Listopad 2003
Bulletin č. 110

Lékařská kniha z Chrastavy
Nedávno se mi dostala do ruky nevelká knížka v tuhých deskách s názvem SBÍRKA VÝBORNÝCH DOMÁCÍCH PROSTŘEDKŮ. Na 120 stranách se čtenář dozvídá o léčení nejrůznějších nemocí především bylinnými čaji apod. Podtitulek knihy říká, že tu najdeme pomoc "proti většině lidských nemocí". Podívejme se např. na léčení chřipky:"Proti chřipce jest dobrým prostředkem řebříčkové thé a čistý med. Ráno a večer se pije koflík řebříčkového thé se lžící čištěného medu a za krátký čas jest po nemoci."
Zažloutlé listy knížky (asi 15 x 10 cm) a poněkud nemoderní styl jazyka ukazují na to, že pochází snad ještě z dob Rakouska-Uherska. Žádný letopočet - rok vydání - není v knize bohužel uveden.
Proč vůbec o této publikaci píšeme? Na titulní stránce je totiž velkým písmem uvedeno jméno nakladatele: Arnold RAMSDORF, Chrastava u Liberce. Až dosud jsme o existenci muže s tímto jménem nic nevěděli. Pokud někdo ze čtenářů ví něco víc, dejte nám vědět. Byl to snad majitel zdejší tiskárny? - fv -

Francouzi opět v Chrastavě
Na stěně městského muzea můžeme již od května 1995 vidět dvoujazyčnou česko-francouzskou pamětní desku, která připomíná pobyt francouzských (a holandských) židovských žen v našem městě v letech 1944-45. Je to zřejmě jediná deska s francouzským textem v celém Libereckém kraji.
Tehdy, před osmi lety, přijely do našeho města dva autobusy bývalých francouzských vězeňkyň, aby zavzpomínaly na svůj nedobrovolný pobyt v chrastavské zbrojovce Spreewerke. Vypráví se, že po slavnostním odhalení desky a po dobrém obědě na "Zámečku" projevily přání, že si chtějí po padesáti letech znovu projít tu trasu, kudy je tehdy doprovázely do práce i zpět ukřičené a surové esesačky. Tehdy jim bylo osmnáct či dvacet, nyní přes sedmdesát. Když si prošly tu cestu z bývalého lágru přes "Paradýz" až ke vrátnici Elitexu, divily se, jak je to blízko. Tehdy se ta cesta zdála těm mladým, ale podvyživeným děvčatům nekonečná!
Před čtyřmi lety přišla do Führichova domu skupina francouzských turistů s českým tlumočníkem. Když si v prvním poschodí na zárubni dveří přečetli nápis ze srpna 1813, že "do města přišli nepřátelští Francouzi", napsali do knihy návštěv:"Omlouváme se tisíckrát za škody způsobené napoleonskými vojáky, ale my jsme ti přátelští Francouzi".
Před dvěma lety přijela do Chrastavy manželská dvojice z Lotrinska. Muž v tom roce slavil šedesátiny. Jako malý chlapec byl s rodiči - spolu s mnoha jinými francouzskými rodinami - téměř dva roky v Chrastavě. Rodiče pracovali v továrně (zřejmě ve Spreewerku). Od konce války tu nikdy nebyl. Ze záznamů jsem věděl, že francouzské rodiny z Lotrinska byly tehdy ubytovány v bývalé továrně firmy König (dnes objekt restaurace "U Komína"). Když jsme k budově přijeli, rozpomněl se, že to bylo opravdu tam.
V úterý 14. října t. r. přijelo do Chrastavy auto s francouzskou poznávací značkou. Z něho vystoupili dva muži - otec a syn. Také oni přijeli do našeho města zavzpomínat. Otec - pan Janot Boulanger (v překladu Pekař) - tu strávil kus svého dětství. Byl ubytován spolu s rodiči rovněž v továrně König, a to od ledna 1944 až do konce války. Starý pán - tehdy desetiletý chlapec - hovořil částečně německy, syn, který auto řídil, dovedl mluvit pouze francouzsky. A tak, když jsem vedle něho seděl a navigoval jsem jej, kudy má jet, se mi hodilo těch několik desítek potřebných francouzských slov: a la gauche (doleva), a la droit (doprava), arretez-vous (zastavte) atd.
Když jsme stáli před "Komínem", vysvětloval pan Boulanger, že dole v přízemí prý bývala společná jídelna, v prvním a druhém poschodí bylo ubytováno asi dvě stě rodin z Lotrinska. On prý jako dítě navštěvoval místní německou školu. Zajeli jsme také k bývalému Spreewerku, kolem "Zámečku" jsme jeli dolů ke zbytkům bývalého lágru. Vyfotografoval si i pamětní desku na stěně muzea a byly chvíle, kdy při neveselých vzpomínkách zaslzel.
Při rozhovoru v kanceláři muzea položil na stůl asi šedesát starých pohlednic. Byla na nich Chrastava, Liberec, hora Jedlová, Frýdlant, Nové Město pod Smrkem atd.
Mezi fotografiemi byl i snímek tzv. Klingerovy vily, která se nachází vzadu za objektem motorestu "Zámeček" a není ze silnice vidět. Když jsme pak těmi místy projížděli, vzal jsem tuto fotografii a vedl jsem oba Francouze dozadu, aby viděli, že budova dosud stojí. To jsem si dal !
Ano, stojí, ale já jsem zůstal stát jako opařený. Že je dnes v tak zdevastovaném stavu, to jsem netušil!
K těm fotografiím ještě malá, ale důležitá poznámka. Francouzské Židovky měly ze všech cizinců, kteří za války ve Spreewerku pracovali, ty nejtěžší a nejhorší podmínky: jak ubytovací, tak pracovní a stravovací. Avšak ti Francouzi, kteří s celými rodinami bydleli v továrně König, byli na tom nepoměrně lépe. Po pracovní době mohli chodit volně po městě a o nedělích cestovat po okolí. Všechny ty fotografie si tehdy rodiče pana Boulangera koupili během cestování v době volna a po válce si je přivezli domů do Francie. F. VYDRA

Krása lidových staveb
V Chrastavě není příliš mnoho starých dřevěných staveb. Modrou tabulku s nápisem "Památka chráněná státem" vidíme pouze na několika domech na autobusovém nádraží a v Pobřežní ulici. A přece ještě ve druhé polovině 19. století byla stále ještě většina budov v našem městě postavená ze dřeva.
Několik zachovalých dřevěných staveb vidíme ve Vítkově, také ve Václavicích jich stojí několik.
Pravým rájem lidových staveb je však nedaleká obec Kryštofovo Údolí. Navíc je většina z nich udržována ve velmi dobrém stavu, protože jim majitelé-chalupáři věnují mnoho času a peněz. Také tamní kostel sv. Kryštofa je ukázkou fortele lidových řemeslníků. Stavbu postavil v letech 1684-86 tesařský mistr Michael Schnöbel ze Žibřidic spolu se čtyřmi pomocníky. Když se před několika lety prováděla oprava této obdivuhodné dřevěné stavby, byla projektem zaměstnána početná skupina odborníků s vysokoškolským vzděláním.
Otištěné ilustrace k tomuto článku zachycují dřevěné chalupy v Pojizeří. Tam se s nimi na vesnicích setkáváme dodnes velmi často a odborníci vědí, že se tam vyvinul osobitý typ lidového venkovského stavení.
Podíváme-li se za hranice, na Žitavsko, setkáváme se i tam s velkým množstvím venkovských chalup, jejichž štíty jsou chráněny proti nepohodě barevnou břidlicí, z níž jsou často vytvořeny na stěnách pozoruhodné ornamenty. Za návštěvu stojí např. obec Obercunnersdorf, kde jsou desítky domů tohoto typu. Je tam i malé vlastivědné muzeum, které ukazuje dřívější způsob života vesničanů (vnitřní zařízení, zemědělské nářadí atd.). Společným znakem vesnických domů na zdejším česko-německém pomezí bylo vnitřní rozčlenění chalupy na dvě části: na obytnou část domu pro jeho obyvatele a na část, kde byl ustájen dobytek (kozy, krávy). Vše pod jednou střechou.
Krásná dřevěná stavení postupně zanikají. Je pravda, že jejich dávný vnitřní půdorys byl přizpůsoben tehdejšímu stylu života. Mnoha dnešním obyvatelům venkova se zdají takové stavby nemoderní, protože neodpovídají dnešnímu životnímu stylu. Barevný televizor se nehodí do míst, kde bývaly svaté obrazy malované na skle, místo kropenky se svěcenou vodou by tam dnes stál počítač. Naštěstí jsou hodnotné lidové stavby z minulých dob fotograficky zdokumentovány, mnohé z nich zachytila i tužka či paleta umělců.
xyz -

Dům, který navždy zmizel
Starší občané jistě na tomto snímku poznali bývalou restauraci "Na Vyhlídce", která mívala až do roku 1945 jiný, německý název"Zum letzten Pfennig", tedy "U posledního groše". Bývala to oblíbená restaurace a často ji navštěvovali i otcové zámožných rodin z Liberce, chtěli - li prožít milostnou avantýru, která měla zůstat utajena. V diskrétním prostředí zaznívaly k tanci tóny orchestrionu, vyrobeného místní firmou Riemer.
Po druhé světové válce byla restaurace obnovena, před mnoha lety se však "Vyhlídka" změnila na normální obytný dům. Poblíž byl umístěn retranslační stožár komunikací. Od minulého roku budova bývalé, kdysi daleko široko vyhlášené restaurace nadobro zmizela. Nájemníci dostali náhradní byty jinde a celá stavba byla demontována. Proč? Za několik let povede přes Chrastavu skutečná dálnice a nynější silnici bude proto nutno rozšířit. "Vyhlídka" stála tomuto záměru v cestě. Nový most se čtyřmi jízdními pruhy je již pro budoucí dálnici připraven…
vy -

Brali panští úředníci úplatky ?
Na tuto otázku můžeme bez dlouhého rozmýšlení odpovědět: ANO.
Razítko panské kanceláře grabštejnského panství se jménem tehdejšího majitele hraběte Václava Gallase něco znamenalo. Bylo nezbytné k uzavření sňatku (vrchnost musela dát svolení), k možnosti studovat na vyšší škole, k přestěhování do jiné části země mimo grabštejnské panství atd.
Dostat otisk tohoto kovového razítka na patřičnou listinu, která mohla podstatně změnit život poddaného, to bylo skutečné terno. A panský úředník, který měl právo tímto razítkem disponovat, nebyl jistě žádný anděl. Co za tento úkon vyžadoval? To sice nevíme, protože se tím jistě nechlubil, ale můžeme si domyslet, co asi mohl od vesničanů dostat: snad vykrmeného pašíka či telátko, spoustu včelího medu nebo kvalitně zpracovanou kožešinu - pravděpodobně tohle všechno dohromady.
Jedna věc mě však při pohledu na toto "panské" razítko zaráží: víme, že panští úředníci psávali krasopisně a bývali to nesmírní puntíčkáři. Podíváme-li se do vnitřního kruhu nalevo (vedle gallasovského erbu), vidíme tam slovo HERSCHAFT, což znamená "panství". Každý, kdo má za sebou pár lekcí němčiny, ví, že se slovo "Herr, Herrschaft, beherrschen" píše s dvěma RR. Jak to, že tato pravopisná chyba bystrému zraku písařů, ba i samotného hraběte unikla???
VY -

Náš barokní morový sloup
Naše město nemá nadbytek historických památek. K nejcennějším patří bezesporu mariánský morový sloup uprostřed náměstí 1. máje. Připomeňme si několik zajímavých údajů o něm.
Je vysoký sedm metrů. Byl postaven neznámým barokním sochařem z dílny slavného Matyáše Bernarda Brauna v roce 1732 z dobrovolných darů těch, kteří přežili morovou epidemii.
Celkové finanční náklady dosahovaly 737 florinů.
Byl vyroben z pískovce dovezeného z lomu u obce Jitrava. Za dobu své existence byl několikrát restaurován: v roce 1832, 1881, 1901, 1960 a naposled v polovině 90. let minulého století.
Lípy zasazené kolem sousoší částečně zakrývaly pohled na toto sochařské dílo, a tak tam byly ponechány pouze dva stromy.
Nejvýše je umístěna socha Panny Marie (doba baroka se vyznačovala tzv. mariánským kultem). Kolem její hlavy vidíme gloriolu s 12 pozlacenými hvězdami.
Pod touto postavou vidíme sedm barokních andělíčků. Na spodním podlaží stojí sochy osmi světců: sv. Jana z Nepomuku, sv. Antonína Paduánského, sv. Vavřince, sv. Floriána, sv. Václava (patrona české země), sv. Víta, sv. Šebestiána a sv. Josefa.
Morový sloup bychom našli v mnoha jiných českých městech, např. v nedalekém Jablonném v Podještědí. Velmi známý je morový sloup v Olomouci.
F.Vydra

Zdařilá akce SPHMCH
V Úterý 7. října se konala v městském muzeu beseda s názvem “Jak to tehdy bylo“. Organizátorem byla naše historická společnost, která tím chtěla připomenout 65. výročí Mnichovské dohody. Sešlo se celkem 32 zájemců, kteří si pozorně vyslechli poutavé vyprávění p. Jaroslava Oplta z Jablonného v Podještědí o událostech, které v období tzv. první republiky vedly k rozpadu našeho státu.
Svědky těchto smutných událostí jsou dodnes železobetonové bunkry v okolí našeho města. Přednášející prostudoval podrobně spousty pramenů a ve své přednášce uváděl velmi konkrétní úaje z našeho nejbližšího okolí. Zajímavé bylo připomenutí různých záškodnických akcí henleinovců, kteří jednali v roce 1938 zcela proti zájmům Československé republiky, ačkoli byli jejími občany.
Vyprávění pana Oplta se posluchačům líbilo (je bývalý učitel). Beseda byla uspořádána v rámci vzájemných přátelských vztahů mezi SPHMCH a podobnou společností v Jablonném. Přítomen byl i pan Václav Flégl s manželkou, který stál před několika lety u zrodu vzájemné spolupráce obou historických organizací. - fv -

Malý chrastavský kvíz
1. Dřevěná chrastavská radnice několikrát vyhořela (např. v roce 1621, 1642). Kamenná budova byla postavena v roce:
A) 1573
B) 1646
C) 1720
2. Potok, který teče z lesů u Bedřichovky do středu Chrastavy, kde se vlévá do Jeřice, se jmenuje:
A) Jílový
B) Luční
C) Polní
3. Železniční trať z Liberce do Žitavy byla vybudována v roce:
A) 1896
B) 1867
C) 1859
4. Restaurace “Koruna“ v Liberecké ulici se kdysi nazývala:
A) Císařská koruna (Kaiserskrone)
B) Královská koruna (Königskrone)
C) Zlatá koruna (Goldene Krone)
5. Německý zbrojní závod, v době války umístěný v Chrastavě, známe pod názvem:
A) Spreewerke
B) Hydriawerke
C) Waffenwerke
Správné odpovědi:
1 b – 2 a – 3 c – 4 a – 5 a

Naše soutěž – Znáš dobře své město?
Je škoda, že jen málo čtenářů věnuje pozornost naší soutěži, která je zaměřena zejména na postřeh a znalost chrastavských domů se secesními ozdobami.
Otázku z minulého čísla správně zodpověděla Irena Pečeňová a čeká na ni v muzeu i drobná odměna.
Dnes máte určit, kde se nachází tento městský znak jako ozdoba fasády.
Svoji správnou odpověď zasílejte na adresu muzea!