BULLETIN
Společnosti přátel historie města Chrastavy
č. 83/ květen 2001

 

ANTON IGNÁC KOPSCH (1694 - 1775)

Jeden z návštěvníků městského muzea, doc. K. Mačák z Technické univerzity v Liberci, nám poslal podrobný životopis významného chrastavského rodáka. Uvádíme překlad zkrácené verze.

Anton Ignác KOPSCH se narodil 20. prosince 1694 v Chrastavě. Otec Matěj Kopsch se sem přistěhoval z vesnice Schönfeld poblíž kláštera Mariental, byl povoláním truhlář a oženil se s Barborou Lichtnerovou.

Když bylo chlapci osm let, otec zemřel a o jeho další výchovu se starala matka. Hoch byl vychováván ve zbožnosti a již v dětství projevoval zájem o vědění. Kopsch pečoval o svou matku ve svém domě až do jejích 83 let, kdy zemřela. Oběma rodičům dal později zřídit na hřbitově důstojný náhrobek.

Ve 13 letech chlapec opouští rodný dům a začíná úspěšně studovat. Nadaného mladíka si povšiml hrabě Václav Gallas a vybral si jej jako domácího učitele pro svého tehdy dvanáctiletého syna Filipa Josefa. Kopschovi bylo v té době 21 let a studoval nejen teologii, ale také práva.

Po ukončení teologických studií byl v roce 1719 vysvěcen na kněze a zůstal ještě dva roky ve službách rodiny Gallasů, než dokončil studia hraběcí syn Filip.

Svou dráhu duchovního začal v Liberci, pak následovalo čtyřleté působení v Raspenavě. Dalších jedenáct let strávil v rodné Chrastavě. Za vlastní peníze dal zřídit oltář sv. Jana Křtitele, na jeho pokyn byla vybudována nová kazatelna, na hřbitově, který se tehdy rozkládal kolem hřbitova obehnaného kamennou zdí, dal postavit márnici. Byl to on, kdo nechal na farní zeď připevnit několik desítek náhrobků. V lesíku na Špičáku za městem dal umístit tři kříže.

V roce 1735 získal titul "arcibiskupský vikář".

Od roku 1741 začal působit v Liberci v kostele sv.Kříže na Malém náměstí. Dal zřídit křížovou cestu a zavedl v Liberci - Novém Městě slavnosti Božího těla. Na vnitřní vybavení kostela věnoval ze svých finančních prostředků 12.000 florinů.

Mnoho úsilí vynaložil na vzdělání mládeže. Dal zbourat starou, nevyhovující školní budovu a nechal postavit prostornou, velkou školu.

Byl mezi věřícími mimořádně oblíbený, měl značnou autoritu, ve svém kněžském povolání byl velmi obětavý.

U příležitosti svých 50. narozenin byl jmenován čestným kanovníkem chrámu sv. Petra v Budyšíně.

Oslavy jeho padesátileté kněžské činnosti v roce 1769 byly opravdu velkolepé. Slavnosti se zúčastnili členové šlechtického rodu Clam-Gallasů, velké množství církevních hod- nostářů a městem procházel průvod, jaký Liberec do té doby ještě neviděl.

Anton Ignác KOPSCH zemřel 13. března 1775 ve věku 80 let .

- fv -

 

GREGOR KNESCHE : ŘEZNÍK - KRONIKÁŘ ( K 80. výročí úmrtí )

Jdeme-li Vítkovskou ulicí směrem ke koupališti, míjíme po levé straně budovu, kde býval donedávna archív městského úřadu. Tato budova byla postavena během 2. světové války (v roce 1942) a sloužila jako klubovna chrastavské organizace Hitlerjugend.

Kdybychom se však mohli vrátit do minulosti trochu vzdálenější, našli bychom tu tehdy nevelký hostinec "Zum Jagdhorn" (U loveckého rohu) spojený s řeznickým obchodem. Majitelem byl řeznický mistr Gregor Knesche, který jako tovaryš procestoval téměř celé Německo až k Baltu a velký kus Rakouska až k italským hranicím. Žil v letech 1843 1921, takže si letos připomínáme, že od jeho úmrtí uplynulo již 80 let. Několik let po jeho smrti hostinec vyhořel a později tu jak již bylo řečeno vybudovali vzorovou klubovnu pro mladé obdivovatele fašismu.

Osobnost Gregora Knescheho si zaslouží, abychom si o něm řekli trochu víc. Je možné, že v dětství a mládí chtěl studovat, nechyběla mu silná touha po vzdělání, po nových poznatcích. Byl náruživý čtenář a jeho pozornost poutaly především historické knihy.

Nikdy nebyl oficiálním městským kronikářem, ale o to pozoruhodnější je fakt, že sám, ze své osobní záliby, sepsal více než šest set stran (ručně psaných) o dějinách Chrastavy.

Tato soukromá kronika má devět dílů, jeden z nich je věnován dějinám grabštejnského panství. Doplňkem tohoto rozsáhlého díla je příloha s kolorovanými ilustracemi s názvem "Alt-Kratzau im Bilde" (Stará Chrastava v obrazech).

Na své kronice pracoval ve volném čase od roku 1882 až skoro do své smrti. Stovky stránek psaných úhledným kurentem přepsal na psacím stroji p. Alfred Lange v letech 1985-86. Jednu kopii vlastní také naše městské muzeum. Knesche píše o nejstarší historii, popisuje husitská tažení, podrobně se rozepisuje o šlechtických rodech nejen na Grabštejně, ale také na Frýdlantsku. Mnoho stran se týká hradu Hamrštejna. V kronice nacházíme nejrozmanitější údaje, např. o počtu obyvatel či výměře pozemků v obcích, které patřily ke Grabštejnu, líčí ničivou povodeň v roce 1897 atd.

Historici by jistě měli výhrady ke způsobu zpracování dějinných událostí. Některé Knesche popisuje dvakrát, občas se zdá řazení záznamů poněkud chaotické. Suma faktů, které tato kronika obsahuje, je skutečně úctyhodná.

Po roce 1945 se velmi složitou cestou podařilo převézt rukopis Knescheho kroniky do NDR. Odtud pak později v kufru s dvojitým dnem byla propašována do západní části tehdy rozděleného Německa. Dnes patří originál kroniky, která má v písemné podobě 629 stran, zatímco její strojopisná varianta "pouze" 465 stran, k nejcennějším dokumentům v chrastavském archivu v jihobavorském Marktoberdorfu.

Dr. F.VYDRA

 

DO HORNÍ LUŽICE JIŽ POČTVRTÉ

Již od ledna jsme chystali autobusový zájezd do Horní Lužice.

Věděli jsme, že obsadit všech 45 míst nebude snadné, protože mnozí chrastavští občané se podobného zájezdu již v minulých letech zúčastnili. Podařilo se, ba v posledních dnech před odjezdem jsme dokonce museli asi 15 dalších zájemců odmítnout. Hlásili se telefonicky z Liberce, z Mělníka, z Ústí nad Labem, ba až z Prahy.

Počasí bylo chladné a deštivé, a tak jsme se obávali, že ráno mnozí k autobusu nepřijdou. Přišli všichni, do jednoho! Jeli s námi zájemci z Jablonce, z Liberce, z Hrád- ku, z Jitravy a z Jablonného v Podještědí.

Na hranicích ve Varnsdorfu proběhlo všechno bez problémů, protože dřívější nepříjemná opatření způsobená nákazou dobytka byla zrušena.

Novinkou letošního programu byla prohlídka muzea nejznámějšího lužickosrbského malíře Měrćina Nowaka v jeho rodné vsi Njechorń. Prohlédli jsme si jeho bývalý ateliér i celý dům, kde se nachází rozsáhlá expozice jeho díla. Naší průvodkyní byla bývalá učitelka, paní Pinkawina, která neskrývala upřímné sympatie k nám, Čechům.

V Budyšíně jsme se jako obvykle prošli historickou částí města, povšimli jsme si, že přibyly nové pastelové fasády i v místech,

kde ještě nedávno byly omítky domů zanedbané. Neuvěřitelně rychlým tempem byl v centru vybudován nový prodejní komplex zvaný Kornmarkt, tedy Žitný trh. Během návštěvy Srbského domu jsme měli možnost sledovat, jak se zdobí velikonoční kraslice. Byla tu i výstava kraslic, které zvítězily v letošní soutěži vyhlášené Domowinou.

Dopoledne dokonce svítilo slunce a chodit za pěkného počasí s otevřeným červeným deštníkem nad hlavou (což byl pro naši skupinu orientační bod, kudy se jde a kam se bude odbočovat) vypadalo jako bláznovství. V odpoledních hodinách, kdy jsme se vydali na západ, do vesnic v sousedním okrese Kamjenc/ Kamenz, se stal pro každého deštník velmi potřebným módním doplňkem. Dokonce i mnozí z velikonočních jezdců měli přes svůj černý oblek pláštěnku, někteří si dokonce igelitovým návlekem chránili před deštěm svůj černý cylindr (klobouk). Navštívili jsme pět vesnic a dohromady jsme mohli pozorovat téměř tisíc vyzdobených koní různých barev a ras. Na ty, kteří byli s námi poprvé, zapůsobil nepochybně hřbitov se stovkami bílých křížů v Ralbicích.

Když jsme se po šesté hodině večer vraceli přes hranice zpátky, vlast nás neuvítala příliš přátelsky. Na kopci Šébr odhrnoval sněžný pluh vrstvu sněhu ze silnice, byla hustá mlha… Teprve tehdy jsme pochopili, jaké jsme měli vlastně štěstí. Vždyť mohlo být ještě mnohem hůř!

- FV -

 

KVĚTNOVÁ VÝSTAVA V MINIGALÉRII MĚSTSKÉHO MUZEA

Mnozí naši čtenáři si již zvykli na to, že se v městském muzeu koná každý měsíc nová výstava. Co všechno už tu nebylo k vidění! Krásné barevné i černobílé fotografie, obrazy libereckých výtvarníků, staré listiny a dobové snímky, čínské umělecké výrobky, předměty dovezené až z Islandu, ukázky zajímavých "koníčků", dětské výrobky a výkresy, paličkované krajky, výrobky z ateliéru AMI, slovníky a slabikáře z celého světa, materiály o Euroregionu NISA atd.

A co jsme připravili pro Vás na měsíc květen? PATCHWORK.

Máte-li po ruce anglicko-český slovník, zjistíte, že slovo PATCH znamená" záplata" a WORK "práce". Jde vlastně o to, co už kdysi dávno dělávaly naše prababičky. Záplata byla jakýmsi symbolem chudoby, a tak bylo snazší vyspravit oblek záplatami, když nebylo dost peněz si koupit nový.

Jenže má-li žena či dívka vkus a fantazii, dají se z barevných záplat vytvořit zajímavé věci. Tisíce žen v USA a v Británii i jinde se nezabývají patchworkem proto, že jim chybějí peníze, ale našly v práci s látkovými záplatami možnost uplatnění své tvořivosti. Prostírání, ubrousky i velké přehozy a pokrývky mohou být ozvláštněny umnou kombinací barev a vzorů.

Přijďte se na výstavu podívat, možná, že tam získáte inspiraci a sami se pustíte do něčeho podobného.

 

ZAJÍMAVOSTI O BAVORSKÉM MĚSTĚ EICHSTÄTT

Již několik let trvají vzájemné styky mezi městem Chrastavou a bavorským Eichstättem. Toto poměrně nevelké město (asi 25.000 obyvatel) ležící poblíž Ingolstadtu má známou univerzitu a je tu množství historických budov.

Městem protéká řeka Altműhl a celá oblast byla prohlášena přírodní rezervací. Hned za městem se nacházejí naleziště pravěkých zkamenělin. Ulita hlavonožce se tak stala na propagačních materiálech symbolem tohoto města. Druhým symbolem je veverka. Nechápete? Název města je odvozen od německého slova EICHE = dub. Česky bychom to mohli přeložit jako Dubá, Dubí či Doubrava. Na městském znaku vidíme nad městskou branou a dvěma věžemi dubové větve se žaludy. Veverka se německy řekne Eichhorn, takže i toto slovo má spojitost s dubem.

Nad řekou se vypíná hrad Wilibaldburg, uvnitř kterého je umístěno několik zajímavých muzeí.

Oblíbenou slavností je Rybářský svátek, při kterém se opékají pstruzi, jedí se slané preclíky a vypije se spousta piva.

A když nepřeje počasí, konají se slavnosti uvnitř velikých stanů, kam se vejde i několik tisíc návštěvníků.

Jednou ze slavností, která má téměř dvousetletou tradici, je tzv. Volksfest, tedy Lidová slavnost (veselice). Poprvé se konala v roce 1812. Tehdy většina obyvatel pracovala v zemědělství, a tak se při tomto svátku konala přehlídka koní a dojnic, městem jel dlouhý průvod s ozdobenými vozy, většina účastníků nosila tehdy ještě lidový kroj. V průběhu desetiletí se ráz oslav postupně měnil. Neodmyslitelnou součástí oslav je dětský průvod, hraje přitom několik kapel, tančí se přímo venku pod širým nebem. Snad to byla původně dožínková slavnost, protože se koná na rozhraní srpna a září. Program trvá déle než týden. Pro děti i dospělé jsou připraveny všelijaké hry a soutěže, pivo teče proudem.

Tradicí při těchto oslavách je i volba královny luk, německy Wiesenkönigin. Příjemná, hezká tvář k tomu nestačí. Hodnotí se i vystupování, nezbytná je i schopnost promluvit do mikrofonu a dirigovat alespoň na krátkou chvíli i kapelu.

V Chrastavě bylo již několik delegací v čele se starostou Eichstättu, také zástupci našeho města navštívili již několikrát Eichstätt. Začátkem dubna t.r. se na "Zámečku" projednávala účast fanfárové kapely z Eichstättu na letošním 6. ročníku Chrastavských slavností. - fv-

 

PO STOPÁCH DOPISU Z POLSKA

Teodora BAŁANDO… Říká vám něco tohle nezvyklé jméno? Na městský úřad přišel nedávno dopis z Wrocławi , v němž pisatelka uvádí, že v době války v letech 1943-45 - pracovala v Chrastavě (Kratzau) na nucené práci v zahradnictví.

Majitelem prý byl pan Rudolf, příjmení zapomněla… Žádá, aby jí naše úřady vystavily nějaké potvrzení, že zde opravdu pracovala.

Když jsem si ten dopis znovu a znovu pročítal, vzpomněl jsem si, že mi kdysi snad před dvaceti či více lety vyprávěl pan Skramovský ze Sportovní ulice (již dávno nežije), že za války pracovala v zahradnictví nedaleko školy (po válce byl dlouholetým majitelem pan Nováček) mladá Polka, a ukazoval mi, že v půdní nástavbě s dvěma malými okny mívala svou komůrku. Jméno samozřejmě neznal.

Dal jsem si tyto kusé údaje dohromady. Našel jsem si jména majitelů zahradnictví za války a zjistil jsem, že to mohl být jedině pan Rudolf Lippelt. Adresa totiž byla Schulgasse 332/I, tedy Školní ulice.

Nakreslil jsem dnešní podobu domu (moc se asi od doby války nezměnila), označil jsem červeně ta dvě okénka a napsal jsem s pomocí polského slovníku krátký dopis do Wrocławi. Kopii jsem samozřejmě poslal do libereckého státního archivu se žádostí, aby se pokusili nalézt nějaké bližší údaje a jejich kopii pak paní Bałando poslali. Tehdejší mladá Polka je dnes odhadem osmdesátiletá stařenka. F.VYDRA

Města Chrastava děkuje touto cestou panu Miloslavu Pilařovi za poskytnutí archivních dokumentů pro Městské muzeum, které byly nalezeny při přestavbě soukromého objektu.