Rudolf Fuksa, hrdina třetího odboje - 1952 x 2008

Chrastavská veřejnost byla v minulých měsících seznámena s osudem jednadvacetiletého Chrastaváka Rudolfa Fuksy. Jako příslušník SNB přešel v srpnu 1951 hranice do západního Německa, kde ho získala ke spolupráci americká zpravodajská služba Counter Intelligence Corps (CIC). Tato organizace úzce spolupracovala s Czechoslovak Intelligence Office (CIO), kterou založili čs. emigranti z řad armády a předúnorové politické sféry. Jedním ze zakladatelů byl legendární generál František Moravec (např. duchovní otec myšlenky i příprav na odstranění Reinharda Heydricha). Styčnými důstojníky pro výběr agentů CIC tak byli Češi.

Rudolf Fuksa spolu se svým přítelem Jiřím Hejnou vstoupili dobrovolně do řad agentů – chodců, kteří bojovali NE proti Československu, ale proti komunismu. Bohužel díky komunistické propagandě dodnes někteří lidé tyto hrdiny vnímají následovně: agent CIC = hrdlořez z Wall Streetu. Pravda je však zcela jiná: všichni tito lidé byli policisté, vojáci, skauti či sokolové věrni masarykovské demokracii, kteří se uvědomovali, jakých zločinů se komunistický režim dopouští, a rozhodli se obrovské rudé přesile postavit se zbraní v ruce.

Takovými muži byli i Jiří Hejna a Rudolf Fuksa. Díky udání však byli oba zatčeni. Přestože byli oba ozbrojeni, pistole a granáty nepoužili. Zde bych se na chvíli pozastavil: někdo z odpůrců pamětní desky si vymyslel, že Rudolf Fuksa postřílel několik lidí. Tento výmysl je nestoudná lež. Dokonce to, že se oba agenti vzdali a nepoužili zbraň, bylo vzato jako polehčující okolnost při soudním procesu v roce 1952. Přesto tímto tvrzením nějaký lhář pomohl tomu, aby zastupitelstvo města Chrastavy 1. 9. i 20. 10. 2008 pamětní desku nechválilo. PRO v obou případech hlasovali pouze pánové Michael Canov, Aleš Trpišovský, Jiří Mlynář, Václav Severa, Pavel Štekl a Martin Suchomel (1.9. 2008 hlasovaly PRO též paní Jitka Ramírezová a Ingeborg Henzlová, která 20.10.2008 nebyla přítomna). Tímto jim velice děkuji.

Ostatní zastupitelé byli PROTI nebo se ZDRŽELI (Přitom ti, kteří se ZDRŽELI, si byli bezpochyby vědomi, že to pro osud hlasování znamená to samé, jako kdyby byli PROTI). Nepomohla doporučení Ústavu pro studium totalitních režimů, Národního archívu, Institutu vzdělávání vězeňské služby ČR, Vojenského historického ústavu nebo dopis badatele Jaroslava Čvančary. Plus byla ZM předložena petice občanů s 189 podpisy, která vznikla během pěti dnů. Nepřekvapil mne postoj představitelů KSČM a ČSSD, ale spíše postoj nezávislé strany Oldřicha Němce Pro změnu v Chrastavě, jejíž členové se v drtivé většině zdrželi. Stejně tak učinila i jediná představitelka za KDU-ČSL paní Petra Némethová v zastupitelstvu města. Vzhledem k tomu, že tato strana nejvíce v poslanecké sněmovně prosazuje postavení komunistické strany mimo zákon a uznání třetího odboje – jak by také ne, když mezi oběťmi komunistické zvůle byli i katoličtí faráři (Jan Bula, Josef Toufar....) – tak v Chrastavě KDU-ČSL v jednání o protiprávnosti komunistického režimu zavírá oči... Je to smutné.

Argumentem odpůrců desky je, že podle tehdejších zákonů byl Rudolf Fuksa zběh a byl tak odsouzen po právu. Jde z toho mráz po zádech, ale někteří občané jmenují zákony té doby. Trošku si je osvětlíme: jednalo se o Zákon 231/48 na ochranu republiky. Na základě toho zločinného zákonu bylo odsouzeno k smrti 248 lidí, tisíce jich skončilo v koncentračních táborech. Těmto lidem bohužel unikají polistopadové zákony, kdy Zákon o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 mimo jiné říká:

Režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.

Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností (!!!), byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Odpůrci pamětní desky tak upřednostňují zákon z roku 1948, ale už neznají nebo nechtějí znát zákon z roku 1993. Pokud bychom měli názor těchto občanů použít univerzálně, tak podle „tehdejších zákonů“ si nezaslouží úctu ani čs. legionáři z 1. světové války, naši vojáci na obou frontách 2. světové války, kteří byli také „zběhové a vlastizrádci“, a např. Jan Kubiš a Josef Gabčík byli „vrahové pana zastupujícího říšského protektora a nebezpeční teroristé vyslaní štvavou benešovskou reakcí“. Všichni tito lidé porušovali tehdejší zákony a nezaslouží si tak úctu, jak tvrdí argumenty pánů odpůrců. I Židé byli díky tehdy platným norimberským zákonům likvidováni legitimně, páni odpůrci ? A co němečtí vojáci, kteří utekli z řad Wehrmachtu nebo Waffen SS ? To byli také zrádci ?

Ředitel Vojenského ústavu Praha plk. Aleš Knížek k tomu dodává: „Rudolfu Fuksovi je vytýkána skutečnost, že zběhl z výkonu základní vojenské služby. Jednalo se ale o vojenskou službu v armádě nedemokratického státu, bez alternativy a možnosti odmítnout ji vykonat.“

Na závěr bych rád uvedl něco k mé osobě. Narodil jsem se v roce 1982, takže jsem ani „Jiskřičky“ nestihl. Mé jméno je přesto spojeno s komunistickou historií Chrastavy. Nic s tím nenadělám, ale rád bych zdůraznil, že jsem byl vždy vychováván tak, abych si na vše utvořil svůj názor, nikdy mi nebylo nic vnucováno a už vůbec ne komunistická ideologie. Vyrostl jsem na příbězích hrdinů protinacistického odboje, kteří pokud nepadli v boji s nacisty, čekal je boj druhý – tentokrát s komunisty. Komunistickým režimem hluboce opovrhuji. Žiji narozdíl od svých předků v době, kdy mám možnost rozhledu a v každém knihkupectví si mohu koupit fundovanou a objektivní publikaci na jakékoliv téma. V televizi běží každý týden historické dokumenty bez cenzury a politicky nezkreslené. To lidé v normalizačních 70. či 80. letech neměli. Tím více jsem rozčarovaný z těch, kteří tu šanci mají, ale jejich uvažování se kdesi zastavilo a odmítají zločiny komunistického režimu a zlehčují význam hrdinů třetího odboje. Stejnou měrou se nestačím divit lidem, kterým je naše nedávná historie ukradená, starají se jen o svůj prospěch a pojmy jako vlastenectví či čest nebo hrdinství jsou jim k smíchu.

Nakonec opět cituji pana plk. Knížka: „Rudolf Fuksa si zasluhuje připomenutí a poctu. Nejen jako účastník odboje za obnovu svobody a demokracie v Československu, ale také jako jedna z obětí zneužívání moci a pošlapávání práva v této zemi.“

PS: Pamětní deska v Chrastavě přes nevoli ať již skrytých či otevřených obhájců 50. let bude odhalena a to prostřednictvím veřejné sbírky.

Jindřich Šnýdl