další informace lze najít v kronice města
Historie města Chrastavy je dlouhá a bohatá. První zmínka o
její existenci je v knize o placení desátků z roku 1352, kde
se objevuje pod jménem Cratzauia. Z tohoto záznamu lze usoudit,
že v té době byla Chrastava již relativně velké sídlo,
mnohem větší než např. sousední Liberec. Počátek rozvoje
města se datuje pravděpodobně do poloviny 13. století, kdy
český král Přemysl Otakar II. pozval do tehdy pustého
pohraničí osadníky ze sousedních zemí, aby tento kraj
pozdvihli a přinesli prospěch pro celou zemi. Chrastavu
osídlili převážně horníci z (dnes) saského města Pirna,
kteří na místě původně lužicko-srbské osady
(neprokázáno) založili město a v okolí začali těžit kovy
jako například měď, cín, olovo, stříbro, železo atd.
V době husitské se Chrastava stala východiskem pro tzv. spanilé jízdy. Nad městem na nevysokém návrší se rozkládal patrně dřevěný hrad, který patřil Mikuláši z Kajšperka. Ten využíval chaosu tehdejší doby a se svým vojskem podnikal loupeživé výpravy do nedaleké Lužice. V roce 1433 byl však hrad rozbořen vojsky Šestiměstí, což byl obchodně-vojenský spolek šesti lužických měst Kamenz, Löbau, Bautzen, Zittau, Görlitz a Lubań. S hradem bylo zničeno téměř celé město včetně kostela a radnice. Dlouhá desetiletí poté se město potýkalo s velkou krizi spojenou s odchodem obyvatelstva, stagnací obchodu, úpadem řemesel.
V 16. až 17. století se těžba rud v Chrastavě se ocitla v
krizi. Okolní hory už vydaly většinu svých zásob a
většina chrastavských obyvatel musela hledat nový způsob
obživy. Tak se objevily první manufaktury - domácí dílny
zaměřené na výrobu převážně textilních a jiných
drobných výrobků. Tím vznikly základy textilního průmyslu,
jehož skutečný počátek se datuje do roku 1815, kdy byla
postavena první Pollackova fabrika v dnešním parku u kostela.
Během jednoho století se počet textilních továren v
Chrastavě rozrostl na více než deset.
V roce 1855 se Chrastava stala okresním městem. Tato
skutečnost společně s otevřením železniční trati Žitava
- Liberec v roce 1859 k napomohla k rychlému rozvoji nejen
průmyslu, ale i kulturního života. Ve městě byla řada
zájmových spolků, v okolí množství výletních restaurací
apod. V roce 1870 začal působit okresní soud.
Po podepsání tzv. Mnichovské dohody přišla
Československá republika o značnou část svého území -
Sudety. Chrastava ležela právě na tomto území, proto se
stala součástí Třetí říše. Město se zapojilo do
válečné výroby, v závodě Spreewerk (u vlakového nádraží) se
vyráběly granáty a různé jiné zbraně. Při výrobě byli
využíváni především zajatci, dále tzv. totálně nasazení
a také ženy z nedalekého koncentračního tábora. Ještě
dnes je možné najít na kopci přímo nad továrnou zbytky
lanovky, která převážela nebezpečné polotovary do
detašovaných pracovišť na zkompletování. Je tu možno
najít i velké množství kovového materiálu, který již
naštěstí nestihl být přeměněn na smrtící munici,
protože 9. května 1945 přijely do Chrastavy ruské tanky a
ukončily tak (bez boje) nejkrutější válku v dějinách
lidstva. Nikdo nespočítá, kolik lidí bylo během války v
Chrastavě poníženo, zabito.
Krutosti však skončily jen zdánlivě. České obyvatelstvo
vracející se zpět do Sudet, společně s lidmi plnými
nenávisti vůči německému národu vtrhli do města a velmi
nevybíravým způsobem tyranizovali místní německé
obyvatelstvo. Začal takzvaný odsun. Nejhorší a nejvíce
ponižující byla především první vlna odsunu, pro níž je
asi výstižnější německé slovo Vertreibung čili vyhnání.
Počet obyvatel Chrastavy klesl z více než 8000 (těsně
před skončením války) na necelé tři tisíce v roce 1948. To
znamenalo pro město úpadek podpořený příchodem lidí bez
budoucnosti, snažící se dobýt v téměř pustém kraji co
nejvíc pro sebe. Doba mezi léty 1948-1989 ve znamení rudých
hvězd nepřála veškerým novým tradicím, které se krátce
po válce mezi převážně novým obyvatelstvem vytvořily,
takže na konci 80. let tu nebylo nic jiného než šedivé,
rozbité město se ztracenou budoucností.
Vše se ovšem změnilo na přelomu 80. a 90. let po tzv.
Sametové revoluci. Do vedení města se dostali lidé, kteří
měli snahu pro své město udělat opravdu co nejvíc, aby se
Chrastava stala městem se vším všudy, se svými zajímavými
místy, novými tradicemi, aby se stala skutečným městem se
skutečnými občany. Cesta to nebyla lehká, překážek bylo,
je a bude často víc než řešení, ale každý kdo v
Chrastavě žije, ví sám nejlépe kolik práce se vykonalo a co
nás ještě čeká.
Historií města a celého regionu se zabývá Společnost
přátel historie města Chrastavy, která vydává
historický Bulletin
jako přílohu měsíčníku Chrastavské
listy
další informace lze najít v kronice
města