BULLETIN č. 104 - 4/2003
Společnosti přátel historie města Chrastavy

LABUŤ JAKO SOUČÁST ŠLECHTICKÉHO ERBU

Na středověkých erbech vidíme často lva, orla či medvěda. Labuť nebývá příliš často součástí rodového znaku. Naše město má ve znaku sedící bílou labuť se zlatým šípem v zobáku. Víme, že to byla součást rodového erbu slezského šlechtice Jiřího Mehla ze Střelic, který byl v letech 1562 - 86 majitelem celého grabštejnského panství, kam Chrastava patřila. Dnes vám chceme ukázat erb jiného, méně významného rodu Schwanitzů. Kdo si toto jméno dovede jazykově odůvodnit, pochopí, proč je ústřední částí právě labuť. Německé slovo SCHWANN znamená totiž "labuť".
Historické záznamy nám prozrazují, že nedaleká Nová Ves patřívala kdysi pod panství Hamrštejn. Roku 1448 obec odkoupil rod Schwanitzůa vlastnil ji až do roku 1595, kdy se dostala do vlastnictví známé šlechtičny Kateřiny z Redernů.
Zadíváme-li se na erb Schwanitzů podrobněji, překvapí nás, že labutí hlava je useknutá. Je docela možné, že o původu tohoto rodového erbu se vyprávěla jakási legenda, která snad tuto okolnost vysvětlovala, ale podrobnosti neznáme.

ZNÁTE CHRASTAVSKÉ NOVÉ MĚSTO ?

Ten, kdo pročítá staré historické listiny, týkající se našeho města, ví, že se v nich občas vyskytuje termín NEUSTADT, tj. Nové Město. Chceme-li přesněji stanovit, o kterou část Chrastavy se jedná, můžeme jeho polohu vymezit zhruba dvěma body: mostem přes Nisu a "věžákem" na Andělohorské ulici. To tedy znamená, že na území bývalého Nového Města se nachází např. konečná stanice autobusu, bývalý závod Textilana atd.
Původ chrastavského Nového Města souvisí s hornickou činností v našem okolí, tedy s dolováním rud. Z roku 1411 pochází písemná zmínka o tavírně mědi na Novém Městě. V německých pramenech se často uvádí výraz Bergstädtchen Neustadt, tedy "hornické městečko".
Není bez zajímavosti, že také v Bílém Kostele bývala huť, kde se tavila stříbrná ruda. vy

CHYSTÁ SE VYDÁNÍ PUBLIKACE O ANDĚLSKÉ HOŘE

Mgr. Jan KILIÁN, rodák z Prahy, studoval na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci. Během pětiletého studia si zvolil jako téma své diplomové práce historii Andělské Hory.
Již před dvěma lety požádal Městský úřad v Chrastavě, zda by bylo možno tuto jeho práci vydat knižně. Autor obstaral i vhodné ilustrace, které by doplnily text.
Rada města vydání publikace schválila. Část finančních prostředků poskytne městský úřad, část osadní výbor v Andělské Hoře, našel se i sponzor, který přispěje na dobrou věc. Stranou nestojí ani SPHMCH, která má zájem, aby se další publikace o historii města dostala do rukou širší veřejnosti.
Chystaná publikace bude mít formát A5, obálka bude barevná, ale ilustrace uvnitř textu budou pouze černobílé. Kdo zná brožuru vydanou loni v Bílém Kostele u příležitosti 650. výročí první písemné zmínky o této obci, může se těšit, že nějak podobně - snad s větším počtem stránek - bude vypadat i ta o Andělské Hoře.
Mgr. Kilián věnoval nemálo času badatelské práci v libereckém archivu i jinde a shromáždil značné množství historických informací. Uvádí mnoho údajů o těžbě rud, o selském povstání na grabštejnském panství, o industrializaci v 19. století, o hluchoněmém kronikáři Floriánu Amtsbüchlerovi, o slavném rodákovi - malíři Josefu Quaisserovi, o životě místních obyvatel za 1. i 2. světové války atd.
A tak se zájemci o historii místa, kde po několik desetiletí žijí, dozvědí konečně leccos nového. Publikace snad vyjde již koncem prvního pololetí tohoto roku.
F. VYDRA

ZAJÍMAVÁ VÝSTAVA V MĚSTSKÉM MUZEU

V pořadí již padesátá výstava , instalovaná v tzv. minigalérii městského muzea, má název ŽITAVSKO - DŘÍVE A DNES. I když je z našeho města do Žitavy pouhých 14 kilometrů, velká část našich občanů zná z tohoto historického města, sepjatého po několik staletí velmi úzce s dějinami našeho státu, především obchodní dům TOOM. Škoda.
Výstava ukazuje, že na žitavském městském znaku jsou dodnes dva bílí čeští lvi, že se toto město a jeho okolí stalo novým domovem mnoha tisíc našich pobělohorských exulantů, že se lidovým hrdinou na celém Žitavsku stal český loupežník Jan Karásek, který "bohatým bral a chudým dával". Významné místo v historii českobratrské jednoty mělo nedaleké městečko Herrnhut (česky Ochranov), které určitě stojí za to navštívit.
Výstava však nemá pouze historický ráz. Seznamuje návštěvníky také s turistickým ruchem na Žitavsku. K významným turistickým střediskům patří Olbersdorf, Jonsdorf, Lückendorf, Waltersdorf a Oybin. Za prohlídku stojí i muzeum v Gross-Schönau.
Na svazích Lužických hor, které se na německé straně nazývají Zittauer Gebirge, najdeme horolezecké terény, lyžařské vleky i naučné turistické stezky. Obzoru nad Žitavou vévodí dva výrazné vrcholy: Luž (Lausche) a Hvozd (Hochwald).
S Žitavskem je nerozlučně spojena i oblíbená úzkokolejka a větrné mlýny. Patří sem i stovky venkovských chalup, jejichž štíty jsou kryty barevnou břidlicí dovezenou až z Harzu, litinová rozhledna na Löbauer Berg, která patří k významným technickým památkám.
Ke zvláštnostem Žitavy patří bezesporu také tzv. postní plátna, umístěná natrvalo v kostele sv. Kříže, známé květinové hodiny a zvonkohra se zvonky z míšeňského porce- lánu, obrovská budova bývalé solnice zvaná Marstall, rene- sanční kašny, staré latinské gymnázium i tzv. Řeznická bašta s českými jídly i obsluhou. Rovněž náměstí Ottokarplatz vypovídá o dřívější příslušnosti města k Českému království.
Udělejte si chvilku času a zajděte se i Vy na výstavu podívat. Jste srdečně zváni.
PhDr.František VYDRA
městské muzeum Chrastava

TRADICE VELIKONOČNÍCH JEZDCŮ

V průběhu roku existují různé zvyky, které se tradují po dlouhá staletí, a tak se stává, že je dnes jejich původ již nejasný. K takovým tradicím patří i procesí velikonočních jezdců.
V našem blízkém okolí je možno vidět tyto jezdce v městečku OSTRITZ, odkud jedou do nedalekého kláštera Marienthal (mezi Žitavou a Zhořelcem). Jejich počet je poměrně malý a celý ceremoniál je samozřejmě v němčině.
Nás však mnohem víc zajímá tento velikonoční zvyk v katolické části Horní Lužice, v devíti farnostech okresu Kamjenc (Kamenz) a Budyšín, kam letos 20. dubna (o Velikonoční neděli) pojedeme již popáté. Pro naše občany je to pokaždé nevšední podívaná, cítí se tam jako na jiném světě.
Průvody jezdců na vyzdobených koních jsou opravdu prastarým zvykem ještě z pohanských dob. Velikonoce bývaly pro naše dávné předky svátky jara, svátky probouzející se přírody. Muži na koních objížděli pole a louky, které patřily k vesnici, třikrát kolem dokola a tím jakoby vytvářeli jakýsi magický kruh, který zabraňoval zlým silám, aby škodily lidem, dobytku i obilí na polích. Byla to obrana proti nemocem i neúrodě. Jistě přitom jezdci pronášeli různá zaříkávadla, odhánějící smrt, nezdar i hladomor.
Minula staletí a tento pohanský zvyk převzala křesťanská církev.
Pro ni byla doba Velikonoc především dobou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Starý zvyk tedy dostal zcela novou náplň, zcela jiný smysl.
Dnes se vydávají lužickosrbští muži na cestu od farního kostela, první dvojice nese celou cestu církevní korouhve, jede s nimi obvykle i farář. Každá dvojice jezdců pak drží v pravé ruce oprať a v levé zpěvník. Jedou a zpívají za každého počasí. Co zpívají? Nábožné písně o Kristově utrpení a o jeho zmrtvýchvstání. Po příjezdu do sousední farnosti se společně pomodlí a vjedou na hřbitov. Třikrát jej objedou a svým zpěvem oznamují mrtvým , že se stal zázrak, neboť Pán Ježíš oživl a vstoupil na nebesa. Je tedy naděje, že i oni, mrtví v hrobech, vstanou z mrtvých.
Muži jsou oblečeni v černých svátečních oděvech, mají na hlavě cylindr, na nohou vyleštěné holínky.
Nejmladším účastníkům je patnáct let. Kdo z jezdců jede poprvé, má na kabátě zelenou ratolest, kdo jede po pětadvacáté, ratolest stříbrnou. V dlouhém průvodu obvykle zahlédneme i bělovlasé muže se zlatou snítkou, kteří jedou již po padesáté.
Jezdci vykonají během dne dvě cesty. Dopoledne jedou do sousední farnosti, tam mají dvouhodinovou přestávku, během které dostanou oběd a jejich koně krmení. Pak jedou opět zpátky. Nejdelší z tras mezi Ralbicemi a Kulowem měří 12 kilometrů tam a stejný počet kilometrů zpět.
I když jsou kolem cest tisíce přihlížejících, nejsou zde stánky s občerstvením. To není chyba v organizaci, ale důkaz toho, že jde o čistě náboženskou záležitost, které je zakázáno komerčně využívat.
A ještě jeden zajímavý dodatek. V moderním zemědělství ubylo koní, neboť je nahradila technika. Proto se stovky koní půjčují na několik dní, aby si mohli zvyknout na svého "pána", který na nich pojede. Je to dost drahé, ale má - li se tento zvyk udržet, nelze to jinak zařídit. Loni bylomožno vidět více než 1500 koní různých barev a druhů. I na letošní zájezd se přihlásilo velké množství účastníků. Bude - li pěkné počasí, zážitek z tohoto dne bude nezapomenutelný.

Připravil PhDr. František Vydra

POZOR - NAŠE SOUTĚŽ!! ZNÁŠ DOBŘE SVÉ MĚSTO?

Nejdříve si prozraďme správnou odpověď na fotografickou hádanku z Bulletinu č. 103. Secesní plastika muže s pokrývkou hlavy ve tvaru včelího úlu se nachází na budově Školní družiny v Turpišově ulici v Chrastavě.
Ze správných odpovědí byla vylosována tato výherkyně:
Alice Hourová, Střelecký vrch 694, Chrastava.
Blahopřejeme. Vyzýváme jí tímto, aby se dostavila do městského muzea k převzetí ceny. Děkujeme
I dnes máte identifikovat detail secesní ozdoby - uveďte číslo popisné domu a ulici, kde se nachází..
Svoji správnou odpověď doručte osobně do muzea nebo na sekretariát MěÚ. Zaslat jí můžete také na adresu: Chrastavské listy, náměstí 1. máje, 463 31 Chrastava nebo nově na e-mailovou daresu: listy@chrastava.cz. Uzávěrka vydání je 24.4.2003.

Z KRESEB Heinricha Möseho

I dnes se přenesme prostřednictvím kresby chrastavského rodáka Heinricha Möseho do Chrastavy do roku 1880. Poznáte, kde malíř stál? Pečlivým porovnáním staré kresby a současné fotografie také jistě snadno identifikujete změny po více než sto dvaceti letech. iv