BULLETIN SPHMCH č. 67

prosinec 1999

MALÝ JEŠTĚD - 750 m n.m.

Tuto historii začal bývalý voják a financwach Wenzel Jäckel. Když byl penzionován, najal si nejdříve hostinec v Chrastavě.

Zakrátko nato (v 1. roce tohoto století) však využil možnosti odkoupit pozemek uprostřed lesů na Malém Ještědu. Místo dobře znal, protože zde působil v době vojenské služby. V dřívějších dobách zde totiž vedla pašerácká stezka.

U příležitosti Německo-české výstavy v Liberci v roce 1906 otevírá na úpatí Malého Ještědu turistickou boudu s názvem "Jäckelbaude". Ta se stala na dlouhý čas symbolem obliby turistiky Ještědského hřebenu. Během 2 let přibyla turistická ubytovna, hostinský pokoj i kuchyně.

Co vyhovělo v roce 1908, v roce 1914 už nedostačovalo. A protože pan Jäckel byl mužem činu, pouští se do 3. etapy výstavby. Výsledkem bylo 8 hostinských místností s 20 lůžky, podle pamětníků na tehdejší dobu velmi velkoryse zařízených.

Nebývalý rozkvět přerušila 1. světová válka. V ní padnul na ruské frontě nejstarší syn W. Jäckela, který měl kráčet ve šlépějích svého otce. Život se na Malém Ještědu však nezastavil. Několik let po válce přechází správa rodinného majetku na druhého syna.

Věhlas horské chaty již nebyl zdaleka lokálního významu. Hosté přijížděli z Čech, Německa i Rakouska. Zejména v období Vánoc a Nového roku bývala místa k ubytování v této romantické horské chatě beznadějně obsazena.

Útulné prostředí bylo hojně využíváno ke konání večírků i rodinných sešlostí. O víkendech se na boudě tančilo za doprovodu živé hudby, někdy postačil i gramofon. Návštěvníci přicházeli nejen z blízkých Křižan, Noviny či Kryštofova Údolí, ale i ze vzdálené Jítravy a Zdislavy. Pokud, podle slov pamětníků, v létě nepřespali na louce za chatou, nebylo jim zatěžko vracet se nocí přes lesy ke svým domovům. V zimním období měli obyvatelé Kryštofova Údolí návrat k domovu podstatně příjemnější. Sjížděli totiž na saních z táhlého kopce přes Novinu až k prvním domům Kryštofova Údolí.

Hostinská kuchyně byla vyhlášená v širokém okolí. Překážkou nebyla ani velmi ztížená doprava potravin k horské boudě. Potraviny a nápoje se dopravovaly z Noviny po staré cestě ke kamenolomu. Pivo se naváželo koňskými povozy. Na podzim se zaváželo pivo na celou zimní sezónu a dopíjelo se někdy i o velikonocích.

Jídlo se dopravovalo na zádech v batohu z Noviny nebo z Křížan. Chléb či pověstné pečivo ke kávě se však pekly přímo na chatě.

Aby se hosté dobře cítili, k tomu přispívalo nejen přátelské chování majitelů ke každému hostovi, vyhlášená kuchyně, ale třeba i elektrický klavír, symbol to moderní doby.

Do idylických časů však již podruhé přišla válka. Majitel rukuje ve svých 50 letech s Němci na frontu. Válka svými následky ukončila rozkvět turismu v českém pohraničí na desetiletí, po válce byla rodina Jäckelova odsunuta a tím se 1. etapa historie uzavírá.

Aby historie byla celá, zmíním se i o poválečné době. Několik let provozoval boudu český nájemník pan Bašík. To se zde ještě tančilo a ani turistický ruch zcela neustal. Později chata sloužila jako rekreační objekt pražské Optiky. Protože však během týdne zůstávala bouda neobydlená, podléhala zkáze a vandalům.

Posledním majitelem byla Lesní správa. Ta nechala boudu v 60. letech zbourat, a tak neslavně ukončila téměř šedesátiletou historii tohoto odlehlého místa pod Ještědem.

Až budete hledat inspiraci pro váš pěší výlet, zkuste si vyjít strmou pěšinou po červené značce ze sedla nad Kryštofovým Údolím směrem k Ještědu.

Čeká vás kamenolom s jezírkem, překrásný výhled na České středohoří a na úpatí Malého Ještědu tichá vzpomínka na dávno zašlou slávu pašeráků, neméně slavnou éru turistického putování po okolí Ještědu a legendárních turistických boudách s jejich svéráznými majiteli. Pod příkrovem listí jistě najdete zbytky rozlehlého stavení, nepřehlédnete ani torzo el. klavíru, o kterém byla řeč a když budete mít více štěstí, z hlíny na vás vykoukne střep z hrnečku a na něm nápis "Jäckelbaude"...

Podle vzpomínek pamětníků sepsal Lambert Medřický.

Hlavním studijním materiálem se stal článek Rudolfa Scholze Der "Kammweg" - publikovaný v roce 1988 v časopise Heimat-Post.

OSLAVY 200. NAROZEN JOSEFA FÜHRICHA

Nejslavnější chrastavský rodák se narodil 8. února 1800 a zemřel v noci z 12. na 13. března 1876. Proto bude po dobu oněch dvou měsíců, v únoru a březnu 2000 v minigalerii městského muzea uspořádána výstava o jeho životě a díle. SPHMCH má dnes již dostatek zajímavých materiálů, které by mohly návštěvníky zaujmout.

Uvažuje se ještě o dalších formách, jak by si umělcovo rodné město mohlo slavné výročí připomenout. Možná to bude vydání pohlednic s jeho portrétem či reprodukcemi jeho děl a rodného domu.

Členové Společnosti přátel se sejdou na mimořádné schůzce, kde budou o velkém umělci hovořit. Další náměty lze očekávat jako výsledek spolupráce se spolkem "Kratzauer Gilde" v Bavorsku.

Není bez zajímavosti, že poněkud zmenšená busta chrastavského rodáka je umístěna v městském parku v bavorském městě Eichstätt, které navázalo partnerské styky s Chrastavou (11. a 12. září tohoto roku navštívila delegace z tohoto města v čele se starostou naše město).

- fv -

VÝROČÍ BITVY POD HAMRŠTEJNEM

Je známo, že husitské voje táhly v letech 1428 - 33 naším krajem. Cílem tzv. "spanilých jízd" bývalo sousední Německo. Připomeňme, že na chrastavské tvrzi (není jasné, kde se přesně nacházela) sídlil dobrodruh a lapka Mikuláš z Kajšperka (Niklas von Keuschberg), který sympatizoval s husity. Nešlo mu zřejmě o vznešené ideály božích bojovníků, ale o možnost se různými způsoby obohatit. Měl svou bojovou družinu a často podnikal výpady daleko za hranice. Na silnici ze Zhořelce do Budyšína a do Žitavy přepadali jeho muži kupecké vozy a vraceli se s bohatou kořistí. Není proto divu, že bylo naše město dvakrát (1429, 1433) vypáleno. Byla to reakce na Kajšperkovy loupežné výpravy.

Vraťme se však k bitvě pod hradem Hamrštejnem. Český historik František Palacký popisuje onu bitvu těmito slovy: "Mezitím Sirotci (= husité po Žižkově smrti) sami v ležení svém počali byli trpěti v nouzi. Proto vyslali okolo Všech svatých (1. listopadu) část vojska svého pod Janem Královcem až do Žitavska na sbírání spíže (= zásoby potravin). I učinivše veliký plen v onom kraji, když vraceli se přes Hrádek a Chrastavu do Čech zase, tu sebravše se Zhořelečtí a Žitavští v noci ke dni 11. listopadu, obořili se u Machnína mezi Chrastavou a Libercem na zadní voj Sirotčí tak důrazně, že nejen dobyli vozů jejich drahný počet, ale také asi 400 branných Čechů buďto pobili, aneb v řece Nise utopili a některé také ve stodolách upálili. Vítězství toto nebylo sice ani rozhodné, ani trvanlivé, protože Sirotci brzy se opravivše odrazili Němce nazpět, a pomstivše své, zabili mezi jinými i žitavského hejtmana." - VY -

VÁNOČNÍ KALEIDOSKOP ZAJÍMAVOSTÍ

- V letech 1848-49 se v mnoha továrnách na Liberecku (i v Chrastavě) tiskly peníze pro zaměstnance (tzv. Privatgeld), které v normálním peněžním styku neplatily. Byly vyrobeny z papíru, z kůže, ze dřeva i z plechu.

- Hostinec "U zlatého kříže" v Andělské Hoře (zbouraný asi před 15 lety) býval před stoletími hornický cechovní dům. Byl často přestavován, takže v kronikách nacházíme kresby jeho různých podob. V roce 1878 byla ze střechy odstraněna věž s korouhví. Dům čp. 8 byl po mnoho let majetkem rodiny Amtsbüchlerů, z níž pocházel i kronikář Florián Amtsbüchler.

- Pověst "O třech zakletých pannách" se odehrává v lesíku na Špičáku, který se nachází v polích severozápadně od Chrastavy, na místě, kde se údajně dívky propadly do pekla, protože odmítaly jít v neděli do kostela na bohoslužby. Zde byly později vztyčeny tři dřevěné kříže. Až do roku 1790 tam na Velký pátek chodilo každoročně procesí a na místě se konaly pašijové hry. Krejčí John prý nosil na rameně Ježíšův kříž a na paloučku v lese se předvádělo Ježíšovo ukřižování.

- Václavice patří do katastru města Hrádek nad Nisou, ale ze starých kronik se dozvídáme, že se dvakrát denně vozily zásilky z Václavic na chrastavskou poštu. Je to jediná obec v dalekém okolí, kde byl zbořen a srovnán se zemí kostel, protože nebyl do konce války udržovaný a velmi zchátral. Byl to farní kostel sv. Jakuba a pocházel z roku 1326.

- V roce 1830 byla v Horním Vítkově zřízena celní stráž proti pašerákům. Blízkost hranic se Saskem a rozsáhlé lesy v okolí umožňovaly pašování různých druhů zboží přes hranice. Také v Kryštofově Údolí byla až do roku 1971 tzv. pašířská hospoda. Co se pašovalo? Tabák, ledek, alkohol, anglické jehly, šmolka, příze a další.

- Údolím říčky Jeřice bylo plánováno vést elektrickou tramvaj pro osobní i nákladní dopravu od chrastavského nádraží přes Novou Ves až k vlakovému nádraží v Mníšku. Provoz měl být zahájen v roce 1903. Tyto plány však nebyly nikdy z finančních důvodů realizovány.

- Již v roce 1752 byla v Jablonném v Podještědí zřízena poštovní stanice. Dostavník, tažený koňmi, jezdil na trati Děčín, Podmokly - Nový Bor - Jablonné - Chrastava - Liberec. V místě dnešní autoopravny ELTRANS na Liberecké ulici bývaly stáje pro koně, zde se přepřahalo. Přes třicet let býval postilionem na úseku Jablonné - Liberec chrastavský občan Josef Richter.

Vážení čtenáři Chrastavského kalendáře 2000 !

I když jsme věnovali dost času korekturám a "vychytávání much" při kontrole textů kalendáře před tiskem, jedna nepříjemná chyba tam přece jen zůstala. Nejde o překlep ani pravopisnou chybu, ale o chybu věcnou, faktickou.

Chcete se zúčastnit malé detektivní výpravy a chybu nemilosrdně odhalit? Máte možnost. Chyba se nachází v textu na straně 63. Kdo ji najde, napište nám správné znění textu na korespondenčním lístku (na adresu redakce Chrastavských listů - viz tiráž). Ze správných odpovědí vylosujeme jednoho šťastlivce, který obdrží fotografickou publikaci o Liberecku, v níž je zastoupena i Chrastava. Městské muzeum

NEZAPOMEŇTE NAVŠTÍVIT VÝSTAVU V MINIGALERII G V CHRASTAVSKÉM MUZEU !

VÁNOČNÍ VÝSTAVA SE JMENUJE: "NAD BETLÉMEM VYŠLA HVĚZDA..."