Červenec-srpen
2003
Bulletin č. 107
Napoleonské vojsko v
Chrastavě
V
prvním poschodí Fűhrichova domu se na "futře"
dveří zachoval tužkou psaný nápis, že v srpnu 1813 přišli
do města "nepřátelští Francouzi". Od té doby
uplyne letos již 190 let. Co o těchto událostech píší
historické prameny?
Velmi podrobná dvousvazková publikace Ant. F. Ressela
HEIMATSKUNDE DES REICHENBERGER BEZIRKES (Vlastivěda libereckého
okresu) uvádí tyto podrobnosti:
V roce 1813 Libereckem prošlo v době od března do srpna
několikrát mnoho francouzských a polských vojenských
oddílů. Bylo to vždy spojeno s rabováním a pokaždé bylo
místnímu obyvatelstvu napácháno mnoho škod.
2. června procházelo 1700 francouzských a bavorských vojáků
pod velením gen. Portevaina Libercem, Chrastavou, Hrádkem a
Žitavou dále směrem na Drážďany.
14. června projely čtyři vozy s penězi , chráněné dvaceti
polskými jezdci a 250 muži vestfálské pěchoty. Ty peníze
byl žold pro 18000 polských vojáků, kteří přes Moravu a
severovýchodní Čechy směřovali k Žitavě, kde jim měly
být tyto peníze vyplaceny. Rakousko umožnilo statečnému
polskému šlechtici Poniatowskému volný průchod svým
územím. Velká skupina Poláků procházela tehdy Osečnou,
Jitravou, Sedlem až do Hrádku.
15. srpna opustil Napoleon Drážďany a 19. srpna přijel do
Žitavy. Dal si zavolat starostu Hrádku nad Nisou Johanna Josefa
Niederleho a s pomocí tlumočníka se jej vyptával, kdo je
majitelem panství, zda jsou v Čechách Rusové, jaké jsou v
okolí vojenské posádky atd. Na otázku, zda milují obyvatelé
rakouského císaře, hrádecký starosta odpověděl: "
Ano, hned po Bohu je pro nás ze všech nejdražší."
V době výslechu vešlo do Hrádku 3000 Francouzů, a to jak
pěchota, tak i jezdectvo a dělostřelectvo. Rozmístili se v
Doníně a poblíž Grabštejna, menší skupiny dorazily až do
Chrastavy. V Dolní Chrastavě došlo ke srážce s větším
oddílem rakouských husarů. Rakušané se stáhli na
Bedřichovku a tam zaujali postavení. Francouzi při ústupu
zpět k Hrádku nad Nisou rabovali, takže mnoho obyvatel prchalo
z domů do polí či lesů.
Krátce po rozhovoru s hrádeckým starostou Niederlem odjel
Napoleon se svým doprovodem přes Lűckendorf do Jablonného v
Podještědí. Jablonné se stalo jediným českým městem, kde
francouzský císař pobýval, i když se tam zdržel pouze
několik hodin a téhož večera kolem 10. hodiny byl již opět
v Žitavě.
V září se v kraji objevili ruští kozáci. K rozhodnému boji
se chystala ruská, rakouská a pruská armáda společně.
Ve dnech 16. -18. října pak došlo poblíž Lipska k tzv.
Bitvě národů, kde byl Napoleon poprvé poražen. Definitivní
tečkou za jeho slávou byla pak jeho poslední bitva, bitva u
Waterloo.
František VYDRA
Nová publikace: Větrné
mlýny
Nedávno se
objevila na pultech knihkupectví publikace Martina Janošky "Větrné
mlýny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku". Jak
známo, existovaly v podstatě dva základní druhy: a) německý
a b) holandský.
Německý býval většinou dřevěný a ve směru větru se
otáčela celá stavba. Holandský býval zděný, kamenný, a
otáčela se pouze střecha s větrnými lopatkami, zatímco
kulatá stavba se nepohybovala.
V současné době je na území České republiky několik
desítek mlýnů nebo alespoň jejich zbytků. Z Liberecka jsou v
uvedené publikaci zařazeny tři: na
Lysém vrchu (nad Vítkovem), v Uhelné u
Václavic a v Jindřichovicích pod Smrkem.
A) Třináct metrů vysoká kamenná věž mlýna poblíž
zaniklé vesnice Vysoký (Hohenwald) bývala zdaleka
viditelnou dominantou. Rychtář
Eduard Zűckler vybudoval v letech 1828-30 s povolením vrchnosti
- hraběte Clam-Gallase - větrný mlýn, který během roku
semlel 120 metrických centů mouky. Mlýn obsluhoval jeden
člověk.
Zűcklerův syn Josef postavil vedle mlýna obytný dům a
pekárnu.
V roce 1866 mlýn a jeho vnitřní zařízení zničili pruští
vojáci, kteří táhli do bitvy u Hradce Králové. Stavba
chátrala a v roce 1897 dostal jeden z Zűcklerových potomků
nápad využít věže mlýna jako rozhledny. Postavil na věž
sedmimetrovou dřevěnou nástavbu a vedle věže zřídil
výletní restauraci. Ta byla hojně navštěvována až do roku
1945.
Restaurace zanikla, objekt zpustl a celá osada Vysoký byla
postupně zbourána, protože nebyla po válce dosídlena.
Místo pro stavbu tohoto mlýna bylo zvoleno na základě
dlouhodobých zkušeností. Vítr tu vane po celý rok a mlýn
byl postaven v nadmořské výšce 620 metrů.
B) Větrný mlýn v Uhelné poblíž Václavic byl
rovněž mlýnem holandského typu. Dnes je soukromým
rekreačním objektem a není veřejně přístupný. Byl opraven
a je v dobrém stavu. Otáčivá ramena chybí. Mlýn stojí v
nadmořské výšce 325 metrů.
Objekt vystavěl tesař Josef Scholze z Václavic v letech
1842-43. Měl ve vesnici hospodářství. Ve mlýně se mlela
mouka a vyráběl se šrot pro dobytek. Scholzův syn Filip
přistavěl k věži mlýna obytné stavení. Později mlýn
pronajímal pachtýřům.
V 90. letech 19. století mlýn přestal fungovat a otočné
zařízení bylo odstraněno. Sloužil pouze jako seník. Po 2.
světové válce se stal majetkem státního statku a chátral.
Teprve soukromý majitel jej opravil a využívá objektu pro
rekreační účely.
C) Na rozdíl od obou předchozích mlýnů je mlýn v Jindřichovicích
z několika důvodů výjimkou. Byl postaven v roce 2002,
takže je zcela nový. Je mnohem menší a stojí v nadmořské
výšce 395 metrů.
Tento ojedinělý mlýn vznikl zásluhou ekologického sdružení
"Lunaria".
Manželé Vlkovi tu budují ekologickou vesničku
"Jitřenka" a zřídili také tzv. Muzeum života
venkovského obyvatelstva.
Základem je jednopodlažní válcovitá kamenná stavba o
průměru 3,9 metrů, na jejíž střeše je upevněna větrná
turbína. Mlecí zařízení sem bylo převezeno z Tošanovic u
Frýdku-Místku. Za jediný den provozu semele mlýn
jednoměsíční zásobu mouky pro čtyřčlennou rodinu.
Elektřiny se v ekologické vesničce nepoužívá.
fv -
Sedmdesát let od úmrtí
Antona Ressela
Nevelká osada Fojtka, která dnes patří k Mníšku, byla
dlouholetým působištěm učitele Antona Ressela, který
se proslavil vydáním velmi podrobné (16OO stran)
"Vlastivědy libereckého okresu". Je rodákem z
Frýdlantska, vystudoval učitelský ústav v Trutnově.
Historické prameny studoval nejen v archivech v Praze, ale i ve
Wrocłavi a ve Vídni. Byla to mravenčí práce vyžadující
nesmírné píle. Své příspěvky uveřejňoval Ressel také v
časopisech a v novinách, např. v Reichenberger Zeitung.
Podrobně studoval i archivy šlechtického rodu Clam-Gallasů.
1.díl jeho stěžejního životního díla "Heimatskunde
des Reichenberger Kreises" vyšel tiskem v roce 1903, tedy
právě před sto lety. O dva roky později byl vydán i druhý
díl. Množstvím faktů a podrobností nebylo toto dílo dosud
překonáno. Věnoval se také historií několika obcí, např.
Fojtky, Mníšku a Stráže nad Nisou, zabýval se i vlastními
jmény v různých lokalitách.
Anton Ressel se narodil v roce 1873 a zemřel 1.ledna 1933.
Jaký bude další osud
chrastavského archivu?
V červnovém čísle BULLETINu byl otištěn článek o tom, že
byl v bavorském městě Neugablonz 1. června 2003
zpřístupněn chrastavský archiv a že bylo slavnostně
otevřeno Jizerskohorské muzeum. Měli jsme možnost - jako
členové delegace z Chrastavy - být u toho.
Ve druhém poschodí budovy, kde se slavnost konala, je velká
místnost, kde je umístěn městský archiv města Neugablonz.
(Toto město vzniklo po válce v místech, kde byl podzemní
muniční sklad. Aby se nestal terčem leteckých útoků
amerických bombardérů, byla celá plocha porostlá lesem,
takže z výšky toto místo nebylo nijak nápadné.) Odsunutí
němečtí obyvatelé z Jablonecka si tu postupně vybudovali
svůj nový domov jak se říká "od píky". Dnes je to
poměrně velké město, spojené se sousedním městem
Kaufbeuren. Dodnes se tu vyrábí jablonecká bižutérie a jiné
módní šperky, které se vyvážejí do mnoha zemí světa.
V prostorách městského archivu byla vyhrazena plocha asi
desetkrát tři metry uskladnění materiálů, týkajících se
Chrastavy. Ve skříních a mnoha zásuvkách jsou vzorně
umístěny listiny, publikace, fotografie a diapozitivy. Za
pomoci přehledného katalogu můžeme hledanou písemnost či
jinou položku vyhledat během několika vteřin. Viděli jsme
mnoho originálů Fűhrichových kreseb, rukopisných listin atd.
Snad největší zájem vzbudila ručně psaná kronika Gregora
Knescheho. Byla dopravena kdysi přes hranice z NDR do SRN v
kufru s dvojitým dnem, a tak se zachovala neporušená dodnes.
(V našem muzeu máme strojopis textu této kroniky.) Při
rozhovorech s představiteli spolku Kratzauer Gilde jsme se
dozvěděli, že celý tento archiv bude v budoucnu
pravděpodobně převezen do Chrastavy a darován našemu městu.
V obnovené budově chrastavské radnice snad bude po dokončení
přestavby vhodná místnost, kam by mohl být archiv
přestěhován. V 1O hodin byla zahájena v téže budově ve
velkém sále slavnost, při níž se vystřídalo mnoho
řečníků, mezi nimi i Berndt Posselt. Všichni hovořili o
tom, že je nutno zachovat kulturu bývalých německých
obyvatel jizerskohorské oblasti pro budoucí generace. Mezi
přítomnými byl i dr. Mohr ze Severočeského muzea v Liberci a
ředitelka jabloneckého Muzea skla a bižutérie.
Byli jsme zvědavi, jaké exponáty v nově otevřeném muzeu
spatříme.
Přiznám se, že jsem čekal více. V překrásných, nově
zařízených prostorách bylo vystavených exponátů poměrně
málo. Slavnost byla zahájena mší přímo v místnosti, kde
začínala prohlídka celé expozice.
Byly zde staré fotografie, část zařízení sklářských
domácích dílen, ukázky po domácku vyráběné bižutérie
atd. Patřičné místo bylo vyhrazeno i muži, který proslavil
Jablonecko po celém světě - technickému géniovi Ferdinandu
Porschemu, rodáku z Vratislavic.
A tak budou mít iniciátoři jizerskohorského muzea v budoucnu
k dispozici dost místa, kam umístit nové exponáty.
- xyz -
Úspěšná publikace o
Andělské Hoře
V červnovém čísle BULLETINU jsme informovali čtenáře, že
byla vydána brožura o ANDĚLSKÉ HOŘE. Po několika týdnech
od jejího vydání můžeme říci, že jde dobře na odbyt.
Denně přicházejí do muzea zájemci a kupují často dva či
tři výtisky pro své známé.
Je to důkaz, že zájem o regionální dějiny roste. To
posiluje naše rozhodnutí, připravit pro tisk další
historickou publikaci, tentokrát o Vítkově. V současné době
shromažďujeme písemné prameny a vhodné ilustrace. Nakonec
ovšem rozhodnou finanční možnosti, bude-li zamýšlená
publikace vydána či ne. Bude záležet i na štědrosti
sponzorů.
V roce 1995 byla nákladem 2000 výtisků vydána publikace
CHRASTAVA - KAPITOLY Z DĚJIN MĚSTA A OKOLÍ. Protože je v
současné době celý náklad rozebrán, uvažuje městská rada
o možnosti vydat dotisk. Publikace by však byla doplněna o
novou kapitolu, která by zachycovala důležité události ve
státě i v našem městě za uplynulých osm let.
- xyz -
Kniha o Frýdlantsku v
knihovničce Společnosti
V roce
2002 vyšla zatím nejrozsáhlejší publikace o městě
Frýdlant a jeho okolí. Během krátké doby byl její náklad
rozebrán , a to i přes poměrně vysokou cenu. Stojí totiž
1000 Kč! Pro velký zájem byl pořízen dotisk, a tím se mohla
tato kniha stát i přírůstkem naší knihovny SPHMCH.
Kniha má velký formát, je vytištěna na křídovém papíře
a je doplněna velkým množstvím barevných i černobílých
fotografií. Na vydání této publikace se podílel kolektiv
autorů pod vedením Dr. R. Anděla a R. Karpaše.
Kniha pojednává o geologii Frýdlantska, o nerostném
bohatství, o hydrogeografii, o klimatografii, rostlinstvu a
zvířeně. Zabývá se rovněž lidovou architekturou a
lidovými zvyky, historií celého bývalého panství,
zemědělstvím i starými řemesly, školstvím apod.
Nechybějí tu ani zmínky o novodobých dějinách a o
současnosti.
Knihu doplňuje i množství různých tabulek, např. o počtu
obyvatel a domů v okolních vesnicích atd.
Kdo z vás si chce knihu pořídit, neměl by dlouho váhat.
Zatím je ještě běžně na pultech knihkupectví, ale je
jisté, že se tam pro velký zájem dlouho neohřeje. Další
dotisk se zatím neplánuje.
J. Špaková
Výlet do středních Čech se
vydařil
V sobotu 31. května uspořádala SPHMCH výlet do středních
Čech. Z Chrastavy se vyjíždělo ráno již v půl šesté a
první zastávka byla na zámku Hořovice. Krásné byly nejen
interiéry hořovického zámku, ale i rozsáhlý zámecký park.
Po prohlídce jsme odjeli na hrad Točník. Jaké bylo naše
překvapení, když jsme vyšplhali v poměrně velkém vedru až
k jeho branám. Nádvoří bylo totiž proměněno ve velké
staveniště , neboť se tu právě vyráběly kulisy k
anglickému filmu o králi Karlu II. Mohli jsme zblízka
obdivovat vývoj techniky, která v tomto směru neuvěřitelně
pokročila. Kamenná zeď - jen několik centimetrů silná -
byla k nerozeznání od pravé, palác s krásnými sloupy a
balustrádami byl skutečně jako "živý". Po
návštěvě nedaleké zříceniny hradu Žebráku jsme odjeli na
známý hrad Křivoklát.Ten se pyšní druhým největším
sálem ve stylu tzv. jagellonské gotiky z 15. století. Byl
sídlem několika českých panovníků, ale také vězením
českobratrského biskupa Jana Augusty či anglického alchymisty
na dvoře Rudolfa II. - Edwarda Kellyho. Poslední zastávka byla
v Lánech, kde jsme si prohlédli nově zrekonstruované Muzeum
T.G.Masaryka, které vzniklo z bývalé sýpky. Přesto, že nám
během, dne i několikrát zapršelo, výlet se vydařil a všem
účastníkům se velmi líbil. Je velká škoda, že počet
účastníků vystačil pouze na malý autobus. Možná, že se
leckomu zdála finanční částka příliš vysoká. Uvážíme
-li však, že bylo do ní zahrnuto i vstupné do hradů a
zámků, její výše tolik nepřekvapí.
Aby se výlet i při menším počtu mohl uskutečnit, část
nákladů uhradila SPHMCH. Poděkování patří p. Z. Šimkovi,
který se nejvíce podílel na přípravě zájezdu.
J.Špaková.
Vydává Společnost přátel
historie města Chrastavy
Toto vydání připravil: PhDr. František Vydra, Mgr. Jaroslava
Špaková
Spojení: Městské muzeum Chrastava
Sazba, tisk a distribuce je zajišťována prostřednictvím
Chrastavských listů – zpravodaje MěÚ Chrastava
Číslo vydání 107 Červenec-Srpen 2003