Za tuhle naši společnou cestu jsme se naučili mnoho. I když jsme nikdy nebyli jako jedna parta, naučili jsme se spojit, pracovat, a vždy když bylo nejhůř, držet při sobě.
Nejen že jsme poznali krásy jazyků, matematiky a věd, poznali jsme také ostatní; první vztahy, přátelství, a hlavně taky sebe.

Nikdy naše třída nebyla kompletní, když jsme se nesešli všichni. Každý jeden z nás měl vliv na toho druhého, nehledě na to, jestli se známe už od první třídy anebo jsme se sešli později.

Spolu se nám povedlo vylomit několik dveří, vyzkoušet, jak létá prakticky každý objekt v naší třídě, včetně květináče, ten skončil až na ulici; dokonce jsme úplně sami strávili hodinu, která nám měla odpadnout, ale také se nám povedlo odnést si spoustu zážitků z výletů, nocování a harmonizačních a lyžařských kurzů.

A proto bychom měli být vděční za to, že jsme mohli vidět, jak si i ti nenápadní dokáží prosadit svou, jak i ti, co toho běžně moc nenapovídají, zvládnou během chvilky rozesmát celou třídu a jak i ti, kteří zajišťovali neustálou zábavu se uměli podělit o svá rozumná slova.

Každý z nás měl ve třídě své místo. To je to, co dělá naši třídu jedinečnou a rozhodně nezapomenutelnou. I když nás tahle mimořádná situace připravila o poslední společné chvilky, chceme poděkovat za ty nenahraditelné vzpomínky, a i když se teď musíme vydat každý vlastní cestou, bylo nám ctí vidět každého z nás měnit se, vyrůstat a strávit velkou část života společně.