Tečka za spalovnou aneb 4 miliony jsou lepší než 80 tisíc

  

1. Vizionářský záměr libereckého primátora Ing. Jiřího Drdy

Pokud někde zůstala po někdejším primátorovi statutárního města Liberce Ing. Jiřím Drdovi nezapomenutelná stopa, tvoří ji realizace projektu TERMIZO a. s., tj. TVO (termické využití odpadů) neboli spalovny komunálních odpadů. Ing. Drda se projevil jako vizionář a prosadil realizaci velmi moderního díla, které kdysi předběhlo svou dobu, ale dnes se jednoznačně ukazuje jako dílo jež řeší problematiku odpadů na Liberecku v souladu s moderními a ekologickými trendy. Ovšem v tom, že Liberecko má na rozdíl od téměř celé republiky odpady vyřešeny, sehrála (jak níže uvedeno) na sklonku roku 1996 rozhodující roli Chrastava.

  

2. Od SMOZKA přes založení TERMIZA a. s. po úvěrovou smlouvu s IPB

TERMIZO Na počátku 90-let se domluvili představitelé 52 měst a obcí Liberecka a Jablonecka na potřebě vyřešit problematiku odpadů stavbou spalovny a k tomuto účelu založili sdružení měst a obcí SMOZKO. Od roku 1993 však začali společnost SMOZKO opouštět první členové. V roce 1993 to byla jako první obec Zásada a v letech 1994 a 1995 následovaly další odchody, např. Tanvaldu, Železného Brodu či Jablonce n. N. Z původních 52 členů tak zůstalo pouhých 17 členů (z okresu Jablonec Smržovka a Frýdštejn, z okresu Liberec Liberec, Hrádek n. N., Chrastava, Hodkovice n. M., Bílý Kostel n. N., Nová Ves, Mníšek, Oldřichov v Hájích, Stráž n. N., Příšovice, Světlá p. J., Proseč p. J., Kobyly, Svijany a Lažany), kteří transformovali SMOZKO v akciovou společnost Termizo a. s. Já, jako čerstvě zvolený místostarosta jsem se stal v roce 1995 zástupcem Chrastavy v představenstvu společnosti. K samotné realizaci výstavby spalovny se smluvně domluvil s IPB úvěr ve výši 1,5 miliardy Kč. Smluvní podmínkou k úvěru ze strany IPB ovšem bylo odsouhlasení tzv. Ručitelského závazku majiteli všech akcií do konce roku 1996, což vzhledem k bankovním pravidlům v závěru roku znamenalo v praxi do maximálně 18. prosince 1996. Ručitelský závazek byl uzavřen všemi akcionáři na počátku prosince 1996 s výjimkou Hrádku nad Nisou. V té době se pod tlakem tzv. skládkařské lobby a ekologické organizace Děti země významně komplikoval postoj ústředních orgánů ČR k samotné myšlence spalovny a bylo prakticky jisté, že v případě nestihnutí termínu ze strany TERMIZA a. s. nebude úvěrová smlouva ze strany IPB obnovena. Jinými slovy neuzavření Ručitelského závazku ze strany akcionáře Hrádku n. N. by znamenalo krach celé úvěrové smlouvy a konec veškerých plánů na výstavbu spalovny, po spalovně by zůstala hotová pouze tzv. nultá etapa neboli díra v zemi za cca 20 mil. Kč. Pod touto hrozbou svolal v nočních hodinách z 11. na 12. prosince 1996 primátor Ing. Jiří Drda mimořádné zasedání představenstva, kterého se zúčastnili mj. též vrcholní představitelé Hrádku n. N, starosta Ing. Milan Faltus (současně též člen představenstva Termiza a. s.) a místostarosta pan František Špalek. Přes velmi napjatou atmosféru a silná slova zástupci Hrádku potvrdili, že neuzavření ručitelského závazku je ze strany zastupitelstva Hrádku n. N. definitivním rozhodnutím.
 

3. Nebýt vítkovské malotřídky nebyla by spalovna

Malotřídní základní a mateřská škola ve Vítkově Při stanovisku Hrádku n. N. byl objeven jediný možný způsob záchrany. A sice, že akcie Hrádku n. N. odkoupí ostatní akcionáři (tuto možnost měl Hrádek n. N. svým zastupitelstvem schválenu). Jenže vzhledem k termínu (lhůty k vyvěšení oznámení o konání ZM dle jednacích řádů apod.) nebyl žádný akcionář schopen zajistit včasné konání zasedání zastupitelstva s jedinou výjimkou a tou byla Chrastava.

V Chrastavě ve Vítkově bylo totiž již dlouhodobě naplánováno slavnostní mimořádné zasedání Zastupitelstva města Chrastava na 16. 12. 1996 při příležitosti pro Vítkov opravdu mimořádné události – a sice otevření malotřídní základní a mateřské školy (ve Vítkově byla původní zrušena na počátku 80. let, od školního roku 1996/97 se však podařilo malotřídku obnovit. Vzhledem ke stavebním pracem se děti učily do konce kalendářního roku 1996 v provizorních prostorách a až od ledna 1997 se přestěhovaly do nové školy a školky).

Nedovolil jsem si tehdy na vypjatém jednání jako místostarosta Chrastavy slíbit kolegům v představenstvu Termiza a. s. a přítomným zástupcům ostatních obcí, že předložím na tomto zastupitelstvu návrh na odkoupení akcií od Hrádku n. N. A tak jsem (již po půlnoci) telefonicky požádal pana starostu Petra Medřického, aby přijel. Mgr. Medřický se do primátorovy kanceláře opravdu ihned dostavil a okolo druhé hodiny ranní rozhodl, že návrh na odkoupení všech osmi akcií od Hrádku n. N. bude předložen zastupitelstvu a doporučen ke schválení. Primátor Liberce Ing. Drda a starostové Smržovky a Hodkovic n.M. slíbili, že následně v roce 1997 sedm z těchto osmi akcií od Chrastavy převezmou (Liberec 5, Smržovka a Hodkovice n. M. po jedné).
Jak slíbil starosta Chrastavy Mgr. Medřický, tak se i stalo. Mimořádné zastupitelstvo za účasti předsedy představenstva Termiza a. s. Ing. Jiřího Drdy a ředitele spalovny pana Františka Nyče schválilo všemi hlasy přítomných zastupitelů (tzn. 16 pro, 3 nepřítomni) odkoupení všech 8 akcií od Hrádku n. N. za celkových 800,- Kč (po 100,- Kč). Počet akcií Chrastavy se na přechodnou dobu zvýšil z původních 7 na 15. Podmínka o krytí všech akcií ručitelským závazkem tak byla splněna a smlouva o 1,5 miliardovém úvěru od IPB se stala účinnou.

Slavnostní otevření malotřídní ZŠ a MŠ byla velká sláva. Byly proslovy, hodovalo se a tančilo. Pracovnice školy byly velmi potěšeny přítomností pana primátora a ten tak byl ve skvělé náladě na parketě v jednom kole.

Dle slibu pak v roce 1997 od nás odkoupil Liberec akcií 5 (počet jeho akcií stoupnul ze 102 na 107), Smržovka a Hodkovice n. M. po jedné. Konečný počet akcií Chrastavy činil 8 (navýšení o jednu oproti prvotnímu stavu).

 

4. Výstavba spalovny, ekonomické problémy a šílenství kolem dioxinů

Výstavba spalovny byla v roce 1997 zahájena, v roce 1999 byl zahájen zkušební provoz a v roce 2000 zkolaudována (získala titul Stavba roku 2000). Nicméně spalovna měla vážné ekonomické problémy spojené s potížemi s naplňováním kapacity 96 tis. tun/rok. Navíc proti spalovně byl vyvíjen velký tlak ve věci dioxinů, který ve své době vrcholil přivazováním se demonstrantů k plotu areálu atd.

Problematika dioxinů mě jako chemika velmi zajímala, takže si k tomu dovolím několik slov. Dioxiny jsou nepochybně velmi jedovaté látky. Ovšem tento pojem souvisí samozřejmě s celkovým množstvím a především s koncentrací. Pod určitou mez je jakákoliv látka zdraví neškodná (např. v pitné vodě jsou obsaženy sloučeniny arsenu, olova, rtuti, kadmia atd., samozřejmě však v koncentraci pranepatrné, která nijak neohrožuje její nezávadnost). Dioxinů a furanů (vznikají tak, že se atomy uhlíku spojí do dvou kruhů, které se navzájem propojí dvěma či jedním kyslíkem a na některé z atomů uhlíku se navíc váže chlor) se vyrobí v České republice každoročně několik gramů celkem (vznikají při spalování prakticky čehokoli). Jejich hodnota se u spaloven měří na výstupu v jednotkách nanogram/kubický metr (nano=miliardtina). Dříve se u spaloven v Západní Evropě dosahovalo hodnot na výstupu řádově stovek jednotek. Mně známá velmi fundovaná studie tvrdí, že zcela neškodná hranice je v řádu desítek jednotek, nicméně zásluhou obrovského tlaku ekologických organizací byla přijímána postupně v jednotlivých zemích Evropské unie norma až neuvěřitelně přísná v hodnotě jedné desetiny jednotky. Zásluhou tzv. filtru pro katalytický rozklad dioxinů, tzn. "rozbití" molekul dosahuje dnes liberecká spalovna hodnot jedné či dvou setin jednotky, tzn. je 5 až 10x pod normou EU (navíc na rozdíl od klasického filtru, který molekuly dioxinů jenom pohlcuje, neexistují u katalytického filtru molekuly dioxinů ani ve filtru, neboť jsou jejich molekuly opravdu "rozbity", resp. "roztrhány").

Termizu a. s. se v roce 1997 podařilo získat podporu Státního fondu životního prostředí (267 mil. Kč) a v roce 2002 vlády České republiky (pohledávka v konečné výši 1,92 miliardy Kč byla prodána Liberci za 0,715 miliardy Kč). Koncem roku 2002 nalezla i silného finančního partnera ČP Finanční služby, a. s., který navýšil základní kapitál a získal tak 1250 nově emitovaných akcií a tím majoritu přesahující 90% z celkového počtu 1389 akcií (obce jich vlastnily celkem 139). Zástupci obcí s výjimkou Liberce ukončili své členství v představenstvu a dozorčí radě.

 

5. Nabídka odkupu akcií za 80 tis. Kč odmítnuta, za 4 mil. Kč přijata

Na přelomu let 2002 a 2003 Město Liberec učinilo všem ostatním akcionářům z řad obcí nabídku na odkup akcií za 10 tis. Kč na akcii. Přes několikrát opakovanou nabídku, kterou jsem obdržel z úst Ing. Jiřího Drdy (tehdy již bývalý primátor a bývalý poslanec byl pověřen zajištěním odkupu akcií) na odkup našich 8 akcií za celkovou cenu 80 tis. Kč, byla tato vždy jednoznačně odmítnuta. Bylo to především proto, že vzhledem k podílu Chrastavy na samotné realizaci spalovny, byla nabídnutá cena téměř urážející. Taktéž obce Lažany a Frýdštejn (na rozdíl od zbývajících měst a obcí) odmítly prodat svou akcii za deset tisíc Kč. V roce 2007 se však situace zásadně změnila. Nový majoritní vlastník Codar Invest B.V. (se sídlem v Nizozemském Amsterodamu) projevil snahu se stát jediným akcionářem a začal jednat s Libercem o odkupu jeho akcií. Statutárnímu městu Liberec se podařilo vyjednat cenu 0,5 mil. Kč na akcii. A nutno ocenit, že pan primátor Ing. Jiří Kittner nabídnul (a při přijetí jeho nabídky následně i vyjednal) tuto cenu i pro nás. Na počátku roku 2008 jsme tak obdrželi 4 mil. Kč za akcie Termiza a. s., které bych chtěl (v případě schválení ZM) v roce 2008 investovat do opravy komunikací (3,5 mil. Kč) a opravy tělocvičny ve Školní ulici (0,5 mil. Kč).
  

6. Závěrem

Město Chrastava sice přestalo být akcionářem Termiza a. s., nicméně chrastavské odpady se do spalovny budou pochopitelně vozit i nadále. Kromě finančního benefitu nás může těšit, že jsme byli účastni výstavby spalovny komunálních odpadů (třetí a nejmodernější v republice, jediné založené obcemi), kteréžto snad konečně získávají navrch před skládkami komunálních odpadů neboli před hromaděním odpadů na hromady, v kterých probíhají nedefinovatelně dlouhou dobu nesčíslná množství nebezpečných chemických reakcí. Zpětně můžeme konstatovat, že ZM rozhodlo ve Vítkově dne 16. 12. 1996 správně.
 
V Chrastavě dne 18. 1. 2008
Ing. Michael Canov
starosta