Dnes jsme se zde sešli, abychom se všichni společně rozloučili a popřáli si hodně štěstí do nových začátků.
Chtěli bychom poděkovat panu starostovi za pozvání do atria a také panu řediteli za to, že jsme mohli chodit právě na tuhle školu. Děkujeme tímto oběma, nejen za finanční podporu, ale také morální. Díky vám jsme se dostali tam kde teď jsme.
Náš největší dík, ale patří paní učitelce Suché, která nad námi nezlomila hůl, ani když nás v šesté třídě dostala a my jsme byli vyhlášeni za nejhorší třídu. To ona se o nás starala, trestala nás a také chválila, utvořila z nás osobnosti, kterými jsme dnes. Z dětí vytvořila dospívající a občas i chytře smýšlející lidi. Děkujeme, že jste nám ukázala, že život je jako matematika, “když se ti zdá něco jednoduché děláš to špatně.“
Také chceme poděkovat ostatním učitelům a učitelkám ať už z prvního nebo druhého stupně, díky vám to máme v kapse a můžeme oslavovat naše přijetí na střední školy. Bez učitelů jako jste vy bychom to nezvládli. A nevěděli bychom základní věci, jako větný rozbor, který samozřejmě vždy všichni měli správně, nebo si ho alespoň správně opravili. Také dokážeme poznat jaký kámen se zrovna válí po zemi a do jaké skupiny patří, či že na ČT1 dávají nejlepší filmy. Děkujeme, že jste v nás věřili a vydrželi to s námi až dokonce.
I přes to, že pro některé je tento den jen jedním z mnoha, pro nás je to velmi výjimečný den, protože se možná naposled setkáváme všichni společně. Teď se nám poprvé po devíti letech opět rozdělí cesty a každý z nás, půjde tou vlastní. Je skoro neuvěřitelné, že to, co nám na začátku šesté třídy přišlo jako nedosažitelné je teď skoro za námi a my jsme si to ani pořádně nestihli užít.
Od této chvíle nám již zbývají pouze vzpomínky na to, co jsme na základní škole zažili a doufám, že tak jako my budeme vzpomínat na učitele, budou také učitele vzpomínat na nás.