Za devatero horami a devatero řekami leží jedno království, které v sobě ukrývá spoustu pokladů a tajemství. A my se rozhodli, že ho navštívíme. Cesta tam je však předaleká, a tak 42 poutníků společně se čtyřmi průvodci muselo vyrazit již ve dvě hodiny v noci dne 2. prosince léta Páně 2011. Oči se nám klížily, ale kočí nás bezpečně dovezl na první tajemné místo. Těsně před ním se jakoby mávnutím kouzelného proutku rozestoupila mlha a kolem nás se objevily vrcholky Alp.

Nejprve jsme se vydali za skřítky z Halleinu, kteří bedlivě střeží své solné doly. Abychom mohli vstoupit do jejich tajemné říše, zapůjčili nám slušivé bílé obleky, posadili nás na vláček a odvezli do útrob solných štol. Pomocí dvou dřevěných skluzavek jsme se dostali ještě hlouběji až k solnému jezeru, přes nějž nás převezli lodí. Čas bohužel vypršel velmi rychle a nám nezbývalo nic jiného než opustit tajuplné podzemí. Ještě chvíli jsme v puse cítili chuť slané vody a v ruce svírali darovaný poklad – sůl.

Další kroky nás zavedly do samotného centra pohádkové říše – Salzburgu. Pevnost Hohensalzburg, katedrála, rodný dům W.A.Mozarta i zámek Mirabell postupně odkrývaly svá tajemství a my dychtivě hltali nové informace a obdivovali jejich krásu. Ačkoli všichni kolem nás hovořili podivnými jazyky, my se nezalekli a snažili se s nimi navázat kontakt. Závěrečné chvíle našeho putování jsme strávili na vánočních trzích, kde jsme nakoupili nezbytné dárky a především nasáli atmosféru Vánoc. Poté už se brány pohádkové říše uzavřely a my vyjeli na dlouhou cestu domů. V půl druhé ráno zazvonil zvonec a celodenní pohádky byl konec.

(K.Kašková)