Po druhé světové válce se s rodiči přestěhoval do Chrastavy, kde Rudolf Fuksa stál u zrodu chrastavského fotbalu a působil jako vedoucí skautů. U svého otce, který se stal správcem tiskárny, se vyučil typografem. 4. dubna 1949 nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. Po základním výcviku v Liberci sloužil u Pohraniční stráže v Nýrsku u Železné Rudy. Prodělal radiotelegrafický kurz ve Zbirohu a dosáhl hodnosti staršiny.

6. srpna 1951 přešel v uniformě a se zbraní hranice do západního Německa, kde se v utečeneckém táboře seznámil s na den stejně starým Jiřím Hejnou. Oba mladé muže získal pro spolupráci československý zahraniční odboj, který úzce spolupracoval s americkou zpravodajskou službou. Společně prošli školením v Mnichově, kde byli seznámeni s náplní práce agentů chodců. 19. října 1951 přešli hranice zpět do Československa a v Děčíně a Teplicích získali spolupracovníky a vybudovali mrtvou schránku.

V Plzni byl však Rudolf Fuksa poznán svým kamarádem Františkem Dolejšem, který bezprostředně potom agenty udal StB. 27. října 1951 byli oba mladíci zatčeni na nádraží v Klatovech. Obviněni byli z vlastizrady, vyzvědačství a zběhnutí a následně 12. března 1952 odsouzeni k trestu smrti. Odvolání ani žádosti o milost nebyly vyslyšeny a 9. srpna 1952 byli oba časně ráno popraveni.

Tělo Rudolfa Fuksy skončilo v hromadných hrobech v Ďáblicích, kde má dnes svůj pomníček spolu s dalšími oběťmi komunistického režimu.