Bulletin SPHMCH č.114
březen 2004
Když paměť
selhává...
Připomeňme si několik letopočtů, spojených s událostmi
v našem městě, které se staly v době nepříliš
vzdálené. Většina z nás se na tyto události pamatuje,
avšak nedovede je již správně časově zařadit.
- Od školního roku 1959-60 se začíná vyučovat v budově
“U soudu”, která dříve sloužila zcela jiným účelům.
- Od 15. června 1960 se stala Andělská Hora přímou
součástí Chrastavy (Chrastava 5).
- 1961: oprava Führichova domu a morového sloupu na náměstí.
Téhož roku bylo v Chrastavě 475 televizorů.
- 1963: byla dána do provozu mateřská škola v Nádražní
ulici.
- 1964: Chrastavou projížděl Závod míru (vítězem etapy byl
Belgičan Spruyt).
- 1964: byla provedena demolice mnoha objektů: 53 obytných
domů, 10 stodol, dva tovární objekty.
- 1964: po skončení úprav v kině byl promítán
širokoúhlý sovětský film “Hamlet”.
- 1965: textilní stroje z Totexu (pozdější Elitex) se
vyvážely do 52 různých zemí.
- 1967: vedle školy na náměstí byl umístěn tryskový
letoun.
- 28.10.1968 byl na autobusovém nádraží slavnostně zasazen
Strom republiky.
Ještě jednou o
chrastavské smolné knize
Vypadá docela nenápadně. Zažloutlé listy
v tmavohnědé vazbě, velikost asi 30 x 20 cm. A přece je to
důležité svědectví o životě dávných staletí nejen
v Chrastavě, ale i v jejím okolí (mezi jmény odsouzených
nacházíme i osoby z Bílého Kostela, z Chotyně, ze
Žibřidic atd.).
Titulní strana je psána ozdobným, větším písmem, zatímco
jednotlivé záznamy o výsleších obžalovaných a o vynesení
trestu jsou psány poměrně malým písmem. Rukopis se liší,
jelikož se v psaní těchto záznamů vystřídalo sedm
městských písařů. Mezi nimi byl také Tobiáš LICHTNER,
který zastával tuto funkci v době, kdy grabštejnské
panství patřilo hraběti Adamu Matyáši Trauttmannsdorfovi.
Německý nápis na titulní straně hlásá:
“Das schwartze Gerichtsbuch , darinnen alle peinliche
Halsgericht und Urfridessachen auff Beuehlich des Edlenn
Gestrengen Ennenvehsten und Hochgelärten Herren, Georgen Mehlen
von Strölitz auff Graffenstein, unseres gnädigen Herren, sambt
den Verdikt und Urteln ordentlich verzeichnent werden sollen. Angefangen den Sonnabent nach Nikolai. Anno 1565.”
Kdo umí alespoň částečně německy, musí se zhrozit toho
neobvyklého pravopisu, jímž je úvod ke smolné knize napsán.
A český překlad? Zde je:
“Černá soudní kniha, ve které mají být řádně
zaznamenány na podnět urozeného, ctěného, milostivého a
vysoce učeného pána Jiřího Mehla ze Střelic všechny
útrpné hrdelní soudy a rozsudky. Započato v sobotu po
svátku sv. Mikuláše roku 1565.”
Jaké přestupky a zločiny byly do této knihy zapisovány?
Poměrně časté jsou krádeže (obzvláště trestuhodné byly
krádeže v kostelech), smilstvo, zabití a vraždy.
Trest smrti byl vynesen celkem dvanáctkrát. Ve smolné knize
jsou zapsány případy, kdy byl provinilci vypálen tzv. cejch
(na čelo), uříznuto ucho či nos nebo byl lámán v kole.
Zvláštním případem zločinu byly sebevraždy. Tehdejší
církevní názor nepovažoval dobrovolný odchod ze světa za
soukromé rozhodnutí jednotlivce, ale za rouhání proti Bohu,
neboť jedině on má právo kohokoliv “odvolat” z tohoto
světa. Sebevrazi bývali přivezeni na káře pod šibenici a za
přihlížení veřejnosti byli potupně sťati ne mečem, ale
rýčem!
Trest následoval také za zběhnutí od vrchnosti (útěk
z panství), ale i za čin přesně opačný, tj. nedovolený
návrat na panství po předchozím vyhoštění. Je zde uveden i
trest za pobuřování (výzvy k povstání proti vrchnosti), za
útěk z vězení a za zabití vlastního dítěte
(nemanželského).
Nejčastějším trestem bylo vykázání (vyhoštění,
vyhnání) z panství. Trest smrti byl vykonán buď oběšením
nebo stětím mečem.Popraviště bývalo pod Ovčí horou,
pravděpodobně v místech, kde je dnes nový velký
vodojem.Chrastavská smolná kniha je celostátně známý
dokument. Stala se několikrát také tématem diplomové práce
vysokoškolských studentů.
V městském muzeu máme dvě takové práce, v nichž jsou
údaje v této knize podrobně rozebrány. Autorem jedné
z nich ( 1956)je prof. Vladimír HATAŠ, který kdysi vyučoval
na zdejší základní škole a později na SVVŠ (gymnáziu),
druhou napsala Martina SVOBODOVÁ, studentka pedagogické fakulty
Technické univerzity v Liberci (1995).
-FV-
Rokytnice neboli Eckersbach
Název Rokytnice zná samozřejmě kdekdo a spojuje toto město
obvykle s Krkonošemi.Nás však zajímá tento místní název
z našeho nejbližšího okolí. Starší občané se jistě
pamatují, že na vlakové zastávce CHRASTAVA-ANDĚLSKÁ HORA
bývala ještě před půl stoletím jiná tabule : ANDĚLSKÁ
HORA -ROKYTNICE. Snad každý z nás byl nejednou v nedalekém
Kryštofově Údolí. Ne všichni však vědí, že říčka
(spíše potok), který touto malebnou vesnicí protéká, se
jmenuje ROKYTKA. V německých historických pramenech
nacházíme pojmenování ECKERSBACH. Kde bývala osada
Rokytnice? Několik stavení existuje dosud, a to ve spodní
části Kryštofova Údolí. Domy stávaly také v místech
dnešní křižovatky cest na Chrastavu a na Machnín, ale nebyly
po válce dosídleny a postupně zchátraly a zanikly. A. F.
Ressel se ve své obsáhlé “Vlastivědě libereckého
okresu” zmiňuje o tom, že prý osada Rokytnice byla založena
již ve 2. polovině 15. století. Vilém z Ilburka, sídlící
na zámku Lemberk, uvádí v tzv. “horní svobodě” pro obec
Kryštofovo Údolí (tehdy nazývanou Holundergrund) také osadu
Eckartsdorf, což měl být pozdější Eckersbach.
Zachovalo se několik údajů z 19. století. V roce 1834 bylo
v osadě Eckersbach 18 domů se 119 obyvateli. O 35 let později
(1869) tu bylo dokonce 21 domů, ve kterých žilo 156 obyvatel.
Byl zde vápencový lom a vápenka s třemi pecemi. Několik
obyvatel pracovalo v lesích, bylo tu několik řemeslnických
živností a někteří lidé docházeli (nebo dojížděli) do
textilních továren v Chrastavě. Statistické údaje
z počátku 20. století ukazují, že počet obyvatel Rokytnice
postupně klesal. Úředně patřila Rokytnice k Andělské
Hoře, v roce 1894 získala však tato osada právo na
vlastního starostu a zastupitele.
Selské povstání na
grabštejnském panství
Nespokojenost poddaných s životními podmínkami obvykle
vyústila v povstání proti vrchnosti. Nejinak tomu bylo i
v okolí Chrastavy, která po staletí patřila ke
grabštejnskému panství. Město Chrastava se však
k nespokojeným sedlákům nepřipojila, ba co víc –
chrastavský střelecký spolek pomáhal povstání potlačit.
Nový majitel panství (od roku 1562) Jiří MEHL ze Střelic dal
přestavět své sídlo do podoby renezančního zámku. Tato
přestavba byla finančně velmi náročná. Proto bylo nutno
zvýšit robotní povinnosti a to samozřejmě vyvolalo odpor
sedláků. Sám Mehl pobýval po většinu roku v Praze, kde
zastával vysokou funkci na císařském dvoře Maxmiliána II. a
později Rudolfa II. Místo něho vládli panští úředníci,
kteří jednali s poddanými velmi necitlivě a hrubě. Každé
povstání však potřebuje neohrožené vůdce. Jedním z nich
byl Jan MERTEN z Václavic, další pak Pankraz BLASE z Bílého
Kostela. Ti se ještě s dalšími vydali v červnu 1576 do
Prahy se stížností k císaři. Byli však uvězněni
v Bílé věži na Hradčanech. To však vyvolalo na
grabštejnském panství povstání, sedláci obklíčili zámek
a oblehli také Chrastavu, kam uprchli panští úředníci včas
před hněvem poddaných. V této fázi se do čela
nespokojenců postavili další dva odvážlivci:
Kašpar NEFF z Václavic a Jorge MENDLER z Chotyně. Sám
císař Rudolf II. nařídil, aby se proti povstalcům zakročilo
silou. Ze Žitavy bylo povoláno 50 žoldnéřů, byla
připravena dokonce i děla. V nerovném boji byli sedláci
samozřejmě poraženi, protože jejich”výzbroj” (kosy,
cepy) nemohla odolat vojenským puškám. K porážce došlo
v červenci 1576.
Oba vůdci byli souzeni v Praze a po rozsudku vypovězeni do
Lužice. Na grabštejnské panství přijela zvláštní komise,
před níž museli poddaní ze všech vesnic slíbit věrnost
své vrchnosti. A Chrastava? Za to, že se k selské rebelii
nepřidala, naopak ji pomohla potlačit, dostala od Mehla další
privilegia a výhody.
F. Vydra
Z historie různých
spolků a zájmových organizací
Nejstarším spolkem v našem městě byl nepochybně STŘELECKÝ
SPOLEK, založený již v roce 1514. Byl prý to nejstarší
spolek toho druhu v celém bývalém Rakousko-Uhersku.
Zakladatelem byl šlechtic Mikuláš II. z Donína, majitel
celého panství, který se osobně zúčastňoval střeleckých
soutěží. Tehdy se střílelo z kuší na ptáka na vysoké
tyči (šlo zřejmě o atrapu). Soutěže se konaly na tzv.
“Královské louce”, která bývala v místech pozdějšího
závodu Cichorius (Bytex, Mykana) v Nádražní ulici. Později
se střílelo z pušek, tzv. terčovnic, střelecké soutěže
se konaly na “Střelnici”. Odtud jistě toto dodnes
používané pojmenování vzniklo. Členem tohoto spolku nemohl
být každý. Byl to spolek místních měšťanů, kteří
vlastnili dům a jiné nemovitosti. Tento spolek zanikl teprve po
obsazení Chrastavy německým vojskem v říjnu 1938. Podle
zákonů tzv. Třetí říše nesměl mít občan doma zbraň.
Velmi důležitým spolkem byl nesporně DOBROVOLNÝ HASIČSKÝ
SBOR. Z historie města víme, že časté požáry bývaly
metlou místních obyvatel. Při největším požáru v roce
1855 lehlo popelem 27 domů(!). Byl založen v roce 1867
(ustavující schůze byla v “Koruně”v Liberecké ulici),
svou činnost zahájil o rok později. Prvním předsedou byl
Karel VIELKIND. Vybavení bylo zpočátku velmi skromné,
postupně se doplňovalo a modernizovalo. Stříkačky, tažené
koňmi, byly zpočátku ruční, později parní a motorové.
Hasiči měli také svoje sanitní (zdravotní) družstvo, které
bylo schopno ošetřit osoby, které při požáru utrpěli
zranění. Počet členů se měnil, bývalo jich 120 – 150. Na
aktivní činnost původně německého spolku navázal po roce
1945 český Sbor dobrovolných hasičů. Dlouholetým
funkcionářem byl Alois CHLÁDEK, v posledních letech je
velitelem p. Mir. PIVOŇKA.
V roce 1997 bylo otevřeno a zpřístupněno veřejnosti Muzeum
hasičské techniky, které je počtem svých exponátů
největším muzeem toho druhu v celé České republice.
V roce 1881 vznikl tzv. NĚMECKÝ ŠKOLNÍ SPOLEK, který měl
145 členů. Jeho cílem bylo zakládání a udržování
německých škol v této dvojjazyčné pohraniční oblasti. po
roce 1918 – po vzniku ČSR – byl tento spolek přejmenován
na DEUTSCHER KULTURVERBAND (Německý kulturní svaz). Již roku
1898 byl v našem městě založen BUND DER DEUTSCHEN (= Svaz
Němců). V roce 1902 měl již 305 členů a patřil v celém
městě k nejpočetnějším. Jeho knihovna obsahovala 4000
svazků. Organizovaly se plese, každoročně se konaly slavnosti
letního slunovratu. V roce 1906 byly na sále hotelu
“Koruna”vystaveny velké kulisy chrastavského náměstí
z doby před zhoubným požárem v roce 1855. Návštěvníci
tu mohli vidět všechny čtyři strany náměstí s podloubím.
Svaz Němců měl i svůj ochotnický divadelní spolek.
Nacvičené hry se předváděly na jevišti v “Koruně” a na
“Střelnici”. Dlouholetým vedoucím ochotníků byl ředitel
místní školy Josef Thiele.
V důležitém průmyslovém středisku, jakým Chrastava
nesporně v minulosti bývala, se organizovali v různých
spolcích také místní textilní dělníci. Již roku 1884
vznikl DĚLNICKÝ VZDĚLÁVACÍ SPOLEK. Vyvíjel čilou aktivitu
a měl rozsáhlou spolkovou knihovnu. Cílem bylo vzbudit
v dělnících touhu po vzdělání.
Krátký život měl čtenářský spolek GERMANIA. Vznikl na
konci 8O. let a ještě před rokem 1900 se rozpadl.
Tzv. SCHULKREUZERVEREIN, tedy Školní “krejcarový” spolek,
byl založen v roce 1874 a jeho cílem byla finanční pomoc
těm nejpotřebnějším dětem, především v zimním období
(obnošené teplé oblečení). Z prostředků spolku se také
zajišťovaly teplé obědy pro děti z nejchudších rodin.
Zajímavou náplň činnosti měl tzv. OKRAŠLOVACÍ SPOLEK. Od
roku 1884 podporoval snahy města o zvelebení prostředí,
např. vysazování zeleně před chlapeckou školou u kostela,
na Führichově a Jahnově náměstí (dnešní autobusové
nádraží).
Již v roce 1853 založil soukenický mistr Karl Schulz
NĚMECKÝ MUŽSKÝ PĚVECKÝ SPOLEK. Od roku 1888 existoval
rovněž ženský pěvecký sbor. Koncerty se pořádaly v sále
hotelu “Koruna”. Velkou událostí bylo Haydnovo oratorium
”Čtyři roční doby” za doprovodu orchestru ze Žitavy. 40
let byl dirigentem sboru ředitel místní školy Josef Thiel.Ve
městě působil také dělnický pěvecký spolek SÄNGERBUND, a
to od roku 1884. Zakladatelem byl Franz Kühnel, otec hudebního
skladatele Emila Kühnela. Členové hráli také ochotnické
divadlo a uváděli své hry na sále na “Střelnici”.
Ve městě existoval také orchestr MUSIKVEREINIGUNG
”EUTHYMIA”. Jeho činnost byla přerušena 1. světovou
válkou, protože většina členů orchestru musela odejít na
frontu. V roce 1922 byla činnost obnovena. Koncert se konal
v sále restaurace “U posledního feniku”(Na Vyhlídce).
V orchestru bylo 35 členů, některá vystoupení řídil
dirigent ze Zhořelce.
V roce 1931 byl uspořádán v “Koruně” slavnostní 10.
koncert a na programu byl Mozart, Haydn, Beethoven i Smetana
(předehra k “Prodané nevěstě”).
Významnou složkou společenského života ve městě bylo
několik tělovýchovných spolků. Jeden z nich se jmenoval
DEUTSCHER TURNVEREIN a byl založen ve stejném roce jako český
Sokol (1862). Schůzky a cvičení se konaly v prostorách
restaurace “Zlatý lev” (pozdější Městská kavárna).
V roce 1912 měl spolek 380 členů. Téhož roku se konala
velká slavnost u příležitosti 50. výročí založení
spolku. V roce 1925 byl z iniciativy spolku umístěn na
místě dnešního autobus. nádraží pomník s pamětní
deskou F.L. Jahna, který byl v Německu zakladatelem lidové
tělovýchovy (jako u nás M. Tyrš).
V letech 1934 – 35 bylo zřízeno v dnešní Sportovní ulici
městské koupaliště. V roce 1936 se v Chrastavě konala
mohutná tělovýchovná slavnost (30. župní tělovýchovné
vystoupení mužů). Činnost tohoto spolku byla velmi
různorodá. Kromě cvičení na nářadí se pěstovaly zimní
sporty, horolezectví, plavání a turistika. Na Panenské Hůrce
se konaly nedělní lyžařské kurzy. Někteří členové se
uplatnili jako ochotníci, pracoval také soubor lidových
písní.
V roce 1893 vznikl Dělnický tělocvičný spolek
(ARBEITERTURNVEREIN) v Horní Chrastavě. Členové se scházeli
v hostinci “Zum Felsenkeller”(= Skalní sklípek).
Ve 30. letech byl založen sociálně demokratický
tělovýchovný dělnický spolek, jehož zkratka byla ATUS
(=Arbeiter Turn- und Sportverein). Cvičiště bylo na místě
dnešního sídliště Střelecký vrch, tam, kde bývala cihelna
firmy Leukert. Na vystoupení ATUSu v roce 1938 se zúčastnilo
1260 cvičenců. V roce 1900 vznikl cyklistický oddíl PFEIL(=
Šíp). Jeho člen Hans LEUTELT se zúčastnil v roce 1936
olympiády v Berlíně. (Téhož roku zemřel.) Po 1. svět.
válce byl založen cyklistický oddíl EINTRACHT (= Jednota).
Velké úspěchy měl motocyklový spolek ARIEL-CLUB, jehož
vedoucím byl Otto Seidl. Spolek měl až 100 členů. V roce
1933 vyjel 18 letý Reinhold SCHWARZ jako první na vrchol
Sněžky. Rok 1907 byl rokem vzniku horského spolku
GEBIRGSVEREIN. Členové pořádali společné výlety, značili
turistické stezky. Velmi činný byl obuvník Josef SIEGEL
(bydlel v domku, kde dnes sídlí městská policie). Byl otcem
básnířky Christy Schmittové , která navštívila před
několika lety naše město. Po mnoho let v Chrastavě působil
fotbalový klub GERMANIA. Utkání s mužstvem z Hrádku nad
Nisou bylo pokaždé “kasovním úspěchem”. Stejně jako
v jiných městech byl i v Chrastavě SPOLEK VÁLEČNÝCH
VETERÁNU. Vznikl již roku 1843. Konaly se akce na podporu
raněných a jejich rodin. V den narozenin císaře Františka
Josefa I. se pořádala velká slavnost. V kostele byla
slavnostní mše, na “Střelnici” pochodovali členové
spolku v uniformách a hrála kapela. V roce 1908 byla
v našem městě založen studentský spolek ARMINIA. Jeho
členové nosili karmínově červené kabáty, přepásané
černo-modro-bílou šerpou. Udržovali staré studentské zvyky,
zpívali, cvičili se v šermu. Scházeli se “U černého
orla” (dnes elektroprodejna RASL) nebo v “Koruně”. Tento
výčet spolků není úplný. Svou činnost tu vyvíjel
šachový klub, Chrastavsko-hrádecký spolek učitelů atd.
Uvedená fakta jistě postačí k tomu, abychom změnili svůj
názor. V době, kdy nebyla televize, měli lidé k sobě
blíž a dovedli vhodně využívat volného času.
- vy -