BULLETIN č. 96 7/2002

POHLED K SOUSEDUM

V době dvou letních měsíců - v červenci a v srpnu - se pro mnohé z nás naskytne příležitost podniknout několik výletů přes hranice.

Německo:
Žitavsko nám nabízí několik zajímavých míst, které stojí za to vidět. V samotném městě ŽITAVĚ (Zittau) bychom se mohli projít historickým středem města, přes Ottokar-Platz se dostat ke známým květinovým hodinám, prohlédnout si tzv. postní plátna (Fastentücher), která jsou památkou evropského významu, a na místních hřbitovech se přesvědčit o tom, že zde je na náhrobcích mnoho českých příjmení potomků Českých bratří, kteří tu po Bílé Hoře našli svůj nový domov.
Stojí za to si zajet do 17 km vzdáleného městečka HERRNHUT (Ochranov), které nám také dodnes připomíná kus naší pobělohorské historie. Doporučuji prohlídku tamního muzea (Völkerkundemuseum), kde jsou soustředěny exponáty z celého světa, které ze svých cest přivezli českobratrští misionáři. Neobvyklým zážitkem je i návštěva hřbitova pod kopcem Hutberg (za městem), kde je v řadách vyrovnáno kolem 6OOO náhrobků - vlevo muži, vpravo ženy - bez jakýchkoli ozdob, což má symbolizovat posmrtnou rovnost všech lidí.
Cestou na Löbau spatříme vlevo nevysokou horu KOTTMAR
(měří 583 metrů), na jejímž úbočí pramení řeka Spréva. Tato hora je opředena mnoha pověstmi, např. o skřítku Gerodovi, o vodních vílách a čertech, o vlčích jamách, o podzemním sklepení plném zlata, o překrásné dívce Mirandě a dalšími.
V obci Kottmarsdorf stojí vpravo od silnice zachovalý větrný mlýn, který slouží jako technické muzeum a je možno vidět jeho vnitřní složité, fungující zařízení.
V okolí však vyrůstají nové a nové třílistové kovové větrníky na výrobu elektřiny. Po celé Horní Lužici jich stojí mnoho desítek, neboť jde o alternativní způsob výroby elektřiny po uzavření tepelné elektrárny v Hirschfelde a v Hagewerderu u Žitavy.
Další možností je návštěva městečka GROSS-SCHÖNAU , kde je zajímavé muzeum s fungujícími stroji na výrobu koberců a ručníků.
Můžeme se vypravit také do podhorské vesnice WALTERSDORF.
Stejně jako Oybin a Jonsdorf patří k vyhledávaným rekreačním střediskům pro německé obyvatele z celé SRN. Jsou zde horolezecké terény i lyžařský vlek. Pro nás by mohl být lákavývýstup na vrchol hory LUŽ z německé strany. Státní hranice probíhá přesně vrcholem této hory.
Apropó - víte, že Luž (něm. Lausche) měří sice jen 793 metrů, ale je to nejvyšší hora Německa na východ od Labe???

Polsko:
Pokud bychom se rozhodli vyjet o dovolené směrem na Frýdlantsko, doporučuji udělat krátkou zastávku ve VIŠŇOVÉ.
Každý vám jistě poradí, jak se dostat na tzv. Pohanské kameny.
Najdeme tu ve velkých balvanech vyhloubené "misky", které vedly místní obyvatele k mylnému názoru, že tu bývalo kdysi pohanské obětiště a do vyhloubených jamek prý se lila krev zvířat (snad i lidí), aby se zlá božstva udobřila a neškodila lidem. Teprve kolem roku 1890 sem byl pozván tehdy velmi slavný německý vědec, prof. Wirchow, který zodpovědně prohlásil, že smyšlenky o obětních miskách jsou výplodem lidské fantazie a že jejich vznik je možno vysvětlit docela prostě: erozní činností vody. Zase jedna záhada zmizela, lépe řečeno byla logicky vysvětlena, navzdory tomu však název Pohanské kameny zůstal.
Po přejezdu státní hranice v Zawidowě je možno zajet do města LUBAN. Toto polské město bývalo kdysi jedním z členů tzv. Šestiměstí.
Do Polska však můžeme jet i přes NOVÉ MĚSTO pod Smrkem.
Pokud tam přijedeme ve všední den, můžeme navštívit nevelké, ale velmi zajímavé městské muzeum v budově městské knihovny.
Z Nového Města, které bylo kdysi známé hornickou činností (např. těžbou cínu), přijedeme k hraničnímu přechodu a vydáme se do polského lázeňského střediska SWIERADÓW - ZDRÓJ. Největší lázeňská budova s krytou kolonádou vypadala kdysi jistě nádherně, od konce války se však asi příliš často neopravovala. Přesto stojí zcela určitě za návštěvu.
V době, kdy toto městečko patřilo k Německu (před rokem 1945), jmenovalo se Flinsberg. Vypráví se pověst, že prý na kopci za městem stávala v dávných dobách zlatá socha pohanského božstva jménem Flins nebo Flinc (?). V případě hezkého počasí je možno po polském území pokračovat do Szklarské Poremby (stojí za prohlídku) a přes hraniční přechod Jakuszyce dojet do Harrachova a odtud zpět do Chrastavy.

DROBNÁ ZRNKA Z HISTORIE NAŠEHO MĚSTA
Na místě (nedávno zavřené) Mykany v Nádražní ulici bývala tzv. Královská louka. Tam se v 16. století konaly střelecké závody členů místního střeleckého spolku. Na vysoké tyči byla upevněna maketa ptáka a vyhrál ten, kdo jej šípem vystřeleným z kuše zasáhl. (Teprve v 17. století - poprvé v roce 1627 - se používaly pušky, zvané terčovnice.)
Mnozí čtenáři se jistě dodnes pamatují na restauraci "Střelnice" (byla zbourána v roce 1986). Tato velká zděná budova byla postavena v roce 1848, v roce 1886 byla přestavěna. Na začátku 2O. století byla za budovou postavena velká dřevěná bouda pro 2OOO lidí a pódium pro hudbu.
Na místě dnešní sportovní haly bývala bažina, později jezírko, kde bylo možno jezdit na lodičkách. V zimě bývala tato plocha využívána jako kluziště.
V Liberecké ulici stojí restaurace "Koruna". Starší občané si dobře pamatují, že byla zbourána větší část této budovy, kde býval prostorný sál. Zde se konaly plesy, ale i představení ochotnického divadelního souboru, po mnoho let tu také cvičili členové oddílu zápasu.
Ze starých záznamů se dozvídáme, že sál "Koruny" byl v roce 1906 vyzdoben velkými historickými kulisami, které představovaly naše město v minulosti (náměstí s podloubím, starou dřevěnou radnici apod.).
"Koruna" se původně jmenovala německy "Kaiserskrone", tedy "Císařská koruna", po určitou dobu nesla název "Hotel Kudlich". Hans Kudlich byl poslanec vídeňského sněmu, pocházel ze severní Moravy a proslavil se tím, že vynaložil velké úsilí, aby parlament odhlasoval v roce 1848 zrušení roboty v celém Rakousko-Uhersku. Němečtí obyvatelé mu dali titul "Bauernbefreier", což znamená "osvoboditel rolníků".
Jedním ze spolků, které byly v našem městě velmi aktivní, byl německý studentský spolek zvaný ARMINIA. Byl založen v roce 1908. Jeho členy byli chrastavští studenti, kteří dojížděli do libereckých středních škol, případně studovali na některé vysoké škole.
Členové spolku měli stejnokroj : karmínově červená saka přepásaná černomodrobílou šerpou. Scházeli se v restauraci "U černého koně"(dnešní městské muzeum) nebo v"Koruně".
Snažili se dodržovat staré studentské zvyky, pěstovali šerm, trénovali se v řečnictví, pořádali vánoční slavnosti (Julfeier), zpívali studentské, ale i lidové písně a - tropili výtržnosti.
Jak se svítilo?
Celá dlouhá staletí smolnými loučemi, které se upevnily do držáku, pod nímž byla jakási pánev s vodou, aby nedošlo k požáru.
Od roku 1845 se začaly používat lojové svíčky. Voskové svíčky používané např. v kostele byly pro chudé lidi příliš drahé.
Po roce 186O se objevily první petrolejové lampy.
Elektrického světla se obyvatelé dočkali teprve ve druhém desetiletí 2O. století.
Již mnohokrát každý ze čtenářů četl nebo slyšel, že se v okolí města po čtyři staletí dobývaly rudy různých kovů (stříbro, železo, měď atd.). Andělská Hora a Panenská Hůrka získaly tzv. horní svobodu.

Jaká privilegia mívali horníci???
- nemuseli pracovat na panských polích (robota),
- dostali bezplatně stavební dříví,
- byli osvobozeni od cla za zboží,
- mohli volně péci chléb, vařit pivo, zabíjet vepře,
- spory řešil přísežný hornický mistr,
- měli vlastní nezávislý soud ( ne však hrdelní),
- mohli volně lovit zvěř,
- mohli volně chytat ryby v potocích a v řece.

Víte, kde je Tatrich? V místech, kde je sjezd z "dálnice" do Chrastavy, tam, kde vede betonová stezka od elektroprodejny VIACO na sídliště Střelecký vrch, býval lesík, kde prý byl 4. března 1743 pohřben neznámý důstojník, údajně tatarského původu. Tehdy krajem táhlo vojsko v období tzv. slezských válek a on zřejmě zemřel na nákazu, tehdy nevyléčitelnou.
V roce 1813 se v okolí města objevili francouzští vojáci. Jejich nejvyšším velitelem byl známý Napoleon Bonaparte.
Napoleon byl vřele přijat v Žitavě, ale českou hranici nepřekročil. Jedinou výjimkou bylo město Jablonné v Podještědí, kam se se svým doprovodem vypravil ze Žitavy přes Lückendorf. Zdržel se ve městě pouze několik hodin a vrátil se zpět . A tak je Jablonné jediným městem v Čechách , kde Napoleon pobýval. Nikdy nebyl v Praze, ani v žádném jiném velkém českém městě.
Malé prostranství vedle Führichova domu, kde je dnes park, se dříve nazývalo Dobytčí trh (Viehmarkt). Tam se prodávaly a kupovaly krávy a koně. Tato tažná zvířata bývala pro obyvatele venkova cenným bohatstvím. Po skončení 1. světové války se na této ploše skladoval vybagrovaný materiál. V roce 1921 byl prostor upraven a byl zde založen parčík, kde bývaly i houpačky a kolotoče pro děti.
V okolí našeho města jsou dodnes desítky železobetonových bunkrů. Když byla v září roku 1938 podruhé vyhlášena mobilizace čs. armády, byla s tím spojena různá opatření. Bunkry byly plně obsazeny našimi vojáky. Civilistům nebylo dovoleno se k bunkrům přibližovat. Zemědělci nesměli v okolí obdělávat pole. Doprava mezi Libercem a Chrastavou byla přerušena, na silnici se konaly přísné kontroly. Mosty v celém okolí byly podminovány a připraveny k vyhození do vzduchu. Bylo omezeno vycházení z domů, především v nočních hodinách. Německé obyvatelstvo muselo povinně odevzdat radiopřijimače. Státní hranici proti Německu střežili tzv. financové, ale i Sokolové, armáda hlídala budovy nádraží a železniční trati (mosty, tunely atd.).

JAK SE KDYSI OBCHODOVALO
Náměstí se německy řekne "Marktplatz". Zamyslíme-li se nad tímto slovem, zjistíme, že skutečný význam zní "místo pro trh", tedy "tržiště". Slovo "jarmark" je vlastně zkomolený německý výraz Jahrmarkt = "výroční trh". Trhy bývaly v Chrastavě každý týden, a to vždy ve čtvrtek. Nejstarší zmínka o pořádání trhů v našem městě pochází z roku 1418, avšak je velmi pravděpodobné, že tu trhy, třeba nepravidelně konané, bývaly již ve 13. a 14. století. Výroční trhy se pořádaly dvakrát do roka, a to v neděli před svátkem sv. Jana Křtitele( 24.6.) a v neděli před svátkem sv. Vavřince (10.8.). Od roku 1903 se týdenní trhy konaly každou sobotu. Počet výročních trhů se zvýšil na pět (Jan Křtitel, sv.Vavřinec, sv.Havel a dva adventní, předvánoční trhy). Mezi 1. a 2. světovou válkou, tedy v období tzv. první republiky, přibyly ještě tři další jarmarky, takže se jich během každého roku konalo celkem osm.
S obchodováním souvisí i nedovolený, nezákonný obchod - pašování.
Jistě by nás zajímalo, které zboží se dříve přes česko- německou hranici tajně dopravovalo.
Byl to: tabák, ledek, anglické jehly, šmolka, alkohol a příze.
Noční výpravy pašeráků vedly přes Vysokou a přes Výhledy.

Z HISTORIE POŠTOVNICTVÍ
Moudrý císař Josef II. vydal v roce 1785 nařízení, že každé dvě míle, tj. 15 kilometrů, má být zřízena poštovní sběrna.
S tím souviselo i zavedení poštovních dostavníků a povolání postiliónů. Nejbližší císařská poštovní stanice v našem okolí byla v Jablonném v Podještědí. V Chrastavě byla - v místě dnešní autoopravny na rozcestí Liberecké a Luční ulice - stanice na přepřahání koní poštovních dostavníků. Třicet let byl postiliónem chrastavský Josef Richter. Již od "Vyhlídky" oznamoval postilión troubením, že se blíží dostavník.Ten totiž nepřevážel pouze dopisy a balíky, ale přibral i několik cestujících, takže byl předchůdcem autobusů. Ve druhé polovině 19. století vzniklo v okolí několik poštovních úřadů. Dnešní budova pošty v Chrastavě byla roku 1888 odkoupena od Julia Riemera, výrobce orchestrionů. Předtím byla umístěna v Liberecké ulici, a to již od roku 1836. V Machníně byla zřízena pošta v roce 1869, v Bílém Kostele v roce 1872, v Nové Vsi 1889, v Kryštofově Údolí roku 1903. POZOR! V roce 1938 měla chrastavská pošta 17 zaměstnanců!
Při pohledu na starou fotografii chrastavského vlakového nádraží, před níž se shromáždili zaměstnanci ke společnému fotografování ( 1929), jsme napočítali - shodou okolností - také sedmnáct (!) zaměstnanců. Kolik jich je dnes???
A ještě několik zajímavých ( i když poněkud smutných!) údajů.
V roce 1871 se v Chrastavě narodilo 245 dětí.
V roce 2000 pouze 67 a v roce 2001 dokonce jen pouhých 6O!
V chrastavské škole (tehdy byla umístěna pod kostelem nedaleko od sochy sv. Jana Nepomuckého) bylo v roce 1866 celkem 596 žáků. Vyučovalo je šest (!) učitelů. A teď jednoduchý matematický příklad: 596 : 6 = více než 90. Umíte si dnes představit, že by měla paní učitelka tolik žáků ve třídě? A to bylo tři roky před zavedením povinné školní docházky pro děti do 14 let. Počet žáků podstatně stoupl, ke škole bylo přistavěno 2. poschodí a v některých třídách bývalo 11O - 155 žáků. Neuvěřitelné!!!

( Ze starých záznamů připravil Dr. Frant. VYDRA.)

V BÍLÉM KOSTELE OSLAVOVALI
V sobotu 22. června uspořádal obecní úřad oslavy 65O. výročí založení obce.V odsvěceném kostele sv.Mikuláše se od 14 hodin konal slavnostní program. Starosta p. Václav Nekvapil přednesl projev, po němž vystoupily učitelky a žáci místní základní školy. Byla vydána pamětní brožura, jejíž text sestavil Dr. F. Vydra a Mgr. A. Šmídová. Tisk zajistila chrastavská firma RECo. Je to vlastně poprvé, co vyšla v češtině obsáhlejší publikace o dějinách Bílého Kostela. Za zhlédnutí stála výstava dokumentů, umístěná v prostorách obecního úřadu. Byly zde vystaveny kroniky - české i německé -a velké množství starých i současných fotografií. Návštěvníci oslav si mohli koupit i několik druhů nových pohlednic (např. osvětlený kostel) a suvenýrů. Oslavy probíhaly za pěkného, slunečného počasí ( až příliš horkého) a nechyběly zde stánky s téměř zapomenutými řemesly, keramikou, s mnoha druhy medoviny a opékanými uzeninami. Uprostřed fotbalového utkání se snesli z nebe parašutisté. Účast návštěvníků byla značná a pořadatelé byli jistě spokojeni.

NĚKOLIK SLOV O CHRASTAVSKÉ RADNICI
Je vůbec možno zjistit, kdy byla postavena radnice v našem městě? Odpověď není jednoduchá. Když si uvědomíme, že slovo "radnice" (něm. Rathaus) souvisí s výrazem "radní" (=konšel) a (městská)"rada", musíme nejdříve pátrat po letopočtu, kdy byla Chrastava povýšena na město. Některé staré kroniky tvrdí, že tím rozhodujícím letopočtem byl rok 1390.První radnice byla zcela určitě dřevěná a stávala na místě té dnešní, tedy na náměstí. Nestála ještě ani půl století a byla v roce 1433 vypálena. Proč? Tehdy žil na dřevěné tvrzi na ostrohu nad Frýdlantskou ulicí (poblíž nynějšího hřbitova) lapka a dobrodruh Mikuláš z Kajšperka (Niklas Keuschberg). Ten přepadal se svou družinou kupecké vozy mezi Zhořelcem a Budyšínem. A tak do Chrastavy vtrhlo vojsko Zhořeleckých , město vypálilo a za oběť plamenům padla samozřejmě i radnice. Budova byla brzy znovu postavena, horší to bylo s dokumenty psanými na pergamenu, které při požáru shořely.
V průběhu třicetileté války (1618 - 48) vyhořela dřevěná chrastavské radnice dokonce dvakrát. V roce 1621 ji zapálili chorvatští vojáci (podle jiné verze oheň vypukl následkem neopatrnosti jednoho Žida), roku 1642 prý radnici vypálili Švédové. byla to msta za to, že jim radní nechtěli vyplatit požadovanou finanční částku z městské pokladny.
Kamenná budova byla postavena roku 1646. Neměla tehdy ještě věž a ze strany náměstí tam bylo zřízeno podloubí. Teprve v roce 1683 byla na střechu radnice umístěna vysoká dřevěná vížka. V roce 1708 byly na věžičku zabudovány hodiny, které sem byly přivezeny až z maďarské Pešti. Stavba věžičky stála 148 zlatých, věžní hodiny byly zakoupeny za 32 zlatých. Při hloubení sklepních prostor bylo nalezeno osmdesát stříbrných mincí. Roku 1849 byly zazděny oblouky podloubí V červenci roku 1855 vypukl požár, při němž vyhořely desítky domů. Plameny přeskočily také na šindelovou (dřevěnou) střechu radniční budovy. Tehdy se vyznamenal kominík Anton Pilz, který v poslední chvíli hořící radnici uhasil a svou statečností zabránil velkým škodám. V říjnu téhož roku byly poškozené části budovy opraveny. Střecha byla pokryta břidlicí, dřevěná věžička byla pobita plechem a natřena šedou barvou. V roce 1886 byly na věžičku umístěny nové hodiny od místního hodinářského mistra Josefa Engela. V roce 1899 byla provedena úprava průčelí radnice a byly tam umístěny některé doplňkové architektonické prvky. Roku 1903 byla sundána kopule věžičky a vyjmuty pamětní listiny a mince, které tam byly uloženy. Věžička byla doplněna plechovou korouhví a báň byla pozlacena. V přízemí radniční budovy byla po mnoho let restaurace. V roce 1934 byly ze dvou místností restaurace zřízeny kanceláře, v traktu směrem do Liberecké ulice vzniklo pět úředních místností. V roce 1940 byly na kanceláře proměněny i zbývající prostory restaurace. V roce 1941 byly dřevěná věž poškozena silnou vichřicí a městská rady rozhodla, že bude vížka sundána. Podle stavebního plánu vítěze architektonické soutěže Ing.arch.Jiřího Hakulína z Liberce bude věžička na radnici obnovena. Již dnes můžeme vidět na dvoře radnice kovové, bíle natřené součásti výstuže, která bude pokryta dřevem a umístěna na přední část střechy. Kovová výstuž má v budoucnu zabránit tomu, aby sebe silnější vichr nemohl věžičku zničit.
Rekonstrukce radnice měla být dokončena v červnu 2002. Již dnes jsme tedy tuto budovu měli obdivovat v celé její kráse. Bohužel, nedostatek finančních prostředků rekonstrukci přerušil a tím dokončení stavby oddálil.