Říjen 2003
Bulletin č. 109
Památné stromy v našem
okolí
Není strom jako strom. Všelijakých staletých dubů a lip je
po Čechách poměrně mnoho. Některé jsou opředeny různými
pověstmi a příběhy, jejichž historická věrohodnost je
pochybná: prý tam Oldřich potkal Boženu, jinde odpočíval po
boji Jan Žižka, tam a tam se loučil Komenský s vlastí před
odchodem do exilu... Hezky se to poslouchá, ale nedá se všemu
věřit.
1) Napravo od
cesty na Vysokou - asi 150 metrů stranou - stávala ještě v
60. letech minulého století zdaleka viditelná lípa. Byl to
nápadný, osamělý strom a němečtí obyvatelé Chrastavy ji
bůhvíproč nazývali “Hutmacherlinde“, tedy "Kloboučníkova
lípa". Zřejmě se o ní vyprávěla pověst,
která její pojmenování vysvětlovala. My to již bohužel
nevíme.
Snad při bouři nebo při silném větru byl kdysi tento
mohutný strom poškozen, uschl a lidé jej skáceli. Zmizel...
2) Na
starých pohlednicích můžeme vidět tak zvanou Machnínskou
lípu. Stojí sice dodnes, ale to, co vidíme při
cestě autobusem napravo od silnice, je pouhé torzo, nepatrný
zbytek onoho mohutného stromu, který tam po staletí odolával
náporům větrů, vánic a lijáků. I k tomuto ojedinělému
stromu se bezpochyby váže nějaké zajímavé vyprávění,
které se do našich dnů nedochovalo.
3) Lípa a
dub - to bývají obvyklé druhy významných stromů. Ale buk? A
přesto máme v našem blízkém okolí hned dva.
Kdo by neznal Eduardův buk při cestě z
Panenské Hůrky do Kryštofova Údolí! Stával tam - tehdy již
zcela suchý - až do roku 1956. Proč se tak jmenoval? Prý
podle tehdejšího majitele panství hraběte Eduarda
Clam-Gallase. Na tomto stromě prý po mnoho let visíval
obrázek sv. Eduarda. Vyprávěl se příběh, že se poblíž
tohoto stromu konal souboj hraběte Eduarda s jakýmsi
důstojníkem rovněž šlechtického původu. Dokonce prý byly
na kůře tohoto buku vidět stopy po olověných střelách. Jak
souboj skončil, není známo.
4) Nedaleko
od místa, kde stával Eduardův buk, roste nyní tzv. Buk
republiky. Byl zasazen v roce 1968, v roce tzv.
Pražského jara, kdy mnoho lidí doufalo v lepší politickou
budoucnost. Mladý stromek byl po několik let chráněn
plůtkem, který později zmizel, ale buk roste dál.
5) Přímo
uprostřed našeho města - na travnaté ploše autobusového
nádraží - se košatí dnes již dost velká lípa. Když ji
28. října roku 1968 za velké účasti
veřejnosti zasadili, nazvali ji Lípa svobody.
Víme tedy přesně, jak je stará: v tomto měsíci by měla
slavit své 35. narozeniny.
- vy -
Kniha o Vítkově je
hotova!
Bohužel si ji zatím nikde nemůžete koupit, ale její text byl
již definitivně dokončen. Publikace bude mít asi 45 - 50
stran (včetně obrazové přílohy).
Dnes uvádíme několik úryvků z textu:
a) Traduje se, že někdy koncem 13. století či začátkem
století následujícího sem přišla nepříliš početná
skupina selských synů z vesnice Wittgendorf, která dodnes
existuje. Leží pouhých několik kilometrů od Žitavy,
poblíž městečka Hirschfelde. Tito první osídlenci
postupovali zalesněným údolím proti proudu dnešního
Vítkovského potoka a začali tu hospodařit. Začátky v této
pustině nebyly jistě snadné. Říkalo se, že první generace,
která mýtila lesy a zakládala první osady, našla v
nehostinném kraji často svou smrt (Tod). Druhá generace v
jejich snažení pokračovala, ale boj s nemilosrdnou přírodou
nebyl lehký. I když přežila, trpěla nouzí (Not). Teprve
třetí generace už natolik zkultivovala původní pustinu, že
sklízela úspěšně plody své mnohaleté dřiny a měla
dostatek chleba (Brot).
b) Když přišel v den svatby ženich do nevěstina domu, bylo
obvykle zamčeno. Ženich se musel "vykoupit" lahví
pálenky, teprve pak byl vpuštěn do domu. Musel však hledat
nevěstu po všech místnostech, dokonce i ve skříních. Při
svatebních přípravách nechyběl ani dohazovač, který měl
vždy po ruce vtipnou připomínku a celé dění řídil. Cestou
do kostela přehradily děti silnici šňůrou a nepustily
svatebčany dál, dokud nedostaly nějaké výkupné. Pak
popřály novomanželům mnoho štěstí a zdraví a cesta k
oltáři byla volná.
Jestliže bylo v den svatby slunečné počasí, bylo to pro
novomanžele dobré znamení pro jejich budoucí společný
život. Říkalo se však také, že když cestou k oltáři
nevěstin závoj zkropí déšť, přinese prý to mladému páru
brzké bohatství. během cesty svatebního průvodu do kostela a
zpět se venku na oslavu novomanželů střílelo.
c) Různé vesnické slavnosti, taneční zábavy, ale i schůze
spolků se obvykle konaly v sálech místních hostinců. Nikde
jinde ve vesnici nebyly tak prostorné místnosti, vhodné pro
společenský život.
Kolik vlastně bývalo ve Vítkově před druhou světovou
válkou hostinců? Prý jich bylo deset!
Na samém okraji vesnice - přicházíme-li od Chrastavy -
stával nalevo od silnice hostinec zvaný
"Felsenkeller", tedy "Skalní sklípek".
Další oblíbený hostinec měl název "U města
Benátek". Vznešeně působilo i pojmenování hostince,
který se jmenoval "U města Vídně". Poněkud
nezvykle byl pojmenován další hostinský podnik, a to "U
města Záhřebu"( Zur Stadt Agram). Nechyběla ani hospoda
"U města Liberce", poetický název měla hospody
"V zeleném údolí" a "Jitřní slunce"
(Morgensonne).
Dolní Vítkov byl daleko široko inzerován jako
"Sommerfrische", teda letovisko, místo vhodné pro
výlety za pěkného letního počasí. Horší to bylo s
ubytováním. Hostinské pokoje ve vítkovských hospodách
nebyly. Za pěkných letních dnů tu však bývalo plno, i když
výletníci přicházeli většinou jen kvůli chutnému obědu.
Po pěších rodinných výletech jim pořádně vyhládlo.
F. VYDRA
Naše fotosoutěž
Výherkyní minulé naší fotosoutěže se stala paní A.
Hourová.
Víte, kde je
Tatrich?
Všude najdeme zajímavá místní jména, která mají leckdy
prapodivný původ. Kdo by neznal romantické údolíčko kolem
Nisy zvané Paradýz (německý pravopis
tohoto slova je Paradies), tedy Ráj.
Většina čtenářů jistě ví, kde se nachází Liškárna
( bývala tam opravdu chovná farma stříbrných
lišek).
Nepochybně známe i osamělý lesík uprostřed polí mezi
Chrastavou a Bílým Kostelem, zvaný Špičák.
Uprostřed lesíka je nevysoká čedičová skála a právě zde
se odehrál děj jedné z chrastavských pověstí, která se
jmenuje "O třech zakletých pannách".
Vzpomínáte, jak se tři neposlušné dívky utancovaly k smrti
při zvucích houslí, na které hrál čert? Jakási
neviditelná síla jim bránila, aby se zastavily, i když už
byly docela znavené. Prý to byl trest za to, že nešly v
neděli do kostela...
Ale, kde je TATRICH ???
V místech, kde sjíždíme z"dálnice" od Liberce do
Chrastavy, je nevelký lesík. Část byla vykácena kvůli
stavbě silnice. A právě tam se říkalo Tatrich. Proč?
Naším městem prošla v minulosti spousta armád. Byli tu
husité, vojsko Šestiměstí, Prusové, Chorváti, Švédové,
Francouzi, Rusové a další. V době tzv. sedmileté války -
uprostřed 18. století - tu procházely skupiny vojáků a
jednoho důstojníka tu skolila zákeřná nemoc, tehdy
nevyléčitelná. Byl to nějaký Asiat, snad měl žlutou pleť
a trochu šikmé oči - prostě se říkalo, že je původem
Tatar. A právě zkomolením tohoto slova vzniklo to podivné
pojmenování TATRICH. Snad tam kdesi hluboko v zemi leží dosud
jeho kosti. Smrt jej zastihla velmi daleko od jeho vlasti.
F. Vydra
Nová rozhledna na Smrku
Nejvyšším vrcholem Jizerských hor je - jak známo - hora SMRK
poblíž Nového Města. Zvedá se nedaleko od česko-polské
státní hranice. Na některých mapách je její výška 1124,
na jiných 1125 metrů nad mořem.
Na starých pohlednicích je zachycena dřevěná rozhledna a
vedle ní turistická chata. Dřevo ztrouchnivělo a lézt na
rozhlednu bylo stále nebezpečnější. Pak rozhledna přestala
existovat vůbec…
V roce 1991 založila skupina nadšenců Společnost pro obnovu
rozhledny na hoře Smrk. Začaly se dokonce vybírat dobrovolné
finanční příspěvky a díky starostovi Ing. Jeřábkovi byl
vypracován projekt.
Finanční náklady na stavbu byly dost vysoké, a tak se
realizace tohoto záměru stále oddalovala.
V neděli 20. září 2003 ve 12 hodin byla zbrusu nová
rozhledna dána slavnostně do provozu. Klub českých turistů
při této příležitosti uspořádal hvězdicový pochod z
několika směrů na vrchol Smrku.
Této akce se zúčastnily stovky lidí, mezi nimi byli i
turisté z polské strany. Počasí přálo, a tak se
účastníci, kteří si samozřejmě vyzkoušeli výstup na
dvacet metrů vysokou rozhlednu, vraceli domů spokojeni. K mnoha
rozhlednám na Liberecku tedy přibyla další. Jistě přiláká
do tohoto cípu Frýdlantského výběžku v budoucnu velký
počet výletníků.
F. Vydra