BULLETIN
Společnosti přátel historie města Chrastavy
č. 84/ červen 2001

VÝSTAVA : JAPONSKO - ZEMĚ NEZNÁMÁ

Po celý měsíc červen a červenec můžete v Městském muzeu v Chrastavě navštívit novou výstavu s názvem JAPONSKO - ZEMĚ NEZNÁMÁ. Snad jste si již povšimli poutavých plakátů, které jsou vylepeny na mnoha místech ve městě. Japonsko je pro nás skutečně velmi vzdálená a neznámá země a málokdo z nás ji zřejmě v budoucnu navštíví a osobně pozná. Nění však určitě na škodu, dozvíme-li se o této "zemi vycházejícího slunce" (červený sluneční kotouč je uprostřed japonské státní vlajky) trochu víc, aniž bychom museli opustit své město a vydat se na dalekou cestu.

Je třeba vyvrátit mylný názor většiny našich občanů, že Japonci a Číňané jsou si jazykově tak blízcí asi jako Češi a Poláci, jenže žijí o pár tisíc kilometrů dále na východ. Pozor! Japonština a čínština jsou dva zcela odlišné jazyky a i když Japonci používají - kromě dvou svých slabičných abeced, které se jmenují hiragana a katakana -také čínských znaků, čtou je úplně jinak. Japonec by se s Číňanem nedomluvil !

Japonsko je země zajímavých kontrastů: na jedné straně vyrábí moderní špičkové technické výrobky (automobily, fotoaparáty, magnetofony atd., na druhé straně dodržují staré tradice svých předků. Rýže, ryby, zelenina - to je základ japonské stravy. Na jídelníčku se často objevují i mořské řasy. To všechno samozřejmě ochucené sojovou omáčkou. Nejedí však maso sumce. Víte proč? Podle staré báje je kdesi hluboko v moři pod japonskými ostrovy velký posvátný sumec, a když sebou zavrtí. vzniká zemětřesení. A to je v Japonsku běžnou záležitostí. A tak je maso ze sumce tabu. Nejedí je, aby si tuto rybu nerozzlobili, neboť by jim mohla při zemětřesení napáchat ještě víc škod... V bytech nenajdeme židle, lidé sedí na zemi (spíše klečí!) na rohožích zvaných tatami. A nejí se příborem, nýbrž dvěma tyčinkami, které se drží obě v pravé ruce. Těžko se dá vysvětlit, že v této vzdálené zemi je mnoho milovníků české hudby - Smetany, Dvořáka a Janáčka. A také naše české sklo tam má velmi dobrý zvuk.

Japonsko je císařství, ale císař tam má dnes jen velmi omezenou moc. Desítky let tam vládl císař Hirohito, což v překladu znamená "svatý člověk", Jeho skutečné jmono bylo Šówa. Ten dnešní, který se ujal vlády v roce 1989. se jmenuje Akihito.
K rozdílům mezi Evropou a Japonskem patří například i fakt, že tam školní rok začíná 1. dubna a končí v březnu. Pětka je ve škole nejlepší známka, jako např. v Rusku. Víte, co je to saké? Je to oblíbený nápoj z rýže. Japonci rádi cestují. Můžeme je potkat v Praze, ve Vídni i v Paříži. Skoro všichni jsou ověšeni fotoaparáty, takže jsou jakousi živou reklamou firmy Konica, Pentax, Nikon a dalších. Lidé v Japonsku se dožívají nejvyššího průměrného věku na světě. Jistě k tomu přispívají i mořské ryby a řžasym které se konzumují ve velkém množství (dokonce se jedí i syrové).

Na výstavě JAPONSKO - ZEMĚ NEZNÁMÁ se dozvíte ještě mnohem víc. Uvidíte tu i školní učebnice, skládanky origami, které jsou mezi dětmi velmi oblíbené, pravá japonská kimona, keramiku a dřevěné panenky kokeši...Bude tu zaznívat i japonská hudba a bude se promítat několik videofilmů. Očekáváme, že tuto výstavu navštíví - kromě dětí ze základní školy a dospělých občanů Chrastavy- také stovky návštěvníků, kteří přijedou na CHRASTAVSKÉ SLAVNOSTI odjinud.
- fv -

LEGIONÁŘI STÁLE STŘEDEM ZÁJMU

Koncem dubna jsme dostali jako dar do naší nevelké muzejní knihovny od jedné chrastavské občanky knihu BACHMAČ. Příslušníci starší generace si jistě vzpomenou, že jde o název ukrajinského městečka, kde v březnu roku 1918 došlo k bitvě našich československých legionářů, ve které zvítězili. Kniha sestává z mnoha osobních vzpomínek účastníků oné dávné události a je doplněna dobovými fotografiemi. Vyšla u příležitosti 10. výročí zmíněné bitvy. Je to nesporně zajímavá četba, i když pro současníky jsou názvy jako Bachmač a Zborov něčím nesmírně vzdáleným. Vždyť tehdejším nejmladším, tedy osmnáctiletým vojákům by dnes bylo víc než sto let ! Shodou okolností jsme zhruba v téže době jako darovanou knihu dostali i publikaci ČESKOSLOVENŠTÍ LEGIONÁŘI- RODÁCI A OBČANÉ OKRESU LIBEREC, kterou nedávno vydal Státní okresní archiv v Liberci. V uvedené publikaci jsou také jména čtyř chrastavských legionářů:
Vilém NIGRÍN...nar. 24. 5. 1890....italská fronta
Ladislav TROJAN...nar. 27. 6. 1891....ruská fronta
Miloš PRCHLÝ....nar. 4. 7. 1897.....italská fronta
František TURPIŠ...nar. 7. 1. 1898...italská fronta

Uveďme si několik podrobností o Františku TURPIŠOVI, na jehož počest byla pojmenována jedna z chrastavských ulic v samém středu města a jehož pamětní deska je umístěna na budově základní školy. Byl textilním dělníkem v továrně firmy Cichorius (později Bytex, dnes Mykana). Jako tisíce českých a slovenských vojáků, kteří nechtěli bojovat na straně Rakouska, přeběhl k Italům a vstoupil do legií. V jedné z bitev proti Rakušanům (ale i proti českým vojákům, kteří neměli odvahu k přeběhnutí přes frontu) byl v severní Itálii zajat a obviněn z dezerce. Ve vesnici San Stino byla oběšen. Rakouští důstojníci jeho čin hodnotili pochopitelně jako velezradu. Bylo mu pouhých dvacet let a do konce té vleklé války zbývalo necelého půl roku...
- ydr -

GICKELSBERG čili V Ý H L E D Y

Zalesněný vrchol nad Vítkovem znali dřívější němečtí obyvatelé tohoto kraje pod názvem Gickelsberg. Již dávno se vžilo jeho dnešní české pojmenování VÝHLEDY. Známá je pověst "o stařeně z Výhledů", která zlatými dukáty odměňovala chudé vesničany, když se s ní - ač sami měli málo - rozdělili o nocleh i jídlo, jestliže nečekaně zaťukala na okno jejich dřevěné chaloupky.

O Výhledech se dočítáme ve starých kronikách, které zachytily zajímavou událost z roku 1722. Tehdy asi dvě stě soukenických tovaryšů z Liberce s cechovní pokladnou odepřelo poslušnost svým mistrům a vydalo se přes Chrastavu až na pohraniční kopec Výhledy. Chtěli zlepšení svých podmínek a jejich trucování (dnes bychom řekli stávka) trvalo dva týdny. Vyhrožovali, že odejdou přes hranice do sousedního Saska, nebudou-li jejich požadavky splněny. Nakonec se přece jen vrátili zpátky do Liberce a kronikáři píší, že to byl "triumfální návrat". Na čedičovém vrcholu 567 metrů vysoké hory byla později postavena dřevěná bouda. V ní po léta bydlel loutkář Köhler, který přišel o život v době prusko - rakouské války. Byl totiž v podezření, že dává znamení rakouskému vojsku o pohybu pruských jednotek.

V roce 1872 byla na Výhledech postavena restaurace, která se stala oblíbeným výletním cílem nejen pro turisty z Chrastavy či z Liberce, ale rádi sem přicházeli také lázeňští hosté ze saské strany z rašelinných a sirných lázní Bad Oppelsdorf (dnešní polské Opolno Zdrój). Na vrcholu Výhledů se scházeli výletníci, celníci, ale i pašeráci. Dokonce se mluvilo o "ráji pašířů". A co se tehdy pašovalo? Z českého vnitrozemí do Německa tabák, cigarety a různé druhy uzenin, většinou omotaných pod oblekem kolem těla. Ze Saska k nám do Čech přinášeli pašeráci sůl, margarín a uzené sledě. Restaurace na vrcholu Výhledů přežila sice konec druhé světové války , avšak postupně chátrala, nebyla již nikdy uvedena do provozu a později vyhořela. Dřívější čilý ruch z obou stran státní hranice nebyl již nikdy obnoven, neboť přehnaná bezpečnostní opatření znemožňovala pohyb v hraničním pásmu, ačkoliv naším sousedem bylo spřátelené Polsko. Hesla o mezinárodním přátelství se ukázala jako planá a lživá. Nejbližší vesnice na polském území se jmenuje Jasna Góra (dřívější německý název Lichtenberg) a leží necelé dva kilometry od vrcholu Výhledů, ale navštívit ji nemůžeme, leda velkou oklikou přes některý z oficiálních hraničních přechodů.
F.VYDRA

POZOR!!! VÝZVA KE ČTENÁŘUM CHRASTAVSKÝCH LISTU

Společnost přátel historie města Chrastavy (SPHMCH) opakuje svou výzvu ke všem chrastavským občanům, aby darovali nebo alespoň zapůjčili dokumenty z období po roce 1945. Jde o fotografie, plakáty, novinové výstřižky, ale i jiné svědky kulturních či sportovních událostí a společenských akcí, které se týkají Chrastavy. Členové SPHMCH zpracovávají poválečné období historie našeho města a potřebují co nejvíce dokladů o letech 1945-2000. Rádi vyslechneme také zajímavá vyprávění pamětníků udá-lostí, která pro naši potřebu zaznamenáme. Pokud nám chcete pomoci, přijďte do městského muzea, kde od Vás darované či zapůjčené dokumenty převezme p.dr.Vydra nebo p. Šulc.

NEZAPOMEŇTE, ŽE UDÁLOSTI, NA KTERÉ SI DOSUD DOBŘE VZPOMÍNÁTE, JSOU JIŽ SOUČÁSTÍ HISTORIE.