OHLÉDNUTÍ
Chrastavské slavnosti 2002
/Otto Hejnic, www.libereckelisty.cz/
Chrastavské slavnosti se konaly
již po sedmé, 17. až 19.
května. Jejich hlavní smysl je, jak řekl starosta Chrastavy
Mgr. Petr Medřický, dát lidi z města dohromady, aby se
jednou všichni sešli. Chrastava roste, nyní v ní žije již
6000 obyvatel. Je to malebné město na břehu Nisy, se
zajímavou architekturou, ale hlavní silnice vede mimo střed a
až slavnosti přinutily mnohé míjející vyhodit blinkr a
zajet přímo do centra.
Nabídka byla širokospektrální. Kynologové v pátek
ukazovali výcvik psů, večer
v kině hráli pražští umělci divadelní představení
Poslední ze žhavých milenců, předtím se v místní
galerii, v památkově chráněném Führichově domě, konala
vernisáž artefaktů J. Fuska.
V sobotu v 10 hodin Letní královna za doprovodu bubeníků, trubačů a mažoretek
vedla průvod, který odemkl v Chrastavě léto. Následoval
koncert Big bandu Rudy Mihulky z liberecké ZUŠ, kde hrají i
žáci z Chrastavy, následovaly Jiřičky a Pomáda, kde
vystupovaly místní děti. Rodiče se nahrnuli k pódiu. Vydrží náš prcek u hraní a
postupně přejde od zobcové flétny až k zlatému saxofonu?
Holčičky s deštníky z Pomády připomínaly úspěch Zuzany
Norisové. Podobnou hvězdu v Chrastavě od letoška mají, ale
moc si ji neužijí.
Kdy jsou menší města a obce v médiích? Chrastava měla
letos štěstí, její obyvatelka, Kateřina Průšová, se stala
Miss ČR 2002. Ale jinak se o nich píše, jen pokud se v nich
stane něco mimořádného, havárie s mrtvými a podobné
záležitosti.
Každé město má svoji historii. Chrastava někdy před
tisíciletím byla sídlem slovanských Milčanů, praotců
Lužických Srbů. Duší kontaktů s nimi je PhDr. František
Vydra, překladatel z lužickosrbštiny.
Lužickosrbský soubor Myški pochází z okresu Kamenz -
Kamjenc, sídlí v Bautzenu – Budyšíně, kde je doprovází
orchestr. Zpívají ve svém jazyce a hrají vlastní tvorbu.
Myški tvoří skladatel a textař Martin Weclich, který
některé písně doprovází na harmoniku, a čtveřice
zpěvaček, ze kterých jsem si zapamatoval Moniku Klesec. Mají
dohromady na svém kontě 8
CD, bližší na www.weclich.de.
Všechno stihnout nešlo:V tělocvičně se hrály pohádky, u
knihovny se konaly módní přehlídky, v kostele zpíval sbor
Cum decore. Utekl mi mistr Evropy v ovládání biče. Stihl
jsem ještě vyfotit dechovku Kozlofku. Když skákali
parašutisté z Parateamu Liberec, už jsem byl v Liberci.
Neviděl jsem tedy country kapelu Torzo, folkrockové Půlkočky
a funkový Doo Bop. Stihl jsem se vrátit až večer na Blues
Messengers se zpěvákem Olim Bartasem a vitálním tenorákem
Borýšem Seckým. Byla to živá voda na mé bluesové srdce.
Jak jsem pozoroval, střední generace se při nich docela
rozparádila. Nečekal bych, že bluesová kapela bude mít
v Chrastavě takový úspěch. Vrcholem večera bylo vystoupení
Lenky Dusilové a Secret servisu.
Lenka byla fantastická, bylo ji slyšet každé slovo po celém
náměstí. Tady bych chtěl pořadatelům poděkovat, že ze
známých hvězd vybrali tu nejmladší, která je osobitá a
něco nového do muziky přináší. Neoprašuje dvacet let
prověřené melodie a neháže plnozubé úsměvy do publika.
Dusilová hvězda je, ale vystupuje hlavně v klubech, uznává
ji publikum do třiceti let. Její koncert na zaplněném
chrastavském náměstí ukázal, že na ni slyší i ti
starší. To je moc dobře. Nejde totiž jen o Lenku Dusilovou,
ale o to, že nově vznikající česká muzika, pokud
nekopíruje 70. léta, se v rádiích a televizích moc nehraje.
Krásný večer ukončil ohňostroj.
Za 40 Kč na tři dny toho bylo
dost a dost, hlavně muziky, a to ještě v neděli dopoledne
hrála rómská kapela Balanc a po obědě vystoupil
Podještědský soubor s písněmi a tanci.
Pak jsem přijel i s rodinou. Po cimbálovce Bohuslava Eliáše
nastoupil Big band ZUŠ Jablonec, aby v jeho pořadu To byl
Karel Vlach excelovali Karel Štědrý a Yvetta Simonová. Jako
dítě jsem ji poslouchal z rozhlasu po drátě.
V neděli dopoledne ještě byla sportovně poznávací akce,
Orientační běh Chrastavou měl i cyklistickou a pěší verzi.
Malé tanečníky z Pomády vystřídal v neděli STK Laser
Liberec.
A to jsem nemluvil o stánkařích,
o vůni nad rožněm se otáčejících selátek, o
šťastných dětech zamatlaných šlehačkou, o samostřílu a
stařičkém důstojníkovi, který seděl na židli pod ním, o
řezbáři Petrovi z Hrádku, který dlátem dlabal další
loutku. Slavnosti byly v poklidu. I když pivo teklo proudem, nikdo
nekřičel, nikdo do nikoho nešťouchal.
Myslím, že každý z obyvatel Chrastavy si během slavností
našel to svoje. Během soboty mě mrzelo, že jsem se nedostal
dovnitř kostela sv. Vavřince, ale vynahradil jsem si to
v neděli, kdy jsme se přidali k jedné výpravě a měli jsme
prohlídku i s odborným výkladem.
V sobotu mě pan Šulc provedl Führichovým domem a prohlédl
jsem si také muzeum, které je spojené s infocentrem, kde
vládne Dr. Vydra. Chrastavské muzeum historické hasičské
techniky je druhé největší v republice a má otevřeno
v sobotu a v neděli.
Nejhezčí na Chrastavských slavnostech ale byla Chrastava sama,
se špičkou kostela nahoře, se svou zvláštní barvitou
architekturou, s roubenkami, i roubenkou cihlovým domem
nastavovenou, s lávkami přes Nisu,
se zahradami s altány a větrníky, s pěšinami do kopce a
s ohromnými kvetoucími kaštany.
Na náměstí a v přilehlých ulicích jsem cítil pospolitost,
že všichni se znají a stále ještě se dovedou rozumně
domluvit. Nad rozdělanou radnicí, která se rekonstruuje,
stojí stavební jeřáb. Pozdržely se peníze, ale město
pokládá za přednější dříve dostavět byty pro lidi než
svůj úřad. Zdravý rozum stále funguje. Alespoň
v Chrastavě.
Malé děti rejdily večerem s blikajícími rohy na hlavách,
babičky na lavičkách poslouchaly dechovku a káravým pohledem
shlížely na mládež, zmítanou pubertou, tatíci kupovali
dětem blbosti, matinky prohlížely s dospívajícími dcerami
vystavené rukodělné šperky. Vládla taková obyčejná
lidská pohoda.
Chrastavské slavnosti se povedly.
Otto Hejnic