BULLETIN
Společnosti přátel historie města Chrastavy
č. 85
červenec - srpen 2001

VIDĚLI JSME CHRASTAVU SHORA

Ve čtvrtek 8. června uspořádala SPHMCH pro své členy a další zájemce dlouho připravovanou exkurzi do místního kostela sv. Vavřince.

Počasí nám přálo, a tak jsme v 16,3O začali vystupovat po točitých dřevěných schodech stále výš a výš do věže, která je výraznou, zdaleka viditelnou dominantou našeho města.

Výkladu se ujal náš člen Ing. J. Smola. S horolezeckým lanem přes rameno šel jako první. Viděli jsme velký hodinový stroj, od něhož vedou k hodinám mechanismy, které otáčejí ručičkami na ciferníku. Měli jsme možnost prohlédnout si zblízka velký mosazný zvon Zuzana, odlitý a zavěšený na věž v roce 16O2.

Konečně jsme vystoupili na ochoz, odkud se nám otevřel jedinečný rozhled na celé město. Odtud jsme spustili dolů lano, abychom zjistili, jaká je skutečná výška věže. Dnes víme, že věž měří 38 metrů. K tomu je však nutno připočítat konstrukci špičky věže až ke kříži na vrcholu. Trámy jsou oplechované, takže dřevo není vůbec vidět. Odhadem jsme vypočítali, že ta jedinečná konstrukce trámů bez pokrytí (což je naše chrastavská zvláštnost) měří ještě dalších 15 metrů. To tedy znamená, že celková výška věže činí 53 metrů.

Další zastavení bylo na kůru. Náš člen, p. L.Tomší , nám nejen zahrál na varhany, ale dozvěděli jsme se, že jejich stavitelem je J. Prädiger z Jablonecka a že tyto varhany patří k nejstarším na celém libereckém okrese.

V chrámové lodi se ujala výkladu p. Věra Smolová. Ukázala nám vitráže s motivy křížové cesty. Prohlédli jsme si také obrazy, které místnímu kostelu věnovali zdejší malíři-rodáci. Je to např. Maria v zeleném (Fűhrich), Sv.Aloisius a Sv. Josef s Ježíškem (Kandler), Navštívení P.Marie (Kratzmann) a další. K výkladu také patřilo poučení o tom, že v katolické církvi došlo od 2. vatikánského koncilu v 60. letech k liturgickým změnám, což se odrazilo i na uspořádání interiéru kostela.

Náš kostel, jehož nynější pseudogotická podoba vznikla v letech 1866-68, má vynikající akustiku. Stavitelem byl arch. Franz Thiel z Liberce.

A na závěr jedna zajímavost. V chrámové lodi visel původně velký křišťálový lustr, který byl sponzorským darem místních podnikatelů, Také okenní vitráže byly pořízeny z peněžních darů místních boháčů.

V květnu roku 1937 se zcela nečekaně lustr vytrhl ze svého závěsu kdesi nad klenbou, spadl na zem a roztříštil se na tisíce kousků. Na-štěstí se to stalo v době, kdy byl kostel prázdný, takže pád těžkého svítidla nikoho nezranil. Samozřejmě se tato podivná událost považovala tehdy za osudové znamení a s napětím se očekávalo, jaká pohroma město asi postihne. Za rok a čtyři měsíce byla podepsána Mnichovská dohoda a rok po ní začala druhá světová válka…

F.VYDRA

NOVÝ VÝLETNÍ CÍL - WOTHANBURG

Má-li vzniknout cokoliv zajímavého a nového, musí být u zrodu takové věci pár nadšenců. Nejinak tomu bylo při stavbě dřevěné tvrze nad Horním Vítkovem.

Pan Ladislav TOMIČ bydlí v Liberci-Hanychově. S několika svými přáteli si pronajal pozemek ve Vítkově a po důkladném studiu historických pramenů o středověkých tvrzích a řemeslech se pustili do díla. V Severočeském muzeu se jim vysmáli, s nepochopením se setkali i jinde. Přesto se nevzdali a na pronajatém pozemku na skutečně vhodném vyvýšeném místě začali o víkendech a v době své dovolené budovat. Byla to těžká fyzická práce, ba dřina. Řezat, osekávat a jinak upravovat mohutné dřevěné kůly, zapouštět je do země, navršit hliněné valy - to není pro dnešní mladé lidi, přivyklé na pomoc strojů, nijak přitažlivé.

Postupně se ke skupince libereckých nadšenců přidali i archeologové a další odborníci (i z Moravy) a pomáhají v době svého volna stavět nikdy neexistující Wothanburg. Ano, musíme přiznat, že se žádné důkazy o tom, že by podobná tvrz kdysi ve Vítkově stála, nedochovaly. Pan Tomič a jeho přátelé to vědí. Jejich cílem je něco jiného: Ukázat dnešním lidem na prahu 21.století, jak se před staletími žilo. A proto další fází realizace jejich dávného snu je výstavba vesničky středověkých řemeslníků v podhradí. Až bude jednou všechno hotovo, budou návštěvníci moci pozorovat kováře, pekaře či tkalce v dobových úborech při jejich práci. Zatím je možno přijet se několikrát do roka podívat na scény z dobývání tvrze a na historický šerm.

V budoucnu se jistě WOTHANBURG stane významnou turistickou atrakcí, kam se rádi přijedou podívat cyklisté, kteří putují naším městem dál do Frýdlantu a do Jizerských hor, či celé rodiny cestující autem.

Už to, co bylo až dosud vybudováno, stojí za obdiv.

-fv -

NOVÁ PUBLIKACE : HRÁDECKO-CHRASTAVSKO

Rok od roku nabývá na významu cestovní ruch. Poloha našeho města v blízkosti dvou sousedních států - Německa a Polska - nám dává možnost, aby kromě českých turistů odkudsi z vnitrozemí navštívili Chrastavu také Němci a Poláci. K tomu je samozřejmě nutné nejen mít co nabídnout (přírodní krásy, historické památky atd.), ale také možnosti stravování a ubytování. A právě to poslední je prozatím naším velkým nedostatkem.

Nedávno vyšla již třetí publikace v ediční řadě , podporující rozvoj cestovního ruchu v našem okrese. Jako první vyšlo "Frýdlantsko", jako druhé "Podještědí" a třetí publikace se jmenuje "Hrádecko-Chrastavsko". Všechny uvedené knihy vyšly také v německé verzi.

Tuto pěknou barevnou publikaci si můžete za 5O,-Kč zakoupit v městském muzeu a na některých dalších místech ve městě.

Na titulní stránce obálky je zámek Grabštejn a portrét chrastavského malíře Josefa Fűhricha. Na poslední stránce je záběr z muzea hasičské techniky.

Na vnitřní straně obálky je mapa celého okolí. Publikace zahrnuje všechny obce našeho mikroregionu: města Hrádek a Chrastavu, Chotyni, Rynoltice, Bílý Kostel, Kryštofovo Údolí, Novou Ves, Mníšek a Oldřichov v Hájích.

Dočteme se tam o horolezeckých terénech, o hradech a zámcích, o galérii v andělohorském kostele, o přírodních i technických památkách a najdeme tu i mnoho tipů na výlet v našem okolí. Text i ilustrace o Chrastavě najdeme na str. 1O - 13. Jsou zde nádherné barevné snímky , důležitá telefonní čísla, ubytovací možnosti i seznam restaurací.

Tato publikace by neměla chybět ani ve Vaší knihovničce, neboť v ní určitě najdete mnoho věcí, které dosud neznáte.

-XYZ -

Z VYPRÁVĚNÍ PAMĚTNÍKŮ

Víme, že se historie v učebnicích dějepisu dost liší od subjektivních zážitků jednotlivých lidí, kteří tu či onu dobu prožívali. Proto si své znalosti o minulosti našeho města, které jsme vyčetli v knihách, snažíme obohatit o vyprávění současníků, kteří žili v Chrastavě za války a v prvních poválečných letech. Slíbili jsme jim, že nebudeme (pokud si to nepřejí) uvádět při zveřejňování zážitků a vzpomínek jejich jména. Dnes otiskujeme několik drobných střípků z rozhovorů s nimi.

Když těsně před obsazením ČSR v roce 1938 vykřikovali chrastavští přivrženci Konráda Henleina heslo "Heim ins Reich!"(Domů do říše!), můj děda i na veřejnosti říkával: Tak tam táhněte! Našel se udavač, který to po obsazení Chrastavy wehrmachtem donesl na gestapo. Děda právě mazal kolomazí kola žebřiňáku (na Vísce). Přišli dva gestapáci a klanicí od vozu mu přerazili obě nohy (děda byl Němec, antifašista). Doktoři se ho báli ošetřit…

Jako jediný z kluků jsem nevstoupil do Hitlerjugend. Když jsem šel jednou z kina, skupina výrostků už na mě čekala, odvedli mě násilím do klubovny HJ na Vítkovské ulici (dům, kde býval donedávna městský archiv) a tam mě hrozně zbili.

Po roce 1945 německé děti nesměly chodit do školy. Dospělí i děti museli pracovat u sedláků. Vzpomínám si, jak jsme na podzim 1945 vybírali brambory za "čertem". Kdo z dětí nestačil vybírat, (český) sedlák jej nemilosrdně přetáhl bičem. Když jsem později začal chodit do české měšťanky za kostelem (pocházím z německé antifašistické rodiny, která nebyla odsunuta), neuměl jsem dobře česky. Moc mě bolelo, že se mi tehdy čeští spolužáci vysmívali…

Po únoru 1948 se mnozí Češi názorově z prospěchářských důvodů obrátili. Můj otec byl truhlář. Ačkoliv byl antifašista, Češi mu dílnu se strojním zařízením bez náhrady vzali. Napsal později K. Kreibichovi a na jeho přímluvu mu byl zabavený majetek vrácen.

Konečně našel práci v Dřevokombinátu ve Vítkovské ulici. Tehdy se tam vyráběly dřevěné hračky. Pozdější velký komunistický funkcionář mu tehdy (před rokem 1948) řekl: Kdybych byl věděl, že jsi byl předválečný komunista, nikdy bych tě do fabriky nevzal…Tentýž člověk po únoru nosil v kapse provokativně Rudé právo a stal se pak na mnoho let největším komunistou ve městě.

Po skončení války přišli z vnitrozemí do Chrastavy a okolních vesnic lidé, kteří si "zabrali"statek po Němcích, ačkoliv zemědělství vůbec nerozuměli a nikdy v něm nepracovali. Přáli si, aby se s odsunem německého obyvatelstva příliš nepospíchalo, protože zaměstnávali na polích Němce, často rodinné příslušníky majitele statku, který teď připadl jim. Docházelo ke kuriózním situacím, které vyplývaly z naprosté neznalosti. Sekalo se např. makové pole, když byl mák teprve v květu, protože jim kdosi (snad ze zlomyslnosti či z legrace) řekl, že v době květu je pro sklizeň nejvhodnější doba. Pocit viny, že nyní bydlí v domech, které postavili Němci, čeští osídlenci většinou neměli, protože byli vyzváni vládou, aby přišli dosidlovat pohraničí. Brali to jako vlastenecký úkol a navíc to bylo lákavé, protože mnozí přišli k majetku, o jakém se jim ani nesnilo. Kromě toho v té době vycházely najevo zprávy o neuvěřitelných zvěrstvech, kterých se fašisté dopouštěli na lidech z celé Evropy v koncentračních táborech, a tak byl vztah k německým obyvatelům, kteří čekali na odsun, naprosto záporný. V jejich očích byli spoluviníky zločinů…

I ve 30. letech bylo v Chrastavě pár bezdomovců. Vzpomínám si na rodinu (jméno jsem už zapomněl), kde muž i žena byli denně opilí, my děti jsme je vídali často ležet v příkopě u cesty. Pili i líh a petrolej. Byla to ovšem výjimka.

Jeden Francouz (nevím, jak se sem tehdy dostal) pracoval v Textilaně v Horní Chrastavě (tehdy to byla firma Melchior) a přeřezal (bůhvíproč!) řemeny transmisí. Byl vyhoštěn z města. Postavil si na půl cestě mezi Horní Chrastavou a Chrastavskou Vískou u potoka nevzhlednou chatrč, kde žil se ženou a třemi dětmi. Prodával jakousi velkou rohož, jeho syn ji však kupujícímu zase ukradl, a tak byla prodána mnohokrát.

V prvních měsících po válce docházelo k mnoha případům do nebe volající nespravedlnosti. Někteří němečtí obyvatelé byli proti Hitlerovi, i když to nemohli veřejně vyhlašovat, protože mezi německými obyvateli byli zfanatizovaní udavači, kteří by neváhali je udat. Když přišli čeští osídlenci, zabrali si pěknou vilku, i když prokazatelně věděli, že jde o majetek rodiny, která s fašismem nesympatizovala. Vilu dostali a její majitelé byli bez pardonu odsunuti bez ohledu na jejich postoje před válkou i během ní. O tzv. Revolučních gardách (nosili na levém rukávě pásku s písmeny RG) se již napsalo mnoho. Přezdívka"rabovací gardy" nevznikla jistě náhodou. A slovo "zlatokop" nemělo tehdy nic společného s hledači zlata na Aljašce…

-ydr-

KOUSEK HISTORIE OD NAŠICH SOUSEDŮ

Dodnes najdeme na městském znaku města ŽITAVY dva bílé české lvy. Také město LÖBAU, ZHOŘELEC a město KAMENZ (západně od Budyšína) mají ve znaku českého lva, což je neklamným znamením, že tato oblast (Horní Lužice) bývala kdysi přímou součástí Českého království.

Všechna tři uvedená města byla také součástí tzv.ŠESTIMĚSTÍ, kam kromě nich patřil také Budyšín, Byl to svaz šesti hornolužických měst, který byl založen 21.srpna 1346. Proč?

V oné vzdálené době obchodní cesty nebyly bezpečné a stávalo se velmi často, že kupecké vozy s nákladem zboží bývaly často přepadeny lapky.

A tak vzniklo Šestiměstí především z iniciativy bohatých měšťanů (patricijů).Mnozí šlechtici měli své vlastní ozbrojené skupiny a ty loupily a kradly, za což pak dostaly od svého pána podíl na kořisti. Smutně tím prosluli pánové z Vartemberka (ze Stráže p. Ralskem), ale také chrastavský dobrodruh Mikuláš z Kajšperka se často objevoval na silnici mezi Žitavou a Budyšínem se svými lidmi a loupil. Nakonec to s ním špatně dopadlo. Byl polapen a veřejně oběšen.

Protože se společnému vojsku Šestiměstí podařilo řádění lapků omezit, města sdružená ve svazu Šestiměstí bohatla a nabývala na významu.

V roce 1355 potvrdil tento svaz sám císař Karel IV. a vydal k tomu příslušnou listinu se svou pečetí, V období husitských válek se Šestiměstí stalo úhlavním nepřítelem "božích bojovníků". ( Když husité po mnoho týdnů neúspěšně obléhali město Budyšín (Bautzen), domluvili se tajně s městským písařem Petrem z Přišec, aby jim v noci otevřel zevnitř městskou bránu, kterou by se mohli do města dostat lstí. Písař s myšlenkami husitů sympatizoval, a proto byl k tomuto činu odhodlán. Dříve než svůj záměr mohl provést, byl prozrazen. Jako zrádce byl městskou radou odsouzen k smrti a veřejně popraven na budyšínském náměstí.) Voje husitů procházely v letech 1428 -33 nejednou Horní Lužicí (i Chrastavou) a spojené vojsko Šestiměstí se s nimi nejednou utkalo. jedna z bitev se odehrála 16. listopadu 1428 pod hradem Hamrštejnem.

Král a šlechta se začali obávat vojenské, ale především ekonomické síly Šestiměstí, a tak od 16. století začali postupně práva těchto hornolužických měst omezovat.

Po napoleonských válkách došlo na kongresu ve Vídni k novému vytyčení hranic mezi státy. A tak se stalo, že dvě z měst Šestiměstí - Zhořelec a Lubaň - připadla k Prusku. Ve svazu zůstala pouze čtyři zbývající města a jejích spolupráce a vliv slábly.

Ještě dnes má těchto šest měst čilé vzájemné styky. Lubaň dnes patří Polsku, zbývajících pět měst leží na území Německa. Dnes však jde o spolupráci a výměnu zkušeností v oblasti cestovního ruchu, životního prostředí apod.

PhDr. F. VYDRA

NĚMÝ SVĚDEK DOBY...

Žitava a její okolí se staly - jak víme - novým domovem pro tisíce českobratrských pobělohorských exulantů z Čecha a Moravy. Méně známé však je, že se v roce 1945 hlásilo v Žitavě více než čtyři tisíce obyvatel k české národnosti. Byl tam zřízen český národní výbor, začala fungovat česká škola. Až do roku 1950 se vedla diplomatická jednání mezi pražskou vládou, tehdejší sovětskou okupační zónou v Německu a později s představiteli nově vzniklé NDR o možnosti připojení Žitavska k Československé republice.

Jako důkaz událostí z té doby uveřejňujeme žádost o dodávku lepenky z papírny v Bílém Kostele do Žitavy. Vedle razítka jsou podepsáni dva zástupci tehdejšího českého správního orgánu v Žitavě Hrdlička a Knobloch. K připojení Žitavska k naší republice tehdy nedošlo, i když naše vláda uplatňovala historický nárok na toto území. - vy -