BULLETIN č. 73 - 6/2000
Společnosti přátel historie města Chrastavy

Období od začátku století do vypuknutí druhé světové války se v našem městě vyznačovalo čilou stavební aktivitou. Uveďme několik letopočtů, které nám prozrazují, kdy vznikly stavby, kolem kterých denně chodíme nebo je máme často na očích.


1902

Byla dokončena hlavní budova firmy Ignác Klinger u chrastavského nádraží. Původně textilní továrna se později stala strojírenským podnikem a často měnila svůj název (Klinger, Lanex, Siemens, Spreewerke, Totex, Elitex, Irausa Bohemia, Grupo Antolin Bohemia).

1904

Tohoto roku byla postavena secesní vila právníka JUDr. Kafky, kde v současné době sídlí Česká spořitelna (vedle kina v Turpišově ulici). Budova patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám ve městě.

1906

Přes říčku Jeřici byl vybudován kovový secesní most, který byl v roce 1993 odborně restaurován. Na tomto místě býval kdysi dřevěný most, krytý stříškou, avšak při ničivé povodni v červenci 1897 byl proudem vody stržen.

1908

Byla dostavěna soudní budova v Revoluční ulici, kde se dnes nalézá zvláštní škola a několik tříd základní školy. Chrastava byla více než půl století střediskem soudního okresu, k němuž náleželo přes 20 obcí.

1908

Téhož roku byly ve Vítkovské ulici postaveny čtyři stejné obytné domy pro dělníky textilní továrny Pollack. Ta stávala na místě několika desítek garáží mezi Vítkovským potokem a městským parkem. Němečtí obyvatelé nazývali tyto "tovární" domy Pollack-Häuser.

1912

V tomto roce byl dokončen tzv. chorobinec (něm. Siechenhaus), dnešní VÚDM. Bylo to ve své době nejmodernější zdravotnické zařízení na severu Čech.

1912

Ve městě byla vybudována vodovodní síť. Předtím byly zdrojem pitné vody ve městě soukromé studny a kašna na náměstí.

1921

Byl postaven most přes Jeřici na silnici vedoucí z autobusového nádraží do Bílokostelecké ulice.

1921

Poblíž Führichova domu byl zřízen parčík. Dříve tam byl tzv. dobytčí trh, kde se prodávala domácí zvířata, především koně a krávy.

1923

Z podnětu řídícího učitele Bohumila Honsy byla za pouhých 5 měsíců postavena nová školní budova pro české děti (dnešní mateřská škola v Revoluční ulici). Obě velké školní budovy - na rohu náměstí a za kostelem - sloužily za 1. republiky pouze německým dětem.

1926

V Lipové ulici byl postaven velký obytný dům pro rodiny českých státních zaměstnanců.

1926

Z rozhodnutí tehdejší městské rady byly v parcích, ale i u polních cest v nejbližším okolí města umístěny lavičky pro chvíle odpočinku místních občanů.

1929

Byl překryt chodníkem Jílový potok v úseku od náměstí ke služebně městské policie (teče pod chodníkem podél školní budovy), protože hrozilo nebezpečí utonutí malých dětí.

1931

Byl vybudován široký most přes Vítkovský potok poblíž dnešní prodejny SEPP na začátku Vítkovské ulice.

1935

Bylo zřízeno městské koupaliště. Město odkoupilo tento pozemek od zrušené firmy Pollack, která této vodní nádrže používala jako zásobárny vody pro náhon, který poháněl elektřinou strojní zařízení továrny.

1936

Začala výstavba železobetonových bunkrů v okolí města, neboť se značně zhoršily vztahy mezi ČSR a Německem. Československá armáda tato bunkry obsadila, avšak nesměla se podle rozhodnutí tzv. Mnichovské dohody - bránit a musela tato opevnění opustit bez jediného výstřelu. - fv -


V únoru přijela do Chrastavy čtyřčlenná delegace z Jablonného v Podještědí. Jejími členy byli: pan místostarosta, pracovnice MěÚ, bývalý ředitel školy V. Flégl a student ústecké Univerzity J.E.Purkyně, který vedl v letním období informační středisko.

Cílem této návštěvy byla výměna zkušeností se členy Společnosti přátel historie města Chrastavy, protože prý v Jablonném mají v úmyslu založit podobný spolek.

Podle posledních zpráv již historická společnost v Jablonném v Podještědí existuje. Jejím cílem bude zkoumat historické objekty ve městě a okolí. K nim patří basilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy, klášter, stará pošta, hospic, zbytky městských hradeb, morový sloup a především nedaleký zámek Lemberk. Je potěšitelné, že i v tomto nevelkém severočeském městečku se našla skupina nadšenců, kteří se chtějí zabývat dějinami svého bydliště.

Jsme rádi, že jsme se mohli podělit se svými zkušenostmi z desetileté činnosti SPHMCH s těmi, kteří se - podobně jako my - rozhodli probádat regionální dějiny svého města a jeho okolí.

Přejeme přátelům z Jablonného v Podještědí mnoho úspěchů. Rada SPHMCH


Až do roku 1635 bylo Žitavsko součástí Českého království. Toho roku připadlo k Sasku, zatímco Zhořelecko se stalo po roce 1815 součástí Pruska. (Po roce 1945 se vedla jednání o připojení této oblasti k Československu. V samotné Žitavě se hlásilo tehdy k české národnosti více než 4000 obyvatel a byl tam dokonce zřízen Český národní výbor a česká škola).

Od roku 1366 až do roku 1811 měla Žitava svůj hrdelní soud. Za městem stávala kamenná šibenice s příčnými dubovými břevny.

Řeka Nisa i její přítok Mandava způsobily v historii dosti často povodně. Ve 30. letech byly břehy obou řek regulovány.

V Böhmische Vorstadt (České předměstí) byl zřízen zábavní a rekreační park Weinau již roku 1882. V roce 1902 tu byla velkolepá výstava řemesel a průmyslu z celého Saska. Dopravu hostí z hotelů na výstaviště zajišťovaly tramvaje popoháněné elektrickými akumulátory. Atrakcí byla obrovská olejomalba o ploše 300 m2 s alpskou krajinou. Ve výstavní hale byly vystaveny stroje na prostoru 1800 m2. Výstava trvala od června do září. Každý den se tu pořádaly koncerty, byla tu oblíbená Vratislavická pivnice a varieté. Oblíbenou byla i restaurace na břehu velkého rybníka, která měla tvar velké lodě se zdobenou přídí.

Stavba úzkokolejky ze Žitavy na Ojvín se vyznačovala neuvěřitelným tempem postupu prací. Začalo se stavět 26. července 1889 a trať byla dokončena již 5. listopadu 1890. První slavnostní jízdy se zúčastnilo 200 pozvaných hostí, na každé zastávce vyhrávala hudba. V Ojvíně uvítal vlak střelecký spolek a školní děti, i když toho dne vytrvale pršelo. Existovaly plány prodloužit trať přes českou hranici z Jonsdorfu do Dolní Světlé a dále až do Cvikova. Tento projekt nebyl realizován, protože obce na české straně neposkytly potřební finanční prostředky. Během prvních deseti let provozu přepravila úzkokolejka přes tři miliony cestujících.

Turistický ruch se neustále rozšiřoval. Na Hvozdu (Hochwald) a na Luži byly postaveny horské restaurace a rozhledny. Dodnes je Žitavsko nesmírně přitažlivé pro rekreanty z rovinatých částí Německa. Ojvín, Jonsdorf, Waltersdorf či Gross-Schönau jsou v létě i v zimě dobře vybaveny pro pobyt hostí poskytováním ubytování a jiných služeb. Jsou zde méně náročné horolezecké terény i lyžařské vleky pro zimní období. Ačkoliv tato místa leží od Chrastavy nedaleko, jen málo našich občanů je dobře zná. Z historického hlediska je pro české návštěvníky Žitavska mimořádně zajímavé městečko Herrnhut/ Ochranov s českobratrskou minulostí.

(Podle údajů z knihy dr. Volkera Dudecka ZITTAU SO WIE ES WAR zpracoval PhDr. František Vydra)


Vážení čtenáři,

dnes budeme pokračovat v malém putování za zajímavostmi heraldiky a zastavíme se u tzv. mluvících znaků. Svými figurami nějakým způsobem narážejí na jméno erbovníka nebo na činnost jeho prvního nositele. Pokud jde o jména, uveďme alespoň příklad - růže pánů z Rožmberka (německy Rose - růže), hvězda hrabat ze Šternberku (Stern - hvězda), labuť pánů ze Švamberka (Schwan - labuť), buben rytířů a pánů z Bubna, lva pánů Lvů z Rožmitálu, zajíce pánů Zajíců z Hazmburka (Hase - zajíc), hrušku pánů Hrušků z Března, škopek Škopků z Bílých Otradovic, sekery Sekerků ze Sedčic.

Někdy mluva erbovního znamení není našemu oku srozumitelná, např. kohout (staročesky harant) ve znaku Harantů z Polžic a Bezdružic. Je zajímavé, že některé znaky rodin, jejichž jména se přímo nabízejí jako mluvící, mají zcela jiné figury - např. Čejkové (orlici), Jelínkové (koně), Kohoutové (gryfa), Strakové (kohouta).

Narážkových znaků na činnost prvního nositele erbu není již tak mnoho. Od dob osvícenských je běžným jevem výskyt štítových figur, které mají symbolicky vyjadřovat erbovní zásluhy. A tak můžeme spatřit Aesculapova hada ve znacích lékařů, fasces ve znacích právníků, ozubené kolo v erbech průmyslníků nebo granát či obrněnou paži ve znaku důstojníků (viz obrázek).

Podle historických pramenů připravuje Mgr. Jaroslava Špaková