BULLETIN

Společnosti přátel historie města Chrastavy

č. 87/ říjen 2001

BANKOVKY VYDÁVAJÍ SVĚDECTVÍ O MINULOSTI

Město Liberec bývalo jakýmsi hlavním městem župy Sudetengau. Zde měl ve 30. letech svou kancelář Konrád Henlein, čelný představitel sudetských Němců.

Vraťme se však do doby, kdy skončila 1. světová válka, jejímž důsledkem bylo i vymezení hranic několika nově vzniklých států. Byla mezi nimi i ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA, jejímž prvním prezidentem byl Tomáš Garrigue Masaryk.

Československý stát nebyl pouze státem Čechů a Slováků, jak bychom podle jeho názvu mohli soudit, jeho občany byli i příslušníci několika silných národnostních menšin, především Němci a Maďaři. Německá menšina byla velmi početná , patřilo k ní více než tři milióny osob.

Je známo, že si Němci v Sudetech nepřáli být začleněni do státu, kde tvořili majoritní obyvatelstvo Slované. A tak hned po vzniku ČSR usilovali o vytvoření jakési autonomní oblasti zvané DEUTSCH-BÖHMEN. Liberec se stal jejím centrem a do čela "vlády" se postavil dr. Rudolf Lodgmann von Auen. Přívrženci této župy, která by nepodléhala nařízením československé vlády, přemlouvali na libereckém nádraží německé vojáky vracející se z fronty s bojovými zkušenostmi, aby vstoupili do ozbrojených jednotek , aby se Deutsch-Böhmen mohla i vojensky bránit, kdyby toho byla potřeba.

Dopadlo to tak, že na Liberecku musela zasáhnout československá armáda a samozvaná vláda uprchla do Drážďan.

Je známo, že německé obyvatelstvo v Sudetech ve své většině bojkotovalo první poválečné volby a bylo naopak velmi aktivní, když se konaly volby v sousedním (německy mluvícím) Rakousku.

Méně známé však je, že byly tehdy v Liberci natištěny i bankovky, platné na území této oficielně neexistující župy. Otiskujeme dvě z nich v hodnotě 10 a 20 korun. Byly vydány 30. října 1918 a měly platnost do 15. února 1919. Proč měla být jejich platnost tak krátkodobá? Předáci župy Deutsch- Böhmen věřili, že po volbách v Rakousku bude tato oblast připojena k sousednímu státu a bude používat tamější měnovou soustavu.

Celá tato poznámka by se mohla zdát téměř bezvýznamnou, kdyby krátké existence župy Deutsch - Böhmen nebylo později použito jako argumentu proti chování sudetských Němců v období před Mnichovem.

České stanovisko: Odsun Němců v letech 1945-46 byl správný, protože německá menšina v ČSR usilovala o rozbití státu a připojení k Německu. Českoslovenští občané německé národnosti se tudíž zachovali jako zrádci a odsun je trestem za jejich občanskou nespolehlivost.

Německé stanovisko: Němci nikdy nechtěli být příslušníky Československé republiky, dokazovali to snahou o vytvoření autonomní oblasti Deutsch - Böhmen. Jestliže byli přesto donuceni se stát Čechoslováky, ať se Češi nediví, že ve 30. letech usilovali o odtržení od ČSR, když se k tomu naskytla příležitost.

Teď už se možná podíváme na ony dvě bankovky trochu jinak, známe-li pozadí událostí.

- vy -

RAKOUSKÁ POŠTA UCTILA FŰHRICHOVO JUBILEUM

V roce 2000, kdy jsme vzpomínali 200. výročí narození chrastavského rodáka Josefa Fűhricha, se hovořilo o tom, že prý Rakušané vydají na počest velkého umělce mimořádnou poštovní známku. Nestalo se.

O to větší bylo naše překvapení, když jsme v září tohoto roku obdrželi tzv. obálku 1. dne vydání, vydanou u příležitosti 125. výročí Fűhrichova úmrtí (zemřel roku 1876 ve Vídni).

Na obálce je v levém horním rohu mapka Rakouské republiky, pod ní barevná reprodukce Fűhrichovy olejomalby "Bohatý úlovek", na níž vidíme Ježíše s jeho učedníky na rybářském člunu. Zajímavostí je, že v pozadí je severočeská krajina s hradem Střekov napravo. Slavnostní razítko představuje Fűhrichovu kresbu sv.Kryštofa, který na rameni přenáší přes horskou bystřinu malého Ježíška. Pamětní známka v hodnotě 8 šilinků zobrazuje Fűhrichovu ilustraci k literární předloze J. W. von Goetha "Faust". Nad obrázkem vidíme nápis REPUBLIK ÖSTERREICH, pod ním 125.Todestag Joseph Ritter v. Fűhrich.

Vydání této pamětní známky je dalším důkazem toho, že tento malíř z Chrastavy byl skutečně umělcem evropského významu.

-F.VYDRA-

JIZERSKOHORSKÝ FAUST ( REALITA kontra LIDOVÁ FANTAZIE)

Jan Josef Antonín Eleazar KITTEL (1704 - 1783) byl skutečnou žijící osobou. Jeho věhlas nepochybně zasahoval i k nám do Chrastavy, i když žil a působil jako zázračný lékař ve vesnici Šumburk (dnes Krásná) v okrese Jablonec nad Nisou. Byl významnou postavou německého folkloru zde, na severu Čech.

Uveďme nejdříve dochovaná fakta z jeho života. Již jeho pradědeček byl ranhojičem a vyhledávaným léčitelem. Na Jablonecko si jej přivedl majitel tehdejšího panství hrabě Defours. Také Kittlův otec byl zkušený bylinkář a léčitel a své praktické medicínské zkušenosti si ověřil v několika bitvách jako vojenský felčar.

Jan Josef se od otce lecčemu přiučil. Marně však pátrali němečtí vlastivědní badatelé v seznamech studentů lékařské fakulty na pražské univerzitě po příjmení KITTEL. Nebylo tam…

Tento oblíbený "zázračný" lékař tedy neměl akademické vzdělání, ale prostudoval spoustu učených knih, které si přivezl z Prahy. V jeho pracovně byla lidská kostra, která nejednou vylekala jeho pacienty.

Kittel si vedle svého domu zřídil zahrádku s léčivými bylinami a později i jakousi lékárnu. Měl zřejmě i mimořádný cit pro stanovení správné diagnózy nemocných horalů a tím si vysloužil svůj věhlas.

Měl patnáct dětí, z nichž sedm synů se rovněž věnovalo lékařskému povolání. Ze svých peněz dal ve vsi postavit v letech 1750-60 kostel a jeden z jeho synů, Filip Jakub, se stal místním farářem.

V únoru roku 1777 se konaly oslavy jeho "zlaté"svatby. Byla to událost, o které si po léta lidé v celém okolí vyprávěli.

16. listopadu 1783 jizerskohorský Faust zemřel. Jeho pohřbu se zúčastnily stovky vděčných horalů, k nimž se vždy choval přátelsky a bezplatně ošetřil ty, kteří neměli peníze.

Až potud tedy suchá historická fakta. Kittlova sláva se šířila daleko široko a není divu, že si o něm lidé začali vyprávět příběhy, které byly výplodem jejich fantazie.

Jeho léčitelské úspěchy si vysvětlovali tím, že prý byl ve spojení s ďáblem jako onen známý doktor Johannes Faust. Upsal prý se ďáblu na padesát let. Než vlastní krví podepsal pekelnou listinu, kladl si následující podmínku: Nesmí mu při léčení zemřít ani jediný pacient! To mu ďábel samozřejmě splnil a jako přídavek ke smlouvě dostal dva neobvyklé dary: kvítek rostlinky "všehoj", která pomáhala proti všem nemocem, a kouzelný černý plášť s červenou podšívkou, který Kittlovi dovoloval létat. A toho prý "ďáblův doktor" často využíval především v zimě, když měl léčit nemocné v jizerskohorských samotách, kam se kvůli sněhovým závějím jinak nedostal. Když se blížil termín vypršení smlouvy s peklem, Kittel

usilovně přemýšlel, jak na čerty vyzrát. Moudrý poustevník mu poradil, aby prý dal v obci postavit kostel. To Kittel opravdu udělal a tím odvrátil svůj smutný konec v pekelných plamenech.

Vyprávělo se, že prý jeho děti, když byly ještě malé, otevřely jednu z otcových knih a začaly v ní číst nesrozumitelné zaklínací formule. Otevřeným oknem začaly vlétat do místnosti černí ptáci a svými zobáky klovali děti do těla. Kittel přišel domů v poslední chvíli a tím, že četl formule pozpátku, donutil ptáky opět vyletět ven a utrpení jeho dětí skončilo.

Lidé si povídali o tom, že se Kittel ve své laboratoři pokoušel vyrobit elixír života. Kvítek všehoje si prý musel vzít ze zubů podivného hada, který lezl přes lesní cestu.

(Zalistoval jsem telefonním seznamem UTO Jablonec nad Nisou. Příjmení Kittel je tam i dnes hojně zastoupeno.)

- FV -

CHRASTAVSKÝ ARCHIV PŘESTĚHOVÁN

Před několika lety jsme v jednom z čísel BULLETINU psali o tom, že se v jižním Bavorsku, ve městě Marktoberdorf, nachází vzorně vedený chrastavský archiv, jehož dlouholetým správcem je pan Rudolf SCHWERTNER. Regály s roztříděnými historickými materiály se nacházejí v suterénních prostorách jeho rodinného domu.

Bývalí němečtí obyvatelé našeho města, vystěhovaní v letech 1945-46 většinou do Bavorska, si založili spolek zvaný KRATZAUER GILDE. Z výtěžku peněžních sbírek vydali dvě zajímavé knihy o našem městě. První z nich byla v roce 1966 vydána v Mannheimu a autorem textu (téměř 500 stran) je právě p. R. Schwertner, bývalý učitel. Druhá byla vydána v roce 1983 a převládají v ní fotografické dokumenty.

Chrastavská SPOLEČNOST PŘÁTEL HISTORIE MĚSTA CHRASTAVY již deset let spolupracuje s archivem Kratzauer Gilde. Jde o výměnu kopií různých dokumentů. Mnozí členové SPHMCH archiv v Marktoberdorfu navštívili osobně a měli možnost si tam prohlédnout i originály knih, listin, snímků či diapozitivů.

Léta přibývají a s nimi i různé tělesné neduhy. Pan Schwertner letos oslavil již 80. narozeniny. Vyvstala otázka týkající se dalšího osudu chrastavského archivu v podhůří Alp.

Letos byl celý archiv postupně přestěhován ze soukromého domu p. R. Schwertnera do tzv. Jizerskohorského muzea ve městě Neugablonz-Kaufbeuren. Zatím se nenašel žádný mladší nadšenec, který by se stejným elánem o vedení a rozšiřování archivu pečoval.

- vy -