N30. 6. 2016 byl
posledním dnem školní docházky na naší základní škole pro 57 žáků devátého
ročníku. Tradičně jsme se loučili s našimi „deváťáky“ v obřadní síni Městského
úřadu. Slavnostního předávání závěrečných vysvědčení se pravidelně účastní pan
starosta Ing. Michael Canov, který ve svém úvodním proslovu popřál našim žákům
mnoho osobních i profesních úspěchů. Neopakovatelné jsou chvíle, kdy si při
převzetí vysvědčení každý žák vyslechne drobnou charakteristiku z „pera“ svého
třídního učitele. Naši žáci vedle vysvědčení současně získávají „upomínkové
album“ s fotografiemi svých spolužáků, které jistě ocení při třídních setkáních
po deseti, dvaceti a více letech.
Přejeme našim žákům do dalšího života, aby se naplnila všechna jejich osobní
přání a očekávání a aby byli spokojení a úspěšní ve svých zvolených profesích.
Mgr. Aleš Trpišovský
ředitel školy
Závěrečné slovo žáků IX. A
Vážený pane starosto, pane řediteli, milí učitelé, drazí rodiče a ostatní
přítomní, poslechněte si prosím pár posledních slov od třídy 9.A.
Je tu 30. červen. V předchozích letech to pro nás byl jen konec školního roku,
dneškem však pro nás zároveň končí i další etapa našeho života. Je těžké uvěřit,
že tohle jsou poslední okamžiky, které strávíme jako jedna třída.
Před nedávnou dobou jsme vyplašení a trochu stydliví nastoupili do 1. třídy k
paní učitelce Bláhové se snem stát se princeznami a superhrdiny. S paní
učitelkou Bláhovou jsme se po třech letech rozloučili a 1. stupeň dokončili s
paní učitelkou Řehákovou. Na 2. stupni se náš kolektiv dost změnil dělením na
tři třídy a příchodem nových žáků. Posledními čtyřmi roky na základní škole nás
provedla paní učitelka Kašková.
I přesto, že jsme jí zničili všechny kytky a někdy jí dali dost zabrat, ve
sborovně nás vždy bránila, co to šlo. I když jsme ale rozhodně nebyli
nejhodnější třída, pokaždé nám paní učitelka vybojovala skvělé třídní výlety, a
myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že na žádný z nich nikdy
nezapomeneme!
Chtěli bychom poděkovat paní učitelce Bláhové, že nám pomohla s prvními krůčky
na základní škole, paní učitelce Řehákové, že nás naučila vše potřebné, abychom
se dostali na 2. stupeň a paní učitelce Kaškové, že nás utvrdila v našich
nabytých vědomostech a protlačila (i když některé jen těsně) až sem ….
Děkujeme všem ostatním učitelům, kteří nás učili a připravovali na přijímačky a
s jejichž pomocí jsme se dostali na naše vysněné školy.
A teď tu stojíme a vzpomínáme, jak jsme této škole řekli poprvé „Dobrý den“ a
teď tu musíme říct poslední „NA SHLEDANOU….“
Závěrečné slovo žáků IX. B
Vážený pane starosto, vážený pane řediteli, vážení pedagogové, vážení rodiče a
žáci,
chtěli bychom se tu s Vámi rozloučit jako třída 9.B. Před devíti lety jsme ani
nevěděli, co nás všechno čeká, někteří jsme se ani neznali. Před devíti lety šel
každý z nás poprvé do školy se svým tátou a mamkou za ruku na zápis do první
třídy. Všichni jsme byli nadšeni, těšili jsme se, až z nás bude skutečný školák
a od té doby to bylo něco úplně nového. Už jsme si nehráli na koberečku s auty
či panenkami, ale seděli jsme v lavicích po boku svého kamaráda nebo kamarádky.
Dále ubíhal den za dnem a rok za rokem. Teď nám to přijde jako včera, když jsme
přišli na druhý stupeň. A taky se u každého názor na školu s přicházející
pubertou zcela změnil. A teď tu jsme společně naposledy. Už nikdy se neuvidíme
takhle všichni pohromadě. Těšíme se na třídní srazy, tam určitě zavzpomínáme,
jak jsme si dělali srandu z učitelů, nebo si budeme vyprávět své zážitky ze
života po základní škole. Vzpomeneme určitě na nejoblíbenější učitelky.
Tím bych chtěl speciálně poděkovat naší třídní učitelce paní Jiřině Suché a také
paní učitelce Ivěte Steidlové. Tyto učitelky za nás bojovaly, když jsme byli v
nějakém průšvihu, a hlavně nás hodně naučily. Také bychom chtěli poděkovat naší
první učitelce paní Ivě Řehořkové, která nás naučila číst, psát, počítat a ve
škole se chovat. Bez těchto základních věcí by se nikdo z nás nedostal až sem.
Dále bychom chtěli poděkovat paní učitelce Evě Smrčkové, která nás naučila
základy angličtiny, vlastivědy a přírodovědy.
Pokud to shrnu, měli bychom poděkovat všem učitelům, kteří nás učili, a i když
se nám občas nechtělo, tak se nás snažili něco naučit a měli s námi trpělivost.
Závěrem chceme popřát i ostatním spolužákům mnoho úspěchů na středních školách.
Závěrečné slovo žáků IX. C
Vážený pane starosto, vážený pane řediteli, vážení učitelé a rodiče, milí
spolužáci,
dnešním dnem pro nás všechny ve škole něco končí. Pro nižší ročníky jeden
obyčejný školní rok, pro nás, žáky 9. ročníku, devítiletá povinná docházka.
Uteklo to jako voda. Před devíti lety jsme stáli před školou, někteří
vystrašení, jiní natěšení, a nevěděli, co nás čeká. Nevěděli jsme, jakou budeme
mít paní učitelku a jestli si najdeme ve třídě kamarády. Vyzbrojeni novou
aktovkou, velkým penálem s mnoha pastelkami, voňavými bačkůrkami a hlavně
svačinou jsme se plni energie a s nadšením pustili do boje s písmenky a čísly. I
já si pamatuji, jak jsem vkročila s růžovou aktovkou do třídy a říkala si, jaká
je už ze mě velká slečna. Dobře si pamatuji, jak jsem této škole dala poprvé
DOBRÝ DEN. A najednou mám říci poslední NA SHLEDANOU.
Na prvním stupni se u nás vystřídaly dvě paní učitelky a my žáci jsme pro změnu
vystřídali dvě školní budovy. Na druhém stupni k nám přibyli noví spolužáci z
okolních škol, a protože nás najednou bylo moc, rozdělili nás do tří tříd a z
původních „béčáků“ se z nás od šesté třídy stali „céčáci“. Poté, co jsme se
dozvěděli, že půjdeme na „hoření“ školu, jsme nebyli nadšeni, teď bychom ale
neměnili. Časem se z nás stal dobrý kolektiv. Dnes již víme, jak vycházet se
spolužáky, víme, co očekávat od jednotlivých učitelů, a co je téměř
nejdůležitější, víme, od koho opisovat testy a od koho radši ne.
Chtěla bych poděkovat vám, spolužákům, za ty úžasné roky, které jsme spolu
prožili. Děkuji i vedení školy za klidné a příjemné studijní prostředí, které
jsme potřebovali. A mé největší díky patří učitelům, kteří to s námi těch devět
let přežili ve zdraví a kteří nás toho tolik naučili. Děkujeme všem třídním
učitelům za výlety, exkurze a třídní výpravy nabité skvělým programem. Zejména
hledání „kešek“ nás moc bavilo.
O prázdninách nabereme síly, snad i trochu toho rozumu, a pak už se rozejdeme do
různých stran a na chrastavkou základní školu zůstanou jen vzpomínky.
Ano, jsme jako ty dílky puzzlí, které máme ve znaku naší školy. Když do sebe
zapadnou, vznikne jeden harmonický celek. A to se v našem případě podařilo!