Politické strany a názory nejen politické
O skateparku, nejen však o něm

[O. Němec, převzato z Chrastavských listů]

Volně chci navázat ve svém dnešním příspěvku na téma, které na stránkách minulého čísla Chrastavských listů otevřel autor článku “Stalo se už asi místním zvykem”. V mnohém se s ním ztotožňuji, v mnohém jsou naše názory podobné, ač jsme každý, jak tuším, jinak politicky orientován.
I já, a věřím, že se mnou řada dalších spoluobčanů, chceme žít ve městě prosperujícím, ale také čistém, nezamořeném exhalacemi od těžkých nákladních automobilů, ve městě, na které bychom mohli být hrdí. Ve městě, kam bych s patriotstvím nám vlastním mohl pozvat návštěvu, aniž bych se musel stydět např. za neopravené komunikace.
Ale začnu popořádku, a začnu tím, co pozvedlo lavinu veřejného mínění v našem městě.

Proč jsem nemohl zvednout ruku pro stavbu skateparku
Nechci se zde zabývat vůbec tím, jak to všechno vzniklo. Ostatně zprávu o výsledku šetření podá na dalším zasedání zastupitelstva města (ZM) dne 5.4.2004 kontrolní výbor, který byl posledním zastupitelstvem zmocněn prošetřit všechny okolnosti týkající se výstavby skateparku. A kdo ze čtenářů alespoň trochu sleduje média, obrázek si udělá sám.
Na posledním zasedání ZM dne 8.3.2004 jsem jasně uvedl, že nejsem proti stavbě skateparku jako takového, vadí mi však, že město vyhodí oknem 898 tisíc korun, aniž by alespoň část zakázky byla složena někde na dvoře. Považuji tento krok, tj. zaplacení celé částky dopředu, za trestuhodné. Kdekoliv jinde by se podobná věc stala (ve fabrice, ve firmě), budou pro dotyčné vyvozovány důsledky včetně náhrady škody. Vedení města se však tváří, jako by se nic nestalo, záležitost proběhla médii (což mi také vadí – opět je Chrastava podána jako město s odstrašujícím příkladem!!!) a známí a přátelé mi posléze volají, co se to tam u nás opět děje? Přiznám se, že mi vadí, že jsem se o tomto problému dozvěděl poprvé z médií, což samo o sobě je přinejmenším zarážející. Nelíbí se mi, že se řeší pouze následek, a neřeší se příčina tohoto stavu.

Proto jsem i uvedl, že nechci být tím, kdo bude občanům na ulici vysvětlovat, proč město mrhá veřejnými prostředky, a ani nechci, abych byl s touto akcí jakkoliv spojován. Ostatně jsem také uvedl, že při příštích komunálních volbách se chci občanům podívat zpříma do očí.
Pro mládež v počtu asi osmi mladíků, přítomných na jednání ZM a čekajících, jak hlasování o skateparku dopadne, to nebyla hodina občanské nauky, jak to označil starosta města. Byla to bohužel hodina hodná do pořadu TV Nova “Na vlastní oči”. Ale to ti mladíci pochopí až s přibývajícím věkem a s životními zkušenostmi.

Jsem pro, aby se mládež soustředila do konkrétních míst, kde by mohla provádět svoji zájmovou či sportovní činnost. Možná to i může omezit některé negativní jevy, jimž je dnešní mládež vystavena, mnohdy aniž by o to stála a chtěla. Nejsem však pro, aby se na jedné straně vytvářely podmínky za každou cenu, a dovolím si tvrdit pro pouze úzkou skupinu občanů, a na druhé straně byly omezovány veřejné prostředky na nutnou údržbu města s odůvodněním, že na to prostě nejsou peníze.

Možná, že se podaří v letošním či příštím roce přidat ke skateparku (který měla ve volebním programu zdejší koalice ODS/US-DEU) také minigolf (naopak z volebního programu místní ČSSD a je již zahrnut v investičním plánu města) či další části tzv. veřejného sportoviště. Věřím, že vedení města bude záměru minigolfu nakloněno stejně tak příznivě jako skateparku.

Spočítám-li však celkově hrubě odhadnutelné náklady na skatepark, k oněm 898 tisícům Kč (cca 700 tisíc Kč sponzorský dar, zbytek z rozpočtu města) musím přičíst dalších asi 630 tisíc Kč, které schválilo ZM na pokračování stavby skateparku, vychází mi jeden milión pět set třicet tisíc korun. K tomu přičtu náklady na úpravu zmíněné plochy, náklady na činnost právního zástupce při vymáhání pohledávky za “zkrachovalou” firmou, a další náklady, které vzniknou či mohou vzniknout v průběhu provozu skateparku, a dojdu k částce téměř dva milióny korun.

Nechci polemizovat o účelně vynaložených prostředcích, a už vůbec nejsem ekonom, selským rozumem si však dokáži leccos spočítat a jsem přesvědčen, že by se daly tyto veřejné prostředky použít účelněji. Ale o tom níže…

K přeložce komunikace č. II/592…
V době, kdy se projednával územní plán města, nikdo zřejmě ani netušil, že v objektu bývalé STS vyroste jednou prosperující podnik, který se bude chtít do budoucna rozšiřovat. Potud je vše pochopitelné, a s ohledem na nezaměstnanost, která trápí již několik let Chrastavu a okolí, naopak většina obyvatel bude vítat skutečnost, že se podnik v budoucnu rozšíří o další pracovní místa a tudíž i pro občany našeho města budou větší pracovní příležitosti.
Nebyl jsem před lety u projednávání územního plánu, a proto těch informací jsem dosud neměl tolik. Přesto cítím, že výkup cca 3 metrů šíře zahrad je tak zásadní zásah do života a práv majitelů nemovitostí v Pobřežní ulici a okolí, že je nutné znovu otevřít diskusi o tom, zda je skutečně nezbytné vést toto rozšíření právě tudy, a pokud dojdeme k závěru, že jiná možnost není, je minimálně slušné vést s dotčenými občany diskusi o nezbytnosti tohoto kroku, ovšem za možná jiných podmínek pro majitele oněch nemovitostí, z nichž některé zde stojí mnoho a mnoho let.

Vždyť komu by se líbilo, aby mu před okny jezdily těžké náklaďáky?!? A nebudou některé, zejména starší objekty, v budoucnu řešit statické problémy objektů díky pozemním otřesům způsobeným naloženou nákladní technikou?

Porovnám-li situaci např. s bývalým objektem “Vyhlídky”, i zde se zajisté některým nájemníkům zdaleka nechtělo přestěhovat se z míst, kde sice zažívali mnohaletý a čirý ruch ze silnice I/13, ale byli zde doma. Přesto většina  obyvatel “Vyhlídky” pochopila nutnost odstranění tohoto domu za účelem rozšíření budoucí rychlostní komunikace a obdržela od města náhradní byty, které se se starými byty co do kvality a kultury bydlení vůbec nedají srovnat.

Proto bych uvítal znovuotevření diskuse o přeložce komunikace II/592, kde bychom mohli společně hledat když ne zcela jiná, potom alespoň kompromisní řešení.
Měl jsem možnost seznámit se s peticí občanů z Pobřežní ulice a okolí. Říkám zcela na rovinu, že odpověď města zástupcům petentů mne příliš neuspokojila. Ani jako občana, ani jako zastupitele města.

O věcech veřejných obecně…
Jako zastupitel města bych samozřejmě uvítal nejen to, že mohu vnímat názory a postřehy občanů na ulici, ale očekával bych daleko větší zájem občanské veřejnosti o obecní záležitosti. Vždyť na jednání ZM se rozhoduje o životě ve městě, tedy o životě a životních podmínkách nás všech, ne pouze o fiktivních věcech, které se nás netýkají.
Mne osobně trápí třeba nečistota a šeď v ulicích našeho města, která je zejména zřejmá po letošní zimě. Bylo by nutné vyznačit přechody pro chodce, chybí vodorovné vyznačení komunikací (tzv. dělící čáry), které jsou běžné k vidění ve městech porovnatelných s Chrastavou, je nutné obnovit označení stání pro automobily na náměstí, “zalátat” největší díry vzniklé v komunikacích po letošní zimě, znovu opravit dlážděný chodník u DPS v Bílokostelecké ulici (jen ne, prosím, jako minule vysypat štěrkem) atd. atd.
A proto neobstojí tvrzení, že na tyto základní záležitosti občanské vybavenosti město nemá. Občan se oprávněně zeptá: tak na něco peníze jsou, a na něco, co slouží všem, nejsou?
Co je však také nutné - napravit mezilidské vztahy. A kde jinde, když ne v místě, ve kterém žijeme, které jsme si pro své žití ve většině případů vybrali dobrovolně, a zřejmě zde budeme chtít žít i nadále. To je však již na jinou diskusi.

Oldřich Němec, zastupitel města za ČSSD