fotogalerie

 

 Na letošní týdenní dovolenou si téměř čtyřicítka chrastavských turistů naplánovala šlapání po Jeseníkách. Prvního září 2018 jsme ráno za deště nakládali kufry a vydatný déšť nás provázel celou cestu až do Rychnova nad Kněžnou, kde jsme měli první zastávku. Ovšem hned po příjezdu k Penzionu U Petra v Lipové u města Jeseník, kde jsme měli zajištěné ubytování a stravování, přestalo naštěstí pršet. A tak tomu bylo po celý týden, svítilo nám sluníčko a některé výlety jsme absolvovali jen tričkách. Každé ráno jsme společně opouštěli naši základnu úderem deváté hodiny a vydávali se na poznávání Jeseníků. Rozdělili jsme se vždy na dvě skupiny. Ta první chodila více kilometrů a obdivovala krásy jesenických kopců. Druhá se naopak držela níže a navštěvovala spíše památky.
V neděli jsme všichni vystoupili na Rejvízu. Jedná se o nejvýše položenou horskou osadu ve Slezsku (780 m). O vyřezávaných židlích s obličeji, které proslavily Penzion Rejvíz, slyšel snad už každý. První parta se vydala směrem na Heřmanovice, druhá skupinka se prošla lesem po dřevěných chodníčcích k Mechovému jezírku, což je největší rašeliniště na Moravě. Zpátky jsme se vraceli za husté mlhy kolem pomníku k 1. sv. válce. V pondělí autobus dovezl zdatnější turisty na Černohorské sedlo (1.013 m n. m.), odkud pokračovali na horskou túru přes Keprník a Šerák, nejstarší moravskou rezervací, do Ramzové. Ostatní jeli přímo z Ramzové čtyřsedačkovou lanovkou na Čerňavu a dále dvousedačkovou na Šerák (1.305 m n. m.). Závěrečným šesti kilometrovým klesáním jsme se všichni sešli v údolí. V úterý nás potěšilo polské historické město Paczkow s renesanční radnicí, několika bohatě zdobenými kostely, s pískovcovými sochami, městským opevněním s 19 věžemi a 3 bránami ze 14. století. Na jednu z věží jsme vystoupali po 125 schodech a odměnou nám byl výhled na celé starobylé město. Po návratu do Čech jsme zastavili v Javorníku. První skupina se rozhodla pro deseti kilometrovou naučnou stezku Račím údolím přes Čertovu kazatelnu okolo secesní Tančírny. Zbytek zašel kolem kostela Nejsvětější Trojice (1718) do infocentra a muzea na putovní výstavu „Proměna času – krásné časy monarchie“. Po dalších 135 schodech jsme se dostali na zámek Jánský vrch. Součástí prohlídky je i unikátní sbírka dýmek. Ve středu jsme zajeli do Lázní Jeseník, které založil Vincenz Priessnitz pod Studničním vrchem. Je zde mimořádně čisté a uzdravující klima s úchvatnými výhledy na Hrubý Jeseník. Někteří si odtud udělali výlet na rozhlednu Zlatý Chlum. Ale většina z nás dala přednost domluvené exkurzi na Dlouhých stráních. Zaparkovali jsme v Koutech nad Desnou a k horní nádrži jsme vyjeli místním ekoautobusem. Přečerpávací vodní elektrárna je technickou památkou a je největším vodním dílem v České republice. Ovšem my jsme měli smůlu, neboť probíhala odstávka turbíny i rozvodny a dolní nádrž byla zrovna vypuštěna. Ale do podzemní strojovny jsme se mohli podívat a film nám byl puštěn. Horní nádrž nás nezklamala, i když letošní sucho se projevilo i tady na množství vody v nádrži. Ovšem panoramata stála za to. Ve čtvrtek nás čekaly další lázně, tentokrát Karlova Studánka. Lázně malé, ale malebné. Odtud se vydáváme na nejvyšší vrchol Moravy – Praděd (1.492 m n. m.). Pár z nás se na Ovčárnu nechalo vyvézt, ale naši „dravci“ sem šlapali z Černohorského sedla přes Švýcárnu. I na Pradědu se opravovalo, ale výtah na vyhlídku byl naštěstí v provozu, a tak toho mnozí z nás využili. A výhledy? Jedním slovem – nádhera. V pátek si mohl zvolit každý svůj program, ale i tentokrát nás probudilo sluníčko, a tak se šlapalo i poslední den. Někteří se vrátili do Lázní Jeseník, jiní šli z Karlovy Studánky údolím Bílé Opavy a jedna skupina si prošla městem Jeseník, kde navštívila Katovnu a gotickou Vodní tvrz, v které se nachází Vlastivědné muzeum Jesenicka. Dovolená se nám opravdu vydařila. Trávili jsme společně i večery při kytarách a zpěvu nebo při kartách. Byli jsme spokojeni s ubytováním, jídlem a vším, co jsme viděli. Na zpáteční sobotní cestě domů jsme si ještě udělali přestávku na prohlídku Šumperka. Tady většina z nás zašla do Evropského domu, kde jsme neodolali zajímavé expozici Čarodějnické procesy. Je pravda, že se buduje a opravuje skoro ve všech městech, která jsme navštívili, ale celkový dojem nám to nezkazilo a vraceli jsme se na výsost spokojeni.
 

Chrastava 20. 9. 2018

J. Marxová – KČT Chrastava