Listopad 2003
Bulletin č. 110
Lékařská kniha z
Chrastavy
Nedávno se mi dostala do
ruky nevelká knížka v tuhých deskách s názvem SBÍRKA
VÝBORNÝCH DOMÁCÍCH PROSTŘEDKŮ. Na 120 stranách se
čtenář dozvídá o léčení nejrůznějších nemocí
především bylinnými čaji apod. Podtitulek knihy říká, že
tu najdeme pomoc "proti většině lidských nemocí".
Podívejme se např. na léčení chřipky:"Proti chřipce
jest dobrým prostředkem řebříčkové thé a čistý med.
Ráno a večer se pije koflík řebříčkového thé se lžící
čištěného medu a za krátký čas jest po nemoci."
Zažloutlé listy knížky (asi 15 x 10 cm) a poněkud nemoderní
styl jazyka ukazují na to, že pochází snad ještě z dob Rakouska-Uherska. Žádný
letopočet - rok vydání - není v knize bohužel uveden.
Proč vůbec o této publikaci píšeme? Na titulní stránce je
totiž velkým písmem uvedeno jméno nakladatele:
Arnold RAMSDORF, Chrastava u Liberce. Až dosud jsme o
existenci muže s tímto jménem nic nevěděli. Pokud někdo ze
čtenářů ví něco víc, dejte nám vědět. Byl to snad
majitel zdejší tiskárny? - fv -
Francouzi opět v Chrastavě
Na stěně městského
muzea můžeme již od května 1995 vidět dvoujazyčnou
česko-francouzskou pamětní desku, která připomíná pobyt
francouzských (a holandských) židovských žen v našem
městě v letech 1944-45. Je to zřejmě jediná deska s
francouzským textem v celém Libereckém kraji.
Tehdy, před osmi lety, přijely do našeho města dva autobusy
bývalých francouzských vězeňkyň, aby zavzpomínaly na svůj
nedobrovolný pobyt v chrastavské zbrojovce Spreewerke.
Vypráví se, že po slavnostním odhalení desky a po dobrém
obědě na "Zámečku" projevily přání, že si
chtějí po padesáti letech znovu projít tu trasu, kudy je
tehdy doprovázely do práce i zpět ukřičené a surové
esesačky. Tehdy jim bylo osmnáct či dvacet, nyní přes
sedmdesát. Když si prošly tu cestu z bývalého lágru přes
"Paradýz" až ke vrátnici Elitexu, divily se, jak je
to blízko. Tehdy se ta cesta zdála těm mladým, ale
podvyživeným děvčatům nekonečná!
Před čtyřmi lety přišla do Führichova domu skupina
francouzských turistů s českým tlumočníkem. Když si v
prvním poschodí na zárubni dveří přečetli nápis ze srpna
1813, že "do města přišli nepřátelští
Francouzi", napsali do knihy návštěv:"Omlouváme se
tisíckrát za škody způsobené napoleonskými vojáky, ale my
jsme ti přátelští Francouzi".
Před dvěma lety přijela do Chrastavy manželská dvojice z
Lotrinska. Muž v tom roce slavil šedesátiny. Jako malý
chlapec byl s rodiči - spolu s mnoha jinými francouzskými
rodinami - téměř dva roky v Chrastavě. Rodiče pracovali v
továrně (zřejmě ve Spreewerku). Od konce války tu nikdy
nebyl. Ze záznamů jsem věděl, že francouzské rodiny z
Lotrinska byly tehdy ubytovány v bývalé továrně firmy König
(dnes objekt restaurace "U Komína"). Když jsme k
budově přijeli, rozpomněl se, že to bylo opravdu tam.
V úterý 14. října t. r. přijelo do Chrastavy auto s
francouzskou poznávací značkou. Z něho vystoupili dva muži -
otec a syn. Také oni přijeli do našeho města zavzpomínat.
Otec - pan Janot Boulanger (v překladu Pekař) - tu strávil kus
svého dětství. Byl ubytován spolu s rodiči rovněž v
továrně König, a to od ledna 1944 až do konce války. Starý
pán - tehdy desetiletý chlapec - hovořil částečně
německy, syn, který auto řídil, dovedl mluvit pouze
francouzsky. A tak, když jsem vedle něho seděl a navigoval
jsem jej, kudy má jet, se mi hodilo těch několik desítek
potřebných francouzských slov: a la gauche (doleva), a la
droit (doprava), arretez-vous (zastavte) atd.
Když jsme stáli před "Komínem", vysvětloval pan
Boulanger, že dole v přízemí prý bývala společná
jídelna, v prvním a druhém poschodí bylo ubytováno asi dvě
stě rodin z Lotrinska. On prý jako dítě navštěvoval
místní německou školu. Zajeli jsme také k bývalému
Spreewerku, kolem "Zámečku" jsme jeli dolů ke
zbytkům bývalého lágru. Vyfotografoval si i pamětní desku
na stěně muzea a byly chvíle, kdy při neveselých
vzpomínkách zaslzel.
Při rozhovoru v kanceláři muzea položil na stůl asi
šedesát starých pohlednic. Byla na nich Chrastava, Liberec,
hora Jedlová, Frýdlant, Nové Město pod Smrkem atd.
Mezi fotografiemi byl i snímek tzv. Klingerovy vily, která se
nachází vzadu za objektem motorestu "Zámeček" a
není ze silnice vidět. Když jsme pak těmi místy
projížděli, vzal jsem tuto fotografii a vedl jsem oba
Francouze dozadu, aby viděli, že budova dosud stojí. To jsem
si dal !
Ano, stojí, ale já jsem zůstal stát jako opařený. Že je
dnes v tak zdevastovaném stavu, to jsem netušil!
K těm fotografiím ještě malá, ale důležitá poznámka.
Francouzské Židovky měly ze všech cizinců, kteří za války
ve Spreewerku pracovali, ty nejtěžší a nejhorší podmínky:
jak ubytovací, tak pracovní a stravovací. Avšak ti Francouzi,
kteří s celými rodinami bydleli v továrně König, byli na
tom nepoměrně lépe. Po pracovní době mohli chodit volně po
městě a o nedělích cestovat po okolí. Všechny ty fotografie
si tehdy rodiče pana Boulangera koupili během cestování v
době volna a po válce si je přivezli domů do Francie. F.
VYDRA
Krása lidových staveb
V Chrastavě není příliš
mnoho starých dřevěných staveb. Modrou tabulku s nápisem
"Památka chráněná státem" vidíme pouze na
několika domech na autobusovém nádraží a v Pobřežní
ulici. A přece ještě ve druhé polovině 19. století byla
stále ještě většina budov v našem městě postavená ze
dřeva.
Několik zachovalých dřevěných staveb vidíme ve Vítkově,
také ve Václavicích jich stojí několik.
Pravým rájem lidových staveb je však nedaleká obec
Kryštofovo Údolí. Navíc je většina z nich udržována ve
velmi dobrém stavu, protože jim majitelé-chalupáři věnují
mnoho času a peněz. Také tamní kostel sv. Kryštofa je
ukázkou fortele lidových řemeslníků. Stavbu postavil v
letech 1684-86 tesařský mistr Michael Schnöbel ze Žibřidic
spolu se čtyřmi pomocníky. Když se před několika lety
prováděla oprava této obdivuhodné dřevěné stavby, byla
projektem zaměstnána početná skupina odborníků s
vysokoškolským vzděláním.
Otištěné ilustrace k tomuto článku zachycují dřevěné
chalupy v Pojizeří. Tam se s nimi na vesnicích setkáváme
dodnes velmi často a odborníci vědí, že se tam vyvinul
osobitý typ lidového venkovského stavení.
Podíváme-li se za hranice, na Žitavsko, setkáváme se i tam s
velkým množstvím venkovských chalup, jejichž štíty jsou
chráněny proti nepohodě barevnou břidlicí, z níž jsou
často vytvořeny na stěnách pozoruhodné ornamenty. Za
návštěvu stojí např. obec Obercunnersdorf, kde jsou desítky
domů tohoto typu. Je tam i malé vlastivědné muzeum, které
ukazuje dřívější způsob života vesničanů (vnitřní
zařízení, zemědělské nářadí atd.). Společným znakem
vesnických domů na zdejším česko-německém pomezí bylo
vnitřní rozčlenění chalupy na dvě části: na obytnou
část domu pro jeho obyvatele a na část, kde byl ustájen
dobytek (kozy, krávy). Vše pod jednou střechou.
Krásná dřevěná stavení postupně zanikají. Je pravda, že
jejich dávný vnitřní půdorys byl přizpůsoben tehdejšímu
stylu života. Mnoha dnešním obyvatelům venkova se zdají
takové stavby nemoderní, protože neodpovídají dnešnímu
životnímu stylu. Barevný televizor se nehodí do míst, kde
bývaly svaté obrazy malované na skle, místo kropenky se
svěcenou vodou by tam dnes stál počítač. Naštěstí jsou
hodnotné lidové stavby z minulých dob fotograficky
zdokumentovány, mnohé z nich zachytila i tužka či paleta
umělců.
xyz -
Dům, který navždy
zmizel
Starší občané
jistě na tomto snímku poznali bývalou restauraci "Na
Vyhlídce", která mívala až do roku 1945 jiný, německý
název"Zum letzten Pfennig", tedy "U posledního
groše". Bývala to oblíbená restaurace a často ji
navštěvovali i otcové zámožných rodin z Liberce, chtěli -
li prožít milostnou avantýru, která měla zůstat utajena. V diskrétním prostředí zaznívaly k tanci tóny orchestrionu,
vyrobeného místní firmou Riemer.
Po druhé světové válce byla restaurace obnovena, před mnoha
lety se však "Vyhlídka" změnila na normální
obytný dům. Poblíž byl umístěn retranslační stožár
komunikací. Od minulého roku budova bývalé, kdysi daleko
široko vyhlášené restaurace nadobro zmizela. Nájemníci
dostali náhradní byty jinde a celá stavba byla demontována.
Proč? Za několik let povede přes Chrastavu skutečná dálnice
a nynější silnici bude proto nutno rozšířit.
"Vyhlídka" stála tomuto záměru v cestě. Nový most
se čtyřmi jízdními pruhy je již pro budoucí dálnici
připraven…
vy -
Brali panští
úředníci úplatky ?
Na tuto otázku můžeme bez
dlouhého rozmýšlení odpovědět: ANO.
Razítko panské kanceláře grabštejnského panství se jménem
tehdejšího majitele hraběte Václava Gallase něco znamenalo.
Bylo nezbytné k uzavření sňatku (vrchnost musela dát
svolení), k možnosti studovat na vyšší škole, k
přestěhování do jiné části země mimo grabštejnské
panství atd.
Dostat otisk tohoto kovového razítka na patřičnou listinu,
která mohla podstatně změnit život poddaného, to bylo
skutečné terno. A panský úředník, který měl právo tímto
razítkem disponovat, nebyl jistě žádný anděl. Co za tento
úkon vyžadoval? To sice nevíme, protože se tím jistě
nechlubil, ale můžeme si domyslet, co asi mohl od vesničanů
dostat: snad vykrmeného pašíka či telátko, spoustu včelího
medu nebo kvalitně zpracovanou kožešinu - pravděpodobně
tohle všechno dohromady.
Jedna věc mě však při pohledu na toto "panské"
razítko zaráží: víme, že panští úředníci psávali
krasopisně a bývali to nesmírní puntíčkáři. Podíváme-li
se do vnitřního kruhu nalevo (vedle gallasovského erbu),
vidíme tam slovo HERSCHAFT, což znamená
"panství". Každý, kdo má za sebou pár lekcí
němčiny, ví, že se slovo "Herr, Herrschaft,
beherrschen" píše s dvěma RR. Jak to, že tato
pravopisná chyba bystrému zraku písařů, ba i samotného
hraběte unikla???
VY -
Náš barokní morový
sloup
Naše město nemá
nadbytek historických památek. K nejcennějším patří
bezesporu mariánský morový sloup uprostřed náměstí 1.
máje. Připomeňme si několik zajímavých údajů o něm.
Je vysoký sedm metrů. Byl postaven neznámým barokním
sochařem z dílny slavného Matyáše Bernarda Brauna v roce
1732 z dobrovolných darů těch, kteří přežili morovou
epidemii.
Celkové finanční náklady dosahovaly 737 florinů.
Byl vyroben z pískovce dovezeného z lomu u obce Jitrava. Za
dobu své existence byl několikrát restaurován: v roce 1832,
1881, 1901, 1960 a naposled v polovině 90. let minulého
století.
Lípy zasazené kolem sousoší částečně zakrývaly pohled na
toto sochařské dílo, a tak tam byly ponechány pouze dva
stromy.
Nejvýše je umístěna socha Panny Marie (doba baroka se
vyznačovala tzv. mariánským kultem). Kolem její hlavy vidíme
gloriolu s 12 pozlacenými hvězdami.
Pod touto postavou vidíme sedm barokních andělíčků. Na
spodním podlaží stojí sochy osmi světců: sv. Jana z
Nepomuku, sv. Antonína Paduánského, sv. Vavřince, sv.
Floriána, sv. Václava (patrona české země), sv. Víta, sv.
Šebestiána a sv. Josefa.
Morový sloup bychom našli v mnoha jiných českých městech,
např. v nedalekém Jablonném v Podještědí. Velmi známý je
morový sloup v Olomouci.
F.Vydra
Zdařilá akce SPHMCH
V Úterý 7. října se
konala v městském muzeu beseda s názvem “Jak to tehdy
bylo“. Organizátorem byla naše historická společnost,
která tím chtěla připomenout 65. výročí Mnichovské
dohody. Sešlo se celkem 32 zájemců, kteří si pozorně
vyslechli poutavé vyprávění p. Jaroslava Oplta z Jablonného
v Podještědí o událostech, které v období tzv. první
republiky vedly k rozpadu našeho státu.
Svědky těchto smutných událostí jsou dodnes železobetonové
bunkry v okolí našeho města. Přednášející prostudoval
podrobně spousty pramenů a ve své přednášce uváděl velmi
konkrétní úaje z našeho nejbližšího okolí. Zajímavé
bylo připomenutí různých záškodnických akcí henleinovců,
kteří jednali v roce 1938 zcela proti zájmům Československé
republiky, ačkoli byli jejími občany.
Vyprávění pana Oplta se posluchačům líbilo (je bývalý
učitel). Beseda byla uspořádána v rámci vzájemných
přátelských vztahů mezi SPHMCH a podobnou společností v
Jablonném. Přítomen byl i pan Václav Flégl s manželkou,
který stál před několika lety u zrodu vzájemné spolupráce
obou historických organizací. - fv -
Malý chrastavský kvíz
1. Dřevěná
chrastavská radnice několikrát vyhořela (např. v roce 1621,
1642). Kamenná budova byla postavena v roce:
A) 1573
B) 1646
C) 1720
2. Potok, který teče z lesů u Bedřichovky do středu
Chrastavy, kde se vlévá do Jeřice, se jmenuje:
A) Jílový
B) Luční
C) Polní
3. Železniční trať z Liberce do Žitavy byla vybudována v
roce:
A) 1896
B) 1867
C) 1859
4. Restaurace “Koruna“ v Liberecké ulici se kdysi nazývala:
A) Císařská koruna (Kaiserskrone)
B) Královská koruna (Königskrone)
C) Zlatá koruna (Goldene Krone)
5. Německý zbrojní závod, v době války umístěný v
Chrastavě, známe pod názvem:
A) Spreewerke
B) Hydriawerke
C) Waffenwerke
Správné odpovědi:
1 b – 2 a – 3 c – 4 a – 5 a
Naše soutěž – Znáš
dobře své město?
Je škoda, že jen málo
čtenářů věnuje pozornost naší soutěži, která je
zaměřena zejména na postřeh a znalost chrastavských domů se
secesními ozdobami.
Otázku z minulého čísla správně zodpověděla Irena
Pečeňová a čeká na ni v muzeu i drobná odměna.
Dnes máte určit, kde se nachází tento městský znak jako
ozdoba fasády.
Svoji správnou odpověď zasílejte na adresu muzea!