Prosinec 2003
Bulletin č. 111
Vhodná kniha pod vánoční
stromeček
Někteří ze
čtenářů ji určitě již znají. Má velký formát a jmenuje
se STALO SE NA SEVERU ČECH. Byl to jistě
výborný nápad, zachytit rok za rokem události uplynulého 20.
století tady na Liberecku a v několika dalších
severočeských okresech.
Zalistujme si v ní a připomeňme si alespoň některé z té
velké spousty událostí. Text je doplněn stovkami fotografií,
barevných i černobílých.
Kromě místních událostí se samozřejmě připomínají
důležité celostátní, ba i světové události.
Rok 1900…Dvacáté století právě začalo.
Toho roku byl dán do provozu železniční viadukt se čtrnácti
oblouky v nedalekém Kryštofově Údolí.
Byla dokončena a dána do provozu také úzkorozchodná trať z
Frýdlantu do Heřmanic, později spojená s tratí do dnešní
Bogatynie, do Žitavy a na Ojvín (Oybin).
V roce 1901 byla dobudována tzv. Liberecká výšina. Baron
Theodor von Liebieg, známý průkopník automobilismu, vykonal
několik neuvěřitelně dlouhých cest ve svém "kočáru
bez oje" (tak pojmenovali tento nový vynález bezradní
celníci). Byla postavena velká budova v Lidových sadech
(později PKO). Také budova městských lázní v Liberci
pochází z téhož roku. A ve Frýdlantě ve stejném roce
otevřeli nemocnici, která je v provozu dodnes.
A čas plynul dál, přišla 1. světová válka. Tisíce
vojáků odcházejí na frontu, na Liberecko naopak
přijíždějí tisíce ruských zajatců.
Vzniká samostatná Československá republika. Statistické
údaje z roku 1921 uvádějí, že v Chrastavě žilo toho roku
406 Čechů (včetně dětí), v roce 1930 dokonce 554. Přesto
to byla pouhá jedna desetina z celkového počtu obyvatel.
V roce 1930 je zaznamenáno, že se v Liberci konala tzv.
hladová demonstrace. Nezaměstnanost v tomto silně
průmyslovém okrese byla katastrofální.
25. srpna 1930 přelétla nad zdejším krajem vzducholoď
"Graf Zeppelin LZ-127". Byla to opravdová senzace,
protože se tento obří stroj nedávno vrátil z úspěšné
cesty kolem světa.
Po nástupu A. Hitlera šíří na Liberecku šovinistické
myšlenky Konrád Henlein, svých štvavých projevů neušetřil
ani Chrastavu.
Ve dnech 4.- 6. června 1936 se na hřišti v Chrastavě konal
30. turnerský slet (Gauturnfest). Konal se mohutný průvod
městem a na hřišti byl umístěn obrovský poutač, nápadně
podobný fašistickému hákovému kříži.
V srpnu téhož roku pronesl tehdejší prezident ČSR dr. E.
Beneš německy projev ze schodiště před libereckou radnicí.
Vyzýval německé obyvatele Sudet, aby nezrazovali zemi, jejíž
jsou občany.
V té době již probíhala výstavba železobetonových bunkrů
v našem okolí. Řada bunkrů na Bedřichovce a na Ovčí hoře
- to byl na mapách generálního štábu úsek K2.
Na str.76 najdeme otištěnou fotografii řídícího učitele p.
Bohumila Honsy, jak je zatýkán policií.
Na str. 78 vidíme snímek chrastavské radnice s vysokou
dřevěnou věžičkou ještě v době, než byla poškozena
větrem a odstraněna. Snímek pochází z roku 1940.
Událostí, které souvisejí přímo s Chrastavou, v knize mnoho
není.
Zajímavé jsou osudy sochy TGM v Hodkovicích. Celkem
čtyřikrát byl pomník na hodkovickém náměstí postaven a po
několika letech opět odstraněn. Poprvé to bylo v roce 1938,
podruhé po skončení války, a to v roce 1946, pak znovu v roce
1968 a naposledy roku 1990.
Jsou tu popsány a fotograficky zdokumentovány události v srpnu
1968.
A nyní pouze několik dalších údajů. V lednu 1973 vyhořela
v Kryštofově Údolí tzv. "pašířská hospoda",
které se proslavila tím, že se zde odehrává část děje
Smetanovy opery "Hubička".
Na konci dubna 1972 byla ukončena těžba lignitu na hrádeckém
dole "Kristýna". Důl byl zatopen a na začátku 80.
let zde vznikla velká vodní plocha určená k rekreačním
účelům.
21. září 1973 byl zpřístupněn nový hotel na vrcholu
Ještědu.
V roce 1984 byl dán do provozu nový krytý bazén na Tržním
náměstí v Liberci.
Publikace přináší samozřejmě také svědectví o tzv.
"sametové revoluci" v listopadu 1989.
V roce 1991 byl založen přeshraniční územní útvar -
Euroregion NISA/ NYSA/ NEISSE.
V roce 1991 je tu zaznamenán vznik chovatelské farmy achal-teke
na Vysoké u Chrastavy.
Od roku 1992 vysílá krajská televizní stanice GENUS.
V roce 1993 byla v Kryštofově Údolí poprvé zpřístupněna
výstava lidových betlémů. Od roku 1999 byla tato oblíbená
výstava rozšířena o obří betlém akad. mal. Josefa Jíry.
V roce 1994 byl dán do provozu Dům pečovatelské služby v
Chrastavě na Bílokostelecké ulici.
Roku 1997 byla otevřena první část zábavního komplexu
BABYLON v Liberci.
Toto jsou jen drobečky z dortu. Objem informací je v této
mimořádné knize velmi široký. Protože každý z nás časem
zapomíná letopočty událostí z dřívějších dob, je v
tomto směru publikace STALO SE NA SEVERU ČECH přímo
nepostradatelná. Proto Vám ji vřele doporučujeme jako
vánoční dárek pro někoho z Vašich blízkých nebo přímo
pro Vás.
F.VYDRA
Úspěšná výstava v
městském muzeu
Od 10. listopadu do
1. prosince byla v minigalérii muzea k vidění pozoruhodná
výstava s názvem ŽIJÍ MEZI NÁMI. Hlavním pořadatelem bylo
romské sdružení BIBACHTALE, jehož členy jsou p. Vladimír
Dlouhý ml. a paní Táňa Palová, která působí od začátku
tohoto školního roku jako romská asistentka na místní
základní škole.
Hned při příchodu na tuto výstavu upoutala pozornost
návštěvníků ženská postava v romském kroji a velká
romská vlajka. Jak vypadá? Skládá se ze dvou vodorovných
pruhů: dole zelený (země, tráva), nahoře modrý (nebe).
Uprostřed je umístěno červené kolo, snad symbol jejich
neklidného kočovného způsobu života.
Romové - to je kus Indie v srdci Evropy. Z té vzdálené Indie
jejich dávní předkové skutečně přišli. A nebyla to
přímá cesta - od hlavního proudu se oddělovaly různé
skupiny, které se vydaly různými směry. Romové prošli
Persií (Iránem), Egyptem, dostali se do Arménie, do Ruska, ale
i do Turecka, odtud pak dále na Balkán a k nám do Čech. Dnes
jsou i ve Skandinávii, ve Španělsku a Francii, ve Velké
Británii, ba i v Americe.
Nejstarší zprávy o jejich pobytu u nás pocházejí z
Dalimilovy kroniky.
Když kolem roku 124O ohrožovalo střední Evropu vojsko
Tatarů, byli prý Romové jejich zvědové. Je to historický
nesmysl, ale lidé v Čechách dlouho nevěděli nic o jejich
pravém původu. Jiná verze tvrdila, že prý jsou to potomci
egyptských faraonů. S tím souvisí i anglický název pro
romské etnikum - Gypsies, což je zkomolené slovo Egyptians,
tedy "Egypťané".
Bylo mezi nimi mnoho zručných řemeslníků, např. kovářů,
kotlářů a kovotepců. Nejvíce však vynikli jako hudebníci,
především houslisté (často bez znalosti not). Cikánská
kapela hrála i na královských dvorech, např. ve Španělsku.
Ženy dovedly hádat lidem z ruky budoucí osud.
O jejich jazyce se říkalo, že prý to jsou vymyšlená slova,
která používají při krádežích, aby jim místní lidé
nerozuměli. Skutečnost je zcela jiná. Romština patří mezi
indické jazyky a je dodnes, po více než tisíci letech,
podobná hindštině. Samozřejmě, že během svého dlouhého
putování různými zeměmi převzali i mnoho slov z jiných
jazyků.
Z jejich kultury jsou významné především písně (lidové
melodie) a pohádky. Nedovedli psát, a tak se jejich kultura
tradovala po staletí pouze ústně od generace ke generaci. V
17. století byl u nás dokonce vydán zákon, že kdokoliv
může Roma beztrestně zabít.
Smutný osud postihl romské obyvatele za 2. světové války.
Fašisté měli v úmyslu Romy fyzicky vyhladit stejně jako
Židy.
V 5O. letech 20. století vydaly československé úřady
nařízení, že Romové musejí zanechat svého dřívějšího
kočovného způsobu života a usadit se na jednom místě jako
ostatní občané. To se sice do značné míry podařilo, ale
většina si jen těžko zvyká.
Podceňování vyššího vzdělání způsobuje, že jen malá
část z nich má odbornou kvalifikaci. V nynější době, kdy
stoupá nezaměstnanost, jsou tímto stavem postiženi mnohem
víc než ostatní populace.
V současné době se vydává v naší republice několik druhů
romských časopisů, např. Kereka, Romano vodi, Amaro gendalos,
Romano kurko a Romano hangos.
Každý rok se pořádá folklorní festival
"Khamoro"(= Sluníčko) a Romfest. Také u nás v
Chrastavě existuje taneční soubor "Lačho jilo" (=
Dobré srdce), který sklízí úspěchy.
Při vernisáži výstavy v pátek 14. listopadu zněly
prostorami městského muzea zvuky cimbálové muziky a tóny
romských písní. Vernisáže se zúčastnil i p. starosta Ing.
M. Canov a ředitelka základní školy p. Mgr. Alena
Páchymová.
Výstava vzbudila také zájem novinářů a psalo se o ní v
tisku.
- fv -
Závěrečná schůzka
Společnosti přátel historie
Jako každým rokem
sejdou se i letos členové SPHMCH k pravidelné schůzce, kde se
bude hodnotit uplynulý rok a bude se diskutovat o akcích,
plánovaných pro příští rok 2004. Prosincová schůzka se
bude tradičně konat ve Führichově domě, a to V
ÚTERÝ 16. PROSINCE OD 18 HODIN.
Společnost
přátel historie města Chrastavy existuje již více
než 13 let (od února 1990). Svou ediční činností přispěla
nemálo k větší informovanosti chrastavských obyvatel o
historii našeho města. V roce 1995 byla vydána rozsáhlá
publikace CHRASTAVA : KAPITOLY Z DĚJIN MĚSTA A OKOLÍ.
Ačkoliv bylo tehdy vydáno 2000 exemplářů, neprodaných
zůstalo pouze několik výtisků. Proto rada města Chrastavy
rozhodla, že bude proveden dotisk, a to v liberecké tiskárně
J.I.M. Nová kniha bude mít jinou, odlišnou obálku a
předchozí text bude doplněn novou kapitolou, která zachycuje
události ve městě za posledních osm let. Kniha bude v prodeji
již od začátku prosince, takže se jistě v mnoha rodinách
objeví mezi vánočními dárky.
Úspěšná byla i publikace CHRASTAVSKÝ KALENDÁŘ
2000. Z iniciativy SPHMCH bylo
vydáno také šest sborníků pověstí pro
školní děti, životopis Josefa Führicha, brožura
Deset chrastavských malířů (v němčině),
publikace o Andělské Hoře a v průběhu
prosince má vyjít zbrusu nová brožura VETAVIA -
WITTIG - VÍTKOV.
Společnost udržuje již dvanáct let dobré styky se
spolkem "Kratzauer Gilde" v Bavorsku.
Bylo vydáno již 110 čtyřstránkových příloh BULLETIN,
které najdeme v každém čísle "Chrastavských
listů". Kdybychom je svázali, vznikla by tak nová kniha
se 440 stranami.
Tím však výčet bodů činnosti SPHMCH nekončí. Má na svém
kontě také mnoho autobusových zájezdů, besed a soutěží,
především pro děti.
- xyz -
Lidové betlémy - symbol
Vánoc
Tradice betlémů -
zvěčnění scény narození Krista - sahá v naší zemi do 16.
století. V Itálii položil základy této křesťanské
kulturní tradice sv. František z Assissi již o tři staletí
dříve.
Postavy Svaté rodiny, pastýřů a Tří králů se v adventní
době vystavovaly zpočátku pouze v kostelích a v panských
sídlech. Osvícený císař Josef II. to svým výnosem
zakázal, přesto však tato tradice nebyla nikdy zcela
přerušena.
Nebývalý rozkvět betlémů byl zaznamenán v 19. století.
Tehdy se dostaly betlémové figurky přímo do příbytků
tehdejších obyvatel, a to nejen do bohatých rodin. Desítky
dřevěných nebo papírových postaviček bylo po několik
adventních týdnů umístěno v tzv. "svatém koutku",
kde visívaly obrazy světců a pod nimi bylo klekátko ke
každodenní modlitbě. Ježíšek, Josef a Marie našli v
lidových betlémech svůj útulek ve chlévě nebo v jeskyni,
což zdůrazňovalo jejich chudobu.
Celý děj měl být zasazen do jižní exotické přírody s
palmami, které místní lidé na severu Čech nikdy nespatřili,
a tak není divu, že se v mnoha betlémech postupně objevuje -
zcela proti historické pravdě - zdejší jizerskohorská
příroda.
Betlémy - často i důmyslně oživené pohybem figurek -
nacházíme nejen v Liberci a okolí, ale i v dřevěných
chalupách v podhůří Jizerských hor a Krkonoš. Při jejich
výrobě se uplatnila zručnost venkovanů a jejich vrozený
smysl pro krásu. Betlémská scenérie bývala doplněna mechem
z balvanů, do krajiny byly často umístěny větrné mlýny a
zříceniny hradů, tedy prvky, které venkované důvěrně
znali ze svého okolí. Ve většině rodin se betlémy
vystavovaly od Štědrého dne do Hromnic (2. února). V té
době se rodiny navštěvovaly (chodilo se na
"táčky") a to byla příležitost pochlubit se
betlémem také sousedům. Vedle biblických výjevů (narození
Krista, příchod tří mudrců z Východu) patřily k betlémům
běžné scény "ze života": pastýři a chalupníci
se skromnými dary, jejich stáda ovcí, neposlušné kozy,
práce řemeslníků (v pohybu) atd.
Na Liberecku bývala převážná většina betlémových
postaviček vyrobena z tuhého papíru, bylo však i mnoho figur
vyřezávaných z měkkého dřeva. V některých rodinách
patřily k betlému také hrací skříňky s oblíbenými
melodiemi slepého skladatele Josefa Proksche.
V chalupách horalů bývaly leckde i nástěnné poličky s
velkými choroši, odloupnutými z kmenů jizerskohorských
buků, do nichž byly zapíchnuté betlémové postavičky.
V některých rodinách byly betlémy tak velké, že zabraly i
polovinu celé místnosti. Během roku byly uloženy většinou
na půdě, ale po dobu těch několika týdnů, kdy byl betlém
vystaven, spali členové rodiny pod jakýmsi lešením (pod
velkou deskou se stovkami figurek) a museli se dočasně
uskrovnit.
Jaká bývala tehdy nadílka v těch stovkách chudých rodin?
Vánočka, jablka a ořechy…
V některých kostelech se vystavovaly betlémy od 1. adventní
neděle až do doby po Velikonocích. V průběhu tototo
dlouhého období se výjevy obměňovaly: od zvěstování P.
Marie k narození Ježíška, 6. ledna dorazili tři králové, v
době půstu byl aktuální útěk Svaté rodiny do Egypta a
celý "děj" končil ukřižováním Krista a jeho
zmrtvýchvstáním o Velikonocích.
Přímo v Liberci se v 19. století proslavilo několik
"betlémářů". Jedním z nich byl soukeník Josef
Müller, který jako voják strávil dlouhých
dvanáct roků v Itálii. Přes den tkal na domácím stavu a o
po nocích obyčejným kuchyňským nožem vyřezával z
lipového dřeva stovky figurek. Jejich povrch uhlazoval úlomkem
skleněného střepu.
Figurky k betlémům malovali někdy i slavní malíři
oltářních obrazů. K nim můžeme počítat chrastavského
rodáka Josefa Führicha, který se i v době své největší
umělecké slávy věnoval betlémské tématice, ovšem ne zde
na Liberecku, ale ve Vídni.
Z libereckých malířů sem patří Philipp Leubner,
který např. maloval oltářní obraz pro vítkovský
kostel.(Tento obraz byl včas z kostela odstraněn a tak
zachráněn před zničením. Můžeme jej vidět v chrastavském
kostele sv. Vavřince, vzadu, vlevo od hlavního vchodu.)
Snad nejslavnějším libereckým malířem betlémů byl Jakob
Ginzel, vyučený truhlář. Aby se uživil, maloval
také plechové terče pro střelecké spolky, vývěsní štíty
nad obchody, hodinové ciferníky aj.
Původně maloval a vystřihoval figurky pouze pro své děti,
později pro šlechtickou rodinu Clam-Gallasů. Jeho betlémy
byly vystaveny také v Praze a dokonce i v rakouské metropoli -
ve Vídni. Tam si je prohlédl i J. Führich a vyjádřil se o
jejich umělecké kvalitě nanejvýš pochvalně.
Mezi libereckými betlémáři nacházíme i jména bratří Schäferů
a Josefa Siebera. Byla mezi nimi dokonce i
žena, Anette Krausová, jejíž figurky
byly také vysoko ceněny (zemřela roku 1865).
Ve Větrné uličce bývalo v předvánoční době asi patnáct
obchodů s jesličkami a vším, co k betlémům patřilo.
Liberecko patřilo k oblastem, kde měla výroba betlémů silné
pozice.
Mistři-betlémáři působili např. v Osečné, v Machníně, v
Kryštofově Údolí i u nás v Chrastavě.
Frant. VYDRA
Naše soutěž - Znáš
dobře své město - končí
Je škoda, že jen málo
čtenářů věnovalo pozornost naší soutěži, která byla
zaměřena zejména na postřeh a znalost chrastavských domů se
secesními ozdobami.
Otázku z minulého čísla správně zodpověděla pouze Irena
Pečeňová a čeká na ni v muzeu i drobná odměna.
Dnes máte určit, kde se nachází tento městský znak jako
ozdoba fasády. Svoji správnou odpověď zasílejte na adresu
muzea!
Na str. 76 najdeme otištěnou fotografii řídícího učitele
p. Bohumila Honsy, jak je zatýkán policií.
Na str. 78 vidíme snímek chrastavské radnice s vysokou
dřevěnou věžičkou ještě v době, než byla poškozena
větrem a odstraněna. Snímek pochází z roku 1940.
- xyz-