Regulace přemnožených holubů

Dovolím si uvést několik důvodů, proč město muselo přistoupit k regulaci přemnožené populace městských holubů v Chrastavě. Část odpovědí je z veřejně přístupných materiálů na internetu.

1. Velké škody na budovách. Holubi vyzobávají vápno z malty, spojující střešní krytinu a z omítek. Z narušené malty vyzobávají dále drobné kamínky, sloužící jako grit. Narušují měkký stavební kámen (pískovec a opuka) – běžný materiál četných historických památek. Působí na něj jednak mechanicky (drápky a vyklováváním), ale především chemicky. Silně kyselá reakce deštěm rozmývaného trusu rychle rozrušuje příslušný substrát a umožňuje jeho další následnou destrukci zvětráváním apod. Dále narušují krovy, nátěry říms, další plochy a materiály, na kterých ulpí jejich trus. Vlhkost, která se drží v mnohacentimetrových vrstvách trusu uvolňuje kyseliny, které po dlouhodobém působení mohou narušit trámové konstrukce až pod mez jejich potřebné pevnosti. Při průměrné roční produkci (2,5 kg na 1 holuba za 1 rok) vyprodukovala a rozmístila po budovách chrastavská populace holubů ročně cca 1 tunu trusu.

2. Městské populace holubů jsou pro lidi významným zdrojem různých alergenů a mohou se též podílet na přenosu některých zoonoz (onemocnění přenosná ze zvířat na člověka). Následující přehled onemocnění byl sestaven na základě šetření před více než 10 lety v Brně a v Bratislavě.

Není-li uvedeno jinak, počet procent uvádí seropozitivitu:

Ornitóza: 10 – 20 % případů nákazy lidí od holubů, bratislavská populace – 26,5 %, brněnská populace – 38,1 % (rod Chlamydia);

Ptačí tuberkulóza: 5 % (bratislavské populace);

Klíšťová encefalitida: 37 % (bratislavské populace)

Salmonely: izolačně – u bratislavské populace v 7 %, v pražské populaci až ve 22,2 %.

Prvoci: Eimeria columbae: 34,5 %; Trichomonas: 52,7 %;Toxoplasmóza: bratislavské populace – 2 % .

Nemocní či mrtví holubi se snadno stanou kořistí koček, které jako definitivní hostitelé přenášejí nákazu na člověka, případně na další zvířata.

Roztoči: V hnízdech holubů zpravidla přežívá celá řada druhů roztočů. (Jejich detekci a přesné určení mohou provést pouze akarologové – specialisté na tento obor parazitologie). Většina z těchto roztočů jsou drobné formy (0,3 – 0,5 mm), jejich vývojová stadia (šestinohé larvy a osminohé nymfy) jsou na hranici viditelnosti. Živí se buď krví či lymfou svých hostitelů, nebo organickými zbytky – úlomky peří, jinými roztoči žijícími ve vrstvách trusu apod. Společně s ostatními mikroskopickými částečkami jsou základem prachu, roznášeného nejen po napadených objektech, ale i v blízkém ovzduší a mohou působit jako alergeny. Čím více jsou takové objekty napadeny (velké vrstvy trusu, hnízda a mumifikované trupy uhynulých holubů na půdách), tím je větší pravděpodobnost výskytu alergických reakcí v nejbližším okolí. Klíšťák holubí (argas reflexus) je nejnápadnějším, až 9 mm dlouhým roztočem v hnízdech holubů. Jeho oválné a silně zploštělé tělo je svrchu kryto kožovitým štítem, s nápadným strukturně odlišitelným lemem po obvodu. Tento kožovitý štít přesahují pouze čtyři páry nohou. Bodavé a savé ústní orgány včetně dalších tělesných otvorů, kyčlí apod., jsou patrné pouze na spodní straně těla roztoče. Všechna vývojová stadia klíšťáka (šestinohá larva a osminohá nymfa) včetně dospělce – imaga, sají krev. Na rozdíl od klíšťat je však sání krve velmi rychlé (do 20 min.). Klíšťáci jsou aktivní zpravidla v noci. K jejich biologickým zvláštnostem patří schopnost dlouhého, až několikaletého hladovění. Ukrývají se zpravidla v trámech krovů či v puklinách zdiva, kde snadno unikají i běžným dezinsekčním zásahům, prováděným po vyklízení a zabezpečování půdních prostor. Proto se klíšťáci mohou objevit v obytných místnostech i několik let po provedeném a úspěšném zásahu proti holubům. Po vyhladovění aktivně vyhledávají nové, náhradní hostitele, kterými mohou být i lidé.

Lezou po fasádách domů a otevřenými okny nebo i nepatrnými skulinami se dostávají do obytných či pracovních místností. Sání krve na člověku může uniknout pozornosti ve spánku. U citlivěji reagujících osob mohou být pozorovány silně svědící kožní reakce, horečky, změny tepové frekvence a další nápadné projevy. Při sání krve může teoreticky dojít i k přenosu některých patogenů. Bolestivost s následným svěděním může přetrvávat i několik týdnů a ztuhlé pigmentované zajizvení bývá patrné ještě i za třičtvrtě roku.

3. Pokud je populace holubů opravdu přemnožená, zhoršuje se zdravotní stav jejich jedinců. Ve třech případech v posledních několika letech došlo v zimním období v Chrastavě k pádu uhynulého holuba do komína obytného domu a k částečnému ucpání odtahu spalin. Lze hovořit o velkém štěstí, že v důsledku této skutečnosti nedošlo k otravě obyvatel příslušného bytu zplodinami hoření.

Z hlediska práva byla regulace provedena odbornou firmou zákonným způsobem, jak z hlediska odchytu, tak usmrcení,

Jako nejvýznamnější zimoviště holubů slouží budova školy na náměstí 1. máje. Město připravuje instalaci mechanických zábran, které by znemožnily nocování holubů v členité fasádě pod střechou. Pokud bude připravovaný způsob účinný, naleznou si holubi jiné zimoviště a v případě dalšího přemnožení bude město vlastníky jiných objektů opět napadáno, že nereguluje přemnoženou, škodlivou a lidskému zdraví nebezpečnou populaci městských holubů.

Ing. Miroslav Chvála, tajemník MěÚ