Na letošní
podzimní dovolenou se chrastavští turisté vydali ve dnech 6. – 13. září.
Tentokrát jsme vyrazili na Chebsko. A udělali jsme dobře. Je to opravdu nádherný
kraj – hrady, rozhledny, lázně, rybníky, krásná příroda s naučnými stezkami.
První naše zastávka byla ve městě Slaném, kde jsme si v infocentru prohlédli
výstavu slánek, kterých zde mají 2.131 kusů. Vystavují i největší funkční slánku
na světě, která je vysoká 1,2 m a má obsah 40 kg. Ubytováni jsme byli v
příjemném hotelu „Garni Vildštejn“ ve Skalné, hned vedle kostela sv. Jana
Křtitele. Tady jsme měli snídaně a na večeře jsme docházeli do útulné restaurace
„Hospůdka na chaloupce“. Toto malé městečko s necelými 2.000 obyvateli je
rodištěm fotbalisty Pavla Nedvěda. Všichni jsme tady navštívili románský hrad
Vildštejn s kovárnou a vězením z doby kolem roku 1.200, který patří k nejstarším
vodním kamenným hradům v Čechách, obehnaný potokem Sázek. Nádvořím, kde je
umístěna mini ZOO, je spojen se zámkem. Tady je možné zajít do sklepení, muzea
hradu a muzea hasičské techniky, občerstvit se v dobové restauraci nebo se tu i
ubytovat. V pondělí nám sice počasí příliš nepřálo, přesto jsme zajeli kousek za
hranice. V Německu jsme se podívali do okresního města Selb, kterému se právem
říká porcelánové město a do menšího městečka Arzberg se dvěma kostely. Při
zpáteční cestě jsme zastavili v Chebu. Mnozí jsme zde byli poprvé a byli jsme
opravdu nadšeni. Procházka Chebem je krásná i za deště. Den jsme zakončili
společenským večerem při kytarách. V úterý jsme vyjížděli za husté mlhy do
městečka Hranice, kde nás už ale vítalo sluníčko. Tady vystoupila první skupina
– trhači kilometrů, ve Studánce druhá a zbytek dojel do Podhradí. Někteří měli
štěstí si prohlédnout velmi zajímavý kostel Dobrého pastýře kousek od rozlehlé
zříceniny hradu a zámku Neuberg. Věž hradu se opravuje a v dobách minulých se
muselo jednat o rozsáhlé sídlo. Odtud jsme se pozvolným, ale dlouhým stoupáním
dostali k rozhledně Háj z roku 1904, na kterou vede 122 schodů. Po kamenné cestě
jsme sestoupili do Aše. Pár z nás zašlo do Národopisného a textilního muzea. Na
středu se většina z nás těšila. Naplánovali jsme návštěvu přírodní rezervace
SOOS. Počasí přálo, tak mnozí vyšli už od hotelu pěšky. Ostatní dojeli do
Kateřiny u Nového Drahova. Bohužel i tady se projevilo letošní sucho.
Rašeliniště byla vyschlá, ale díky pondělnímu dešti místy spodní prameny
bublaly. Je zde nově vybudovaný Dinopavilon, který jsme samozřejmě neopomněli
navštívit, stejně jako místní přírodopisné muzeum a stanici poraněných zvířat,
převážně ptáků. Při cestě do Františkových lázní jsme ještě v Žírovicích zašli
do Motýlího domu, který nás velmi nadchnul. Ve Františkových lázních jsme si
dali rozchod a samozřejmě, že jsme se všichni potkali u symbolu lázní – u sošky
Frantíka. Nakoupili jsme lázeňské oplatky, svezli jsme se Frantovláčkem,
odpočinuli v parku, ochutnali některé prameny, podívali se do kostela a večer
jsme opět poseděli u kytar. Ve čtvrtek nás dopoledne provázelo sluníčko, tak se
dobře šlapalo z Házlova do Ostrohu, kde nás čekala prohlídka nádherného
rozlehlého hradu Seeberg. Tady si opravdu každý přišel na své. Kdo chtěl mohl
absolvovat naučnou stezku s návštěvou kostela sv. Wolfganga a pokračovat zase do
Františkových lázní. Mohli jsme dokončit prohlídku lázní, zajít do muzea, kde je
k vidění mimojiné původní socha Františka nebo se vláčkem dostat do lesoparku a
campingu k rybníku Amerika, okolo kterého vede dvou kilometrová naučná stezka. V
pátek jsme jeli za mrholení do Pomezí nad Ohří, odkud vyrazila první skupina.
Druhá se přiblížila do Horní Hraničné a společně jsme vyšlapali na Zelenou horu
ke kamenné Bismarsckově rozhledně. Zpáteční cesta nás zavedla přes Horní
Pelhřimov do Chebu, kde jsme strávili příjemné odpoledne každý podle svého.
Návštěvou Regionálního historického muzea v Pachelbelově domě, kde byl v únoru
1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna nebo prohlídkou Chebského hradu s Černou
věží a jeho přilehlých teras, či jsme zašli do několika kostelů, galerie,
poseděli ve Františkánských zahradách nebo se prošli pěší zónou, kde je
nainstalována Brána času s desítkami letopočtů. Všechny domy na celém náměstí
Krále Jiřího z Poděbrad mají své kouzlo a historii. Samozřejmě, že jsme nemohli
zapomenout na fotku u toho nejznámějšího – zeleného Špalíčku. Večer nás čekala
oslava dvou krásných narozenin s hudbou a tancem. Sobota byla poslední den na
výletování. Zastavili jsme v Horních Lubech, napojili jsme se na naučnou stezku
Lubsko a dostali se k celodřevěné rozhledně U Strejců. Bohužel výstup byl jen na
vlastní nebezpečí, schody nebyly pevné, tak jsme se pohledem do dálky nekochali.
Okolo zříceniny zámku Luby jsme došli do mětečka Luby, kde se zrovna konalo
celostátní setkání Čechů z banátských Karpat. Zahlédli jsme místní v lidových
krojích, což je v dnešní době nevšední zážitek. Bohužel Muzeum hudebních
nástrojů bylo zavřené. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Plesné, kde
se konal jarmark. Večer nás čekal nádherný západ slunce, a tak mnozí z nás honem
ještě lovili poslední snímky ve Skalné. Zabalili jsme a v neděli jsme odjížděli
domů velmi spokojeni a nadšeni. Naše dojmy ještě umocnila návštěva hradu Loket s
mučírnou a Muzeem porcelánu. Prohlídka s úžasnými výhledy z věže nikoho
nezklamala. Většina z nás zakončila dovolenou v soukromém pivovaru sv. Floriána,
který může svými sbírkami skla a porcelánu klidně konkurovat mnohým muzeím. Byla
to příjemná tečka na závěr krásné podzimní dovolené.
J. Marxová – KČT Chrastava