BULLETIN
Společnosti přátel historie města Chrastavy
č. 84/ červen 2001
VÝSTAVA : JAPONSKO - ZEMĚ NEZNÁMÁ
Po celý měsíc červen a červenec můžete v Městském muzeu v Chrastavě navštívit novou výstavu s názvem JAPONSKO - ZEMĚ NEZNÁMÁ. Snad jste si již povšimli poutavých plakátů, které jsou vylepeny na mnoha místech ve městě. Japonsko je pro nás skutečně velmi vzdálená a neznámá země a málokdo z nás ji zřejmě v budoucnu navštíví a osobně pozná. Nění však určitě na škodu, dozvíme-li se o této "zemi vycházejícího slunce" (červený sluneční kotouč je uprostřed japonské státní vlajky) trochu víc, aniž bychom museli opustit své město a vydat se na dalekou cestu.
Je třeba vyvrátit mylný názor většiny našich občanů, že Japonci a Číňané jsou si jazykově tak blízcí asi jako Češi a Poláci, jenže žijí o pár tisíc kilometrů dále na východ. Pozor! Japonština a čínština jsou dva zcela odlišné jazyky a i když Japonci používají - kromě dvou svých slabičných abeced, které se jmenují hiragana a katakana -také čínských znaků, čtou je úplně jinak. Japonec by se s Číňanem nedomluvil !
Japonsko je země zajímavých kontrastů: na jedné straně vyrábí moderní špičkové technické výrobky (automobily, fotoaparáty, magnetofony atd., na druhé straně dodržují staré tradice svých předků. Rýže, ryby, zelenina - to je základ japonské stravy. Na jídelníčku se často objevují i mořské řasy. To všechno samozřejmě ochucené sojovou omáčkou. Nejedí však maso sumce. Víte proč? Podle staré báje je kdesi hluboko v moři pod japonskými ostrovy velký posvátný sumec, a když sebou zavrtí. vzniká zemětřesení. A to je v Japonsku běžnou záležitostí. A tak je maso ze sumce tabu. Nejedí je, aby si tuto rybu nerozzlobili, neboť by jim mohla při zemětřesení napáchat ještě víc škod... V bytech nenajdeme židle, lidé sedí na zemi (spíše klečí!) na rohožích zvaných tatami. A nejí se příborem, nýbrž dvěma tyčinkami, které se drží obě v pravé ruce. Těžko se dá vysvětlit, že v této vzdálené zemi je mnoho milovníků české hudby - Smetany, Dvořáka a Janáčka. A také naše české sklo tam má velmi dobrý zvuk.
Japonsko je císařství, ale císař tam má
dnes jen velmi omezenou moc. Desítky let tam vládl císař
Hirohito, což v překladu znamená "svatý člověk",
Jeho skutečné jmono bylo Šówa. Ten dnešní, který se ujal
vlády v roce 1989. se jmenuje Akihito.
K rozdílům mezi Evropou a Japonskem patří například i fakt,
že tam školní rok začíná 1. dubna a končí v březnu.
Pětka je ve škole nejlepší známka, jako např. v Rusku.
Víte, co je to saké? Je to oblíbený nápoj z rýže. Japonci
rádi cestují. Můžeme je potkat v Praze, ve Vídni i v
Paříži. Skoro všichni jsou ověšeni fotoaparáty, takže
jsou jakousi živou reklamou firmy Konica, Pentax, Nikon a
dalších. Lidé v Japonsku se dožívají nejvyššího
průměrného věku na světě. Jistě k tomu přispívají i
mořské ryby a řžasym které se konzumují ve velkém
množství (dokonce se jedí i syrové).
Na výstavě JAPONSKO - ZEMĚ NEZNÁMÁ se
dozvíte ještě mnohem víc. Uvidíte tu i školní učebnice,
skládanky origami, které jsou mezi dětmi velmi oblíbené,
pravá japonská kimona, keramiku a dřevěné panenky
kokeši...Bude tu zaznívat i japonská hudba a bude se promítat
několik videofilmů. Očekáváme, že tuto výstavu navštíví
- kromě dětí ze základní školy a dospělých občanů
Chrastavy- také stovky návštěvníků, kteří přijedou na
CHRASTAVSKÉ SLAVNOSTI odjinud.
- fv -
LEGIONÁŘI STÁLE STŘEDEM ZÁJMU
Koncem dubna jsme dostali jako dar do naší
nevelké muzejní knihovny od jedné chrastavské občanky knihu
BACHMAČ. Příslušníci starší generace si jistě vzpomenou,
že jde o název ukrajinského městečka, kde v březnu roku
1918 došlo k bitvě našich československých legionářů, ve
které zvítězili. Kniha sestává z mnoha osobních vzpomínek
účastníků oné dávné události a je doplněna dobovými
fotografiemi. Vyšla u příležitosti 10. výročí zmíněné
bitvy. Je to nesporně zajímavá četba, i když pro
současníky jsou názvy jako Bachmač a Zborov něčím
nesmírně vzdáleným. Vždyť tehdejším nejmladším, tedy
osmnáctiletým vojákům by dnes bylo víc než sto let ! Shodou
okolností jsme zhruba v téže době jako darovanou knihu
dostali i publikaci ČESKOSLOVENŠTÍ LEGIONÁŘI- RODÁCI A
OBČANÉ OKRESU LIBEREC, kterou nedávno vydal Státní okresní
archiv v Liberci. V uvedené publikaci jsou také jména čtyř
chrastavských legionářů:
Vilém NIGRÍN...nar. 24. 5. 1890....italská fronta
Ladislav TROJAN...nar. 27. 6. 1891....ruská fronta
Miloš PRCHLÝ....nar. 4. 7. 1897.....italská fronta
František TURPIŠ...nar. 7. 1. 1898...italská fronta
Uveďme si několik podrobností o Františku
TURPIŠOVI, na jehož počest byla pojmenována jedna z
chrastavských ulic v samém středu města a jehož pamětní
deska je umístěna na budově základní školy. Byl textilním
dělníkem v továrně firmy Cichorius (později Bytex, dnes
Mykana). Jako tisíce českých a slovenských vojáků, kteří
nechtěli bojovat na straně Rakouska, přeběhl k Italům a
vstoupil do legií. V jedné z bitev proti Rakušanům (ale i
proti českým vojákům, kteří neměli odvahu k přeběhnutí
přes frontu) byl v severní Itálii zajat a obviněn z dezerce.
Ve vesnici San Stino byla oběšen. Rakouští důstojníci jeho
čin hodnotili pochopitelně jako velezradu. Bylo mu pouhých
dvacet let a do konce té vleklé války zbývalo necelého půl
roku...
- ydr -
GICKELSBERG čili V Ý H L E D Y
Zalesněný vrchol nad Vítkovem znali dřívější němečtí obyvatelé tohoto kraje pod názvem Gickelsberg. Již dávno se vžilo jeho dnešní české pojmenování VÝHLEDY. Známá je pověst "o stařeně z Výhledů", která zlatými dukáty odměňovala chudé vesničany, když se s ní - ač sami měli málo - rozdělili o nocleh i jídlo, jestliže nečekaně zaťukala na okno jejich dřevěné chaloupky.
O Výhledech se dočítáme ve starých kronikách, které zachytily zajímavou událost z roku 1722. Tehdy asi dvě stě soukenických tovaryšů z Liberce s cechovní pokladnou odepřelo poslušnost svým mistrům a vydalo se přes Chrastavu až na pohraniční kopec Výhledy. Chtěli zlepšení svých podmínek a jejich trucování (dnes bychom řekli stávka) trvalo dva týdny. Vyhrožovali, že odejdou přes hranice do sousedního Saska, nebudou-li jejich požadavky splněny. Nakonec se přece jen vrátili zpátky do Liberce a kronikáři píší, že to byl "triumfální návrat". Na čedičovém vrcholu 567 metrů vysoké hory byla později postavena dřevěná bouda. V ní po léta bydlel loutkář Köhler, který přišel o život v době prusko - rakouské války. Byl totiž v podezření, že dává znamení rakouskému vojsku o pohybu pruských jednotek.
V roce 1872 byla na Výhledech postavena
restaurace, která se stala oblíbeným výletním cílem nejen
pro turisty z Chrastavy či z Liberce, ale rádi sem přicházeli
také lázeňští hosté ze saské strany z rašelinných a
sirných lázní Bad Oppelsdorf (dnešní polské Opolno Zdrój).
Na vrcholu Výhledů se scházeli výletníci, celníci, ale i
pašeráci. Dokonce se mluvilo o "ráji pašířů". A
co se tehdy pašovalo? Z českého vnitrozemí do Německa
tabák, cigarety a různé druhy uzenin, většinou omotaných
pod oblekem kolem těla. Ze Saska k nám do Čech přinášeli
pašeráci sůl, margarín a uzené sledě. Restaurace na vrcholu
Výhledů přežila sice konec druhé světové války , avšak
postupně chátrala, nebyla již nikdy uvedena do provozu a
později vyhořela. Dřívější čilý ruch z obou stran
státní hranice nebyl již nikdy obnoven, neboť přehnaná
bezpečnostní opatření znemožňovala pohyb v hraničním
pásmu, ačkoliv naším sousedem bylo spřátelené Polsko.
Hesla o mezinárodním přátelství se ukázala jako planá a
lživá. Nejbližší vesnice na polském území se jmenuje
Jasna Góra (dřívější německý název Lichtenberg) a leží
necelé dva kilometry od vrcholu Výhledů, ale navštívit ji
nemůžeme, leda velkou oklikou přes některý z oficiálních
hraničních přechodů.
F.VYDRA
POZOR!!! VÝZVA KE ČTENÁŘUM CHRASTAVSKÝCH LISTU
Společnost přátel historie města Chrastavy (SPHMCH) opakuje svou výzvu ke všem chrastavským občanům, aby darovali nebo alespoň zapůjčili dokumenty z období po roce 1945. Jde o fotografie, plakáty, novinové výstřižky, ale i jiné svědky kulturních či sportovních událostí a společenských akcí, které se týkají Chrastavy. Členové SPHMCH zpracovávají poválečné období historie našeho města a potřebují co nejvíce dokladů o letech 1945-2000. Rádi vyslechneme také zajímavá vyprávění pamětníků udá-lostí, která pro naši potřebu zaznamenáme. Pokud nám chcete pomoci, přijďte do městského muzea, kde od Vás darované či zapůjčené dokumenty převezme p.dr.Vydra nebo p. Šulc.
NEZAPOMEŇTE, ŽE UDÁLOSTI, NA KTERÉ SI DOSUD DOBŘE VZPOMÍNÁTE, JSOU JIŽ SOUČÁSTÍ HISTORIE.