Válka s finančním úřadem o 6,4 mil.

Dům č.p.50 v Bílokostelecké ulici

Vážení chrastavští spoluobčané,

dovolte mi, abych Vás seznámil s podstatou kauzy dotace na výstavbu 10 bytů v Bílokostelecké ulici na dům č.p.50.

Jak většina z Vás jistě ví, daný dům byl ruinou, na kterou byl vydán již i demoliční výměr. Město se přesto rozhodlo dům zachránit a vybudovat v něm 10 bytů. Proto zažádalo v roce 1998 o státní dotaci na Ministerstvu pro místní rozvoj s tím, že jsme věděli, že poskytnutá dotace může činit maximálně 50 % investičních nákladů a financování další části jsme povinni zajistit. Proto město další financování zajistilo smlouvou o společném postupu s firmou, která se zavázala, že uhradí všechny další investiční náklady nad rámec dotace, což činilo nakonec 3,6 mil. Kč, i ostatní náklady ve výši 1,5 mil. Kč. Ve smlouvě o společném postupu je výslovně uvedeno, že město i firma budou hradit jimi poskytnuté prostředky přímo dodavateli a že si daná firma proto povede náklady odděleně ve svém účetnictví a městu předloží kopie všech příslušných dokladů včetně faktur. Na základě řady předložených dokumentů, včetně výše popsané smlouvy o společném postupu, nám Ministerstvo pro místní rozvoj přidělilo v roce 1999 svým rozhodnutím dotaci ve výši 3,2 mil. Kč. Jednou z podmínek rozhodnutí bylo mimo jiné realizovat stavbu v souladu s doklady předloženými se žádostí, tj. mimo jiné i se smlouvou o společném postupu. Stavba byla úspěšně realizována v roce 2001.

V červnu roku 2002 byla zahájena kontrola finančním úřadem, který již 17. října 2002 vydal zprávu ve které uvedl, že je město povinno vrátit neoprávněně čerpanou částku 3,2 mil + penále (což představuje dalších 3,2 mil. Kč). Zpráva, na jejímž základě je finanční úřad oprávněn příslušnou částku vyměřit, je však účinná až po řádném projednání, při kterém má tzv. daňový subjekt, v tomto případě město Chrastava, sice malé, ale přesto určité možnosti obrany, které jsme se rozhodli v maximální míře využít. Proto se nepodařilo finančnímu úřadu zprávu řádně projednat nejen na jednání 13. 12. 2002, ale ani na dalších jednáních dne 8. 4. 2003 a 16. 5. 2003.
Vlivem obrany města finanční úřad zprávu několikrát, tj. 3. 3. 2003, 14. 3. 2003 a 4. 7. 2003, změnil. To základní tam však stále zůstává: “Město je povinno vrátit dotaci + zaplatit penále, tj. celkem 6,4 mil. Kč.”

Argumentace finančního úřadu je založena na tom, že přes opakované žádosti odmítá zkontrolovat účetnictví firmy, která vynaložila 3,6 mil. investičních nákladů s odůvodněním, že oni kontrolují jenom dotaci a daná firma je nezajímá. Tudíž peníze vynaložené touto firmou pro finanční úřad neexistují a investiční náklady na celou stavbu činí proto pro finanční úřad jen 3,2 mil. Kč, tzn. jsou ve výši dotace neboli dotace činí 100 % všech investičních nákladů. Tím však dle argumentace finančního úřadu byla porušena podmínka, že dotace bude činit jen maximálně 50 %, což je důvodem pro vrácení celé dotace + penále. Argument, že dotace byla vydána na základě smlouvy o společném postupu, kterou jsme byli povinni dodržovat a podle které jsme přesně postupovali, finanční úřad nezajímá.

Finanční úřad nadto vydal ve své zprávě další dva důvody pro vrácení dotace a penále. Jedním z nich je důvod nedodržení závazného termínu dokončení stavby. Ta měla totiž být původně dokončena do 31. 7. 2000. Město však před vypršením termínu zažádalo o jeho prodloužení, čímž zcela splnilo svoji povinnost dle příslušných předpisů stanovených pro tyto případy. Ministerstvo pro místní rozvoj žádosti vyhovělo, ovšem s odpovědí si dalo na čas a učinilo příslušnou změnu svého rozhodnutí až po více než ¾ roku, tj. dne 26. 3. 2001. Skutečnost, že dne 1. 8. 2000 nebylo rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ještě vydané, je dle finančního úřadu důvodem pro vrácení poskytnuté dotace + penále.

Posledním důvodem pro vrácení dotace + penále je pro finanční úřad skutečnost, že nebyla splněna tříměsíční lhůta pro vložení zástavy. Ta přitom byla vložena do měsíce, kdy město obdrželo zástavní smlouvu (která je nutnou podmínkou pro vklad) podepsanou ze strany Ministerstva pro místní rozvoj, kde smlouva již podepsaná ze strany města 4 měsíce ležela. Město samo ji podepsalo po schválení zastupitelstvem města měsíc poté, co její návrh ze strany státu obdrželo.

Jak je uvedeno výše, poslední variantu zprávy vydal finanční úřad 4. 7. 2003. Město své vyjádření ke zprávě vydalo dne 4. 8. 2003. Finanční úřad nás dosud nepozval k projednání této zprávy, nicméně od tohoto data probíhá čilá korespondence v této kauze. Město vydalo řadu námitek k procesním záležitostem v průběhu řízení a finanční úřad spolu s finančním ředitelstvím sám k nim vydal desítky vyjádření. Během této doby se nám podařilo dokázat několikeré porušení zákona ze strany finančních úředníků.

Suma sumárum: Kdybychom nechali dům č. p. 50 v Bílokostelecké ulici ruinou, nic by se nedělo, nikdo by nás nepronásledoval. Zdá se, že za to, že jsme z této ruiny vybudovali slušný obytný dům sloužící slušným lidem, máme být po zásluze potrestáni. Uvidíme, zda pravda nakonec zvítězí.

Jeden nepřímý, ale zato vydatný zisk z našeho odporu máme již dnes. V případě totiž, že by nám finanční úřad vyměřil platbu 6,4 mil. Kč, mohli bychom se sice odvolat, požádat Ministerstvo financí o prominutí či dát věc k soudu a všechny možnosti bychom nepochybně i využili, nicméně žádný z těchto kroků by neměl odkladný účinek (a trvají časově velmi dlouho) a tak bychom se nemohli po celou tuto dobu bez úplného zaplacení ucházet o další dotace, resp. by nám bez prohlášení o bezdlužnosti nebyly vydány. Např. nová školní jídelna by tak dnes neexistovala.

V Chrastavě dne 17. 5. 2005
Ing. Michael Canov, starosta města

Jak se kauza vyřešila: viz článek Finanční úřad na kolenou aneb Vítězná bitva o 6,4 mil. Kč  z 30. 1. 2006