Červenec-srpen 2003
Bulletin č. 107

Napoleonské vojsko v Chrastavě
V prvním poschodí Fűhrichova domu se na "futře" dveří zachoval tužkou psaný nápis, že v srpnu 1813 přišli do města "nepřátelští Francouzi". Od té doby uplyne letos již 190 let. Co o těchto událostech píší historické prameny?
Velmi podrobná dvousvazková publikace Ant. F. Ressela HEIMATSKUNDE DES REICHENBERGER BEZIRKES (Vlastivěda libereckého okresu) uvádí tyto podrobnosti:
V roce 1813 Libereckem prošlo v době od března do srpna několikrát mnoho francouzských a polských vojenských oddílů. Bylo to vždy spojeno s rabováním a pokaždé bylo místnímu obyvatelstvu napácháno mnoho škod.
2. června procházelo 1700 francouzských a bavorských vojáků pod velením gen. Portevaina Libercem, Chrastavou, Hrádkem a Žitavou dále směrem na Drážďany.
14. června projely čtyři vozy s penězi , chráněné dvaceti polskými jezdci a 250 muži vestfálské pěchoty. Ty peníze byl žold pro 18000 polských vojáků, kteří přes Moravu a severovýchodní Čechy směřovali k Žitavě, kde jim měly být tyto peníze vyplaceny. Rakousko umožnilo statečnému polskému šlechtici Poniatowskému volný průchod svým územím. Velká skupina Poláků procházela tehdy Osečnou, Jitravou, Sedlem až do Hrádku.
15. srpna opustil Napoleon Drážďany a 19. srpna přijel do Žitavy. Dal si zavolat starostu Hrádku nad Nisou Johanna Josefa Niederleho a s pomocí tlumočníka se jej vyptával, kdo je majitelem panství, zda jsou v Čechách Rusové, jaké jsou v okolí vojenské posádky atd. Na otázku, zda milují obyvatelé rakouského císaře, hrádecký starosta odpověděl: " Ano, hned po Bohu je pro nás ze všech nejdražší."
V době výslechu vešlo do Hrádku 3000 Francouzů, a to jak pěchota, tak i jezdectvo a dělostřelectvo. Rozmístili se v Doníně a poblíž Grabštejna, menší skupiny dorazily až do Chrastavy. V Dolní Chrastavě došlo ke srážce s větším oddílem rakouských husarů. Rakušané se stáhli na Bedřichovku a tam zaujali postavení. Francouzi při ústupu zpět k Hrádku nad Nisou rabovali, takže mnoho obyvatel prchalo z domů do polí či lesů.
Krátce po rozhovoru s hrádeckým starostou Niederlem odjel Napoleon se svým doprovodem přes Lűckendorf do Jablonného v Podještědí. Jablonné se stalo jediným českým městem, kde francouzský císař pobýval, i když se tam zdržel pouze několik hodin a téhož večera kolem 10. hodiny byl již opět v Žitavě.
V září se v kraji objevili ruští kozáci. K rozhodnému boji se chystala ruská, rakouská a pruská armáda společně.
Ve dnech 16. -18. října pak došlo poblíž Lipska k tzv. Bitvě národů, kde byl Napoleon poprvé poražen. Definitivní tečkou za jeho slávou byla pak jeho poslední bitva, bitva u Waterloo.
František VYDRA

Nová publikace: Větrné mlýny
Nedávno se objevila na pultech knihkupectví publikace Martina Janošky "Větrné mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Jak známo, existovaly v podstatě dva základní druhy: a) německý a b) holandský.
Německý býval většinou dřevěný a ve směru větru se otáčela celá stavba. Holandský býval zděný, kamenný, a otáčela se pouze střecha s větrnými lopatkami, zatímco kulatá stavba se nepohybovala.
V současné době je na území České republiky několik desítek mlýnů nebo alespoň jejich zbytků. Z Liberecka jsou v uvedené publikaci zařazeny tři: na Lysém vrchu (nad Vítkovem), v Uhelné u Václavic a v Jindřichovicích pod Smrkem.
A) Třináct metrů vysoká kamenná věž mlýna poblíž zaniklé vesnice Vysoký (Hohenwald) bývala zdaleka viditelnou dominantou. Rychtář
Eduard Zűckler vybudoval v letech 1828-30 s povolením vrchnosti - hraběte Clam-Gallase - větrný mlýn, který během roku semlel 120 metrických centů mouky. Mlýn obsluhoval jeden člověk.
Zűcklerův syn Josef postavil vedle mlýna obytný dům a pekárnu.
V roce 1866 mlýn a jeho vnitřní zařízení zničili pruští vojáci, kteří táhli do bitvy u Hradce Králové. Stavba chátrala a v roce 1897 dostal jeden z Zűcklerových potomků nápad využít věže mlýna jako rozhledny. Postavil na věž sedmimetrovou dřevěnou nástavbu a vedle věže zřídil výletní restauraci. Ta byla hojně navštěvována až do roku 1945.
Restaurace zanikla, objekt zpustl a celá osada Vysoký byla postupně zbourána, protože nebyla po válce dosídlena.
Místo pro stavbu tohoto mlýna bylo zvoleno na základě dlouhodobých zkušeností. Vítr tu vane po celý rok a mlýn byl postaven v nadmořské výšce 620 metrů.
B) Větrný mlýn v Uhelné poblíž Václavic byl rovněž mlýnem holandského typu. Dnes je soukromým rekreačním objektem a není veřejně přístupný. Byl opraven a je v dobrém stavu. Otáčivá ramena chybí. Mlýn stojí v nadmořské výšce 325 metrů.
Objekt vystavěl tesař Josef Scholze z Václavic v letech 1842-43. Měl ve vesnici hospodářství. Ve mlýně se mlela mouka a vyráběl se šrot pro dobytek. Scholzův syn Filip přistavěl k věži mlýna obytné stavení. Později mlýn pronajímal pachtýřům.
V 90. letech 19. století mlýn přestal fungovat a otočné zařízení bylo odstraněno. Sloužil pouze jako seník. Po 2. světové válce se stal majetkem státního statku a chátral. Teprve soukromý majitel jej opravil a využívá objektu pro rekreační účely.
C) Na rozdíl od obou předchozích mlýnů je mlýn v Jindřichovicích z několika důvodů výjimkou. Byl postaven v roce 2002, takže je zcela nový. Je mnohem menší a stojí v nadmořské výšce 395 metrů.
Tento ojedinělý mlýn vznikl zásluhou ekologického sdružení "Lunaria".
Manželé Vlkovi tu budují ekologickou vesničku "Jitřenka" a zřídili také tzv. Muzeum života venkovského obyvatelstva.
Základem je jednopodlažní válcovitá kamenná stavba o průměru 3,9 metrů, na jejíž střeše je upevněna větrná turbína. Mlecí zařízení sem bylo převezeno z Tošanovic u Frýdku-Místku. Za jediný den provozu semele mlýn jednoměsíční zásobu mouky pro čtyřčlennou rodinu. Elektřiny se v ekologické vesničce nepoužívá.
fv -

Sedmdesát let od úmrtí Antona Ressela
Nevelká osada Fojtka, která dnes patří k Mníšku, byla dlouholetým působištěm učitele Antona Ressela, který se proslavil vydáním velmi podrobné (16OO stran) "Vlastivědy libereckého okresu". Je rodákem z Frýdlantska, vystudoval učitelský ústav v Trutnově. Historické prameny studoval nejen v archivech v Praze, ale i ve Wrocłavi a ve Vídni. Byla to mravenčí práce vyžadující nesmírné píle. Své příspěvky uveřejňoval Ressel také v časopisech a v novinách, např. v Reichenberger Zeitung. Podrobně studoval i archivy šlechtického rodu Clam-Gallasů.
1.díl jeho stěžejního životního díla "Heimatskunde des Reichenberger Kreises" vyšel tiskem v roce 1903, tedy právě před sto lety. O dva roky později byl vydán i druhý díl. Množstvím faktů a podrobností nebylo toto dílo dosud překonáno. Věnoval se také historií několika obcí, např. Fojtky, Mníšku a Stráže nad Nisou, zabýval se i vlastními jmény v různých lokalitách.
Anton Ressel se narodil v roce 1873 a zemřel 1.ledna 1933.

Jaký bude další osud chrastavského archivu?
V červnovém čísle BULLETINu byl otištěn článek o tom, že byl v bavorském městě Neugablonz 1. června 2003 zpřístupněn chrastavský archiv a že bylo slavnostně otevřeno Jizerskohorské muzeum. Měli jsme možnost - jako členové delegace z Chrastavy - být u toho.
Ve druhém poschodí budovy, kde se slavnost konala, je velká místnost, kde je umístěn městský archiv města Neugablonz. (Toto město vzniklo po válce v místech, kde byl podzemní muniční sklad. Aby se nestal terčem leteckých útoků amerických bombardérů, byla celá plocha porostlá lesem, takže z výšky toto místo nebylo nijak nápadné.) Odsunutí němečtí obyvatelé z Jablonecka si tu postupně vybudovali svůj nový domov jak se říká "od píky". Dnes je to poměrně velké město, spojené se sousedním městem Kaufbeuren. Dodnes se tu vyrábí jablonecká bižutérie a jiné módní šperky, které se vyvážejí do mnoha zemí světa.
V prostorách městského archivu byla vyhrazena plocha asi desetkrát tři metry uskladnění materiálů, týkajících se Chrastavy. Ve skříních a mnoha zásuvkách jsou vzorně umístěny listiny, publikace, fotografie a diapozitivy. Za pomoci přehledného katalogu můžeme hledanou písemnost či jinou položku vyhledat během několika vteřin. Viděli jsme mnoho originálů Fűhrichových kreseb, rukopisných listin atd. Snad největší zájem vzbudila ručně psaná kronika Gregora Knescheho. Byla dopravena kdysi přes hranice z NDR do SRN v kufru s dvojitým dnem, a tak se zachovala neporušená dodnes. (V našem muzeu máme strojopis textu této kroniky.) Při rozhovorech s představiteli spolku Kratzauer Gilde jsme se dozvěděli, že celý tento archiv bude v budoucnu pravděpodobně převezen do Chrastavy a darován našemu městu. V obnovené budově chrastavské radnice snad bude po dokončení přestavby vhodná místnost, kam by mohl být archiv přestěhován. V 1O hodin byla zahájena v téže budově ve velkém sále slavnost, při níž se vystřídalo mnoho řečníků, mezi nimi i Berndt Posselt. Všichni hovořili o tom, že je nutno zachovat kulturu bývalých německých obyvatel jizerskohorské oblasti pro budoucí generace. Mezi přítomnými byl i dr. Mohr ze Severočeského muzea v Liberci a ředitelka jabloneckého Muzea skla a bižutérie.
Byli jsme zvědavi, jaké exponáty v nově otevřeném muzeu spatříme.
Přiznám se, že jsem čekal více. V překrásných, nově zařízených prostorách bylo vystavených exponátů poměrně málo. Slavnost byla zahájena mší přímo v místnosti, kde začínala prohlídka celé expozice.
Byly zde staré fotografie, část zařízení sklářských domácích dílen, ukázky po domácku vyráběné bižutérie atd. Patřičné místo bylo vyhrazeno i muži, který proslavil Jablonecko po celém světě - technickému géniovi Ferdinandu Porschemu, rodáku z Vratislavic.
A tak budou mít iniciátoři jizerskohorského muzea v budoucnu k dispozici dost místa, kam umístit nové exponáty.
- xyz -

Úspěšná publikace o Andělské Hoře
V červnovém čísle BULLETINU jsme informovali čtenáře, že byla vydána brožura o ANDĚLSKÉ HOŘE. Po několika týdnech od jejího vydání můžeme říci, že jde dobře na odbyt. Denně přicházejí do muzea zájemci a kupují často dva či tři výtisky pro své známé.
Je to důkaz, že zájem o regionální dějiny roste. To posiluje naše rozhodnutí, připravit pro tisk další historickou publikaci, tentokrát o Vítkově. V současné době shromažďujeme písemné prameny a vhodné ilustrace. Nakonec ovšem rozhodnou finanční možnosti, bude-li zamýšlená publikace vydána či ne. Bude záležet i na štědrosti sponzorů.
V roce 1995 byla nákladem 2000 výtisků vydána publikace CHRASTAVA - KAPITOLY Z DĚJIN MĚSTA A OKOLÍ. Protože je v současné době celý náklad rozebrán, uvažuje městská rada o možnosti vydat dotisk. Publikace by však byla doplněna o novou kapitolu, která by zachycovala důležité události ve státě i v našem městě za uplynulých osm let.
- xyz -

Kniha o Frýdlantsku v knihovničce Společnosti
V roce 2002 vyšla zatím nejrozsáhlejší publikace o městě Frýdlant a jeho okolí. Během krátké doby byl její náklad rozebrán , a to i přes poměrně vysokou cenu. Stojí totiž 1000 Kč! Pro velký zájem byl pořízen dotisk, a tím se mohla tato kniha stát i přírůstkem naší knihovny SPHMCH.
Kniha má velký formát, je vytištěna na křídovém papíře a je doplněna velkým množstvím barevných i černobílých fotografií. Na vydání této publikace se podílel kolektiv autorů pod vedením Dr. R. Anděla a R. Karpaše.
Kniha pojednává o geologii Frýdlantska, o nerostném bohatství, o hydrogeografii, o klimatografii, rostlinstvu a zvířeně. Zabývá se rovněž lidovou architekturou a lidovými zvyky, historií celého bývalého panství, zemědělstvím i starými řemesly, školstvím apod. Nechybějí tu ani zmínky o novodobých dějinách a o současnosti.
Knihu doplňuje i množství různých tabulek, např. o počtu obyvatel a domů v okolních vesnicích atd.
Kdo z vás si chce knihu pořídit, neměl by dlouho váhat. Zatím je ještě běžně na pultech knihkupectví, ale je jisté, že se tam pro velký zájem dlouho neohřeje. Další dotisk se zatím neplánuje.
J. Špaková

Výlet do středních Čech se vydařil
V sobotu 31. května uspořádala SPHMCH výlet do středních Čech. Z Chrastavy se vyjíždělo ráno již v půl šesté a první zastávka byla na zámku Hořovice. Krásné byly nejen interiéry hořovického zámku, ale i rozsáhlý zámecký park. Po prohlídce jsme odjeli na hrad Točník. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyšplhali v poměrně velkém vedru až k jeho branám. Nádvoří bylo totiž proměněno ve velké staveniště , neboť se tu právě vyráběly kulisy k anglickému filmu o králi Karlu II. Mohli jsme zblízka obdivovat vývoj techniky, která v tomto směru neuvěřitelně pokročila. Kamenná zeď - jen několik centimetrů silná - byla k nerozeznání od pravé, palác s krásnými sloupy a balustrádami byl skutečně jako "živý". Po návštěvě nedaleké zříceniny hradu Žebráku jsme odjeli na známý hrad Křivoklát.Ten se pyšní druhým největším sálem ve stylu tzv. jagellonské gotiky z 15. století. Byl sídlem několika českých panovníků, ale také vězením českobratrského biskupa Jana Augusty či anglického alchymisty na dvoře Rudolfa II. - Edwarda Kellyho. Poslední zastávka byla v Lánech, kde jsme si prohlédli nově zrekonstruované Muzeum T.G.Masaryka, které vzniklo z bývalé sýpky. Přesto, že nám během, dne i několikrát zapršelo, výlet se vydařil a všem účastníkům se velmi líbil. Je velká škoda, že počet účastníků vystačil pouze na malý autobus. Možná, že se leckomu zdála finanční částka příliš vysoká. Uvážíme -li však, že bylo do ní zahrnuto i vstupné do hradů a zámků, její výše tolik nepřekvapí.
Aby se výlet i při menším počtu mohl uskutečnit, část nákladů uhradila SPHMCH. Poděkování patří p. Z. Šimkovi, který se nejvíce podílel na přípravě zájezdu.
J.Špaková.

Vydává Společnost přátel historie města Chrastavy
Toto vydání připravil: PhDr. František Vydra, Mgr. Jaroslava Špaková
Spojení: Městské muzeum Chrastava
Sazba, tisk a distribuce je zajišťována prostřednictvím Chrastavských listů – zpravodaje MěÚ Chrastava
Číslo vydání 107 Červenec-Srpen 2003