BULLETIN č. 101 - 1/2003
Společnosti přátel historie města Chrastavy

HISTORICKÁ VÝROČÍ V ROCE 2003

575 let: 16. listopadu 1428 došlo k bitvě mezi husity a vojskem německého Šestiměstí v údolí Nisy pod hradem Hamrštejnem. Husité se vraceli s těžce naloženými vozy z výpravy z Německa. V bitvě padli dva husitští hejtmani (Jan Královec a Václav Koudelník). Také na německé straně byly velké ztráty. Zpočátku měli převahu vojáci Šestiměstí. Pobili mnoho husitů, část upálili v machnínských stodolách a mnozí byli utopeni v řece Nise. Téhož dne se však zbytky husitů vzchopily k účinnému odporu a zatlačily jízdní vojsko Šestiměstí zpět až k Žitavě.

570 let: O pět let později, v roce 1433, byla Chrastava vypálena vojáky ze Zhořelce. Proč? Na chrastavské tvrzi sídlil tehdy lapka a dobrodruh Mikuláš z Kajšperka, který sympatizoval s husity, ale mnohem raději se vydával na loupežné výpravy na vlastní pěst se skupinou svých ozbrojenců. Přepa-dali kupecké vozy na silnici mezi Budyšínem a Zhořelcem. V roce 1435 byl Kajšperk chycen a veřejně popraven kdesi v Sasku.

135 let: Chrastavský kostel sv. Vavřince měl až do roku 1866 barokní podobu s cibulovitou věží. Kolem kostela býval hřbitov.

Podle projektu libereckého architekta Franze Thiela byl kostel v letech 1866 - 68 přestavěn do dnešní novogotické (pseudogotické) podoby. Přestavba byla narušena vpádem pruského vojska po vypuknutí prusko-rakouské války v červnu 1866. Během dvou dnů prošlo městem směrem na východ k Hradci Králové přes 70.000 pruských vojáků. Část se přepravila do Čech i nedávno vybudovanou železniční tratí ze Žitavy do Liberce.

Kostel má vynikající akustiku a jsou zde umístěny vzácné varhany. Kazatelna je bohatě zdobená řezbami. Prostor napravo a nalevo od oltáře je vyzdoben obrazy chrastavských malířů - Josefa Führicha ("Madona v zeleném") a Viléma Kandlera. Obdivuhodná je i výzdoba oken (vitráž).

135 let: V roce 1868 byl v Chrastavě založen sbor dobrovolných hasičů. Jeho prvním velitelem byl Karl VIELKIND.

Osobní vzpomínka: V roce 1988 jsem pátral v depozitáři okresního archivu v Liberci, který byl tehdy umístěn v kostele v Ruprechticích, po zakládací listině chrastavského hasičského sboru. Chrámová loď byla kovovým lešením přepažena na několik pater a tam byly v provizorních regálech umístěny nejrůznější písemnosti, neroztříděné tématicky ani časově. Pracovník archivu, který tam měl službu, mi řekl:" Písemnosti, týkající se Chrastavy, jsou v tomhle regálu, je toho osmnáct metrů."

Vedle zažloutlých záznamů ze 17. století, psaných ručně kurentem, ležely strojem psané zápisy z městské rady z roku 1935. Neměl jsem nejmenší tušení, kdy v tomto naprosto nepřehledném zmatku najdu to, kvůli čemu jsem přišel. Hledání mohlo trvat hodinu, ale třeba také tři nebo čtyři dny. Měl jsem štěstí. Asi po třech hodinách hledání jsem objevil velkou hnědou krabici s nápisem HASIČI. Uvnitř jsem našel pozvánky a plakáty na hasičské plesy z různých let, staré fotografie a mezi tím vším také nenápadný list se zápisem z ustavující schůze hasičů a asi sedmdesáti podpisy. Schůze se tehdy konala v hotelu "Koruna"v Liberecké ulici.

90 let: V roce 1913 byla dokončena ve městě vodovodní síť. Byla vybudována bez moderní techniky během pouhých dvou let.

80 let: Za pouhých šest měsíců byla v roce 1923 postavena v dnešní Revoluční ulici budova české menšinové školy (dnes mateřská škola). Od roku 1919 do listopadu 1923 se vyučovalo v nevyhovující budově bývalého chudobince na kraji Vítkovské ulice.

KDO BYL JAN KARÁSEK ?

Podobně jako se na Slovensku vyprávěly příběhy o Jánošíkovi, který "bohatým bral a chudým dával", tak se na Žitavsku a v okolí Budyšína

dodnes vypráví o spravedlivém vůdci loupežnické bandy - Čechu Janu Karáskovi. Jeho jméno je tu však poněkud pozměněno a zní Johannes KARRASECK.

Narodil se v roce 1765 v Praze na Smíchově. Jeho otec byl truhlářem, a tak se i syn vyučil tomuto řemeslu. Kromě toho byl i vyučený řezník. Šest let pak pracoval jako zručný truhlář kdesi na Moravě. Byl neprávem obviněn z krádeže a odsouzen ke čtyřem letům nucených prací. Protože se chtěl vyhnout vojenské službě, která tehdy trvala čtrnáct let, byl uvězněn v terezínské pevnosti. Podařilo se mu uprchnout. Tajně přešel hranice do sousedního Saska. I tam měl v úmyslu živit se poctivou prací, ale dostal se do loupežnické bandy, která přepadala v rozsáhlých lesích v okolí Budyšína bohaté kupce a panské úředníky, kteří zacházeli krutě s poddanými. Není divu, že v nich chudina viděla své zastánce a držela jim palce, aby nebyli chyceni.

Za tři a půl roku se Jan Karásek stal náčelníkem loupežníků. Vyprávělo se, že část kořisti přenechávala jeho banda těm nejpotřebnějším. Nezřídka se stávalo, že řemeslníky nebo ženy jdoucí na trh převáděli skrz les Karáskovi muži nebo dokonce on sám. Teprve při loučení prozradili, kdo vlastně jsou.

V roce 18OO byl Karásek s deseti svými muži zajat a odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl později změněn na doživotní žalář. Byl vězněn v Budyšíně ve věži, která dodnes nese jeho jméno. Lidé chodili pod okno jeho cely a dávali mu všelijak najevo své sympatie. Děti prý obvykle volaly: "Karásku, jsi ještě tady?" A on prý odpovídal :"Karásek není ještě pryč."

Vrchnost však nelibě nesla, že je tento loupežník v očích chudiny obdivován, a tak byl v roce 1803 převezen do věznice v Drážďanech. Tam pak v roce 1809 zemřel. - fv -

PŘED ČTYŘICETI LETY VYHOŘELA HORSKÁ CHATA NA JEŠTĚDU

Na konci ledna si připomeneme 40. výročí neobvyklé události, která tehdy vzrušila nejen Liberecko, ale celé severní Čechy.

Bylo mrazivé zimní počasí. V horské chatě na vrcholu Ještědu , která tu stála od roku 1906, se kdosi pokoušel rozmrazit potrubí ústředního topení. Došlo k požáru a celou napůl dřevěnou, napůl kamennou budovu zničily zhoubné plameny.

Mnozí z našich čtenářů se jistě na tuto tragickou událost dobře pamatují. Televize byla v té době snad jen v každé dvacáté rodině. Lidé, kteří tehdy sledovali černobílý program na jediném kanálu, byli překvapeni tím, že obraz náhle zmizel a na obrazovkách zůstalo jen nepříjemné zrnění. Když vyběhli ven, aby zjistili, zda tato nepříjemnost postihla také jejich sousedy, uslyšeli pronikavé vytí sirén a uviděli v noční tmě vysoko šlehající plameny. Záchrana horské restaurace a hotelu byla naprosto nemožná. Silná vrstva sněhu znemožňovala, aby se vozidla hasičů dostala blíž k ohni. Stavba na Ještědu lehla popelem.

Hovořil jsem po letech s člověkem, který tvrdil, že pomáhal požár na Ještědu hasit. Zprvu jsem mu nevěřil.

"Jeli jsme nahoru lanovkou", vyprávěl. "Když jsme vystoupili, všude kolem byl hustý dusivý dým a nebezpečné plameny. Vběhli jsme dovnitř a hledali jsme hasicí přístroje. Byl jich tam sice předepsaný počet, ale všechny byly naprosto prázdné. Kdyby přišla kontrola, bylo zdánlivě všechno v pořádku. Když však byly potřeba, nebyly nám vůbec nic platné." Popisoval tu bezmocnost, kdy museli nečinně přihlížet, jak ohořelé trámy padají dolů, a zařízení hotelu, nedávno obnovené, se jim před očima měnilo v hromádky žhavého popela.

Byla vypsána soutěž na projekt nové budovy. Makety modelů byly vystaveny v hale liberecké spořitelny. Návštěvníci s velkým zájmem posuzovali, který z návrhů by měl být realizován.

Zvítězil projekt Ing. arch.Karla Hubáčka. 30. července 1966 byl položen základní kámen této velkolepé stavby. Za svůj rotační hyperboloid získal autor projektu mezinárodní Perrotovu cenu, kterou měl převzít v jihoamerickém Buenos Aires. Nebylo mu však z politických důvodů dovoleno vycestovat a cenu osobně převzít.

Od požáru uplynulo přesně deset let. Devadesát metrů vysoká stavba, která svým tvarem jakoby prodlužuje vrchol Ještědu a ideálně zapadá do reliéfu krajiny, byla v září roku 1973 předána do užívání veřejnosti.

Dnes si již siluetu Ještědu bez této jedinečné stavby neumíme představit. A přece od jejího dokončení uplyne letos pouhých třicet let.

František VYDRA

HRANIČNÍ PATNÍK NA VRCHOLU VÝHLEDŮ

Před několika měsíci nás upozornil p. MVDr. Štolba z Liberce, který má již 28 let ve Vítkově vzorně udržovanou chalupu, že našel na vrcholu povalený a polozarostlý kamenný hraniční kámen s nápisem STATION GICKELSBERG 1864.

Mohutný patník leží jen několik metrů od zachovaných zbytků základů výletní restaurace, která na vrcholu Výhledů (něm. Gickelsberg) stávala.

Pan dr. Štolba zavedl k patníku pracovníka památkové péče z Liberce a navrhoval, aby byl hraniční kámen dopraven dolů k silnici a opatřen vysvětlujícím nápisem. Přeprava kamenného bloku by si však vyžádala dost velkých nákladů.

Psali jsme do žitavského archivu, abychom se dozvěděli podrobnosti o tom, že právě v roce 1864 došlo k jakési úpravě hranice mezi Rakousko-Uherskem a Saskem. Odpověď sice přišla vcelku brzy, avšak o nějakém upřesňování či novém vytyčení státní hranice v té době prý nic nevědí.

Na své poslední schůzce v prosinci 2002 členové SPHMCH další osud hraničního kamene projednávali. Protože by přemístění velkého kamene dolů do vesnice či dokonce na vhodné místo do Chrastavy (počítalo se např. s tím, že by kámen mohl být umístěn v městském parku) stálo mnoho peněz, zrodil se v diskuzi následující návrh:

Kámen vztyčit, avšak ponechat jej na místě (tedy na vrcholu Výhledů) a upozornit na jeho existenci několika tabulkami, které by k němu zájemce dovedly.

- vy -

ZNÁŠ DOBŘE SVÉ MĚSTO?

Zahajujeme v tomto lednovém čísle fotografickou soutěž, která má čtenáře vyzkoušet, jak dobře znají své město. Budeme uveřejňovat zajímavé detaily domů a budov, kolem kterých projdete většinou bez povšimnutí.

VÁŠ ÚKOL:

Napište, kde můžete vidět tuto secesní architektonickou ozdobu. Uveďte název ulice a číslo domu, na němž je umístěna. Správnou odpověď pošlete na adresu:

Chrastavksé listy, náměstí 1. máje 1, 463 31 Chrastava

Tři vylosovaní výherci obdrží věcnou cenu, kterou si budou moci vyzvednout v městském muzeu.