BULLETIN
SPHMCH
číslo 97 - září 2002
SLAVNÝ RODÁK NAVŠTÍVÍ V ZÁŘÍ CHRASTAVU
28. února 1921 se v domě, kde bývalo kdysi zahradnictví, mezi Vyhlídkou a Pobřežní ulicí narodil Willi SITTE. Jeho matkapřišla do Chrastavy odkudsi z českého vnitrozemí a pracovala tu jako služka v bohaté německé rodině. Otec byl Němec, ale oba manžele spojovalo v době ohrožení tzv. první republiky vyhraněné antifašistické smýšlení. Nebojácně se vyjadřovali o štvavých projevech Konráda Henleina, zúčastňovali se i se synem protifašistických demonstrací v Liberci, kde dávali jasně najevo svůj nesouhlas s Hitlerovou "třetí říší". Willi byl od dětství nadaným kreslířem. Vážil si nesmírně tvorby chrastavského malíře Josefa Führicha, i když se ve své pozdější umělecké činnosti tématicky od svého vzoru lišil. Jeho obrazy nebyly nikdy zaměřeny nábožensky, ale malíř na mnoha svých plátnech a litografiích vyjadřoval svou politickou angažovanost. Najdeme mezi nimi vzpomínku na vyhlazení Lidic, na bitvu u Stalingradu i na vietnamskou válku. Bez ohledu na své smýšlení musel i on chtě nechtě po připojení republiky k tzv. Velkoněmecké říši obléknout uniformu wehrmachtu. Byl poslán na východní frontu do Ruska, na vlastní oči viděl hrůzy války. Později byl převelen na italskou frontu a v roce 1944 přeběhl k italským partyzánům. K takovému činu byla nezbytná velká odvaha. Ještě před koncem války vytvořil v Itálii protihitlerovský cyklus "Tanec Třetí říše". Na těchto kresbách zobrazil německé vojáky jako kostlivce, čímž předpovídal blížící se totální porážku.Když válečné běsnění skončilo, studoval v severoitalském Miláně na umělecké škole. Naučil se dobře italsky a Itálii pak později mnohokrát navštívil. V roce 1947 se dobrovolně přestěhoval do Německa do města Halle nad Sálou, kde žije dodnes. V období NDR se politicky výrazně angažoval a po čtrnáct let zastával vysokou funkci předsedy celostátního Svazu výtvarných umělců. Svá díla nevystavoval pouze v zemích tzv. socialistického tábora, ale i v Římě a v Paříži. SDvou slávu si nevydobyl svou politickou příslušností k SED, ale skutečnými uměleckými kvalitami.
V roce 1996 jsem Willi Sitteho osobně v Halle navštívil. Žasl jsem , jak dobře dosud hovoří česky. Považuje češtinu za svou mateřskou řeč. Nenaučil se ji ve škole, ale od své matky. I když jeho matka již dávno nežije a v Halle jistě nemá možnost si česky s někým pohovořit, svou mateřštinu nezapomněl. Daroval tehdy svému rodnému městu deset originálů svých barevných litografií, které jsou od té doby vystaveny ve Führichově domě. Willi Sitte opustil své rodné město v roce 1940 či 1941. Od té doby v Chrastavě nikdy nebyl. Jeden ze svých obrazů daroval v 5O. či 6O. letech galérii v Praze. Z neznámých důvodů se obraz tehdy ztratil. To umělce právem rozzlobilo a na naši republiku zanevřel.
Letos rada města Chrastavy oficiálně pozvala Willi Sitteho k návštěvě rodného města. Na pozvání odpověděl umělec kladně , a tak jej ve dnech 17. a 18. září u nás v Chrastavě přivítáme. Přijede autem spolu se svou manželkou Ingrid.
F.VYDRA
KELTOVÉ V NAŠEM OKOLÍ ? - PROČ NE !!!
Již jednou jsme v BULLETINU
psali o tom, že dávnými předchůdci Slovanů na území
Čechy byli Keltové. Právě z jejich jazyka pochází
pojmenování naší země známé v cizině: Böhmen nebo
Bohemia. Také mnoho místních jmen
má svůj původ v dobách, kdy byly Čechy osídleny keltským
kmenem Bójů. Patří mezi ně např. Týn, Týnec či
Týniště, Úpa, Říp, Krkonoše, Oškobrh, ale i Náměšť,
Neumětely, Kbely a další. Znalci této problematiky tvrdí,
že také místní název CHOTEČ, CHOTUC, ale i nedaleká
CHOTYNĚ připomínají doby před začátkem našeho letopočtu.
Jde prý o zkomolenou podobu jména KOTYS (KOTYZ), což byla
velmi uctívaná keltská bohyně, zobrazovaná vždy na koni.(Její
druhé jméno bylo EPONA.)
Až dosud byla Chotyně považována
za jednu z milčanských osad pocházejících z 8. - 10.
století, stejně jako Hrádek (Grod) nebo Chrastava (U
chrosču). To platí i nadále, pouze s tím rozdílem, že zde
zřejmě dávno před příchodem Milčanů stávala mnohem
starší keltská osada.
Pokud je toto tvrzení odborníků
historicky doložené (Svoboda, Profant), existuje naděje, že
by se i v našem nejbližším okolí mohly při vykopávkách
najít i předměty z dílen mimořádně zručných Keltů nebo
např. zlaté keltské mince zvané duhovky nebo
statéry.Bohužel. žádný důkladný archeologický průzkum
tohoto druhu zde dosud proveden nebyl. Kdo ví, co se již
téměř dvě tisíciletí skrývá nepříliš hluboko pod
povrchem okolní krajiny. Je jisté, že název řeky Jizera je
keltského původu. Proč by
tedy sídla dávných Keltů nemohla být i v naší
bezprostřední blízkosti ???
fv -
JEŠTĚ JEDNOU VZPOMÍNKA NA SPREEWERKE
V terezínském památníku se prodává mj. také publikace, která popisuje koncentrační tábory na našem území za 2. světové války. Nechybí tam ani zmínka o Chrastavě, a to pod názvem Aussenlager Kratzau I a Aussenlager Kratzau II. Co to znamená? Víme, že dřevěné baráky ( ubikace pro vězeňkyně)stávaly na Hůrce a že francouzské Židovky byly ubytovány v objektu bývalé textilní továrny Jäger na okraji Bílého Kostela.Oba tyto tábory byly pobočkami nechvalně známého tábora Gross- Rosen, který se nacházel u dnešního polského města Walbrzych. Jedna z vězeňkyň z dřevěných baráků na Hůrce zanechala toto svědectví:"Potkalo nás to největší štěstí, neboť nás přivezli do Chrastavy. V každém dřevěném baráku bylo pět místností, v každé místnosti 3O vězeňkyň. Každá spala na své palandě. Měly jsme slamník, polštář , přikrývku, misku na jídlo a lžíci - zkrátka: cítily jsme se jako v ráji." Nezapomeňme, že tyto nešťastné ženy přijely do našeho města z Osvětimi- Březinky, kde byly podmínky nesrovnatelně krutější.
I tady se ovšem našly mezi dozorkyněmi lidské bestie, které ženy nemilosrdně mlátily, nutily je nosit těžké bedny, i když byly zesláblé podvýživou, odebraly jim hřebeny a zakázaly mytí. Svou surovostí byla známa např. esesačka Dinnerová. Děti narozené v táboře byly usmrcovány jedem. Po likvidaci Osvětimi před příchodem Rudé armády prý byl třikrát ve zdejších táborech smutně proslulý dr. Mengele, který tu koncem října 1944 a 20. ledna a 20. března 1945 prováděl selekci. Jedna z vězeňkyň, Sonja Better- Sonková, popsala , jak vypadaly okamžiky osvobození tábora 8. května 1945:
" Když jsme se vrátily z práce, viděly jsme, jak naše dozorkyně rozmisťují kolem tábora hranice dříví. Nechápaly jsme, co to má znamenat. Teprve příští den ráno jsme to pochopily. Do ubytovny přišel neznámý člověk, civilista, který hovořil česky. Sdělil nám, že jsme osvobozené a že naše dozorkyně uprchly během noci ze strachu, aby se nedostaly do rukou sovětských vojáků, takže už nestihly přichystané hranice dříví zapálit. Tlumočila jsem , co nám český civilista říkal. Ve tři hodiny odpoledne k nám přišli Rusové a začali nám rozdělovat konzervy. Nemohly jsme uvěřit , že jsme opravdu svobodné, objímaly jsme se a plakaly jsme radostí."
FV -
CIZINCI V CHRASTAVSKÉM MUZEU
Chrastava jistě nepatří k
vyhledávaným turistickým cílům, k nimž směřují
návštěvníci z daleké ciziny, jako je např. Praha,
Karlštejn, Český Krumlov nebo Krkonoše. Čtenáře však
určitě překvapí, že i do našeho města přijíždějí v
letní sezóně turisté z mnoha zemí. Poměrně velký počet turistů ze
sousedního Německa není žádnou zvláštností. Nejde zdaleka
pouze o obyvatele Žitavy či jiných, od našich hranic
nepříliš vzdálených míst. Městské infocentrum, které je
umístěno v prostorách muzea, navštívili např. mladí manželé z Kasselu, rekreanti
z Wismaru a z Berlína, kteří přijeli na dovolenou na
Žitavsko a odtud podnikají výlety i na českou stranu hranic.
Německá část našich Lužických hor, nazývaná Zittauer
Gebirge, je celoročně vyhledávaným a velmi oblíbeným místem pro rodinnou
dovolenou. Láká především zdejší kopcovitý terén, který
se tak liší od nekonečných rovin, které se táhnou na sever
až k Baltickému moři.
Začátkem července navštívilo městské muzeum šest
Američanů z Kalifornie. Byli ohlášeni předem a cílem jejich
návštěvy bylo pátrání po předcích německého původu.
Sestavování rodokmenů je na Západě již po léta velkou
módou.
Byli to potomci rodiny Herknerových. Měli po ruce údaje o
svých předcích z let 1780 - 1848. Ti se odstěhovali - jako
mnoho jiných - přes oceán do Ameriky. Ani jeden z potomků
však již němčinu neovládá, takže jsme spolu hovořili
pouze anglicky.
Letos se v našem infocentru zastavilo poměrně mnoho
Holanďanů, kteří si oblíbili Českou republiku pro rozmanitostjejí krajiny. Jejich vlast je - jak
známo - nížinatá a část vysušené pevniny leží dokonce
pod úrovní moře. Někteří byli ubytováni v nedaleké Nové
Vsi. Jeden holandský turista si vážně poranil kotník a
nepomohlo mu ošetření v místní lékárně. Musel být
odvezen do liberecké nemocnice. Jedna holandská rodina se na
dva týdny ubytovala na Kristýně v Hrádku nad Nisou. Obrátili
se na mne s žádostí, abych jim navrhl několik výletních
tras po severních Čechách a doporučil jim místa, která stojí za to navštívit. A tak jsem na
jejich přání sestavil šest celodenních tras od Nového Boru
a Máchova jezera až po Český ráj a Krkonoše. Pro případ
deštivého počasí jsem jim doporučil návštěvu libereckého
Babylonu a botanické zahrady.Další Holanďané měli zájem o ubytování. V
takovém případějim obvykle doporučíme "Zámeček"
nebo některý z penziónů v nedalekém Kryštofově Údolí.
Většina z nich hovoří dobře anglicky, jiní se snaží
mluvit německy, ale není příliš obtížné poznat, že to
není jejich mateřština, tak bohatá na nepříjemně
znějící hrdelní "ch".
Byli tu i Dánové, pro něž byla naše republika novinkou: byli
u nás poprvé. Ptali se na vhodnou restauraci, a tak jsem jim
doporučil denní bar "Laura" a "Lidový
dům".
Již pošesté navštívil v srpnu Chrastavu Nor Per Mathisen, o němž jsme již několikrát v BULLETINU psali. Přivezl s sebou již druhou publikaci, v níž se píše o firmě Spreewerke, která byla za války zbrojařskou továrnou. Tentokrát přijel do Chrastavy se svou novou manželkou ruského původu - Irinou a ubytoval se jako obvykle na "Zámečku", kde byl až dosud vždy spokojen. Během týdenního pobytu navštívili Terezín, Frýdlant, Sychrov, Český ráj a Karlovy Vary. Odletěli v neděli po prohlídce Prahy zpět do Oslo. Den nato začaly povodně. Během letních měsíců přišlo do našeho infocentra také několik návštěvníků z Polska. Jeden z nich, Marek Hruby ze Zhořelce, je bezpochyby potomkem českobratrských exulantů, jichž se v okolí Žitavy a Zhořelce usadily tisíce. Manželský pár z města Sosnowiec byl očividně potěšen, když od nás dostal informační leták o Chrastavě ve své mateřštině. I pro ně jsme zajistili ubytování a doporučili několik tipů na výlet.
- xyz -