BULLETIN č. 95 - 6/2002
SPOLEČNOSTI
PŘÁTEL HISTORIE MĚSTA CHRASTAVY
ZDAŘILÁ VÝPRAVA
V sobotu 25. května
uspořádali členové Společnosti přátel historie města
Chrastavy celodenní výlet do okolí. Z Barrandova šli podél
železniční trati do Andělské Hory. Připomněli si složitou
historii bývalého hornického cechovního domu (č. 8), který
byl později dědičnou rychtou (Zedlitz, Amtsbüchler), potom
hostincem "U zlatého kříže" (ve 20. letech tam bylo
i sídlo esperantského klubu), v poválečných letech
kulturním domem, kde se pořádaly oslavy, promítaly se filmy,
konaly se mikulášské zábavy atd.
V místním (bývalém) kostele P. Marie Sněžné na
účastníky výpravy čekal výtvarník J. Měřička, který
zde má pracovnu a výstavní síň. Po prohlídce objektu p.
Mgr. P. Medřický přečetl mnoho zajímavých informací,
které v historických pramenech o kostele našel.
Cesta pokračovala dál směrem k tepelné elektrárně, která
již čtvrt století není v provozu. Zato vodní elektrárna z
let 1902 - 6 funguje dodnes. Odborný výklad poskytl členům
SPHMCH soukromý majitel této elektrárny p. V. Bareš z
Říčan. Pro spád vodního proudu je tu využito rozdílu
hladin, který činí 12 metrů. Skála pod železniční tratí
je prokopána a voda se přivádí na lopatky turbíny mohutným
potrubím o průměru 150 cm. Strojní zařízení nesestává
pouze ze dvou turbín z počátku století, ale nedávno tu byla
instalována třetí, velmi moderní turbína. Vyrobený
elektrický proud jde do sítě a poplatek za něj je pro
majitele hlavním ziskem.
Dalším cílem byl Hamrštejn. Účastníci vystoupili až na
nádvoří zříceniny a konstatovali, že se zbytky věží
poměrně rychle zmenšují, podléhají erozi a že by bylo
vhodné dnešní stav odborným zásahem zakonzervovat, aby se
hrad zachoval i pro další generace.
Z Hamrštejna vedla cesta do Machnína. Členové si připomněli
údaje o stavbě železniční trati Liberec - Žitava (byla
dokončena v říjnu 1859). Napravo od cesty si prohlédli budovu
bývalé textilní továrny, jejíž prostory dnes slouží jako
depozitář Okresního státního archivu v Liberci.
Po malém občerstvení v cukrárně "U Elišky"
pokračovali účastníci výletu ve směru na Bedřichovku.
Kaple z roku 1809 je v dezolátním stavu, dřevěná
oplechovaná věž je spadlá, vnitřek naprosto zdevastovaný.
Kolem dokola pěkně upravené chaty a rekreační chalupy, ale
tato historická památka v jejich bezprostřední blízkosti je
hořkou obžalobou.
Na louce vlevo od cesty k "záclonárně" stojí
osamělý strom a kolem něho rumiště zarostlé kopřivami.
Podle starých map zde stávala tzv. Barvířská kaple. Dal ji
postavit městský radní Mäusel v roce 1715. Měla šindelovou
střechu s tepaným kovovým křížem a později byla vyzdobena
olejomalbou Michaela Kandlera (otce slavného malíře Viléma
Kandlera). Kaple zde byla ještě několik let po skončení 2.
světové války.
Kolem kaple vedla stará původní cesta na Liberec v době, kdy
ještě dnešní silnice nebyla vybudována.
- fv -
PUBLIKACE O ANDĚLSKÉ HOŘE
Andělská Hora je sice od
roku 1960 přímou součástí města Chrastava, ale mnozí z
těch, kteří zde žijí od roku 1945 a pamatují doby, kdy tu
byl samostatný národní výbor (= obecní úřad), škola a
kulturní dům, by si rádi přečetli zajímavosti z dějin
této kdysi slavné obce. Těžba stříbra šířila kdysi,
především v 16. století, slávu Andělské Hory po celých
Čechách.
Pokud tito zájemci o historii dovedou německy nebo mají
alespoň trpělivost si s německo-českým slovníkem v ruce
přeložit několik desítek stran, mohou si přečíst publikaci
s názvem UNSERE HEIMAT IN VERGANGENEN TAGEN (Naše vlast v
minulosti) od Rudolfa Quaissera. Ten žil v Andělské Hoře až
do roku 1960 a dobrovolně se odstěhoval do tehdejší západní
části rozděleného Německa. Dodnes hovoří velmi dobře
česky. Autor v této knize, kterou vydal za vlastní peníze,
popisuje stručně dávnou historii obce a nejbližšího okolí,
píše o husitských válkách i o válce třicetileté, o
soudnictví, o penězích, mírách a váhách, uvádí čísla
ze sčítání lidu, popisuje rozvoj průmyslu, zajímá jej
vývoj školství, přírodní katastrofy i oběti obou
světových válek.
Dost místa věnuje i Chrastavě, Machnínu, Kryšt. Údolí a
dalším obcím v okolí.
Koncem dubna se konala
schůzka některých představitelů města s p. Janem Kilianem,
který se po několik let věnoval studiu materiálů o
Andělské Hoře a má v úmyslu vydat o ní svou historickou
publikaci. Název bude velmi prostý: ANDĚLSKÁ HORA U CHRASTAVY
( existuje totiž i And. Hora ve Slezsku).
Autor vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v
Liberci, nyní studuje v Praze, kde také bydlí.
Zamýšlená publikace bude mít asi 70 stran a text bude
doplněn několika ilustracemi. Mgr. Medřický a dr. Vydra si
celý text pročetli a zaslali autorovi několik drobných
připomínek,
Shodli se na tom, že je kniha psána poutavě a čtivě a že by
si po vydání mohla najít dost velký počet zájemců -
čtenářů.
Vydat knihu je dnes především finanční záležitost. Právě
z tohoto důvodu se konala schůzka, kde se mělo rozhodnout,
bude-li město vydání publikace podporovat.
Bylo by jistě ideální, kdyby se našel také dobrovolný
sponzor, který by finančně přispěl. Není vyloučeno, že v
průběhu roku 2003 chystaná publikace, obsahující velké
množství zajímavostí z dějin Andělské Hory, skutečně
vyjde.
Ti, kdo si před časem koupili CHRASTAVSKÝ KALENDÁŘ 2000, se
možná pamatují na článek "Žhářka z Andělské
Hory",který je zařazen do obsahu. Autorem příběhu je
právě student Jan Kilian.
- vy -
RADOSTNÉ LOUČENÍ
Komu se zdá název tohoto
příspěvku poněkud nelogický, tomu radíme, aby se do něho
začetl. Brzy pochopí, že se v tomto případě skutečně
jedná o loučení, při němž neukápla ani jediná slzička.
Kulaté 50. výročí bude sice až za rok, v roce 2003, ale
jistě nebude na škodu, zmíníme-li se o tom již letos.
O co jde? O POTRAVINOVÉ LÍSTKY.
Je-li ve státě tíživá hospodářská situace, zavede se
obvykle přídělový systém. Nedostatek potravin se obvykle
projevuje v době války, protože značné množství je určeno
pro zásobování armády. Pamětníci dobře vědí, že se
každý měsíc vydávaly na každého občana zvláštní
lístky na příděl masa, mléka, mouky a cukru a že byly také
tzv. náhražkové potraviny, např. umělý med.
Nejen potraviny však bývaly na příděl. Starší generace si
dodnes pamatuje výraz "šatenky" a
"tabačenky". Koupit si kapesník, ponožky či košili
- to neznamenalo pouze za tyto textilní výrobky v obchodě
zaplatit, ale prodavačka si z měsíčního přídělu
"bodů" vždy několik bodů odstřihla.
A tabačenku dostal i nekuřák. Milerád ji poskytl silnému
kuřákovi, ne však nezištně a zadarmo, ale za část
přídělu masa či mouky.
To bylo v době války a přídělové zásobování nebylo to
nejhorší, co lidem přinesla. Jak už to bývá, vždycky se
najdou lidé, kteří chtějí na nouzi či neštěstí druhých
vydělat a obohatit se. Vznikla skupina šmelinářů či
keťasů (tato slova jsou pro mladou generaci dnes již zcela
neznámá), kteří se nestyděli brát od lidí za pár kilo
mouky zlatý prstýnek či jiné cennosti.
Válka skončila, lidé se radovali z vítězství a nabyté
svobody, ale potravinové lístky zůstaly. Dokonce dalších osm
roků - až do června roku 1953. Představme si například
situaci v tehdejší restauraci. Kdo si chtěl objednat oběd a
vzal do ruky jídelní lístek, nenašel tam pouze název jídla
a cenu, ale i váhu potravin v gramech. Vepřová, knedlík a
zelí - to bylo 100 gramů masa, 15 gramů tuku a 150 gramů
mouky. Číšník přistoupil ke stolu s nůžkami v ruce, zeptal
se, co jste si z jídelního lístku vybrali a nejprve si
odstřihl z vašeho potravinového lístku příslušné
množství přídělu. Ty malé papírky pak kdesi v kuchyni, kam
host už neviděl, nalepil na velký arch a teprve pak vám u
personálu kuchyně požadované jídlo objednal a přinesl.
Takže při cestování si lidé navykli brát si potravinové
lístky všude s sebou.
Dalo se to přežít. Bylo méně obézních lidé než dnes.
Zánik potravinových lístků byl tehdy - začátkem června
1953 - spojen s peněžní reformou. Své úspory a platy lidé
dostali v nové měně v poměru 5:1 , větší obnosy pak v
poměru 50:1.
Později byly na poukazy (na příděl) např. osobní auta zn.
Spartak, mnohem déle se udržel přídělový systém na
stavební materiál atd.
Dnes jsou tyto vzpomínky přijímány u mladších lidí s
nedůvěrou, někteří tomu vůbec nechtějí věřit. S
přídělovým systémem jsme se tedy před půl stoletím
rozloučili s radostí, však také nebylo proč truchlit.
xyz
NOVÁ PAMĚTNÍ DESKA NALEZENA
V městském muzeu jsou
uloženy dvě velké bronzové pamětní desky, které byly kdysi
upevněny na kamenných soklech jako pomníky významných
(německých) osobností. O jedné z nich jsme se již zmiňovali
v BULLETINU č. 54. Byla to deska s reliéfem Fr. Ludwiga Jahna,
zakladatele masové tělovýchovy. Byla umístěna na dnešním
autobusovém nádraží. Tento prostor se kdysi jmenoval
Jahn-Platz.
Druhá deska byla nalezena na půdě radnice před započetím
přestavby. Je na ní zobrazen známý německý básník
Friedrich SCHILLER (1759 - 1805). Byla upevněna na kamenném
podstavci v zatáčce Revoluční ulice, zhruba v tom místě,
odkud dnes vede schodiště na sídliště na Střeleckém vrchu.
Schiller byl dlouholetým přítelem jiného velikána německé
literatury Johanna Wolfganga von Goethe. Proslavil se svými
dramaty, např. Úklady a láska a Don Carlos a svou nesmrtelnost
si zajistil řadou historických dramat Wallenstein (= Albrecht z
Valdštejna),Marie Stuartovna, Panna Orleánská a Vilém Tell.
Tento významný básník byl stoupencem Kantovy filozofie a ve
svých dílech píše o svobodě a humanismu. Je hlavním
představitelem německé klasické poezie 18. století.
F.VYDRA
TISÍC LET MĚSTA BUDYŠÍNA (BAUTZEN)
Toto důležité středisko
horní Lužice má dnes asi 50 000 obyvatel. Již někdy v 9.
století bývalo střediskem slovanského kmene Milčanů
(dnešních Lužických Srbů).
Nejstarší písemná zmínka o existenci tohoto města pochází
z roku 1002. Kronikář Thietmar z Merseburgu zaznamenal ve
svých záznamech, že milčanský kraj a město Budyšín
obsadil se svým vojskem polský král Boleslav Chrabrý. Polská
vláda však trvala jen velmi krátkou dobu.
Později - za vlády našeho Karla IV. - byl založen obranný
svaz zvaný Šestiměstí a Budyšín se stal jeho významným
členem.
V současné době je Budyšín/Bautzen významným okresním
městem východního Saska. Jsou tu kulturní instituce
nejmenšího slovanského národa - Lužických Srbů (Srbský
dům, divadlo, muzeum, Srbské gymnázium atd.).
Za prohlídku stojí především stará, historická část
města s hradem Ortenburg, kde bývalo sídlo zástupce českého
krále v dobách, kdy byla Horní Lužice součástí Českého
království.
V průběhu roku 2002 se v Budyšíně koná velké množství
různých kulturních akcí na počest letošního milénia.
- ydr-