtyři roční doby” za doprovodu orchestru ze Žitavy. 40 let byl dirigentem sboru ředitel místní školy Josef Thiel.Ve městě působil také dělnický pěvecký spolek SÄNGERBUND, a to od roku 1884. Zakladatelem byl Franz Kühnel, otec hudebního skladatele Emila Kühnela. Členové hráli také ochotnické divadlo a uváděli své hry na sále na “Střelnici”.
Ve městě existoval také orchestr MUSIKVEREINIGUNG ”EUTHYMIA”. Jeho činnost byla přerušena 1. světovou válkou, protože většina členů orchestru musela odejít na frontu. V roce 1922 byla činnost obnovena. Koncert se konal v sále restaurace “U posledního feniku”(Na Vyhlídce). V orchestru bylo 35 členů, některá vystoupení řídil dirigent ze Zhořelce.
V roce 1931 byl uspořádán v “Koruně” slavnostní 10. koncert a na programu byl Mozart, Haydn, Beethoven i Smetana (předehra k “Prodané nevěstě”).
Významnou složkou společenského života ve městě bylo několik tělovýchovných spolků. Jeden z nich se jmenoval DEUTSCHER TURNVEREIN a byl založen ve stejném roce jako český Sokol (1862). Schůzky a cvičení se konaly v prostorách restaurace “Zlatý lev” (pozdější Městská kavárna). V roce 1912 měl spolek 380 členů. Téhož roku se konala velká slavnost u příležitosti 50. výročí založení spolku. V roce 1925 byl z iniciativy spolku umístěn na místě dnešního autobus. nádraží pomník s pamětní deskou F.L. Jahna, který byl v Německu zakladatelem lidové tělovýchovy (jako u nás M. Tyrš).
V letech 1934 – 35 bylo zřízeno v dnešní Sportovní ulici městské koupaliště. V roce 1936 se v Chrastavě konala mohutná tělovýchovná slavnost (30. župní tělovýchovné vystoupení mužů). Činnost tohoto spolku byla velmi různorodá. Kromě cvičení na nářadí se pěstovaly zimní sporty, horolezectví, plavání a turistika. Na Panenské Hůrce se konaly nedělní lyžařské kurzy. Někteří členové se uplatnili jako ochotníci, pracoval také soubor lidových písní.
V roce 1893 vznikl Dělnický tělocvičný spolek (ARBEITERTURNVEREIN) v Horní Chrastavě. Členové se scházeli v hostinci “Zum Felsenkeller”(= Skalní sklípek).
Ve 30. letech byl založen sociálně demokratický tělovýchovný dělnický spolek, jehož zkratka byla ATUS (=Arbeiter Turn- und Sportverein). Cvičiště bylo na místě dnešního sídliště Střelecký vrch, tam, kde bývala cihelna firmy Leukert. Na vystoupení ATUSu v roce 1938 se zúčastnilo 1260 cvičenců. V roce 1900 vznikl cyklistický oddíl PFEIL(= Šíp). Jeho člen Hans LEUTELT se zúčastnil v roce 1936 olympiády v Berlíně. (Téhož roku zemřel.) Po 1. svět. válce byl založen cyklistický oddíl EINTRACHT (= Jednota). Velké úspěchy měl motocyklový spolek ARIEL-CLUB, jehož vedoucím byl Otto Seidl. Spolek měl až 100 členů. V roce 1933 vyjel 18 letý Reinhold SCHWARZ jako první na vrchol Sněžky. Rok 1907 byl rokem vzniku horského spolku GEBIRGSVEREIN. Členové pořádali společné výlety, značili turistické stezky. Velmi činný byl obuvník Josef SIEGEL (bydlel v domku, kde dnes sídlí městská policie). Byl otcem básnířky Christy Schmittové , která navštívila před několika lety naše město. Po mnoho let v Chrastavě působil fotbalový klub GERMANIA. Utkání s mužstvem z Hrádku nad Nisou bylo pokaždé “kasovním úspěchem”. Stejně jako v jiných městech byl i v Chrastavě SPOLEK VÁLEČNÝCH VETERÁNU. Vznikl již roku 1843. Konaly se akce na podporu raněných a jejich rodin. V den narozenin císaře Františka Josefa I. se pořádala velká slavnost. V kostele byla slavnostní mše, na “Střelnici” pochodovali členové spolku v uniformách a hrála kapela. V roce 1908 byla v našem městě založen studentský spolek ARMINIA. Jeho členové nosili karmínově červené kabáty, přepásané černo-modro-bílou šerpou. Udržovali staré studentské zvyky, zpívali, cvičili se v šermu. Scházeli se “U černého orla” (dnes elektroprodejna RASL) nebo v “Koruně”. Tento výčet spolků není úplný. Svou činnost tu vyvíjel šachový klub, Chrastavsko-hrádecký spolek učitelů atd. Uvedená fakta jistě postačí k tomu, abychom změnili svůj názor. V době, kdy nebyla televize, měli lidé k sobě blíž a dovedli vhodně využívat volného času.
- vy -