BULLETIN č. 95 - 6/2002
SPOLEČNOSTI PŘÁTEL HISTORIE MĚSTA CHRASTAVY

ZDAŘILÁ VÝPRAVA

V sobotu 25. května uspořádali členové Společnosti přátel historie města Chrastavy celodenní výlet do okolí. Z Barrandova šli podél železniční trati do Andělské Hory. Připomněli si složitou historii bývalého hornického cechovního domu (č. 8), který byl později dědičnou rychtou (Zedlitz, Amtsbüchler), potom hostincem "U zlatého kříže" (ve 20. letech tam bylo i sídlo esperantského klubu), v poválečných letech kulturním domem, kde se pořádaly oslavy, promítaly se filmy, konaly se mikulášské zábavy atd.
V místním (bývalém) kostele P. Marie Sněžné na účastníky výpravy čekal výtvarník J. Měřička, který zde má pracovnu a výstavní síň. Po prohlídce objektu p. Mgr. P. Medřický přečetl mnoho zajímavých informací, které v historických pramenech o kostele našel.
Cesta pokračovala dál směrem k tepelné elektrárně, která již čtvrt století není v provozu. Zato vodní elektrárna z let 1902 - 6 funguje dodnes. Odborný výklad poskytl členům SPHMCH soukromý majitel této elektrárny p. V. Bareš z Říčan. Pro spád vodního proudu je tu využito rozdílu hladin, který činí 12 metrů. Skála pod železniční tratí je prokopána a voda se přivádí na lopatky turbíny mohutným potrubím o průměru 150 cm. Strojní zařízení nesestává pouze ze dvou turbín z počátku století, ale nedávno tu byla instalována třetí, velmi moderní turbína. Vyrobený elektrický proud jde do sítě a poplatek za něj je pro majitele hlavním ziskem.
Dalším cílem byl Hamrštejn. Účastníci vystoupili až na nádvoří zříceniny a konstatovali, že se zbytky věží poměrně rychle zmenšují, podléhají erozi a že by bylo vhodné dnešní stav odborným zásahem zakonzervovat, aby se hrad zachoval i pro další generace.
Z Hamrštejna vedla cesta do Machnína. Členové si připomněli údaje o stavbě železniční trati Liberec - Žitava (byla dokončena v říjnu 1859). Napravo od cesty si prohlédli budovu bývalé textilní továrny, jejíž prostory dnes slouží jako depozitář Okresního státního archivu v Liberci.
Po malém občerstvení v cukrárně "U Elišky" pokračovali účastníci výletu ve směru na Bedřichovku. Kaple z roku 1809 je v dezolátním stavu, dřevěná oplechovaná věž je spadlá, vnitřek naprosto zdevastovaný. Kolem dokola pěkně upravené chaty a rekreační chalupy, ale tato historická památka v jejich bezprostřední blízkosti je hořkou obžalobou.
Na louce vlevo od cesty k "záclonárně" stojí osamělý strom a kolem něho rumiště zarostlé kopřivami. Podle starých map zde stávala tzv. Barvířská kaple. Dal ji postavit městský radní Mäusel v roce 1715. Měla šindelovou střechu s tepaným kovovým křížem a později byla vyzdobena olejomalbou Michaela Kandlera (otce slavného malíře Viléma Kandlera). Kaple zde byla ještě několik let po skončení 2. světové války.
Kolem kaple vedla stará původní cesta na Liberec v době, kdy ještě dnešní silnice nebyla vybudována.

- fv -

PUBLIKACE O ANDĚLSKÉ HOŘE

Andělská Hora je sice od roku 1960 přímou součástí města Chrastava, ale mnozí z těch, kteří zde žijí od roku 1945 a pamatují doby, kdy tu byl samostatný národní výbor (= obecní úřad), škola a kulturní dům, by si rádi přečetli zajímavosti z dějin této kdysi slavné obce. Těžba stříbra šířila kdysi, především v 16. století, slávu Andělské Hory po celých Čechách.
Pokud tito zájemci o historii dovedou německy nebo mají alespoň trpělivost si s německo-českým slovníkem v ruce přeložit několik desítek stran, mohou si přečíst publikaci s názvem UNSERE HEIMAT IN VERGANGENEN TAGEN (Naše vlast v minulosti) od Rudolfa Quaissera. Ten žil v Andělské Hoře až do roku 1960 a dobrovolně se odstěhoval do tehdejší západní části rozděleného Německa. Dodnes hovoří velmi dobře česky. Autor v této knize, kterou vydal za vlastní peníze, popisuje stručně dávnou historii obce a nejbližšího okolí, píše o husitských válkách i o válce třicetileté, o soudnictví, o penězích, mírách a váhách, uvádí čísla ze sčítání lidu, popisuje rozvoj průmyslu, zajímá jej vývoj školství, přírodní katastrofy i oběti obou světových válek.
Dost místa věnuje i Chrastavě, Machnínu, Kryšt. Údolí a dalším obcím v okolí.

Koncem dubna se konala schůzka některých představitelů města s p. Janem Kilianem, který se po několik let věnoval studiu materiálů o Andělské Hoře a má v úmyslu vydat o ní svou historickou publikaci. Název bude velmi prostý: ANDĚLSKÁ HORA U CHRASTAVY ( existuje totiž i And. Hora ve Slezsku).
Autor vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci, nyní studuje v Praze, kde také bydlí.
Zamýšlená publikace bude mít asi 70 stran a text bude doplněn několika ilustracemi. Mgr. Medřický a dr. Vydra si celý text pročetli a zaslali autorovi několik drobných připomínek,
Shodli se na tom, že je kniha psána poutavě a čtivě a že by si po vydání mohla najít dost velký počet zájemců - čtenářů.
Vydat knihu je dnes především finanční záležitost. Právě z tohoto důvodu se konala schůzka, kde se mělo rozhodnout, bude-li město vydání publikace podporovat.
Bylo by jistě ideální, kdyby se našel také dobrovolný sponzor, který by finančně přispěl. Není vyloučeno, že v průběhu roku 2003 chystaná publikace, obsahující velké množství zajímavostí z dějin Andělské Hory, skutečně vyjde.
Ti, kdo si před časem koupili CHRASTAVSKÝ KALENDÁŘ 2000, se možná pamatují na článek "Žhářka z Andělské Hory",který je zařazen do obsahu. Autorem příběhu je právě student Jan Kilian.

- vy -

RADOSTNÉ LOUČENÍ

Komu se zdá název tohoto příspěvku poněkud nelogický, tomu radíme, aby se do něho začetl. Brzy pochopí, že se v tomto případě skutečně jedná o loučení, při němž neukápla ani jediná slzička.
Kulaté 50. výročí bude sice až za rok, v roce 2003, ale jistě nebude na škodu, zmíníme-li se o tom již letos.
O co jde? O POTRAVINOVÉ LÍSTKY.
Je-li ve státě tíživá hospodářská situace, zavede se obvykle přídělový systém. Nedostatek potravin se obvykle projevuje v době války, protože značné množství je určeno pro zásobování armády. Pamětníci dobře vědí, že se každý měsíc vydávaly na každého občana zvláštní lístky na příděl masa, mléka, mouky a cukru a že byly také tzv. náhražkové potraviny, např. umělý med.
Nejen potraviny však bývaly na příděl. Starší generace si dodnes pamatuje výraz "šatenky" a "tabačenky". Koupit si kapesník, ponožky či košili - to neznamenalo pouze za tyto textilní výrobky v obchodě zaplatit, ale prodavačka si z měsíčního přídělu "bodů" vždy několik bodů odstřihla.
A tabačenku dostal i nekuřák. Milerád ji poskytl silnému kuřákovi, ne však nezištně a zadarmo, ale za část přídělu masa či mouky.
To bylo v době války a přídělové zásobování nebylo to nejhorší, co lidem přinesla. Jak už to bývá, vždycky se najdou lidé, kteří chtějí na nouzi či neštěstí druhých vydělat a obohatit se. Vznikla skupina šmelinářů či keťasů (tato slova jsou pro mladou generaci dnes již zcela neznámá), kteří se nestyděli brát od lidí za pár kilo mouky zlatý prstýnek či jiné cennosti.
Válka skončila, lidé se radovali z vítězství a nabyté svobody, ale potravinové lístky zůstaly. Dokonce dalších osm roků - až do června roku 1953. Představme si například situaci v tehdejší restauraci. Kdo si chtěl objednat oběd a vzal do ruky jídelní lístek, nenašel tam pouze název jídla a cenu, ale i váhu potravin v gramech. Vepřová, knedlík a zelí - to bylo 100 gramů masa, 15 gramů tuku a 150 gramů mouky. Číšník přistoupil ke stolu s nůžkami v ruce, zeptal se, co jste si z jídelního lístku vybrali a nejprve si odstřihl z vašeho potravinového lístku příslušné množství přídělu. Ty malé papírky pak kdesi v kuchyni, kam host už neviděl, nalepil na velký arch a teprve pak vám u personálu kuchyně požadované jídlo objednal a přinesl. Takže při cestování si lidé navykli brát si potravinové lístky všude s sebou.
Dalo se to přežít. Bylo méně obézních lidé než dnes. Zánik potravinových lístků byl tehdy - začátkem června 1953 - spojen s peněžní reformou. Své úspory a platy lidé dostali v nové měně v poměru 5:1 , větší obnosy pak v poměru 50:1.
Později byly na poukazy (na příděl) např. osobní auta zn. Spartak, mnohem déle se udržel přídělový systém na stavební materiál atd.
Dnes jsou tyto vzpomínky přijímány u mladších lidí s nedůvěrou, někteří tomu vůbec nechtějí věřit. S přídělovým systémem jsme se tedy před půl stoletím rozloučili s radostí, však také nebylo proč truchlit.

xyz

NOVÁ PAMĚTNÍ DESKA NALEZENA

V městském muzeu jsou uloženy dvě velké bronzové pamětní desky, které byly kdysi upevněny na kamenných soklech jako pomníky významných (německých) osobností. O jedné z nich jsme se již zmiňovali v BULLETINU č. 54. Byla to deska s reliéfem Fr. Ludwiga Jahna, zakladatele masové tělovýchovy. Byla umístěna na dnešním autobusovém nádraží. Tento prostor se kdysi jmenoval Jahn-Platz.
Druhá deska byla nalezena na půdě radnice před započetím přestavby. Je na ní zobrazen známý německý básník Friedrich SCHILLER (1759 - 1805). Byla upevněna na kamenném podstavci v zatáčce Revoluční ulice, zhruba v tom místě, odkud dnes vede schodiště na sídliště na Střeleckém vrchu.
Schiller byl dlouholetým přítelem jiného velikána německé literatury Johanna Wolfganga von Goethe. Proslavil se svými dramaty, např. Úklady a láska a Don Carlos a svou nesmrtelnost si zajistil řadou historických dramat Wallenstein (= Albrecht z Valdštejna),Marie Stuartovna, Panna Orleánská a Vilém Tell. Tento významný básník byl stoupencem Kantovy filozofie a ve svých dílech píše o svobodě a humanismu. Je hlavním představitelem německé klasické poezie 18. století.

F.VYDRA

TISÍC LET MĚSTA BUDYŠÍNA (BAUTZEN)

Toto důležité středisko horní Lužice má dnes asi 50 000 obyvatel. Již někdy v 9. století bývalo střediskem slovanského kmene Milčanů (dnešních Lužických Srbů).
Nejstarší písemná zmínka o existenci tohoto města pochází z roku 1002. Kronikář Thietmar z Merseburgu zaznamenal ve svých záznamech, že milčanský kraj a město Budyšín obsadil se svým vojskem polský král Boleslav Chrabrý. Polská vláda však trvala jen velmi krátkou dobu.
Později - za vlády našeho Karla IV. - byl založen obranný svaz zvaný Šestiměstí a Budyšín se stal jeho významným členem.
V současné době je Budyšín/Bautzen významným okresním městem východního Saska. Jsou tu kulturní instituce nejmenšího slovanského národa - Lužických Srbů (Srbský dům, divadlo, muzeum, Srbské gymnázium atd.).
Za prohlídku stojí především stará, historická část města s hradem Ortenburg, kde bývalo sídlo zástupce českého krále v dobách, kdy byla Horní Lužice součástí Českého království.
V průběhu roku 2002 se v Budyšíně koná velké množství různých kulturních akcí na počest letošního milénia.

- ydr-