Projev při odhalení pomníku obětem prusko-rakouské války v Chrastavě.

 

Slavnost se konala v pondělí 24. listopadu 2008.

Vážení přátelé,

stojíme u obnoveného pomníku obětem krátké, ale velmi krvavé prusko-rakouské války. Uplynulo od ní 142 let. Nedaleko odtud překročily tehdy oddíly Prusů státní hranici a desetitisíce vojáků - pěšky, na koních, ale také ve vlacích nedávno dokončené železniční trati ze Žitavy do Liberce - se hrnuly do českého vnitrozemí. Byla to válka surová a nemilosrdná. Trvala pouhých 10 dní. 23. června vtrhly tisíce Prusů na naše území, 3. července došlo k rozhodující bitvě u Hradce Králové.

Kostel sv. Vavřince, u něhož stojíme, se v té době právě přestavoval z dřívější barokní do dnešní novogotické podoby. Bylo tu tehdy obrovské staveniště s hromadami kamenných kvádrů, stavělo se lešení, míchala se malta…

Ta válka byla krátká a zvítězili v ní ne ti, kteří byli statečnější, ale ti, kdo měli lepší zbraně. Zvítězila v ní lepší technika .- Zatímco rakouský voják vystřelil jednou, za stejnou dobu pruské pušky, tzv. zadovky, vystřelily pětkrát.

23. června 1866 asi v 9 hodin dopoledne zastavil na chrastavském náměstí černý vůz tažený koňmi a doprovázený čtyřmi rakouskými husary. Z vozu vystoupil pruský parlamentář a oznámil oficiálně rakouskému důstojníkovi, že tímto okamžikem Prusko vyhlašuje Rakousko-Uhersku válku…

Nedaleko odtud, blízko polní cesty z Dolního Vítkova do Václavic, stojí dodnes prostý pomník, na místě, kde byl smrtelně raněn první rakouský voják v té strašné válce. Jeho kamarád naložil jeho bezvládné tělo na hřbet koně a dovezl je do Chrastavy. Tam, v jednom domě na náměstí, onen těžce raněný voják vydechl naposledy a byl pohřben nedaleko kostela, kde býval starý hřbitov. Dlouhých čtyřicet let nikdo neznal jméno tohoto prvního padlého.

Byl to - jak se říká - bezejmenný hrdina. Minula léta, ba dokonce celá desetiletí. Teprve v roce 1906 byl doručen do Chrastavy dopis z Madˇarska z města Tápolcza. Napsal jej ten voják, který tehdy - přesně před čtyřiceti lety -dovezl umírajícího kamaráda z Vítkova do Chrastavy. Žádal o písemné potvrzení o tom, jak obětavě se v té bitvě zachoval. Ve svém dopise uvedl také jméno toho prvního padlého vojáka. Jmenoval se Josef CZOM a byl to maďarský husar z pluku maršála Radetzkého.

Po krátké, vítězné válce se vraceli pruští vojáci přes Chrastavu zpět k německým hranicím. Byli opilí alkoholem i pocitem vítězství a všelijak šikanovali místní obyvatele. Vynucovali si jídlo a pití a krmivo pro koně, pažbami pušek jen tak pro zábavu vytloukali okenní tabulky v domech místních obyvatel. Po jejich odchodu za hranice si celé město oddechlo…

Cestu od hranic až k Hradci Králové lemovaly tehdy čerstvé hroby tisíců mladých mužů, kteří v té nesmyslné válce položili svůj život. Bylo mezi nimi i mnoho Čechů, kteří byli povoláni do rakouské armády. Také tohle bychom si dnes, v den odhalení tohoto pomníku, měli připomenout.