BULLETIN č. 104 -
4/2003
Společnosti přátel historie města Chrastavy
LABUŤ JAKO SOUČÁST ŠLECHTICKÉHO ERBU
Na středověkých erbech vidíme
často lva, orla či medvěda. Labuť nebývá příliš často
součástí rodového znaku. Naše město má ve znaku sedící
bílou labuť se zlatým šípem v zobáku. Víme, že to byla
součást rodového erbu slezského šlechtice Jiřího
Mehla ze Střelic, který byl v letech 1562 - 86 majitelem
celého grabštejnského panství, kam Chrastava patřila. Dnes
vám chceme ukázat erb jiného, méně významného rodu
Schwanitzů. Kdo si toto jméno dovede jazykově odůvodnit,
pochopí, proč je ústřední částí právě labuť. Německé
slovo SCHWANN znamená totiž "labuť".
Historické záznamy nám prozrazují, že nedaleká Nová Ves
patřívala kdysi pod panství Hamrštejn. Roku 1448 obec
odkoupil rod Schwanitzůa vlastnil ji až do roku 1595, kdy se
dostala do vlastnictví známé šlechtičny Kateřiny z
Redernů.
Zadíváme-li se na erb Schwanitzů podrobněji, překvapí nás,
že labutí hlava je useknutá. Je docela možné, že o původu
tohoto rodového erbu se vyprávěla jakási legenda, která snad
tuto okolnost vysvětlovala, ale podrobnosti neznáme.
ZNÁTE CHRASTAVSKÉ NOVÉ MĚSTO ?
Ten, kdo pročítá staré historické
listiny, týkající se našeho města, ví, že se v nich občas
vyskytuje termín NEUSTADT, tj. Nové Město. Chceme-li
přesněji stanovit, o kterou část Chrastavy se jedná,
můžeme jeho polohu vymezit zhruba dvěma body: mostem přes
Nisu a "věžákem" na Andělohorské ulici. To tedy
znamená, že na území bývalého Nového Města se nachází
např. konečná stanice autobusu, bývalý závod Textilana atd.
Původ chrastavského Nového Města souvisí s hornickou
činností v našem okolí, tedy s dolováním rud. Z roku 1411
pochází písemná zmínka o tavírně mědi na Novém Městě.
V německých pramenech se často uvádí výraz Bergstädtchen
Neustadt, tedy "hornické městečko".
Není bez zajímavosti, že také v Bílém Kostele bývala huť,
kde se tavila stříbrná ruda. vy
CHYSTÁ SE VYDÁNÍ PUBLIKACE O ANDĚLSKÉ HOŘE
Mgr. Jan KILIÁN, rodák z Prahy,
studoval na Pedagogické fakultě Technické univerzity v
Liberci. Během pětiletého studia si zvolil jako téma své
diplomové práce historii Andělské Hory.
Již před dvěma lety požádal Městský úřad v Chrastavě,
zda by bylo možno tuto jeho práci vydat knižně. Autor
obstaral i vhodné ilustrace, které by doplnily text.
Rada města vydání publikace schválila. Část finančních
prostředků poskytne městský úřad, část osadní výbor v
Andělské Hoře, našel se i sponzor, který přispěje
na dobrou věc. Stranou nestojí ani SPHMCH, která má zájem,
aby se další publikace o historii města dostala do rukou
širší veřejnosti.
Chystaná publikace bude mít formát A5, obálka bude barevná,
ale ilustrace uvnitř textu budou pouze černobílé. Kdo zná
brožuru vydanou loni v Bílém Kostele u příležitosti 650.
výročí první písemné zmínky o této obci, může se
těšit, že nějak podobně - snad s větším počtem stránek
- bude vypadat i ta o Andělské Hoře.
Mgr. Kilián věnoval nemálo času badatelské práci v
libereckém archivu i jinde a shromáždil značné množství
historických informací. Uvádí mnoho údajů o těžbě rud, o
selském povstání na grabštejnském panství, o
industrializaci v 19. století, o hluchoněmém kronikáři
Floriánu Amtsbüchlerovi, o slavném rodákovi - malíři Josefu
Quaisserovi, o životě místních obyvatel za 1. i 2. světové
války atd.
A tak se zájemci o historii místa, kde po několik desetiletí
žijí, dozvědí konečně leccos nového. Publikace snad vyjde
již koncem prvního pololetí tohoto roku.
F. VYDRA
ZAJÍMAVÁ VÝSTAVA V MĚSTSKÉM MUZEU
V pořadí již padesátá výstava ,
instalovaná v tzv. minigalérii městského muzea, má název ŽITAVSKO
- DŘÍVE A DNES. I když je z našeho města do
Žitavy pouhých 14 kilometrů, velká část našich občanů
zná z tohoto historického města, sepjatého po několik
staletí velmi úzce s dějinami našeho státu, především
obchodní dům TOOM. Škoda.
Výstava ukazuje, že na žitavském městském znaku jsou dodnes
dva bílí čeští lvi, že se toto město a jeho okolí stalo
novým domovem mnoha tisíc našich pobělohorských exulantů,
že se lidovým hrdinou na celém Žitavsku stal český
loupežník Jan Karásek, který "bohatým bral a chudým
dával". Významné místo v historii českobratrské
jednoty mělo nedaleké městečko Herrnhut (česky Ochranov),
které určitě stojí za to navštívit.
Výstava však nemá pouze historický ráz. Seznamuje
návštěvníky také s turistickým ruchem na Žitavsku. K
významným turistickým střediskům patří Olbersdorf,
Jonsdorf, Lückendorf, Waltersdorf a Oybin. Za prohlídku stojí
i muzeum v Gross-Schönau.
Na svazích Lužických hor, které se na německé straně
nazývají Zittauer Gebirge, najdeme horolezecké terény,
lyžařské vleky i naučné turistické stezky. Obzoru nad
Žitavou vévodí dva výrazné vrcholy: Luž (Lausche) a Hvozd
(Hochwald).
S Žitavskem je nerozlučně spojena i oblíbená úzkokolejka a
větrné mlýny. Patří sem i stovky venkovských chalup,
jejichž štíty jsou kryty barevnou břidlicí dovezenou až z
Harzu, litinová rozhledna na Löbauer Berg, která patří k
významným technickým památkám.
Ke zvláštnostem Žitavy patří bezesporu také tzv. postní
plátna, umístěná natrvalo v kostele sv. Kříže, známé
květinové hodiny a zvonkohra se zvonky z míšeňského porce-
lánu, obrovská budova bývalé solnice zvaná Marstall, rene-
sanční kašny, staré latinské gymnázium i tzv. Řeznická
bašta s českými jídly i obsluhou. Rovněž náměstí
Ottokarplatz vypovídá o dřívější příslušnosti města k
Českému království.
Udělejte si chvilku času a zajděte se i Vy na výstavu
podívat. Jste srdečně zváni.
PhDr.František VYDRA
městské muzeum Chrastava
TRADICE VELIKONOČNÍCH JEZDCŮ
V průběhu roku existují různé
zvyky, které se tradují po dlouhá staletí, a tak se stává,
že je dnes jejich původ již nejasný. K takovým tradicím
patří i procesí velikonočních jezdců.
V našem blízkém okolí je možno vidět tyto jezdce v
městečku OSTRITZ, odkud jedou do nedalekého kláštera
Marienthal (mezi Žitavou a Zhořelcem). Jejich počet je
poměrně malý a celý ceremoniál je samozřejmě v němčině.
Nás však mnohem víc zajímá tento velikonoční zvyk v
katolické části Horní Lužice, v devíti farnostech okresu
Kamjenc (Kamenz) a Budyšín, kam letos 20. dubna (o
Velikonoční neděli) pojedeme již popáté. Pro naše občany
je to pokaždé nevšední podívaná, cítí se tam jako na
jiném světě.
Průvody jezdců na vyzdobených koních jsou opravdu prastarým
zvykem ještě z pohanských dob. Velikonoce bývaly pro naše
dávné předky svátky jara, svátky probouzející se
přírody. Muži na koních objížděli
pole a louky, které patřily k vesnici, třikrát kolem dokola a
tím jakoby vytvářeli jakýsi magický kruh, který zabraňoval
zlým silám, aby škodily lidem, dobytku i
obilí na polích. Byla to obrana proti nemocem i
neúrodě. Jistě přitom jezdci pronášeli různá
zaříkávadla, odhánějící smrt, nezdar
i hladomor.
Minula staletí a tento pohanský zvyk převzala křesťanská
církev.
Pro ni byla doba Velikonoc především dobou zmrtvýchvstání
Ježíše Krista. Starý zvyk tedy dostal zcela novou náplň,
zcela jiný smysl.
Dnes se vydávají lužickosrbští muži na cestu od farního
kostela, první dvojice nese celou cestu církevní korouhve,
jede s nimi obvykle i farář. Každá dvojice jezdců pak drží
v pravé ruce oprať a v levé zpěvník. Jedou a zpívají za
každého počasí. Co zpívají? Nábožné písně o Kristově
utrpení a o jeho zmrtvýchvstání. Po příjezdu do sousední
farnosti se společně pomodlí a vjedou na hřbitov. Třikrát
jej objedou a svým zpěvem oznamují mrtvým , že se stal
zázrak, neboť Pán Ježíš oživl a vstoupil na nebesa. Je
tedy naděje, že i oni, mrtví v hrobech, vstanou z mrtvých.
Muži jsou oblečeni v černých svátečních oděvech, mají na
hlavě cylindr, na nohou vyleštěné holínky.
Nejmladším účastníkům je patnáct let. Kdo z jezdců jede
poprvé, má na kabátě zelenou ratolest, kdo jede po
pětadvacáté, ratolest stříbrnou. V dlouhém
průvodu obvykle zahlédneme i bělovlasé muže se zlatou
snítkou, kteří jedou již po padesáté.
Jezdci vykonají během dne dvě cesty. Dopoledne jedou do
sousední farnosti, tam mají dvouhodinovou přestávku, během
které dostanou oběd a jejich koně krmení. Pak
jedou opět zpátky. Nejdelší z tras mezi Ralbicemi a Kulowem
měří 12 kilometrů tam a stejný počet kilometrů zpět.
I když jsou kolem cest tisíce přihlížejících, nejsou zde
stánky s občerstvením. To není chyba v organizaci, ale důkaz
toho, že jde o čistě náboženskou záležitost, které je
zakázáno komerčně využívat.
A ještě jeden zajímavý dodatek. V moderním zemědělství
ubylo koní, neboť je nahradila technika. Proto se stovky koní
půjčují na několik dní, aby si mohli zvyknout na svého
"pána", který na nich pojede. Je to dost drahé,
ale má - li se tento zvyk udržet, nelze to jinak zařídit.
Loni bylomožno vidět více než 1500 koní různých barev a
druhů. I na letošní zájezd se přihlásilo
velké množství účastníků. Bude - li pěkné
počasí, zážitek z tohoto dne bude nezapomenutelný.
Připravil PhDr. František Vydra
POZOR - NAŠE SOUTĚŽ!! ZNÁŠ DOBŘE SVÉ MĚSTO?
Nejdříve si prozraďme správnou
odpověď na fotografickou hádanku z Bulletinu č. 103. Secesní
plastika muže s pokrývkou hlavy ve tvaru včelího úlu se
nachází na budově Školní družiny v Turpišově ulici v
Chrastavě.
Ze správných odpovědí byla vylosována tato výherkyně:
Alice Hourová, Střelecký vrch 694, Chrastava.
Blahopřejeme. Vyzýváme jí tímto, aby se dostavila do
městského muzea k převzetí ceny. Děkujeme
I dnes máte identifikovat detail secesní ozdoby - uveďte
číslo popisné domu a ulici, kde se nachází..
Svoji správnou odpověď doručte osobně do muzea nebo na
sekretariát MěÚ. Zaslat jí můžete také na adresu:
Chrastavské listy, náměstí 1. máje, 463 31 Chrastava nebo
nově na e-mailovou daresu: listy@chrastava.cz. Uzávěrka
vydání je 24.4.2003.
Z KRESEB Heinricha Möseho
I dnes se přenesme prostřednictvím kresby chrastavského rodáka Heinricha Möseho do Chrastavy do roku 1880. Poznáte, kde malíř stál? Pečlivým porovnáním staré kresby a současné fotografie také jistě snadno identifikujete změny po více než sto dvaceti letech. iv