Kultura je můj koníček,

Řehečské kvartetoŘehečské kvarteto

říká zastupitel města Mgr. Oldřich Němec v krátkém rozhovoru pro letní číslo Chrastavských listů.

Před časem jsme přinesli v Chrastavských listech informaci o tom, že jsi amatérsky činný v kultuře. Změnilo se něco od té doby?

Nezměnilo se v podstatě nic, jen jsem bohatší o několik dalších „amatérských“ zkušeností. A škoda jen, že člověk nemá na své koníčky více času.

Předně jsem se opět aktivně zúčastnil v pořadí již sedmého ročníku literární soutěže Řehečská slepice 2007, kde jsem za svou tématickou povídku obdržel čestné uznání.

Tak jako v loňském roce, tak i letos jsme se skupinkou přátel (což je část naší rodiny) obohatili vyhlášení výsledků literární soutěže několika písněmi, jejichž texty jsem za pomoci kolegů napsal na známé melodie většinou lidových písní, a jejichž texty se vztahují k vísce nedaleko Jičína, odkud vlastně pochází i název literární soutěže. K vlastní prezentaci stačí potom už jedna tahací harmonika a skupinka lidí, kteří dokáží věnovat část svého volného času, aby případně pobavili ostatní. Konkrétně se jedná o mého bratrance, který hraje na harmoniku, a zpěv jsme zajistili ve složení můj brácha, moje dcera Janička a já. Vyhlášení soutěže bylo opět v jičínské knihovně a myslím si, že akce měla docela úspěch.

To však není tvoje jediná kulturní činnost v uplynulém roce?

Tak samozřejmě že ne. Velmi mě například překvapilo, a musím říci, že mile, když mě vloni na začátku léta oslovil pan Dušan Kotlár, zda bych s nimi nechtěl nacvičit několik mariánských písní pro benefiční koncert v kostele v Osečné. Slovo dalo slovo (jedinou podmínkou bylo neholit si knír – to jsem až později zjistil, že pan Kotlár dal onomu mužskému sboru název Knírači) a tak jsem společně ještě s dalšími dvěma kolegy loňské léto jednou až dvakrát týdně zkoušel s cimbálovkou mariánské písně. Musím říci, že to byla radost s Cimbálovou muzikou Dušana Kotlára spolupracovat. Oni jsou všichni výborní hudebníci, a já dodneška neznám noty. Ale během dvou tří zkoušek jsme „noty sladili“.

Koncerty se nakonec konaly dva, začátkem září v kostele v Osečné a začátkem listopadu v kostele sv.Vavřince v Chrastavě. Moc si toho vážím, že jsem s nimi mohl vystupovat, byla to moc příjemná práce. A celý soubor jsou skvělí a příjemní lidé.

A nějaké plány v oblasti kultury do budoucna máš?

Samozřejmě plány nějaké mám, protože kultura, a zejména zpěv i hudba, jsou mými velkými koníčky. Pro podzim letošního roku se rýsují zatím dvě akce.

Pokud se domluvíme, tak jsme dostali jako „Řehečské kvarteto“ nabídku účasti na festivalu Jičín – město pohádky, abychom asi dva dny ve vyhrazeném prostoru, zřejmě v zámeckém parku, hráli a zpívali kramářské a lidové písně. Nabídka je v těchto dnech teprve v zárodku, ale předběžně jsme kývli. Bude to určitě zajímavé. Ač rodák z Jičína, nikdy jsem se na festival nebyl podívat, což je docela ostuda, a tak by mě ani ve snu nenapadlo, že bych tam mohl jednou třeba účinkovat. Pokud to vyjde, docela se již těším.

A potom jsme dostali zajímavou nabídku, aby se Cimbálovka Dušana Kotlára zúčastnila s Mariánskými písněmi na podzim tohoto roku festivalu Devět bran, který bude probíhat mimo jiné v Trutnově. Zatím jednáme o termínu, ten moc nezáleží na mně. Pokud se domluvíme, tak se moc těším na opětovnou výbornou spolupráci s Dušanem Kotlárem a jeho cimbálovkou.

Děkuji za rozhovor.

Otázky kladl MK